V roce 2009 jsem týden jezdil po severní Šumavě a mimo jiné navštívil hradiště na vrchu Sedlo, nad Albrechticemi, jihovýchodně nad Sušicí. Jaké bylo mé zděšení, když jsem v zimě zjistil, že tam postavili rozhlednu! Tím mne přinutili se se sem ještě někdy vrátit. Stalo se tak 11.7. letošního roku. Přivstal jsem si na to velmi brzy a prvním rychlíkem se vydal na Plzeň. Výstupní stanicí pro mne byla jedna z bran Šumavy, Sušice.
Už cestou z Plzně jsem pozoroval zatažené počasí, které rozhodně nehlásili. Zrovna v Horažďovicích, kde jsem se rozhodoval případně pro jinou variantu, se začalo počasí zlepšovat. Z nádraží do centra Sušice je to asi 2 km. Na náměstí kde stojí uprostřed radnice, jsem zkoumal kudy se dostanu ke Staré vodárně. Z té totiž udělali vyhlídku na město i okolí. Nejlepší to bude po modré značce a pak už mne to navede, opakuji si slova chlápka, který mi cestu poradil. Skutečně v místě, kde se asfalt mění v polní cestu, odbočuje modrý trojúhelník vzhůru, podél kraje pole. Po pěti minutách se dostávám do 450 m n.m., což je o sto metrů výše, než je centrum města. To je odsud jak na dlani, společně s kaplí Anděla Strážného na návrší. Vodojem je z roku 1931 a nedávno prošel rekonstrukcí.
Vracím se stejnou cestou do centra a za řekou Otavou, která od pramene sem změní čtyřikrát jméno, začne dlouhé stoupání po vedlejší silnici. Než se ztratím v lese za obzorem, otevírá se pěkný pohled na Sušici i Svatobor. Pak chvíli oddechuji, když se silnice na chvíli zmírní. Do Albrechtic dokonce chvíli klesám. Jižním směrem je vidět hrad Kašperk i vrchol Sedlo. Penzion Pod Sedlem, který je jako východisko na vrchol je o něco výš, než 700 m n.m. Na vrchol to tedy bude o něco těžší výstup, než jsem čekal. Po červené značce, lesní cestou se přibližuji k vrcholu. Chvílemi se ale dá jet. Mlha zde nahoře o něco zhoustla, z čehož vůbec nemám radost. Když se konečně dostanu na vrchol, tak dokonce mrholí. Co se dá dělat, ale i přesto si vyšlápnu pěkných pár schodů. Rozhledna zde stojí už 4,5 roku a stále voní novotou. Vysoká je skoro 28 metrů a je z ní daleký, kruhový výhled. Dnes to bohužel neplatí. Vidět je tak na 20 km. I toto se stává, naštěstí při mých plánováních je to velmi zřídka.
Sjíždím zpět k penzionu a neodolám tabuli, která láká na různé dobroty. Poručuji si Frankfurtskou polévku a ještě, než jí dojím, naskládá se kolem mne německá mládež, která je zde na soustředění. Teď už zbývá jen se vydat nejlepší cestou do Strakonic. Nevím, jestli jsem vybral nejlepší, ale dál jsem pokračoval následující trasou. Sjel jsem zpět do Albrechtic a pokračoval dále na Nezdice. První odbočkou doleva jsem sjel do Šimanova a dále klesal do Rozsedel. Následovaly Žihobce, které byly přes kopec. Na jeho vrcholu se otevíral pohled zpět na Rozsedly a kopce, pohlcené mlhou. Sjíždím do Žihobců a dále přichází Bukovník a po něm Mačice. Terén je stále houpavý a dále tomu není jinak. Mačice, Vojnice, Tažovice a v nich mne zaujímá zajímavý mostek přes Novosedelský potok. Když už se zdá, že mám dobojováno, narýsoval se přede mnou nejhorší kopec z dosavadních, na cestě z Albrechtic. 130 výškových metrů na třech kilometrech dalo zabrat. Přijel jsem do Kraselova, kde stojí kousek za vsí barokní poutní kostel sv. Anny. Zde teprve začíná prosvítat slunko a přes Drachkov se nechám rád snést do Strakonic, abych krátce po 15. hodině nasedl do vlaku a skončil dnešní výlet, který byl náročný, na to jak byl krátký. 1137 nastoupaných metrů na 49 kilometrech.
Stará vodárna a pohled na Sušice, Sušice ze Svatoborem ze silnice do Albrechtic,
Sedlo a výhled do mlžného kraje, Žihobce, Tažovice, Svatá Anna u Kraselova
Žádné komentáře:
Okomentovat