neděle 14. ledna 2018

Kýšovický vodopád

Nejvyšší vodopád Krušných hor mi dlouho unikal. Když jsem jel poprvé Prunéřovským údolím, nevěděl jsem o něm. Když jsem tudy jel podruhé, nenašel jsem jej. Druhý lednový víkend jsem ho chtěl konečně objevit. Janina nebyla proti a tak jsme mohli vyrazit na odpolední výlet.
"Z Chomutova je to 20 minut autem a potom dva a půl kiláku pěšky," říkám Janče.
Jde tedy o snadný výlet, který zvládneme v riflích a v botaskách. Obzvlášť když není sníh.
Za oněch 20 minut jsme z Chomutova v "Myší díře," jak se nazývá místo v údolí Prunéřovského potoka mezi Křimovem a Výsluním. Je zde restaurace, ale parkování stojí stovku. Necháme auto u popelnic na druhé straně. Teplota klesla z -1 na -4, ale pocitově je nám fajn.
Cesta za vodopádem začíná mezi chatkami a poté se ponoří hlouběji do údolí. Potok, les, občas skála. To je charakter okolí zhruba dvou kilometrů naší trasy. Najednou se cesta mění v pěšinu, což nám přijde normální. Když jsme přišli k místu, kde potok teče přímo pod svahem a nebylo kudy dál, začali jsme pochybovat, zda to normální bylo. Vodopád je dle navigace kousíček a my se musíme vrátit. Je zde sice kmen přes vodu, ale v první řadě je namrzlý. Tím pádem odpadá otázka, zda to zvládne pejsek.
Jdeme naštěstí jen pět minut a objevujeme lávku i s turistickou značkou. Tak tady je ten zádrhel. Odsud pohodlně dojdeme k místu, kde je na stromě šipka a KV, čili Kýšovický vodopád. Ten je ve svahu na druhém břehu. Nevidíme však žádnou lávku nebo aspoň kládu přes potok. Zato vidíme, že z místa, kde jsme zůstali bezradně stát, stačilo vyběhnout po svahu a byli jsme u vodopádu. Vracet už se tam nebudeme.
"Copak v létě. Zul bych boty a tradá přes vodu," říkám Janče.
"Tak dem. V Jeseníku takhle léčí Priessnitzovou metodou normálně. Na chvíli strčíš nohy do ledárny a pak je jim teplo."
Tyto věty jsem slyšel od Janky a tudíž jsme to šli zkusit. Janina šla první s Godym v náručí a uspěla. Hodil jsem jí všechny boty a vykročil také. Nebylo to těžké, ale chvíli mě zimou bolely nohy. Ještě by to chtělo ten ručník.
Vodopád byl vidět už zespoda, ale pro lepší snímky a úplnou podívanou jdeme až k němu do prudkého svahu. Zapínám foťák a zjišťuji, že mám velice slabou baterku. Není tedy všem patáliím konec. Chvíli zahřívám baterku v ruce, což pomáhá. Na těch pár fotek to stačí.
Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme se vydali zpět k autu. Prunéřovský potok už jsme nebrodili, vydali jsme se po pravém břehu až na modrou značku, po ní už to bylo jasné. Přidali jsme do kroku, začala padat tma.
U chatek jsme viděli policejní auto. Někdo se totiž podíval na zoubek (nebo spíše na zámek) jedné z chat. Chlápek povídal, že během týdne je to podruhé. To už je velká smůla.
Na tak krátké trase se toho stalo až dost a my jsme byli rádi, že máme výlet úspěšně za sebou. Kýšovický vodopád byl vysší, než jsem si myslel, a předčil naše očekávání.