pátek 25. srpna 2017

Pod Allgäuskými Alpami (4/4)

14.8. - Neuschwanstein

Kde že je ten pěkný pohled na pohádkový Neuschwanstein? Zakrytý údolní mlhou. Taky máme pěkně mokrý stan. Než jsme však dosnídali a dobalili, zmizela jak mlha, tak i kapky z našeho stanu. Odjíždíme po půl desáté za slunečného počasí. 
Po dvou kilometrech brzdíme na náměstíčku v Hohenschwangau, kde už se to hemží turisty. Je tu totiž mnoho lákadel. Kromě slavného zámku i jeden méně slavný. K tomu Muzeum bavorských králů. Na toto vše se tu dají koupit vstupenky. My se spíše pídíme po pohledech a jiných suvenýrech. 
Poté zahajujeme výšlap pod Neuschwanstein, což čítá 150 výškových metrů a pěkně prudký kopec. Moc jsem toho v sedle neujel. První zastávkou je Marienbrücke, který nás zajímá kvůli vodopádu pod ním. Pochodují tam doslova davy lidí. Že by je zajímal také vodopád? Kdepak. Je z něj nádherný výhled na zámek Neuschwanstein a naopak vodopád je hluboko pod námi, tudy nepřístupný. Davy turistů zde reguluje jakási ostraha ve složení jeden chlápek v kravatě. Někteří turisté pokračují za mostem dále. Jdeme se s Jankou také juknout, aby nám náhodou něco neuteklo. Vede tudy turistická cesta na Tegelberg a v úvodu se otevírají úchvatné pohledy na Neuschwanstein a za ním se rýsujicí Allgäuské Alpy. Dále nelze přehlédnout Alpsee a Schwansee. Mezi nimi se žlutí zámek Hogenschwangau. Severně je jezero Forggensee s okolními obcemi. Svah je sice zalesněný, ale pár vyhlidkových míst se tu najde.
Po svačině chceme popojet k zámku, jenže je tam zákaz kol, čili se ještě jednou projdeme. Je to neuvěřitelné stát u tohoto veledíla, jenž jsme dosud vídali na fotkách, puzzlích či u Luboše na prostírání. Překvapuje nás nízká cena vstupného - 13 €. Ráno jsme mysleli, že je vstupné drahé, proto jsme se po něm nepídili. Teď, když se pídit chceme, je tři hodiny dopředu vyprodáno. Tomu se vůbec nedivíme. Třeba sem zajedeme někdy příště. Poloha zámku umocňuje pohledy na sebe samého i do okolí. Na parkovišti nás odchytla jedna turistka hledajíc vchod zámku. Musí stihnout prohlídku začínající za pět minut. No děvče, to jsme zvědavi.
Chvili se zase projedeme, k zámku Hogenschwangau. I zde je pochopitelně hlava na hlavě. Zda by tomu tak bylo nebýt Neuschwansteinu, pouze spekulujeme. Ze zámecké zahrady s pěknou kašnou je výhled na Neuschwanstein a hory v pozadí a předně jezero Alpsee. Na jeho břehu už se za půl hodiny převlékáme do plavek abychom skončili v jeho překvapivě teplé vodě. Jen to bahno na dně trochu kazilo radost. 
Dopolední svačina už je strávená a tak je čas na pozdní oběd. V honosně vypadající restauraci Alpenrose mají kupodivu slušné ceny, ale malý výběr. To v sousedním podniku Braustüberl jsou o 10 % nižší ceny, ale hlavně o 70 % větší výběr. Jídlo pod 10 € v takovéto lokalitě bereme jako dobrou kombinaci. Ono je hned všude levně, když přijedete z takového Islandu.
Dnes už jistě navštívíme Lidl ve Füssenu. Tam jedeme kolem Schwansee. Janka si kupodivu ještě touží vyšlapnout na Kalvarienberg, kam mě už se nechce. Hlavně z časových důvodů. Jelikož v takovém presu zase nejsme, podíváme se tam. 
Na kolech vyjedeme do 830 m n.m. a zbylých 120 metrů musíme po svých. Cesta má trvat 15 minut. Nakonec musím rád Janču pochválit, že mě sem vytáhla. Kostel postavený mezi skály, na něm tři kříže a od nich pěkný výhled do kraje. Neuschwanstein, nad ním Allgäuské Alpy, na západě řeka Lech a na jihu Füssen s jezerem Forggensee.
Do Füssenu sjíždíme u vodopádu, jako včera, a potom už pelášíme k tomu Lidlu. Cestou centrem nám to nedá a děláme pár fotek. Konečně jsme se dočkali vytouženého obchodu.
Nocleh budeme hledat někde u obce Hopfen am See. Je to 4 km daleko po cyklostezce vedle silnice mírně zvlněným terénem. Při průjezdu hlavní silnicí si připadáme jako někde v přímořském letovisku. Restaurace plné lidí, slunce nad obzorem a vedle nás vodní hladina. Ta patří jezeru Hopfensee, u nějž hodláme rozbít ležení. Konkrétně na zapadním břehu. Celkem máme tři neúspěšné pokusy a nakonec nacházíme flek na nejméně krytém místě. Ale vyloženě na ráně nejsme a je vidět, že jsme tu měli předchůdce.
Tempo stavění stanu a očisty udávají komáři, kteří nás atakují. Janička nade mnou vyhrává, ale také něco slízla. Usínáme za dívčího skřehotu z nedalekého mola.


Trasa:
Hohenschwangau - Marienbrücke - Hohenschwangau - Alpsee - Schwansee - Kalvarienberg - Füßen - Hopfen am See - Riederwies.
23 km, 307 m. př.

 Stanoviště pod Neuschwansteinem
 

 Neuschwanstein s jezerem Forggensee
 Neuschwanstein, Hohensswangau a jezero Alpsee
 Neuschwanstein
Hohenschwangau

 Hohenschwangau - zámek
 Alpsee
Schwansee

 Kalvarienberg

 Kalvarienberg - výhled na jih a sever


15.8. - Lehké porušení zákazu

Budík zvoní spolehlivě v 6:30, když je slunko krátce po východu a ozařuje horské štíty Vilser Gruppe a nám dává povzbuzení do nového dne. I když dnes ujedeme pouze minimum kilometrů a zbytek dne strávíme přesunem domů.
Sotva ujedeme pár metrů, spatřím za sebou ceduli se zakazem stanování. No to je gól. Včera jsme přijeli z druhé strany a nevšimli si jí. To je ale dobře. Buď bychom museli hledat dál, nebo by se nám nespalo asi klidně. Ale co ta skupina, kterou jsme viděli kus od nás? Také měli rozbalený stan.
Na nádraží do Füssenu je to 4,5 km, na což máme 45 minut. To by měla být pohoda. Jede se parádně. Krásné ráno, žádný provoz, sem tam běžec. Do odjezdu vlaku máme půl hodiny, ale ještě tu nestojí. Přijede 15 minut před odjezdem. Pokladna je zavřená, jdeme do automatu na peróně. V prvním se nám to nedaří, vrací bankovky. Ve druhém už jsme úspěšní. Držíme v rukou Bayern-Böhmen tiket, který kromě Bavorska platí i u nás v příhraničí na vyjmenovaných tratích. Od Domažlic do Plzně a od Chebu do Mostu i Loun. 
Vlak přijíždí mírně zpožděn, ale na naložení kol a koupi snídaně to stačilo. Tu si jde kupovat i průvodčí, takže vím, že vlak neodjede. Pro jistotu jí to zmiňuji. Na odjezdu jsme potom oba včas. Čeká nás dvouhodinová jízda do Mnichova. Ve vagóně jsme s Jankou zatím sami.
Vzdaluje se Füssen, vzdalují se Alpy a nám zůstávají vzpomínky na tuto krátkou, ale hezky prožitou dovolenou. Když se sem někdy vrátíme, neopomeneme zříceniny Hohenfreyberg a Eisenberg, kolem nichž jedeme. 
V Mnichově to máme sice na vedlejší koleji, ale dlouhé jsou peróny na těchto nádražích. Do "mekáče" ale zaběhnout stíhám. Trvalo to tam, to je pravda, ale deset minut před odjezdem jsem na svém místě. Na něj už si dělal zálusk nejeden cestující.
V půl jedenácté opouštíme hlavní město Bavorska a v podstatě jedeme totožným spojem co loni z Lindau. Do Marktredwitzu se jízdní doba nezměnila, je to 3,5 hodiny jízdy. Doufáme ale, že v Chebu nebude totožná situace co loni a budeme si moci koupit místenky na kola až v daném rychlíku. Od loňska se toto změnilo a je to možné. Tentokrát bylo vše v pohodě, místo bylo. Jen místenka ve vlaku stojí 50 Kč místo 35. 
Skončila jediná letošní alpská cyklopárty a já jsem nad míru spokojený. Janička si také přišla na své. Každý jsme viděli jedno své vytoužené místo. Já nejvyšší průsmyk Německa a Janička zámek Neuschwanstein. Ten mě ale také samozřejmě lákal. Byl pro nás zážitkem zřejmě proto, že jsme ho dosud vídali jen na obrázcích. Stává se již tradicí, že pokud jedeme se stanem, většinou aspoň jednu noc se poštěstí, že ho nemusíme vybalovat. Na pětidenním putování pod rozlehlými Allgäuskými Alpami jsme našlapali 155 kilometrů. 115 v Německu a 40 v Rakousku.

Trasa:
Riederwies - Füßen, Hbf.
5,5 km.

 Füßen

 Füßen - řeka Lech

 Füßen - klášter Sankt Mang
 Füßen - Sieben Stein Brunnen
 Füßen - kostel Feldkirche
 Hopfen am See

 Hopfensee

čtvrtek 17. srpna 2017

Pod Allgäuskými Alpami (3/4)

13.8. - Pod Allgäuskými Alpami

Ranní nebe nad Hindelangem je polojasné. Konečně jsme se dočkali. Dnes nás čeká jízda k snovému zámku Neuschwanstein, k němuž povede nelehká cesta přes další průsmyk. 
Vyrážíme před desátou a po pěti kilometrech brzdíme na krásném máměstíčku v Bad Hindelang. Zrovna skončila nějaká mše, tak zvony bijí jak o závod. Konečně mají někde také otevřené IC i v neděli. A těch služeb pro turisty. O tom si leckterá větší města mohou nechat zdát.
Začínáme stoupat na Odberjoch, což není ono sedlo, ale obec. Je potřeba se dostat z 800 m n.m. nad 1100. Začíná krasojízda serpentinami se stále hezčími výhledy. Oberdorf a Bad Hindelang se choulí pod štíty Allgäuských Alp a podívaná je to náramná. Náladu trochu kazí všudypřítomní motorkáři. Smrdí a zbytečně přidávají plyn.
Pěknou zastávkou je Kanzelhütte. Je to chata nad údolím Ostrachu s úžasným výhledem do něj a na okolní hory. Odsud je to do Oberjochu už sranda. Tato obec v 1175 m n.m. nevyniká velikostí, ale polohou mezi horami. My zde děláme občerstvovací a nabíjecí přestávku. 
Nejvyšším místem dneška je Oberjochpass v 1176 m n.m. Je zároveň nejvyšším místem silnice "Bundesstraße D 308." Je odsud výhled po okolních horách Allgäuských Alp. Pak už klesneme do rakouského Schattwaldu, kde se budeme stáčet k řece Vils. Ta nás doprovodí až před Füssen. Nejprve se však musíme složitě dostat na tu správnou cyklostezku. Po ní vystoupáme vysoko nad řeku, a následující kilometry jsou cyklistickým zážitkem. Nad námi hory, pod námi řeka. To vše většinou ve stínu stromů, čili žádný hic. V té euforii jsem si ani nevšiml, kde jsme překročili hranice zpět do Bavorska.
Již vedle řeky přijíždíme do Pfrontenu, kde nás upoutává evangelický kostel se střechou až na zem. Odsud volíme cestu podél řeky Vils, což znamená jet podél trati a opět přes Rakousko. Vítá nás jmenovec řeky, městečko Vils. Z něj pokračujeme podél řeky, nikoliv přes jezero Alatsee. Ani zde nejedeme po rovině. Vynese nás to do lesa, kde je bahnitá cesta. My jsme se s tím však poprali a klesli jsme již k řece Lech. Někde nad místem soutoku jsme se trápili v lese. 
První co vidíme ve Füssenu je vodopád na řece Lech. Zhodnotíme ho však průměrně. Je totiž umělý a snášet sem kola nemělo téměř cenu. 
Městu Füssen dominuje zámek, který v minulosti tutově byl hradem. Jelikož je už večer, návštěvu Neuschwansteinu odkládáme na zítra. Znamená to, že do Garmische zřejmě nedojedeme. Nevadí, užijeme si zítřek, kdy bude doufáme také hezky. 
Nyní si pojedeme nakoupit zásoby. Jenže v Lidlu se v neděli narozdíl od ČR nechytáme. Bereme tedy zavděk pizzerii ve stylu fast foodu v jedné ulici vedoucí do centra. 
Klasická otázka: kde si usteleme? Zkusíme to u dvou jezer blízko Hohenschwangau. Do něj jsou to 3 km po cyklostezce vedle silnice. Tohle je tady prostě paráda. Před Hohenschwangau odbočujeme doprava na cestu vedoucí k Schwansee. Než k němu dojedeme, objevujeme suprový plac na jedné ukryté louce. Hned toto místo bereme a jako bonus budeme mít výhled na Neuschwanstein. Úžas.
Všechna jezera v okolí jsou dle mapy ke koupání, takže s hygienou nebude problém. Na alpské poměry je voda jako "kafe." To je co říct v 800 m n.m. Menší potíž byla v tom, že jsme si nevybrali moc dobré místo. Na dně bylo hluboké bahno. Děláme tedy očistu ze břehu. 
Do stanu zalézáme ještě za šera a stačíme se pokochat nasvíceným zámkem. Už se těšíme na zítra, až se k němu podíváme.

Trasa:
Sonthofen - Bad Hindelang - Oberjoch - Schattwald - Pfronten - Vils - Füßen - Hohenschwangau.
61 km, 648 m. př.


 Bad Hindelang
 Do Oberjochu

 Kanzelhütte
 Oberjoch

 Oberjochpass
 Údolí řeky Vils
 Údolí řeky Vils
 Evangelický kostel v Pfrontenu
 Do Vilsu
 Vils

Pod Allgäuskými Alpami (2/4)

12.8. - Na nejvyšší průsmyk Německa
Vstáváme v 6 hodin, kdy nás budí hodiny kostela. Déšť stále neustal, tudíž se zatím přesuneme do "umyvárky," kde děláme očistu a vaříme snídani. Jenže prší i v 8, takže se podíváme po místních krámcích. Nejvíce Janču zaujímá obchůdek, kde mají kameny z různých zemí světa. Déšť stále trvá a tak ještě navštívíme Intersport. Tam si Janka kupuje legíny. Ty se jí totiž sakra hodí. Teplota nepřesahuje 15 °C. 
Ne nadarmo se říká, že desátá rozhodne. Stoupáme z Hittisau za mírného krápání. Výše za městem se otevřou pěkné výhledy na něj samotné. To se nám zarylo hlouběji do srdce, než bychom čekali. Loučíme se i z Bregenzským lesem a po zbytek cesty nás budou doprovázet Allgäuské Alpy, momentálně vlevo.
Na hranicích s Německem fotíme vodopád na hraničním potoce. Tuto situaci můžeme spatřit i u nás v údolí Labe, kde Klopotský vodopád padá na hranici ČR a Saska. 
Po nucené svačině v autobusové zastávce (déšť) brzdíme v obci Balderschwang, kde nás upoutává fotogenický kostel. Také se nám líbí hotel Kienles Adlerkönig. Jelikož je stále pochybné počasí a v menu objevujeme koláč a štrůdl, jdeme dovnitř. Usedáme do téměř prázdného, ale útulného interiéru. Servírky jsou oblečeny v pěkných krojích. Ze dvou se vyklubaly Slovenky, což vítáme hlavně kvůli lepší komunikaci. Objednáváme si capuccino a meruňkový koláč a za chvíli jsme mile překvapeni velikostí porce. Nápoj ve velkém hrnku, koláč dostatečně velký. Navíc obojí bylo výborné. 
Tento hotel bychom mohli nazvat "klouzačkový." Už zvenčí jsme si všimli malého tobogánu, zřejmě pro děti. Když jsem šel na záchod, překvapila mě klouzačka vedle schodů. Samo, že jsem ji použil. Než dojíme, vylézá sluníčko.
Kolem poledne se loučíme se sympatickou Slovenkou, která nás včas zastavila, než jsme napsali něco do knihy citátů. Tu jsme měli za knihu návštěv. Aspoň jsme to šéfové, jež se tam objevila, pochválili osobně. 
V 15:30 přichází další milník v naší cykloturistické kariéře. Ocitáme se na nejvyššm průsmyku Německa. Riedbergpass má sice jen 1406 m n.m., ale u nás má svou cenu. Němce zřejmě moc netáhne, když jsou v Alpách vyšší průsmyky. Soudíme dle toho, že nebýt tu cedule s názvem, neznalý by ani nevěděl, kde je. Na dohled je hora Riedberg Horn, na níž si brousím zuby. Pod ní je chata Grasgehren (1445 m), která překvapivě v 16 hodin zavírá. Kolem zmiňované hory vede dle mapy cyklostezka, čili se tam tudy vydáme. Dostat se pod Riedberg Horn znamená vystoupat ještě o 200 metrů výše. V sedle jsem toho moc neujel, sklon byl šílený. Společnost nám dělaly krávy. Dosud zahalené vrcholy hor se začínají odkrývat. Akorát včas. 
Jsme na nejvyšším bodě letoška dosaženým na kole. Tachometr ukazuje 1627 m n.m. Vrchol Riedberg Hornu je o 150 metrů výše. To je úplná sranda pokud jde o alpskou horu. Výšlap je opravdu snadný. Zde nikoho netrápí, že turistická cesta vede skrz ohradu s krávami. U nás by toto asi neprošlo. Krávy jsou dokonce i na vrcholu, to jsem tedy ještě neviděl. Jaňula je ve svém živlu. Můj živel je zase výhled do okolí, které se pomalu odhaluje. Západně je vidět údolí jímž jsme přijeli, na východě údolí řeky Iller a Allgäuské Alpy.
Nasedáme na naše oře a čeká nás jízda mezi alpskými lukami a pastvinami, co je ještě lepší, z kopce. Bude okořeněna občasným bahnem či protékající bystřinou. Nakonec se nečekaně brzy dostaneme na asfaltku. To už nám tedy nevadí, že sklon klesání se přiostřil. 
První v cestě nám stojí chata Alpe Zunkleiten v 1172 metrech. Níže výhledy zakryl les, čili jediným zpestřením bylo kličkovaní mezi turem, který se válel i přes silnici. 
Jsme ve Fischenu v kraji Allgäu, kam jsme klesli o 900 metrů. Podle řeky Iller pojedeme do Sonthofenu. Za nim už se poohlédneme po nějakém nocležišti. Sonthofen je sympatické město (což pod Alpami není nic zvláštního), kde se chvíli zdržujeme. Na konci města dobíráme vodu a potom už míříme na Bad Hindelang. V Sonthofenu se do Illeru vlévá Ostrach, kolem nějž nyní jedeme. Ale ne moc daleko, budeme se snažit utábořit. 
Pěkné místo nakonec nacházíme 2 km před Vorderhindelangem u nějakého hřiště kus od řeky. Ostrach je dost široká řeka aby nás jeji šumění uspalo.

Trasa:
Hittisau - Balderschwang - Riedbergpass - Riedberg Horn - Obere Bogenalp - Fischen - Sonthofen.
47 km, 918 m.př.

 Hittisau
 Hraniční vodopád
 Balderschwang
 Nejvyšší průsmyk Německa

 Riedberg Horn


 Výhled z vrcholu na západ, jih a sever
 Chata Alpe Zunkleiten
 Fischen
 Sonthofen
 Stanoviště u řeky Ostrach