sobota 3. února 2018

Jeseník (4/4)

28.1. - Medvědí kámen

Toto úžasné vyhlídkové místo jsme navštívili čtvrtý den našeho pobytu v Jeseníku. Jmenuje se tak skála opatřená zábradlím z níž je úžasný výhled na hlavní hřeben Rychlebských hor, Žulovsko a Keprnickou hornatinu v Hrubém Jeseníku. Obzvláště vynikají Obří skály a pod nimi Ramzovské sedlo.
Samotný Medvědí kámen (907 m) se nachází na západním konci Sokolího hřbetu v Rychlebských horách. Možnosti jak ho zdolat, jsou dvě. Od vlaku či autobusu ze zastávky Lipová-Lázně, jeskyně 3,5 km po naučné stezce. Překoná se přitom převýšení 380 metrů. Druhá varianta je z Lázní Jeseník. Ta je delší a méně namáhavá. Přes Jitřní a Priessnitzův pramen je cesta dlouhá 4 km s převýšením 330 metrů. Zpět lze použít cestu přes Arnoštův krmelec. Tato okružní trasa měří celkem 9 km.
Po mlžném dni se opět dalo rozhlížet daleko do kraje, proto jsme zvolili tento výlet. Cestou od autobusu před Priessnitzovým sanatoriem jsme potkali chlápka s běžkami, ale později jsme se divili, kde mohl na nich jezdit. Třeba ale nejezdil.
Medvědí kámen splnil naše očekávání, úžasné místo! Přestože byla neděle, nikoho jsme zde nepotkali. Hezký dojem z výletu nezkazila ani dobrodružná vložka, kdy jsme před koncem výstupu uhnuli ze značky, že si to zkrátíme, ovšem mýlili jsme se. Ještě jeden těžší úsek jsme absolvovali při sestupu pod Medvědí kámen. Prudký terén, sníh a tahající Gody nám sestup trochu ztížili, ale zbytek cesty do lázní byl pohodlný.
 
 Medvědí kámen z naučné stezky



Výhled na Keprnický hřbet a Rychlebské hory
  Výhled na Jeseník

Jeseník (3/4)

27.1. - Šumný vodopád

Třetí den vládlo v Jeseníkách mlhavé počasí a tudíž jsme se rozhodli, že si vyjedeme k jednomu z méně známých vodopádů tohoto pohoří. Šumný vodopád se nachází na Šumném potoce mezi vrcholy Velké Bradlo a Hnědý vrch, západně od Orlíku. 
Výchozím místem k této přírodní atrakci jsou Adolfovice, kam to bylo z Jeseníku pět minut autem. Z oné obce vede k vodopádu zelená značka, po které půjdeme i my. Auto jsme nechali kousek pod rozcestím U vodárny a zbytek cesty půjdeme po svých. Od onoho rozcestí je cesta dlouhá 3 kilometry k rozcestí následujícímu. To už je pod Šumným vodopádem. 
Zprvu jdeme po lesní silničce, kde nás občas mine auto. Sněhu je velice málo, což nám vyhovuje. Když silnička a cyklostezka uhnou doleva, my pokračujeme po lepší lesní asfaltce. U chaty Cikánka je menší hemžení nějakých skautíků. Je sobota, tudíž není divu. Údolí se více prohlubuje, cesta se mírně zvedá.
Jsme u rozcestí Šumný potok, ale podle mapy ještě není vyhráno. K vodopádu je to půl kilometřík. No jo, ale není kde pořádně přejít potok a tak musíme vytáhnout naše kaskadérské schopnosti. Pejsek Gody se s tím také statečně pere. Sněhu už přibylo, ale pořád to ještě jde. Horší je led, který zde také místy leží. Už se blížíme k místu vodopádu, ale zatím nacházíme pouze malé kaskády. Půlkilometrová cesta od rozcestí nám zabrala téměř polovinu času, co jsme šli od vodárny. Nakonec jsme nějaké vodopády našli. Za tu námahu jsem čekal něco lepšího, ale je třeba se spokojit i s málem. Dnes jsme nechali vysoké boty doma a málem jsme měli po vodopádu, ale nakonec jsme brodění v dvaceticentimetrovém sněhu zvládli. 
Vodopád na Šumném potoce má dva stupně. Celkem je vysoký 1,5 metru. Je ve výšce 810 m n.m. a jeho průtok je 50 litrů za sekundu. Zelená značka vede dále přes Pásmo Orlíka do Vrbna pod Pradědem.
Sečteno, podtrženo, závěrečný úsek k vodopádu, i od něj, byl cestou mezi kameny, sněhem, ledem, a rameny Šumného potoka. I přes nízký počet kilometrů jsme měli pěkný zážitek.
Cestou zpět k autu jsme potkali chlápky od Cikánky, a ti se nás ptali, zda je výše dost sněhu na pořádání závodu na běžkách. Řekli jsme, že rozhodně není. Je to zajímavé, že přes kopce v Karlově Studánce je naopak sněhu habaděj.





Jeseník (2/4)

26.1. - Dvě vyhlídky nad Bílou Opavou

Druhý den jsme se vypravili za Videlské sedlo, kde se rozléhá povodí Opavy. První zastávku jsme měli v Karlově Studánce, lázních, kde se údajně dýchá nejčistší vzduch ve střední Evropě. S nadmořskou výškou 800 metrů je nejvýše položenou obcí okresu Bruntál. Počet obyvatel se pohybuje kolem 200.
Karlova Studánka se jmenuje podle Karla Ludvíka, který v bitvě u Aspern porazil Napoleona. První písemná zmínka o obci je z roku 1554. První zpráva o využívání zdejších pramenů k léčbě se datuje po roce 1620. Až v 18. století byly provedeny rozbory vody a roku 1785 došlo k založení lázní. Všech osm zdejších pramenů má vysoký podíl oxidu uhličitého, díky rašeliništím, která zabraňují odvětrávání. Léčí se zde především onemocnění dýchacího ústrojí.

 Umělý vodopád
 Slezský dům
 Knížecí dům
 Pitný pavilon 
Bílá Opava nad Karlovou Studánkou

Co se týče turistiky, největší atrakcí je nehezčí údolí Jeseníků, Bílá Opava. Jde o údolí hlavní zdrojnice řeky Opavy, jímž vede i stejnojmenná naučná stezka. Fascinující, ale náročná stezka vás provede přes kaskády, vodopády, ale i stromy ponechané svému osudu.
My s Jančou jsme tuto procházku již absolvovali, a v lednu je tato atrakce stejně neschůdná. Zvolili jsme tedy výšlap na Rolandův kámen. Od dolního parkoviště k němu vede místní modré značení. Cesta vede lesem a v jednom místě protíná sjezdovku lyžařského areálu. Trasa je dlouhá 1,5 km a zabere něco přes půl hodiny.
Rolandův kámen je skalní vyhlídka ve výšce 910 m n.m., opatřena železným zábradlím a dřevěným křížem. Skála je dost vysoká, aby z ní byl výhled do kraje, ale přesto již není kruhový. Pěkný pohled je do údolí Bílé Opavy směrem k Vrbnu a na Praděd.
Za celý pobyt v Jeseníku jsme právě zde měli nejvíce sněhu. Na Rolandův kámen tak nebylo snadné vylézt. Cesta na skálu byla dost ušlapaná a tím pádem místy klouzavá.
Zpět do Studánky jsme šli po silnici vedoucí z Videl. Nebylo čeho se bát, silnice se v zimě neudržuje, čili zde není žádný provoz. Kvůli tomu jsme si zajeli 7 km navíc přes Vrbno.



 Rolandův kámen
 
 

 Výhled na západ a Praděd

  
Druhým dnešním vyhlídkovým místem byl Zámecký vrch u Vrbna pod Pradědem. Start trasy jsme zvolili od restaurace Koliba po červené značce místního značení. Na rozcestí Pod Zámeckou horou jsme se rozhodli pro kratší a strmější cestu. Čekal nás kilometr prudkého stoupání. Občas se otevřely výhledy na Vrbno a údolí, kde se stýkají tři Opavy, Černá, Střední a Bílá. Dále už řeka pokračuje pod jménem Opava.
Zámecký vrch (854 m) byl donedávna známý pouze díky zaniklému hradu Fürstenwalde. Od roku 2012 sem turisté mohou vystoupat i z dalšího důvodu. Na podzim toho roku zde postavili vyhlídkovou věž. Dřevěná, šest metrů vysoká vyhlídka stojí na západním svahu Zámecké hory. O její stavbu se zasloužili představitelé z obecního úřadu v Ludvíkově, za přispění Moravskoslezského Krajského úřadu. Výhled je omezen stromy a soustřeďuje se na údolí Bílé Opavy a v ní obec Ludvíkov. Na severozápadě je údolí Střední Opavy a nad ním dominantní hora Orlík. Na východě se mezi stromy objevuje Vrbno pod Pradědem.
Zpět jsme šli delší a schůdnější cestou. Byla to pohodlná procházka na závěr dnešního výletu.



 Zaniklý hrad Fürstenwalde a vyhlídková věž
 Výhled na Vrbno


 Výhled na Orlík
 Výhled do údolí Bílé Opavy

Jeseník (1/4)

25.1. - Ze Supíkovic do lázní
 
Zachtělo se nám s Jaňulou nadýchat nejčistšího vzduchu ve střední Evropě a tak jsme koncem ledna vyrazili na týden do Jeseníku. Základnu budeme mít v tomto sympatickém městě, odkud budeme podnikat výlety. Vzhledem k tomu, že je s námi i náš čtyřnohý parťák Gody, půjde o výlety pěší. 
Jako první jsme zvolili trasu mezi kopci Sokolského hřbetu, který patří Rychlebským horám. Túru začneme v obci Supíkovice, kam dojedeme autobusem. 
Po desáté hodině vystupujeme v horní části vsi a jako první se podíváme na bývalou vápenku. Vede k ní zelená značka. 
Vápenka stojí v bývalém mramorovém lomu. Byla postavena v roce 1856 a fungovala 52 let. Výšku má 14 metrů a průměr 7 metrů. 
Vracíme se po zelené do vsi a stoupáme po ní do lesa k rozcestí Pod Křemenáčem. V jeho svahu už vidíme náš další cíl, vyhlídku Hemberk. Ze 450 m n.m. se musíme dostat o 200 výše. Cestou se otevřou výhledy do Polska a na Otmuchowské jezero. 
Vyhlídka Hemberk se nachází u cesty, ve svahu Křemenáče, v 668 m n.m. Jedná se o jednoduchou dřevěnou stavbu s výhledem na východ. Jako na dlani jsou Supíkovice a Písečná, nad nimi Biskupská kupa a Příčný vrch. Vice na sever je vidět do Polska. Vyhlídka zde stojí teprve 5 let, ale má už zřícený přístupový můstek. I přesto jsme na vyhlídku vlezli a mohli se kochat pěkným výhledem zpříjemněným slunečním svitem. Teplota vůbec neodpovídá lednové a sněhu je také poskrovnu. Poslední kilometry nám zbývají po zelené značce, k rozcestí Pod Bílými kameny. Dále zelená pokračuje dolů na rozcestí U Divoké svině, my vzhůru na Bílé kameny. 
Jde o vrchol 675 m n.m., na němž jsou sice skály, ale určitě nejsou bílé. Spíše už nazelenalé od mechoviny. Výhled ale neposkytují žádný, jsou v hlubokém lese. Pouze o kus níže je v jednom místě vidět Králický Sněžník. 
Po modré míříme do sedla pod Klenem s magickou nadmořskou výškou 777 m n.m. Cestou nás překvapí ledovka, ale jinak stoupáme pohodlně. Pod Klenem je sympatické rozcestí v lese, kde na odpočívadle svačíme. Odsud je to jen kousek na známé Rychlebské stezky. 
Jsme v 630 m n.m. u potoka Lubina, od nějž je to do Lázní Jeseník pouhé dva kilometry. Před tím nás ještě čekají dvě skalní vyhlídky. První je kus nad námi a my k ní musíme nastoupat 120 metrů. Jdeme po pravém břehu potoka a poté to vezmeme přímo svahem na žlutou značku. Ta vede pohodlnou cestou k Sommerově skále. Výhled je pouze do údolí Lubiny a na protější hřeben "Rychlebek" se Sokolím vrchem. 
Po žluté a modré po chvíli přijdeme na nejvyšší bod dneška, který je nad Večerním pramenem. Než však ochutnáme zdejší vodu, rozhlédneme se ještě jednou ze skalní vyhlídky. Zkratkou jdeme na Heckelovy skály, kde je o mnoho hezčí výhled než z předchozího místa. Vidíme zde pouze jednu skálu, ale z ní je úžasný pohled na Praděd, Klín, Keprník a Šerák. Dále je pod námi Jeseník a přilehlé obce, přímo před námi je vidět Priessnitzovo sanatorium. K němu se dostaneme již za chvíli. 
Po modré značce nejprve míjíme Smrkový a Vilémův pramen, zastavíme se u Rumunského a nejdelší zastávku děláme u pramenu Slovanského. Nejlahodnější voda ze všech, co jsme pili! Tu si odnášíme nakonec i s sebou. 
Jsme u konce túry dlouhé 14 kilometrů a do města se svezeme autobusem. Ten jede za 10 minut, to je krása. Je nám už totiž dost zima, nejvíce Godymu. Za nemalé jízdné (2 x 16 Kč + 8 za psa) se svezeme až před barák a za setmění přicházíme do našeho útočiště.

Trasa:  

Supíkovice, bus – Stará vápenka – Pod Křemenáčem, rozc. – Hemberk, rozhl. – Bílé kameny – Pod Klenem – Sommerova skála – Pod Jehlanem, rozc. – Heckelovy skály – Rumunský pramen – Lázně Jeseník. 
14 km, 689 m. př.

 Stará vápenka v Supíkovicích


 Hemberk a výhled na východ
 Bílé skály
 Sommerova skála

 Heckelovy skály s výhledem
 Zlatý chlum a Česká Ves z Lázní
Priessnitzovo sanatorium