Žalhostické nádraží je 171 m n.m. a to je naší výstupní stanicí. Ves leží pod vrchem Radobýlem, který obdivujeme pouze z kola, protože dnes je v plánu akce cyklistická, nikoliv lezecká. Po proudu Labe, což ostatně pojedeme celý den, vyrážíme k Žernosekům. Hned pod nádražím se napojujeme na cyklostezku č. 2, s názvem Labská. Ta nás po dvou kilometrech přivádí k Píšťanskému jezeru, které svírají Labe, Píšťany a Velké Žernoseky. V létě slouží jezero k rekreaci, dnes je tu pochmurno. Dokonce i Lovoš se schovala do inverzního mraku, ostatně jako všechny vrcholy kolem, měřící nad 500 m n.m.
Žernoseky jsou vinařskou obcí. Dělí se na 2 části. Malé a Velké, které od sebe rozděluje řeka Labe. Ve Velkým Žernosekách je zámek, z jehož vstupní haly lze projít do soustavy vinných sklepů, které jsou vytesány ve skále již od 13. století. Dále je vsi kostel svatého Mikuláše a přes řeku spojuje oboje Žernoseky přívoz.
Za Velkými Žernosekami nás čeká dosud nevídané. Povrch cyklostezky už není samá louže a kámen, ale je udělaný ze zámkové dlažby. Těžko říci, zda to vyšlo levněji než asfalt, každopádně 10 km úseku s tímto povrchem bych stavět nechtěl. O to méně, když je to precizní práce a nikde žádné drncání.
Úsek mezi Žernosekami a Střekovem nazval Tomáš "Přes 7 brodů," z toho byl "funkční" pouze jeden. Jde o vybetonované brůdky, jejichž hloubka ani nestojí za řeč. Při úvaze nad tímto obojím pomalu projíždíme pod Malou a Velkou Vendulou. Nejde o matku s dcerou, které si také vyjeli, nýbrž o kopce, jejichž svahy jsou pokryty vinicemi a po kterých následuje známá vyhlídka Kalvárie, s třemi kříži na vrcholu a mohutným valovým opevněním táhnoucím se v délce 500 metrů. Za Kalvárií následuje ona Porta Bohemica, čili Brána do Čech.
Jde o kaňonovité údolí řeky Labe, po proudu za Litoměřicemi. Horopisně lze vstup Labe do Brány Čech vymezit vrchy Hrádek a Kalvárie na pravém břehu a vrchem Dobrý na břehu levém. Břehy jsou v úseku dlouhém přibližně 4 km lemovány skalnatými svahy a strmými skalními stěnami, do kterých se po obou stranách zařezává železniční trať. Žernosecký úsek vystavěli v letech 1916 až 1917 italští váleční zajatci, jak připomíná pamětní deska na viaduktu s nápisem: LAVORI CONSTRUITI DAI PRIGIONIERI DI GUERRA ITALIANI MCMXVI. - VII.
Blížíme se k Libochovanům a na druhém břehu si nelze nevšimnout dálnice D 8, jejíž úsek zde protíná České Středohoří. O kus severněji se na druhém břehu zjevuje Dubický kostelík, od kterého je neuvěřitlný pohled na Labe. Nalevo od Dubiček je vidět radejčínská rozhledna. Vpravo nad námi se tyčí do výšky 459 m n.m. vrch Deblík. Jeho západní svah se časem proměnil v lom, kolem kterého projíždíme. Deblík objedeme ze tří světových stran,včetně obce Církvice a následuje Sebuzín. Což je ves a výstupní místo na vrchol Varhošť. Buď po silnici a žluté značce, přes Krkavčí skálu, či po zelené a žluté značce.
Vysoko nad druhým břehem se na kraji svahu nachází nějaké domy a co je to za obec nevíme. Víme však jistě, že bydlet tam bysme nechtěli. Později zjišťujeme, že jde o ves Chvalov. Že se blíží velkoměsto a tudíž civilizace pociťujeme, při příjezdu do Brné, což už je část Ústí. Vpravo nahoru se dojde k Průčelské rokli s dvěma vodopády, kam se ale podívám jindy.
Z Brné nám již chybí pár kilometrů do Střekova, kde nacházíme útulnou hospůdku, téměř pod hradem. Tachometr ukazuje skoro přesně 20 km. Na návsi je pěkná dřevěná zvonička s roubeným domem, odkud je mezi stromy vidět Vaňovský vodopád. Buď bystrým okem, či dalekohledem. Od paní v hospůdce se dozvídáme, jací hosté sem zabloudí. Od Poláků, přes Němce až po italské cykloturistky.
Posilnění přišlo vhod, cyklostezka pokračuje přes Masarykovo zdymadlo a kolo se musí vynášet a snášet. Potom už nás pohlcuje krajské město Ústí nad Labem, které propouváme celkem hravě. Míjíme i části Olšinky a Svádov, kde jsou další 2 malé vodopády.
Valtířov je další zajímavá obec. Stojí zde nad řekou kostel sv. Václava, ale hlavně zajímavá Chotkovská hrobka, postavená z červených cihel. Na druhém břehu se tyčí zajímavý a vyhlídkový Kozí vrch. Poté přichází Velké Březno, kde je docela známý zámek. Vede odsud i silnice do Zubrnic, kde lze navštívit skanzen a železniční muzeum. Počasí je neměnné a tak Bukovou horu nemáme šanci spatřit. Malé Březno projíždíme, aniž bych si všiml, že jde o Malé Březno a poté už přicházejí Těchlovice. Nejen, že už jsme blízko cíli, ale nad obcí se zvedá špičatý kopec Vrabinec a na něm zřícenina hradu.
Po zbytek cesty do Děčína se již nic zajímavého nedělo, jen jsme jeli kolem části tratě, která vede kus tunýlkem ve skále. Ve Starém Městě, pod děčínským zámkem se klene přes Ploučnici gotický kamenný most, ze 16. století. Atmosféru kazí muž, ležící na břehu řeky, s rozbitou hlavou a již v péči záchranářů. Podjíždíme pod zámkem a přes Tyršův most se dostáváme na druhý břeh, kde už definitivně míříme na nádraží, kde stihnem vlak v 15:28, ale ještě před tím nesmí chybět zastávka v restauraci.
Posledních 52 km tohoto roku proběhly v klidu, jak se předpokládalo. Šestitisícová meta mne nakonec přešla a já se spokojuji s číslem o 300 menším.
Flotila s Kalvárií, Libochovany, Dubický kostelík, Střekov - náves, u zdymadla,
Valtířov, na CT č. 2 před Děčínem.
