neděle 2. listopadu 2014

Krušné hory (Hirtstein, údolí Pockau)

Ještě, než do krušných hor dorazí zima, tak jsem se rozhodl, že si sem ještě na jeden letošní výlet vyrazím. Konkrétně do míst kolem Hory Sv. Šebestiána a dále za hranice do Saska. Jediný možný spoj je v 8.03 z Chomutova. Do jeho soupravy ve složení sólo motor nakonec nastupujeme 3 cyklisté. Nezávisle na mne ještě známý Martin s manželkou. Ti ale pojedou až někam k Měděnci.

Jako dopravní prostředek jsem použil vlak jedoucí z Chomutova do Vejprt. Na zastávce Černovice jsme ještě byli všichni v klidu a veselí, jenže jak začal vlak stoupat kolem kopce Hradiště, už jsme byli ve střehu. Kola vlaku chvílemi prokluzovala a ani písek, sypající se přímo na koleje, tomu moc nepomáhal. Podzimní listí a inverzní počasí je nejhorší kombinace pro jízdu vlakem do kopce. Hrabeme asi čtyřicet minut a to už je konečná. Nakonec sjíždíme zpět do Chomutova, a nahoru nás vyveze již připravený autobus. Naštěstí má místo na kočárky, kam skládáme naše kola. Vystupuji podle plánu v Nové Vsi, ale plán původní trasy budu muset kvůli zdržení nejspíš zredukovat.
Nejprve si tedy vyšlápnu na kamarádem Frantou doporučený cíl, kterým je hora Hirtstein (česky Jelení kámen). Přes Horu Sv. Šebestiána přejíždím Chomutovku a po cyklostezce č. 23 odbočuji z hlavní silnice do bývalé vsi Jilmová. Tam je sympatický můstek přes říčku Černou a za ní obec Satzung. Hirtstein už je viditelný od Jilmové a zdá se, že to nebude taková dřina na jeho vrchol (889 m n.m.). Tam vede cesta přes náves Satzungu, kde se odbočí doprava na Steinbach. Pak už jen stačí zahnout na silničku, jež po půl kilometru končí před "Hirtsteinbaude." Krom ní je zde vrcholový kámen s panoramatickou tabulí, ale za výhledy se musí popocházet, protože vrchol je téměř plochý a řídce zalesněný. Největší atrakcí jsou čedičové varhany. Klasický případ sloupkovitého rozpadu této horniny. Kolem nejvyššího bodu Hirtsteinu jsou větrné elektrárny. Výhled je daleký, protože zde nahoře právě vládne slunečné a vyfoukané počasí. Nelze přehlédnout Klínovec a jeho saského bratra Fichtelberg. Před nimi dominuje Jelení hora nad přísečnickou přehradou a na západě v Sasku se tyčí Bärenstein a Pöhlberg. Ty už mám oba odškrtnuté z dřívějška. Zřetelná je i rozhledna na Scheibenbergu. Začíná se sem sjíždět spousta aut. Buď je zde nějaká akce, nebo sem Němci také prchají před inverzí.
Do Reitzenhainu se nejsnáze dostanu po modré značce. Sjíždím tedy na silnici a pokračuji na Steinbach. Následuji stejnou barvu i na cestě do lesa, po jejíž "šotolince" se jede bezvadně. Modrou nechám odbočit vpravo a přijíždím rovně na silnici, po které už to bude snadné. Reitzenhain byl kdysi železniční zastávkou na trase Křimov - Marienberg a později konečnou, hraniční. Dnes už není ani to, protože koleje zde prostě neexistují. Zbyla tu jen nádražní budova.
Silnice kopíruje hranici, tvořící říčka Černá (Schwarze Pockau). V Kühnhaide vytváří pěkné meandry. Panorama kostela s lesem v pozadí se taky bude v objektivu vyjímat pěkně. Že jsem měl odbočit doleva ještě ve vsi, zjišťuji až u restaurace nad údolím Schwarze Pockau. Abych se dostal nad hranu údolí, jedu kus podél řeky. Přes lávku a po cestě ve stráni vystoupám k vodnímu příkopu Grüner Graben.
Jde o umělý vodní příkop o délce 8 km. Začíná v Kühnhaide a končí v Pobershau. Byl vybudován v 17. století jako zdroj pohonné vody pro cínové doly. Dnes kolem vede turistická cesta. Ta je díky kořenům špatně sjízdná na kole, a tak jízdu podél kanálu vzdávám. Po Neubrückenweg přijedu na silnici, po které se dostanu nad Pobershau. Zajímá mě, co je to ten "Katzenstein." Sleduji značku a přicházím k altánku na skále, opatřenou zábradlím. Je to tedy vyhlídka, konkrétně do údolí Schwarze Pockau.
Když opouštím turisticky rušné místo, přemýšlím kudy se dostanu do údolí. Nakonec si vyberu jednu z cest u Berghausu na hraně údolí. Cesta je s maximální opatrností sjízdná. Dále mě čeká "langsam" příjemná projížďka s malým sklonem proti proudu řeky. Dokonce potkávám dva vodopády a kus výše pěkné skály. Vlním se lesem, který se později mění v louku. Tam je křižovatka červené a zelené značky. Odsud by se dalo zkratkou po neznačených silničkách dostat do Rübenau. Poslední kilometry Německem vedou do nepříjemného kopce, za nímž je hraniční ves Kalek. Tam jsem po 14. hodině a teploměr místy ukazuje 19 stupňů! Ale mně bude ještě tepleji. Z Kalku stoupám do prudšího dlouhého kopce kolem kostela, až pod vrch Blahutov. Zde se terén konečně svažuje, ale zase jedu po katastrofální silnici. Až před Boleboří se kvalita silnice zlepšuje na normál. Pak už jen svištím přes Jindřišskou do Jirkova. Kde se opět motám, než najdu správný směr do centra, následně na vlakové nádraží. Tam končí můj výlet, jenž mohu, i přes počáteční patálie, zhodnotit za zdařilý.

Na trase jsem ujel 58,5 km, nastoupal 793 metrů.

Satzung, Hirtstein - čedičové varhany, Hirtsteinbaude, výhled na Klínovec, 
meandry Schwarze Pockau, Künhaide, vodní příkop Grüner graben, vyhlídka Katzenstein,
vodopád v údolí Schwarze Pockau, Rübenau