Z Hradce do Náchoda (1.9.)
Výstupní stanice je velkoměsto Hradec Králové. Aspoň z cyklistického pohledu. Loni v září jsem se přesvědčil, že nelze podceňovat cyklostezky a zákazy v polabských velkoměstech. Zkušenost mne stála 100 Kč. Pořád je to snad méně, než puštěný pes v parku v Lounech. Místní pardubičák by zaplatil za vjezd do zákazu zřejmě více, podle slov policistů.
Cyklostezky ve velkoměstech stojí za to. Vymotat se z Hradce byla slušná detektivka. naštěstí vedle městského okruhu mysleli i na cyklisty, takže to celkem šlo. Občas jsem však musel použít objížďku přes nějakou ulici mimo. Po pěti km ostražité a hlavně ukázněné jízdy jsem se vynořil za Slezským předměstím, kde jsem odbočil na silnici na Nové Město nad Metují a hned se volněji dýchalo. Další pozornost zvyšovala značka s uzavřením silnice v obci Slatina. Opět platilo heslo, kde neprojede auto, kolo ano. Půl kilometru drncání jsem vydržel, odbočil jsem z hlavní silnice a vystoupal nad Slatinu odkud jsem spatřil Hradec Králové jak na dlani. Nad městskou zástavbu vyčnívala Bílá věž, katedrála sv. Ducha a osvětlení fotbalového stadionu.
Už po vedlejší silnici, se jelo pěkně s větrem v zádech a celkem po rovině. Míjel jsem obce Librantice a Libníkovice, kde mají za vsí rozhlednu. Minimální rozhled jsem vyzkoušel před pár lety, takže jsem pokračoval do Jílovic a Mokrého. Tam kupodivu nemají ani rybník. Z dáli už mne vítalo Opočno. To Opočno, kde jsem byl v květnu, ale stálo v cestě do Dobrušky a křídla na kole ještě nemám. Aspoň se podívám do zámecké zahrady, kam se mi minule nechtělo, protože byla hluboko pod zámkem. Z Vodětína jsem jel zkratkou po červené značce. Pod opočenskou oborou je vchod do zahrady, kterým jsem vklouzl dovnitř i já. čekala mne soustava rybníčků, travička téměř jak na Old Trafford a spousta stromů, jež někteří už dávají vědět, že se blíží podzim. No jo, ono už je 1. září! Cesta mne dovedla pod zámek, na který byl z parku také pěkný pohled a na nádvoří jsem si to zkrátil po schodech, s kolem v náručí, samozřejmě.
Tentokrát byla sláva na opočenském náměstí. Hasičské závody. Cestu do Dobrušky už znám, takže jsem jel logicky Dobrušskou ulicí. Kolem rybníku Broumar se vystoupá na návrší Chlum a už se zase krásně klesá do Dobrušky. Přijíždím co centra a božský klid. Na náměstí F. L. Věka stojí radniční věž, sloužící k rozhlížení. Z takové krasavice se rozhlédnu rád. Výhled trochu kazí sítě proti ptákům, ale jinak je výhled slušný. Orlické hory, Krkonoše a Zvičina.
Z Dobrušky nabírám kurs sever a čeká mne jízda proti větru. Běstviny a Spy jsou obce, jež projíždím cestou do Nového Města nad Metují. Tam je to přes kopeček, ale sjezd k Metuji pod Výrov je příjemný. Nahoru do města dnes nepojedu, ale zkusím cestu údolím Metuje proti proudu. Další cíl je Peklo. Ulicí K Bělidlu, která vede přímo pod zříceninou Výrov jedu podél řeky kolem nějakého závodu a dostávám se k lávce u splavu. Zelenou ulicí, vedoucí pod hradbami, přijíždím k mostu přes řeku v ulici Na Hradčanech. Ulicí stoupám i já, abych záhy klesl, po naučné stezce, opět k Metuji. Vyšlapaná cesta mne vede k vodárně a poté dále podél řeky. Cesta je úzká, přes ní pár stromů, až se nakonec dostanu, již lesní cestou mírně do kopce a poté k řece, konečně na silnici. Představoval jsem si tedy lepší cestu, ale mohlo to být horší. Silnice mne dovede až do Pekla. Ne, že bych v něm chtěl skončit, ale kdyby vypadalo tak romanticky jako toto, v údolí Metuje, tak proč ne. Na rozcestí U liščí boudy, se červená dělí od silnice a pokračuje po opačném břehu.
V pekle sudy válej... Ty pivní jistě ano. Dnes je neděle, pěkné počasí a tak lidí je zde požehnaně. Z Pekla pokračuji stále proti proudu a přes chatovou oblast Ostrovy přijíždím do Bražce, což značí blízkost města Náchoda. Tam přijíždím po 17. hodině.
Na náměstí se pracuje jak o život, což není dobrá zpráva, ale nedá se nic dělat. Masarykovu náměstí dominuje dvouvěžový kostel sv. Vavřince. Jihovýchod náměstí zdobí 46 metrů vysoká, neorenesanční radnice. Zajímavé místo nacházím nad Plhovskou ulicí, kterou hyzdí polorozpadlá továrna. Nad ní stojí kaple Panny Marie a je z ní pěkný výhled na město, když nepočítáme továrnu a elektrické dráty. Je vidět i zámek, který byl původně hradem. Odpovídá tomu jeho poloha nad městem. Opravuje se i zde, konkrétně zámecká věž. V tomto stavu byla již v květnu. No nic, je čas na odpočinek. Ten bude na starém známém místě, což je ubytovna KČT.
Trasa měřila 65,3 km a nastoupal jsem 537 metrů.
Hradec Králové od východu, Opočno - zámecký park a zámek, Dobruška - radnice a výhled
na východ, Nové Město od Metuje, Náchod - radnice
Podél dolní Metuje (2.9.)
Dnes se mi snad podaří dojet podél Metuje do Jaroměře, kde se vlévá do...?
Náchod opouštím opět říšním údolím, do Bražce za polojasna, ale ještě chladna. Západní vítr tomu také nepřidá. Z Bražce do Nového Města jedu nejrychlejší cestou, což je do kopce, na Václavice a na hlavní silnici. Tuto cestu už znám, jel jsem tudy už v květnu. V Novém Městě si všímám květinových hodin, které jsem minule přehlédl. Pak už jen vklouznu do Infocentra a padám k Metuji. Pod městem vede po vyšlapané cestě naučná stezka kolem řeky. Na konci louky se cesta mění v lesní, stoupá a vede kolem chatové osady. Tudy sjíždím opět k Metuji a po cyklostezce č. 4034 se dostávám do Krčína, což je část Nového Města. Po Nábřežní ulici dojedu ke kostelu sv. Ducha. Dále po levém břehu a po cyklostezce jedu po polní cestě a dostávám se ke splavu, kde se odděluje Mlýnský náhon. Kolem Podhorního mlýna míjím Černčice a tachometr hlásí 4000. letošní kilometr. Původně jsem do vsi nechtěl, ale když jsem spatřil zajímavě vypadající kostel, vnikl jsem.
Kostel svatého Jakuba je postaven v gotickém slohu. Vedle stojí čtyřpatrová zděná zvonice, vysoká 25 metrů. Špička je z masivní dřevěné konstrukce obité bedněním.
Z Černčic jedu do obce Dolsko, kde je přes Metuji zajímavý most a návsi roubený baráček. Přes Osíček se vracím na silnici a proti větru jedu na Slavětín. Na úzké silnici slyším za sebou traktor. Se mnou se ještě vyhne, ale potkat tu auto, bylo by veselo. Slavětín nad Metují není tak hezká ves jako ten náš, východně od Loun a tak není proč se zdržovat. Projíždím i Roztoky a stavím až ve Veselici. Zde má být zřícenina hradu,podle mapy, ale dozvídám se, že hrad je zaniklý a proto se zajímám více o soutok Metuje s říčkou Rozkoší, která u České Skalice vytváří onu vodní nádrž, tak známou mezi východočechy. Silnice mne zase chvíli ponese kolem Metuje, až se objevím v Šestajovicích, kde je muzeum českých motocyklů. I na tanec mysleli předkové, když nazvali obec, kterou teď projíždím, Starý Ples. Stejnojmenný rybník je severně nad obcí a hned vedle se nachází říčka Stará Metuje. Tak se jmenuje i přírodní park.
Za Starým Plesem vede polní cesta ke Staré Metuji a jiným potůčkům a náhonům. Na křížení jednoho z náhonů a potoka Jasenná je zajímavý akvadukt. Nevede k němu značená cesta, tu jsem našel podle mapy a odhadu. Jiná polní cesta, odbočující z původní mne dovede k Poklasnému mlýnu. Tam už se cesta mění na šotolínovou a záhy přijíždím k mostu přes Metuji mezi Josefovem a Jaroměří.Na Jaroměř si udělám čas jindy, nyní zamířím do Josefova.
Josefov je bývalé pevnostní město, jehož střed je městskou památkovou rezervací. Původně se jmenovala Ples, ale po smrti císaře Josefa II., který zde dne položil roku 1870 základní kámen pevnosti, byla pojmenována na jeho počest. Výhodou byla poloha mezi řekami, které se mohli použít v případě nutnosti.
Já si v Josefově připadal jako v Terezíně, a to doslova. Totožné hradby, neudržované domy, dokonce i ten kostel na náměstí (Nanebevzetí Páně) je téměř kopie toho terezínského.
Po projížďce po Josefově jsem se vydal k místu, kde Metuje končí svou pouť a ústí do Labe. Pak už zbývalo jen dojet na náměstí, na vlak a ukončit cestu dlouhou 52,3 km, které utekly jako ona Metuje. Trasa byla téměř rovinatá, nastoupal jsem pouhých 318 metrů.
Celkem za 2 dny jsem ujel 117,6 km.
Černčice - kostel a zvonička, soutok Metuje s Rozkoší, akvadukt, Josefov - opevnění a náměstí
Žádné komentáře:
Okomentovat