Vrcholy Českého středohoří 22. - Srna, Mannsteinův kámen, Třešňovka, Plešivec

Srna (395 m)

V katastru Velemína, přímo nad obcí Dobkovičky se zvedá nápadný vrchol Srna. Jde o zalesněný kužel s omezeným výhledem o výšce 395 m n.m. Severní svahy jsou mírnější, jižní prudce klesají. Toto vše pokrývá převážně listnatý les.

Nejlepší cesta na jeho vrchol je po žluté značce z Dobkoviček. Na rozcestí polních cest se dáme doprava a poté po znatelné vyšlapané cestičce až na vrchol. Zde nás čekají omezené výhledy. Z jednoho místa je vidět Lovoš a z dalších, západnějších Ostrý, Milešovka a Kletečná.

Mannsteinův kámen (327 m)

Mezi rozlehlými obilnými lány nedaleko silnice spojující obce Velemín a Březno se zvedá nízký nezalesněný čedičový vrch. Jméno dostal po pruském generálu Christophu Hermannu Mannsteinovi, který padl poblíž tohoto místa v červnu roku 1757. Byl zastřelen chorvatskými vojáky, kteří bojovali na rakouské straně při útěku po prohrané bitvě u Kolína domů do Saska. K té došlo necelý rok po začátku sedmileté války mezi Rakouskem a Pruskem probíhající v letech 1756 - 1763. Svůj počátek měla v bitvě u nedalekých Lovosic.

Z jeho vrcholu je ničím nerušený kruhový výhled. Jihovýchodně spatříme Ovčín, Boreč, Jezerku a Sutomský vrch. Západně a severozápadně Lipskou horu, Ostrý a Milešovku. Severně se zvedá Kletečná a východně Lovoš.

Třešňovka (414 m)

Nad obcí Chrastná, v blízkosti známějšího vrchu Plešivec je čedičový vrch Třešňovka se 414 m n.m.. Z jižní strany je porostlý stromy, na severní straně byly odstraněny náletové dřeviny. Kolem kopce vede červená turistická značka z Vlastislavi do Děkovky, z níž se dá odbočit na vrchol po vyšlapané cestě.

Holá část vrcholu poskytuje výhledy do údolí potoka Modly a vrchy Plešivec, Lipská hora, Milešovka, Kletečná, Sutomský a Holý vrch a zříceniny hradů Košťálov, Skalka a Oltářík.

Plešivec u Vlastislavi (477 m)

Mezi obcemi Vlastislav a Děkovka se vypíná jeden z nejzajímavějších kopců okolí Lovosic s názvem Plešivec. Nižší ze dvou vrcholů tohoto jména na Litoměřicku měří 477 m n.m. a je snadno rozpoznatelný díky svému tvaru. Holý čedičový suk je na úpatí zarostlý náletovými dřevinami a na jižním svahu pokrytý kamenným suťovištěm. Zbytek kopce je porostlý travinami stepního charakteru. Tomu všemu dominuje vrchol v podobě skalního hřebínku.

Mezi zmíněnými obcemi vede červená turistická značka, z níž je vyznačena na Plešivec odbočka. Cestou na vrchol je třeba překonat žebřík obory pro černou a srnčí zvěř.

Z vrcholu je daleký a kruhový výhled. Na velkou část kopců Českého středohoří, jako Solanská a Lipská hora, Milešovka, Kletečná, Sutomský a Holý vrch a zříceniny hradů Košťálov, Skalka, Oltářík a Hazmburk. Při dobré viditelnosti lze na východě spatřit Kokořínsko, jižně Říp, západně Džbán, Doupovské a Krušné hory.

Hory kolem Mürzzuschlagu (3/3) - Hirschenkogel

Takto se jmenuje hora ve Fischbacherských Alpách, kolem které jsem léta jenom projížděl vlakem a dnes přišel konečně čas na její zdolání. Odpočineme si od auta a z Wiener Neustadtu použijeme vlak do Semmeringu. Odsud by mělo jít o pohodlný výstup s převýšením něco kolem 450 metrů. 

Vlak odjíždí v 9:30 a jeho cesta do sedla mezi horami Fischbacherských Alp potrvá 40 minut. Tuto cestu jsem jel už mnohokrát, ale ještě jsem se nenabažil. Jedeme railjetem na lince Praha – Graz v bílomodré kombinaci, která patří Českým drahám. Rakušané mají tmavě červené soupravy. V necelých 900 m n.m. panuje opět nádherné počasí. 

Od nádraží nejprve stoupáme asi k největšímu hotelu ve městě. Není divu, když je lázeňský. Je už od něj vidět Hirschenkogel v celé své kráse. Poté mírně klesáme do sedla Semmering Pass v 965 m n.m. Po modré značce a pohodlné cestě zahajujeme výstup na poslední horu výpravy. Každou chvíli protínáme nějakou sjezdovku. Díky nim se otevírají občasné výhledy. Výšlap na tuto třináctistovku je odpočinkovou procházkou. 

Na vrcholu nás čeká opět zavřená chata. Sundáme si aspoň lavice a usedneme ke stolům na terase před chatou, kde chytáme bronz a svačíme. Vedle nás slyšíme také češtinu. Po chvíli přichází slovenský pár čtyřicátníků. Chlápek funí a skuhrá, jako kdyby vylezl na Lomnický štít. Podle toho co říká, možná ani neví, kde je. Že je tohle jeho první zdolaná hora v životě, je pro mě neuvěřitelné, když uvážím, jaké mají na Slovensku hory! Ale lapání po dechu zřejmě nefilmuje, takže to bude pravda. Jdou rovnou k rozhledně, ale za chvíli přicházejí zpět. 

,,Vy vyšlápnete takovej krpál a ani si nevylezete na rozhlednu?“ udiveně se ptám. 

,,Ona je zatvorená, sú tam pribité prkna,“ odpoví blondýna. 

,,To se na to pudu podívat teda,“ nesmířlivě povídám. 

,,Vy tam pôjdete?“ 

,,Pokud to jenom trochu pude, tak jo. Mam přes 500 rozhleden, ňáký prkna mě nerozhoděj,“ mám jasno. 

Právě od slovenské dvojice si dáme dohromady 1+1. Ve Štýrské části Semmeringu je hotel Alpenhof, kde jsou oni ubytovaní, a který vlastní Češi. Proto jsme slyšeli češtinu na Stuhlecku a proto se nás včera Rakušan ptal, zda bydlíme v Alpenhofu. 

Po svačině tam skutečně vyrážíme a opravdu tam jsou přibitá tři prkna. To bude asi rozhledna ve špatném stavu, budeme muset dávat bacha. Přicházíme na ochoz a neshledali jsme na stavbě jedinou houbičku, natož zřícené schodiště či podlahu. Asi je rozhledna přístupná pouze společně s chatou. Za chvíli jsou nahoře jak Slováci, tak i jiní turisté. Zde je ale mírně chladno. Jsme totiž ve stínu střechy a fouká vítr. 

Hirschenkogel je hora ve Fischbacherských Alpách s výškou 1340 m n.m. Je hraničním vrcholem mezi Štýrskem a Dolním Rakouskem. Stojí na něm chata Lichtensteinhaus a rozhledna Millenniumswarte. Je taky známým střediskem zimních sportů, prezentovaný pod značkou Zau (:ber:) g. Má 14 km sjezdovek, přístupných třemi vleky. Z toho je jedna osmimístná a je jediná svého druhu v Dolním Rakousku. Lyžařský areál se táhne od průsmyku Semmeringpass v 984 m n.m. až na vrchol hory. Osvětluje ho celkem 1300 světlometů, jejichž soustava je nejsilnější v Evropě. 

Horská chata Lichtensteinhaus byla postavena v roce 1934 knížecí rodinou Lichtensteinů. V roce 1977 proběhla přestavba do dnešní podoby. Velkou suterénní místnost chata získala v roce 1996 a o devět let později přibyla vyhlídková restaurace. Ta pojme celkem 100 návštěvníků. Samoobslužná restaurace má kapacitu 200 osob. 

Rozhledna Millenniumswarte byla vybudována v roce 1999 o celkové výšce 31 metrů. O šest metrů níže je umístěna vyhlídková plošina. Druhé jméno rozhledny je podle bývalého guvernéra Dolního Rakouska Dr. Erwina Prölla. Jako stavební materiál převažuje dřevo. Z ochozu je daleký kruhový výhled. Jižně se v oparu rýsují skupiny Lavanttalských Alp. Západně, už mnohem zřetelněji vidíme Alpy Mürzstegerské a přímo přes údolí Rax a Schneeberg. Za perfektní viditelnosti lze dohlédnout až k Neziderskému jezeru a do Vídeňské pánve. 

Cesta dolů je ještě větší pohoda než výstup. V Semmeringu jsme za necelou hodinu. Máme tudíž dost času usadit se v jedné z mála otevřených kaváren, u hlavní silnice na průsmyku. Ten tu ale označen není. Asi 984 m n.m. pro ně není taková výška, aby se namáhali ho označovat. 

Před 16. hodinou v pohodě chytáme railjet zpět do Vídeňského Nového Města, ten je opět v našich barvách. Zajímavé je, že jízdenka z automatu je na určitý vlak a má i časovou platnost. 

Tři dny, tři výlety. Každý byl hezký a každý něčím jiným. Nejvíce nás potěšilo počasí, které bylo celé čtyři dny ukázkové a ani pátý den, při návratu domů tomu nebylo jinak. Zvládli jsme dva nejvyšší vrcholy alpských pohoří a jeden s rozhlednou. Do budoucna mi ve Fischbacherských Alpách zbyl vrchol Pretul, kde stojí také rozhledna.

Semmering - lázeňský dům, Hirschenkogel

Hirschenkogel

Cesta na Hirschenkogel

Hirschenkogel - Lichtensteinhaus

Hirschenkogel - Milleniumswarte

Hirschenkogel - výhled na sever, východ a jih

Hory kolem Mürzzuschlagu (2/3) - Stuhleck

Takto jednoduše se jmenuje nejvyšší vrchol Fischbacherských Alp. Uvidíme, jak jednoduchý bude výstup na něj, přičemž na to budeme mít opět bezvadné počasí. Výstup na Stuhleck začneme z průsmyku Pfaffensattel ve 1372 m n.m. Na něj je nejlepší sjet z dálnice z Vídně na výjezdu Spital am Semmering a odbočit do Steinhausu. Odsud se vezeme horskou silnicí nejprve širším údolím kolem jednoho ze stavenišť Semmeringského úpatního tunelu, potom úzkým údolím s užující i silnice. Zároveň se začíná klikatit.
U chaty na průsmyku Pfaffensattel převlékáme boty a jde se na věc. Čeká nás 400 výškových metrů po cestě, která je podle mapy zpevněná. Její délka je 4 km, jak píší na ceduli. I zde narážíme sice na sníh, ale není to tak hrozné jako včera. Chůzí loudavou a kochací ani nevnímáme, jak nám přibývají metry. Až se za zatáčkou vynoříme pod vrcholem, který signalizuje horská chata. Najednou si připadáme jak v Jeseníkách, úplně stejný charakter hor. Cesta nám zabrala dvě hodiny chůze ve stylu ,,langsam.“ 

Stuhleck je nejvyšší hora Fischbacherských Alp (Fischbacher Alpen), ležících ve Štýrsku a Dolním Rakousku. Vrchol samotný se nachází ve Štýrsku, 6 km jihovýchodně od města Mürzzuschlag. Stuhleck je zároveň nejvyšším bodem celku Hory východně od řeky Mury (Randgebirge östlisch der Mur). Na úbočích se rozkládá stejnojmenné lyžařské středisko, které je součástí areálu Semmering. Vrchol této hory byl zdolán na lyžích jako vůbec první alpská hora v Rakousku. Lyžařský výstup a sjezd uskutečnili tři muži v únoru 1892.

Na nejvysším místě Stuhlecku stojí chata Alois-Günther-Haus. Hlavním iniciátorem stavby chaty, jejíž základní kámen byl položen v roce 1914 a dokončen v roce 1915, byl Alois Günther, předseda alpského sdružení Stuhlecker. Byl otevřen po 1. světové válce 20. srpna 1919. V lednu 1959 přešla chata pod správu spolku Alpenverein Edelweiss, sekce PES. 

Potkáváme zde dost Čechů, což je mi divné. Poté se nás jeden Rakušan ptá, zda bydlíme v Hotelu Alpenhof. Zatím netušíme, že to má spolu souvislost a v klidu si svačíme. Najednou přišel takový vítr, že mi odnesl igelitový pytlík, vynesl ho vysoko do vzduchu a hnal ho směrem na Pretul. Ještě za dvě minuty jsem ho viděl vysoko ve vzduchu plachtit kamsi. 

Co se týče výhledu, tak nejhezčí pohled je na západ, kde se bělají vrcholy pohoří Schneeberg, Rax a Mürzstegerských Alp. Na jihu se v oparu rýsují Lavanttalské Alpy a na severu je vidět nížina kolem Wiener Neustadtu, jehož obrysy také vidím. 

Abychom nešli stejnou cestou zpět, navrhuji jít po červené značce přes chatu Karl-Lechner-Haus. Po půl kilometru chůze ve sněhu to ale vzdáváme, včera už to stačilo, mokro v botách už mít nechceme. Sestup do sedla Pfaffensattel byl pohodovkou. Najednou slunce začalo tolik hřát, že jsem se mohl pouze v trenkách vyvalit na lavičku a chytat bronz. 

Cestou do Steinhausu objevuji v mapě ikonu rozhledny při silnici, po níž jedeme. Věž má název Infoblick Fröschnitzgraben. Když jsme na ni vylezli, zjistili jsme, že slouží k výhledu na jedno ze stavenišť Semmeringského úpatního tunelu. Stavba je to hezká, ale výhled chabý. Nás milovníky přírody pohled na rozvrtanou zem nenadchl. Ale fakt, že rozhlednu tohoto druhu ještě nemám. 

Semmeringský úpatní tunel bude 27 kilometrů dlouhý tunel, který zkrátí jízdu vlakem mezi Vídní a Grazem o 30 minut. Ve výstavbě je od roku 2012 a dokončen by měl být v roce 2026. Začátek bude v Gloggnitzu a na povrch vlaky vyjedou před Mürzzuschlagem. Tunel budou tvořit dvě roury, které budou ležet od sebe ve vzdálenosti od 40 do 70 metrů a budou navzájem spojeny křížovými průchody. Tunel má průměrný sklon 8,4 ‰. Je konstruován na rychlost 230 km/h. 

Cestou zpět na hotel se už nic dalšího nestalo, takže i druhý den můžeme zhodnotit jako vydařený. Výstup na další nejvyšší vrchol alpského pohoří za slunného počasí, co víc si přát ke spokojenému výletu.

 Pfaffensattel

 Cesta na Stuhleck

 Alois-Günther-Haus a železný kříž na vrcholu

 Výhled na jih

 Výhled na Hochschwab

 Výhled na Rax a Schneeberg

Rozhledna Infoblick Fröschnitzgraben

Hory kolem Mürzzuschlagu (1/3) - Hohe Veitsch

Takto se jmenuje nejvyšší hora Mürzstegerských Alp a naplánoval jsem ji hned na první celý den, jelikož je ze všech tří tras nejtěžší. Z naší základny ve Wiener Neustadtu se tam dostaneme jednoduše. Po dálnici na Graz a poté na Bruck an der Mur, odkud sjedeme do obce Mitterdorf im Mürztal. Po silnici L102 projedeme Sankt Barbaru a ve vsi Dorf Weitsch budeme pokračovat po horské silnici až do lokality Brunnalm, k hotelu Alpengasthof Scheickl. Zde bude začátek túry na vrchol Hohe Veitsch. Budeme k tomu mít slunečné počasí.

Vyrážíme k prvnímu záchytnému bodu, kterým je samota Schalleralm. Cesta vede lesem, kde se místy drží ještě sníh, s nímž ostatně počítáme dnes na většině trasy. Tam, kde potkáváme periodický potok, na chvíli ztrácíme cestu. Periodický potok proto, že zde teče pouze při tání sněhu či vydatných deštích. Není totiž v žádné mapě. Dále nás cesta vede údolím, kterým se nedávno řítila lavina. Zbyla tu po ní pěkná spoušť a nám překážky na cestě. S těmi jsme se ale vypořádali.

Stojíme u lovecké chaty Schalleralm a nad námi stěna masivu Veitschalpe. Na jeho vrchol může vést jediná cesta, sněhovým polem v prudkém svahu. Jdeme se s tím poprat. Místy značenou výstupovou cestu zakrývá vrstva sněhu, v níž se jde ale většinou dobře. Občas se propadnu nad kotníky, což značí sníh v botách. Spolu s námi na vrchol stoupají skialpinisté, kteří mají lyže. Divím se ale, jak na nich mohou jít do kopce. Někteří mají sněžnice. Výstup jde pomalu, ale 1836 m n.m. nakonec dosahujeme.

To však nejsme ještě na vrcholu, ale u chaty Graf Meran-Haus. Ta je zavřená, protože ještě nezačala letní sezóna, přitom lidí tu dnes chodí poměrně dost. Zděná horská chata je majetkem Rakouského turistického klubu (ÖTK). Nachází se 150 výškových metrů pod vrcholem Hohe Veitsch. Chata disponuje kapacitou 56 lůžek a dvěma místy v zimním prostoru (winterraum).

Po krátkém odpočinku při úžasném pohledu do údolí řeky Mürz zbývá zdolat posledních 150 výškových metrů na střechu Mürzstegerských Alp. Odtamtud zřejmě takový úchvatný výhled do údolí na jihu nebude.

Výstup k vrcholovému kříži trval 25 minut už ne tak namáhavou cestou. Tam jsem však šel sám, Verče se nechtělo. Tam mě čekal pro změnu bezvadný pohled do údolí na severu a nad ním bělavé vrcholy hor. Hohe Veitsch je součástí masivu Veitschalp, který je nejvyšší skupinou Mürzstegerských Alp (Mürzsteger Alpen). Měří 1981 m n.m. a je jejich nejvyšším vrcholem. Masiv je tvořen převážně náhorní plošinou, čemuž také odpovídá tvar vrcholu. Na jih a sever spadá strmými vápencovými stěnami, nad nimiž vystupuje jako homole. Tím výrazně převyšuje ostatní hory. Na nejvyšším místě stojí dřevěný kříž, v jehož patě je umístěna vrcholová kniha a vedle něho výhledová růžice. Na ní jsou jen šipky a vzdálenosti. Na severní straně je vidět pohoří Hochschwab a hory Ötscher a Göller. Východně jsou za sebou vyrovnány masivy Schneealpe, Rax a Schneeberg. Jižně se táhnou Fischbacherské Alpy a západně skupiny Lavanttalských Alp. Na růžici jsou dokonce vyznačeny i Ennstálské Alpy.

S určením většiny těchto hor mi pomohl rakouský skialpinista, který uměl pár slov po našem. Potom si zapálil cigaretu, nalil čaj z termosky a před sjezdem sundal z lyží nějakou vrstvu na suchý zip. To bude zřejmě příčina, proč nahoru vyšel a dolů se poveze. Při návratu k chatě pod vrcholem mi parta Rakušanů hlásí, že je zavřeno. Poprosím je aspoň o razítko. To ale hošan nemohl najít a tak mi prodal aspoň za 4,20 euro rádlera.

Cesta dolů nevypadá moc vábně, ale nakonec se nám daří rychlejší sestup, než jsme čekali. Vzpomněl jsem si, jak jsme s Jančou sjížděli po zadku Velký Javor a jal jsem se to zopakovat. Dobrých 300 metrů jsme strávili jízdou v sedě a jelo nám to pěkně. Anglicky mluvící dvojice se snažila o to samé, ale legíny holčiny a tričko nebyly zrovna vhodným oblečením na takovouto akci. Poslední jízdu jsme si dali po sjezdovce a od Graf Meran-Hausu jsme byli u auta za 45 minut!

Po převlečení do suchého jsme zjistili, že v Alpengasthofu Scheickl mají zavřeno. A nám se zdálo, že se nikdo nesluní na terase. Cestou dolů jsme brzy narazili na otevřenou chatu Pflanzlhütte, kde jsme usedli ke kafíčku. A když horská chata, tak jablečný štrůdl. Chvíli po nás sem dorazil i onen mladý pár a vyklubal se z něj Angličan Joey z Oxfordu a Rakušanka Simon z Vídně. Společně žijí v  Oxfordu, ale zítra jedou slavit sem poblíž babiččiny 100. narozeniny.

Cestou do Mürztalu mě napadá stavit se ještě na rozhledně ve tvaru kříže nad obcí Dorf Veitsch. Nápad prochází, ale nemůžeme k němu vyjet autem, musíme si vyšlápnout ze vsi. Cesta nám trvá 20 minut.

Pilgerkreuz (Kříž poutníků) je rozhledna ve tvaru kříže. Je největším dřevěným křížem na světě určeným k rozhlížení. Vysoký je 41 a široký 32 metrů. Je považován za znamení míru a porozumění mezi národy. Postaven byl v roce 2004 a dřevěnou konstrukci zpevňuje kovová výztuha. V místě křížení ramen je odpočinková místnost a modlitebna.

Rozhledna je sice volně přístupná, ale platí se vstupné 2 x 1 euro a ještě ke všemu do turniketu. Samozřejmě, že jsme tolik drobných neměli a tudíž nezjistili, odkud se z kříže rozhlíží. Zdola jsme žádnou vyhlídkovou plošinu neviděli, ani nepoznali, jaký je rozhled.

Máme tedy za sebou úspěšné zdolání nejvyššího vrcholu Mürstegerských Alp a já svůj druhý nejvyšší vrchol alpského pohoří. To vše se dělo za skoro jasného počasí, kdy na obloze proplulo minimum mraků.

 Masiv Veitschalpe

 Cesta na Hohe Veitsch

 Cesta na Hohe Veitsch

 Cesta na Hohe Veitsch - pohled na východ

 Graf-Meran-Haus

 Hohe Veitsch

 Hohe Veitsch - výhled na severozápad a severovýchod

Rozhledna Pilgerkreuz a výhled na Sankt Barbaru

Mariazell - největší poutní místo Rakouska

O velikonocích se naskytlo pět dní volna a já jsem se rozhodl je strávit s neobvyklou společností v okolí mně známého města Mürzzuschlag, které se mi v minulosti špatně vyslovovalo. Tato oblast měla mé sympatie už při prvních přejezdech do Itálie a to nejen díky úžasné semmeringské trati. Nyní mám v plánu vystoupat na dva nejvyšší vrcholy jednotlivých alpských pohoří a k tomu přidat nějaký bonus. Uvidíme, co z toho se uskuteční. 

Vyjímečně nejedu s Pavlem Vernerem, ale s kámoškou Verčou, a také vyjímečně jedeme autem. Mnou navržená zastávka v Mariazellu kupodivu prošla a tak nás čeká pětihodinová cesta pod vrcholy Ybbstálských Alp. Na benzínce ve Znojmě kupujeme dálniční známku na týden za 9,20 EUR a můžeme vniknout k našim jižním sousedům. Do Mariazellu jedeme přes St. Pölten, Lilienfeld a St. Aegyd mezi Türnitzskými Alpami vpravo a Guttensteinskými Alpami vlevo. Ty před Sankt Aegydem vystřídaly Mürzstegerské Alpy. 

Mariazell je největším poutním místem Rakouska a jednou z významných mariánských svatyní střední Evropy. Nad jeho střechami se tyčí štíty Türnitzských, Mürzstegerských a Ybbstálských Alp. V této chloubě Štýrska žije zhruba 3900 obyvatel a patří do okresu Bruck-Mürzzuschlag. Podle záznamů byl Mariazell založen jako poutní místo 21. prosince 1157, kdy mnich Magnus benediktinského kláštera Sv. Lambrechta donesl sochu Panny Marie. Kolem roku 1200 byl vybudován knížetem Vladislavem Jindřichem první kostel Mater Gentium Slavorum, jako poděkování za uzdravení z nemoci. Stavitelem byl známý Ital Domenico Sciassio. Hlavní oltář daroval městu císař Karel IV. Postaven byl v roce 1692 a vysvěcen v roce 1704. Nový rozkvět města přineslo období baroka, kdy se stává hlavním poutním místem Podunajské monarchie. To mělo za následek přestavbu z gotického chrámu na honosný barokní kostel v letech 1644 - 83. Povýšen na baziliku byl kostel roku 1907. Bazilika je nejvýznamnější památkou ve městě. V minulosti byl Mariazell cílem mnoha českých a moravských poutníků, např. z Mariánské Hory u Horní Čermné na Ústeckoorlicku. 

Ve městě nalezneme např. kavárnu na rohu Hlavního náměstí a pekárnu medových perníků Pirker, vyrábějící čistě přírodní produkty. Před Vánocemi odtud putuje do světa až deset tisíc perníků každý den. Výrobna svíček z včelího vosku se nachází hned v sousedním domě a o ulici výše je malá likérka Arzberger, kde již 132 let vzniká nápoj ze 33 druhů bylinek. 

Mariazell je i centrem turistiky. Lanovky vozí turisty na vrcholy Bürgeralpe (1254 m), kde se mohou rozhlédnout z rozhledny, a také na Gemeindealpe (1626 m). Ten je výchozím místem pro pěší turistiku. V zimně si zde užijí zejména sjezdoví lyžaři a snowboardisté. Ti mohou využít jedenáct sjezdovek. Dalšími turistickými atrakcemi jsou jezero Erlaufsee a vodopád Marienwasserfall. 

Mezi horskými skupinami Weitschalpe a Schneealpe, patřící pod Mürzstegerské Alpy, pokračujeme do Mürzzuschlagu, odkud po dálnici dojedeme na naší základnu Orange wings ve Wiener Neustadtu. Z terasy hotelu je vidět nejvyšší hora Dolního Rakouska Schneeberg a před ním stěna Hohe Wand. Jihozápadně špička hory Sonnwendstein nad Semmeringem. Tímto končí první den ,,velikonočního výletu.“