Sedloňův blog: února 2017

Je neděle pět hodin ráno a my vstáváme, lépe řečeno se přemlouváme vstávat, tedy pokud jde o mě.

V 6:22 už sedáme do vlaku, a že to bylo těsné J

Frčíme směr Most, kde přestupujeme na Chomutov. Tam máme dost času, proto se přesunujeme na autobusové nádraží chůzí loudavou. Máme v plánu jet do Kovářské. Nakonec však záměr měníme a jedeme dřívějším busem, do naší nové výchozí stanice Černý Potok (zase ŠvarcbachJ). Před devátou jsme na místě.

Zhluboka se nadýchneme horského vzdoušku a vyfotíme si pěkný kostelík, který je však nyní ve špatném světle pro náš Pentax. Za kostelem se vydáváme proti proudu vodního toku Černé vody, dokud nenarazíme na žlutou značku, která nás dovede blízko našemu prvnímu dnešnímu cíli, jímž je Velký Špičák. Je to 965 metrů vysoká hora, severně od Kovářské.
Když se žlutá prvně stáčí vlevo, my pokračujeme rovně – na jih, jsme v 880 m n. m. Míříme přímo pod našeho krasavce. Počasí nám přeje, je senzačně! Mírným terénem se přibližujeme k bouli, která má svou západní stěnu prorostlou nefelinitem, horninou podobnou čediči, stejně jako tomu je v Českém středohoří. Proto si na něj Pepča vzpomněl. Na samotný vrchol jsme se už museli doslova škrábat, šutry pod nohama nám teď spíše pomáhaly, tvořily opěrné body pro naše nohy.
Velký Špičák je nezalesněnou vysokou kupou, jejíž vrchol je zdálky výrazný a vystupuje z hřbetu Krušných hor. Vrchol je nezalesněný, ačkoliv na jeho úpatí a na severovýchodním úbočí jsou vzrostlé lesy. Vrcholová plošina je téměř 100 metrů dlouhá. Na nejvyšším místě stojí dřevěný kříž.

„Dnes je fantasticky vidět,“ zhodnotí to nahoře můj parťák „Giuseppe“. Na sever můžete spatřit horu

Scheibenberg, Bärenstein se stejnojmennou obcí, či Pöhlberg. Na východ se ukazuje přehrada Přísečnice a Jelení hora. Na jihovýchod jsou tu větrné elektrárny u zaniklé obce Rusová. Jih zkrášluje Mědník a vzdálenější Doupovské hory. A konečně západní strana patří Kovářské, Klínovci a Fichtelbergu.

Sice je ještě zima, ale sluníčko už pěkně hřeje, a tak na tomto krásném místě zůstaneme o něco déle.
Pak už máme nakročeno ke druhé polovině našeho dne, čímž je nezaměnitelný Mědník spolu s vesničkou Měděnec, které vévodí kostel Narození Panny Marie.
Seběhneme a opět po žluté turistické značce dojdeme krásnou, pomalu se probouzející, přírodou až na rozcestí „U Šachty,“ kde měníme barvu na modrou a ani nemusím psát, jakým směrem, protože Mědník je vidět už z dálky. Úžasně modrá obloha skvěle zdůrazňuje Kapli Neposkvrněného početí Panny Marie, krása!
Mědník (též Měděnec) je 910 metrů vysoký vrch v Krušných horách, pod jehož jižním svahem se rozkládá bývalá hornická obec Měděnec.

Po kochací svačince pod vrcholem se jdeme podívat na ten rozhled nahoru. Fouká tu, nejsme tu sami, ale je to fajn, vřele doporučujeme.

Na severní straně je nejbližší dominantou Velký Špičák, východněji se rozkládá přehrada Přísečnice s Jelení horou. Jihovýchodním směrem lze vidět západní část Podkrušnohorské pánve s komíny elektráren, doly, ale také plochu Nechranické přehrady a v údolí Ohře ležící Kadaň. Pohled jižním směrem skýtá výhled Měděnec a Šumburk. Za řekou se vypínají Doupovské hory, za nimi dokonce Slavkovský les. Západním směrem leží Meluzína, Klínovec a Fichtelberg.
Scházíme dolů, „blejskneme“ kostelík, a potom se jdeme občerstvit do jedné hospůdky, kde mají, mimo polévky a čaje, také turistické razítko. J Restaurace Mědník slouží i jako infocentrum.

Autobusem ve tři sjíždíme do Klášterce, odkud vláčkem pokračujeme do Mostu. Zde si koupíme perník v nádražním kiosku, neodolatelný Irish Cream v automatu a už se necháváme vézt vláčkem až k nám do Loun.

Text: Jana Mourková