Sedloňův blog: Po modré Příhrazskými skalami

Koncem ledna letošního roku jsme se při návratu z Harrachova stavěli na severozápadním okraji Českého ráje, kde se nacházejí Příhrazské skály. Po sněhu zde nebyla stopa a tudíž to byl ideální stav pro pěší procházku, kterou jsme tipovali tak na tři hodiny. Počasí bylo sice mlžné, ale dechberoucí výhledy nás nečekaly, čili jsme se tím netrápili. Vlastně kvůli počasí jsme tuto trasu zvolili.

Příhrazské skály jsou komplex skalních měst na severozápadě Českého ráje, 5 km východně od Mnichova Hradiště. V roce 1999 zde byla vyhlášena přírodní rezervace. Předmětem ochrany je významné seskupení skal, lesní společenstva a geomorfologicky cenná oblast. Skalní město Příhrazských skal čítá 178 věží. Většina z nich se tyčí v okrajích kaňonovitých údolí v čele tektonické kry. V minulosti zde došlo k mnoha sesuvům, k největšímu z nich došlo v červnu 1926, kdy byla zničena větší část obce Dneboh a poničena silnice do Olšiny. V Příhrazských skalách najdeme lokality jako Drábské světničky, zaniklé hrady Hynšta a Staré Hrady, Krásnou vyhlídku, Kobylí hlavu či vrchol Mužský. O některých bude zmínka i v tomto článku.

Auto necháváme u osady Skalka na malém parkovišti pod silnicí. Větší část cesty se budeme držet modré značky, která nás doufáme provede hezkou cestou zajímavými místy. Prvním z nich je Obětní kámen ve svahu Smrkovce, kam vede odbočka z modré značky. O původu kamene ve tvaru mísy tvrdí některé zdroje, že byl skutečně obětním při pohanských rituálech. K této teorii se přiklání i pradávné osídlení vrchu Mužský. Také zde můžeme najít mělké jeskyně.

Odbočka pokračuje na modrou značku a my sestupujeme společně s ní. Obcházíme Smrkovec severním směrem a přicházíme ke studánce Hrdinka, o níž nevíme, zda je pitná. Hrníček tu žádný není. Nás spíš zajímá skalní brána, vlevo nad námi. Nevede k ní žádná značená cesta, musíme si pomoci sami, což umíme. Pouštíme se tedy do svahu, což je pro našeho čtyřnohého miláčka sranda. Výstup nám znesnadňuje listí, ale nakonec mírně zpoceni a více zadýcháni stojíme pod skalní bránou. Je to hezký útvar, ozdobený portrétem indiána, vyrytého do písku. Je zde hezky a každému, kdo není líný vyšplhat do vysokého svahu, toto místo doporučuji, i přestože odsud není žádný výhled.

Pokračujeme po modré přes rozcestí Černá louže do rokle Obora. Z ní polehoučku vystoupáme k rozcestí Hynšta - vyhl., odb., což nám přijde divné, žádná vyhlídka tu totiž není. Je tu ovšem ona Hynšta, k níž se jde docela náročným terénem. Místo je to však hezké a za námahu stojí.

Hynšta je název zaniklého skalního hradu ze 13. století. Nejsou však známi jeho zakladatelé ani pozdější majitelé. Z malého hrádku se dodnes dochovala pouze místnost se středovým sloupem, ke které je do skály vytesaná několika metrová chodba. Jádro hradu tvořil jediný pískovcový blok. V 17. století se zde ukrývali čeští bratři před svými pronásledovateli a zároveň jim Hynšta sloužila jako modlitebna. V některých pramenech je lokalita uváděna jako jeskyně.

Po dalším kilometru po modré je rozcestí Hrázka. Nad ním je vyhlídka na Příhrazské skály. Na to, že je mlhavé počasí, je výhled ucházející. Hledíme do udolí, kde se nachází obec Příhrazy a severně nad námi se tyčí vrchol Kobylí hlava. Krátká odbočka po žluté značce stála za to.

Ještě kousek se projdem po modré značce, konkrétně na hranice PR, kde odbočuje neznačená ceeta skrz jablečný sad. Vpravo nad námi se objevuje vrchol Mužský, který jsme původně chtěli navštívit, ale necháme si ho až bude lepší viditelnost. Jeho výška je 463 m n.m. a jde o nejvyšší vrchol okresu Mladá Boleslav.

Přes vesničku Mužský se vracíme k místu, kde máme auto. Tato malá obec je vesnickou památkovou rezervací, kde stojí dřevěná zvonička. To je vše, co se událo na desetikilometrové procházce Příhrazskými skalami. Budeme se těšit na další návštěvu, kdy bude doufáme hezčí počasí a daleká viditelnost.