sobota 2. srpna 2014

Třeboňsko

Kopců bylo dost a dost, tak se vydáme na rovinky do Třeboně a jejího okolí.  Do oblasti rybníků, vodních náhonů, do absolutní roviny, u jejíhož vzniku byla jako první řeka Lužnice. Do ráje cyklistů, rybářů, ale i komárů a ostatního hmyzu. Teď v červenci tu jistě bude nabito, ale každý si zde najde své místo. Čeká nás 6 dní cykloturistiky, jejíž základna bude ve středobodu CHKO Třeboňsko, stejnojmenném městě.

16.7. – Kolem Rožmberka na Dunajovickou horu

Cesta vlakem z Loun přes Prahu a Veselí nad Lužnicí je narušena klasickou výlukou, která v různých úsecích trvá už roky, dokáže znepříjemnit celé léto a bůh ví, kdy to skončí a bude se zde v klidu jezdit celé léto bez ztráty kytičky. Pro dosud nezasvěcené připomínám, že v rychlících Praha – České Budějovice je povinná rezervace místa pro kolo. Od letoška se díky novým vozům kapacita snížila na 12 kol na jeden vlak!
Penzion Admirál je útulný, ležící v centru Třeboně. Nevýhodou je poloha u silnice a náměstíčka. Výhodou je pekárna a cukrárna přímo pod okny. Na trasu vyrážíme po 13. hodině a první šlápnutí vedou na hráz rybníka Svět. To je ale špatně, úmysl byl jiný a tak obracíme kola a na podruhé už míříme správně kolem zámku, na náměstí a přes lázně ven z města. Holičky se jmenuje první vesnice na trase kolem rybníka Rožmberk. Odsud už se člověk vymotá lépe než z Třeboně. Po modré se dostáváme k soustavě rybníků, v jejichž prostředku stojí barokní kaple sv. Víta. Překvapivě pěkná stavba. Brzy si zvykneme na trend, že každé 3 kilometry je hospoda, či restaurace, při nejhorším aspoň stánek s pivem. Všude je kupodivu plno.
Máme prvních 5 km a přijíždíme do vsi Nová Hlína. Zde mne zaujímá dům č.p. 12. Na podobné hezké domky si asi také budu muset zvyknout. V tomto případě také rád. Ve Staré Hlíně mají pro změnu kamenný most přes rybník Vítek. K němu musíme kus po hlavní silnici, ale odsud už opět najíždíme na cyklostezku vedoucí lesem, či kolem rybníku. Má číslo 1035 a po ní dojedeme k hájovně Smitka. Zde chvíli pauzujeme a slova kamaráda Tomáše, který je mimochodem kus severněji s jinou partou, říká, že sotva zastavíš, máš na sobě 20 komárů. No, bylo jich tak kolem deseti, ale i tak to nebylo nic moc. Zároveň zde potkáváme zatím nejpočetnější partu, která nějakých 15 kusů měla.
Obec Lužnice značí, přes kterou řeku přejíždíme po zdejším mostě. Poté nás čeká další krátký úsek po hlavní silnici, což je nejlepší způsob, jak se dostat do Lomnice nad Lužnicí. Ta je od Lužnice vzdálená asi tak 4 km. Po návštěvě infocentra, které sídlí v pěkné budově radnice, je další cíl vyhlídka severně od Lomnice. Nachází se na břehu Lomnického velkého rybníka a samozřejmě, že jsme k němu jeli nejdelší cestou, čili po naučné stezce, po směru hodinových ručiček kolem rybníka. Vyhlídka je dřevěná s výhledem pouze na rybník. Je stejného typu jako Řežabinec na Písecku, či na Jezerní slati u Horské Kvildy.
Krátká trasa utekla jako voda a nás čeká poslední cíl, Dunajovická hora. Nejdříve však musíme zpět do Lomnice a pak po silnici na Lišov projet mezi rybníky Koclířov a Velký Tisý. Dále vyjet nejprudší dnešní kopec o sklonu 3 procenta a v Horních Slověnicích odbočit na Dunajovice. Z jejich středu vedou značky po prašné cestě na Dunajovickou horu. Jde o jeden z nejvyšších vrcholů Třeboňské pánve, která se téměř celá přehlédne ze severního svahu. Charakter hory odpovídá místnímu okolnímu terénu. Vyvýšenina, pokrytá lesem se zvedá o celých 70 metrů nad okolní terén. Na vrchol, který by zvládla i Anička z 1.B, vede pěkná křížová cesta. Ta končí jako vždy u kaple. Tato se jmenuje sv. Kříže a je u ní vyschlý pramen. Kus dál je zatopený lom, který je zřejmě vhodný ke koupání, jenž si partička lidí užívala. Dále bylo v plánu jet stále po zelené. Ta vede po pěkné lesní cestě. Po chvíli se ztrácí značka i pěkná cesta. Vracet se nemá cenu, obzvlášť když je před námi vidět jakási ves. Cesta je střídavě travnatá a kamenitá, chvíli lesem a chvíli kolem pole. Když však projíždíme kolem rybníka, zjevuje se opět zelená značka a opět lepší cesta. Teď už pohodlně přijíždíme do vsi Břilice, na níž navazuje Třeboň.


Trasa: Třeboň – Holičky – Sv. Vít – Nová Hlína – Stará Hlína, Smitka, hájovna – Lužnice – Lomnice n. Lužnicí – Lomnický rybník – Lomnice n. L. – Slověnice – Dunajovice – Dunajovická hora – Břilice – Třeboň.  41,3 km, 154 nast. m.

Sv. Vít, kamenný most ve Staré Hlíně, Lomnice nad Lužnicí, vyhlídka u Lomnice,
Dunajovická hora - lom, křížová cesta a kaple.











17.7. – Z Velenic přes Gmünd, Londýn, Nový York do Třeboně

Dnešní mezinárodně znějící trasu jsem plánoval už dlouho a už od té doby jsem se na ní těšil. Právě pro tu pestrost a legraci. Trasa začíná ve Velenicích, kam se přesuneme vlakem. Ten má 25 minut zpoždění, díky oné výluce ve Veselí. Po 11. hodině konečně opouštíme velenické nádraží a míříme hned ke státní hranici.
Přes turistický přechod vjíždíme do alpské země, k našim jižním sousedům. Přejíždíme úzkorozchodnou trať a směrem do centra nás u jejího druhého přejezdu brzdí přejezdová signalizace. Čekáme však 5 minut a žádný vlak nikde. Přitom mám v pohotovosti foťák a těšil jsem se, že pojede nějaký zajímavý vlak. Prohráváme souboj nervů, přecházíme přejezd a přemýšlíme, kde se stala chyba. Kola směřujeme na náměstí. Úžasnější náměstí jsem zatím v Rakousku neviděl a možná ani v Německu! Domy podobné slavonickým a uprostřed kostelík. Sem tam nějaká ta zahrádka kavárny či restaurace. Původní cíl je však stále přírodní park Blockheide, východně za městem. Pro něj jsou typická severská vřesoviště posetá žulovými balvany. My jsme zvolili nevědomky tu nejhorší přístupovou cestu. Ze severovýchodního konce města, kam nás poslaly cedule. Po schodech k potoku Braunbach, přes který vede pěkná dřevěná krytá lávka. Dále pak podél jeho toku, po lesní cestě a po silnici do kopce. Podle místního značení a informačních tabulí, jsme jakž takž do centra Blockheide dorazili. Je zde infocentrum, restaurace, ale hlavně rozhledna s muzeem. V něm bohužel chybí české popisky, takže si jen můžeme prohlédnout obrázky a modely. Rozhledna je pěkná, dřevěná a dost vysoká. Výhled je z ní na Gmünd a Novohradské hory, především jejich rakouskou část. Poznávám staré známé vrcholy z května 2011. Kraví hora, Vysoká, Mandelstein a Nebelstein. Na oba rakouské vrcholy si od té doby brousím zuby. Následuje svačina, z které nás vyrušuje náhlý déšť. Následuje rychlý přesun pod přístřešek o kus níže. Déšť ustal po patnácti minutách, tak můžeme pokračovat. Od rozhledny sjíždíme severním směrem a po chvíli se dostáváme na asfalt ve vsi Eibenstein. Přes Kleineibenstein dojedeme kus od řeky Lužnice a k úzkorozchodné trati, u které jsme předtím zbytečně stáli na přejezdu. V blízkosti hranic jedeme do Neunagelbergu. Cestou míjíme dva lomy, z nichž jeden je zatopený. Na začátku Neunagelbergu je dokonce stanice na úzkorozchodné trati. Stavíme a jdeme fotit. Zrovna jede kolem vlak. Jde o motorovou jednotku Waldviertelbahn. Waldviertel se jmenuje zdejší kraj u našich hranic. Po hlavní silnici doleva se vracíme do Čech a po levé straně nejde přehlédnout obrovská pískovna v Krabonoškém obecním lese. Koupání je zde sice zakázáno, ale aut je zde požehnaně. Odbočujeme doprava a budeme následovat cyklostezku č. 341, vedoucí přes Spáleniště a Tokaniště. Za ním vjíždíme do oblasti, na kterou jsem se tak těšil. Okolí řeky Dračice, východně od Rapšachu. Nejdříve vjíždíme do osady Velký Londýn, na který upozorňuje cedule na stromě. Zde je jeden ucházející barák jinak pár chátrajících a pár nějakých fabrik. Projedeme kolem rybníka Divoký na Dračici a čeká nás Malý Londýn. Ten je hezčí. Domy jsou zde obydlené, tudíž udržované. Uprostřed stojí kaple. Nenacházíme však žádný londýnský symbol.
Delší dobu už pozorujeme další várku mraků od západu. Tentokrát je to větší zásilka. Už pomalu bouří a my stačíme dojet do Rapšachu a zaparkovat v restauraci „U irské žízně.“ Prší necelou hodinu. Vedle u stolu sedí parta chlápků, které jsme potkali ve Velenicích. Jak jsem je tak pozoroval, tak pršet ještě déle, tak mají víc piv, než kilometrů.
Ochladilo se o 10 stupňů a rozsezeným cyklistům tak nebývá zrovna teplo. Svršky zůstaly na pokoji, takže se musíme zahřát jízdou. Rapšach opouštíme směrem na Tušť, do které jsme až dojet nechtěli. Vracíme se kus zpět a čeká nás další osada populárního jména. U domu vlaje americká vlajka a na vratech je obrázek sochy Svobody. Jsme v Novém Yorku. To připomíná pro změnu cedule na jednom z domů. Následovat měl Paříž. Teda on následoval, ale potom, co jsme ho našli díky ukazatelům, šlo vlastně jen o kemp. Vydali jsme se tedy naposledy přes Dračici do Klikova. Odsud už to byla pohodová jízda po málo rušné silnici a pak po dálnici. Před Purkrabským rybníkem odbočuje cyklostezka č. 1010 do Kosek a cesta se jmenuje se opravdu dálnice. Vesnička Kosky leží na Lužnici a 2 km západně je známá Majdalena. Z ní musíme zbytek cesty jet po celkem rušné hlavní silnici. Teda nemusíme, ale je to nejkratší a hlavně nejrychlejší. Cesta je dlouhá 10 km a končí v Holičkách. Stavíme u vodárenské věže Kotěrovy vodárny. Stojí tu už od roku 1909 a jde o památku. Pak odbočíme na již známou silnici k třeboňským lázním a posléze se ponoříme do města, kde naše trasa dnes končí.



Trasa: České Velenice, žst. – Gmünd – Blockheide – Breintensee – Neunagelberg – Spáleniště – Velký, Malý Londýn – Rapšach – Nový York – Paříž – Klikov – Kosky – Majdalena – Třeboň. 
59,8 km, 231 nast. m.

Náměstí v Gmündu, rozhledna Blockheide a výhled na západ, Waldwiertelbahn, signálka u Rapšachu,
Velký a Malý Londýn, Nový York.











  

18.7. – Z Jindřichova Hradce přes Jemčinu a Stráž


Dnešní volba trasy padla na město, které má celé toto okolí pod palcem a je jeho okresním městem. Z něj chceme pokračovat po vlastní ose na základnu, mimo jiné přes Holenský rybník, kde bysme se měli setkat s mým cyklokamarádem Tomášem. Vlakem jsme se přesunuli do Jindřichova Hradce. Cesta to nebyla nic moc a s přestupem ve Veselí jsme do Jindřichova Hradce nabrali zpoždění 20 minut.
Po půl dvanácté vysedáme na místním nádraží a směřujeme do města. Zde to tak trochu znám z cyklovýpravy do České Kanady s přáteli v roce 2011. Doteď slunečné počasí změnilo svou tvář a obloha se zatáhla. V plánu je pouze prohlídka zámku, kam jedeme přes moderní náměstí a poté přes hezčí, staré. Sotva zamkneme kola ke stojanu, začne nečekaně pršet. Prší asi 15 minut a mne napadá věta Kokošky z Kokořína: „Od rána nic neklape.“ V největším lijáku přijíždějí svatebčané, štosující se na prvním nádvoří. Mezitím volá Tomáš, že vše je jinak, že se usadili na pískovně, poblíž Veselí nad Lužnicí. Uvidíme co s tím. Po dešti jdeme okouknout místní „zámkohrad“ a doufáme, že kapky spadnuvší na posledním nádvoří, jsou dnešní poslední. Za chvíli začíná slunit.
Máme prohlédnuto a teď musíme najít cestu z města a napojit se na cyklostezku č. 1148. To se po výjezdu na staré náměstí daří a my opouštíme Jindřichův Hradec kolem kostela sv. Jakuba, kolem kterého vede CT č. 1148 a červená značka. Ani dnes to nebudou závratné kopce. Z náměstí jsme vystoupali 90 výškových metrů a jsme na Rýdově kopci, odkud je pěkný výhled na Vysočinu i s její dominantou, Javořicí. I tento kopec má stejný charakter jako Dunajovická hora. Po šotolinové cestě jedeme po hřebeni a přijíždíme ke kostelu sv. Barbory. Značky penzionu jsem si v mapě všiml, ale že to bude jak kasárna, navíc s kostelem uvnitř oploceného objektu, by mne nenapadlo. Takže jedno foto za plotem a po červené dále. Následuje nejhorší sjezd, který jsme na Třeboňsku potkali. Prudší cesta přes kořeny končí po dvoustech metrech u pole. Následně po lepší cestě se dostáváme na silnici vedoucí do vsi Mnich, ale my jedeme zkratkou k Holenskému Dvoru. Odsud už je to jen 2 km k rybníku Velká Holná. Ten je charakteristický tím, že má uprostřed ostrůvek Naxos.
Nakonec se rozhodujeme, že za Tomášem a jeho partou nepojedeme, tak pokračujeme k zámečku Jemčina. Jede se parádně. Po rovině, lesem a kvalita cesty je většinou dobrá.
Zámečku Jemčina vévodí zelená barva a jde o skromné sídlo, původně loveckých účelů. Dnes je zde Penzion a restaurace. Kopírujeme stále červenou značku, která zprvu vede po asfaltce, ale postupně se terén zhoršuje. Obzvlášť nás zaskočil úsek za Šimanovem, kde byl prudký výjezd po kamenné cestě. Ale dalo se to vyjet. Další v cestě leží Stráž nad Nežárkou. Malé městečko, jehož zámek vlastnila začátkem 20. století operní pěvkyně Ema Destinová. Malý, ale pěkný zámek je dnes v soukromých rukou a je přístupný veřejnosti. Vedle stojí kostel sv. Petra a Pavla. Největší atrakce, která nás zaujala, je však ze všech tří nejmladší. Na návsi jsme zakotvili v příjemné kavárně. Největším hitem zde byla ledová tříšť. Nás však nechala klidnými a dali jsme si horkou kávu.
Pokračujeme směrem na Stříbřec. Kus před Pístinou je krásný Herinkovský rybník s pěkným baráčkem na břehu. Dokonce zde nabízejí ubytování. Romantika to musí být úžasná, ale to „komárno.“ Obec Stříbřec přichází záhy. Z ní změníme směr z jižního na západní a projíždíme přes Novou řeku. Uměle vytvořený tok, odvádějící přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Kus v lese leží pomník Emy Destinové na místě, kde ráda lovila ryby. Dále na západ míjíme rybník Vyšehrad, s malinkými ostrůvky. Ten střídá na levé straně rybník Nový Vdovec. Kolem něj jedeme přes hráz, abychom se dostali na červenou značku a k rozcestí Holičky. Cesta je úzká a jsou zde vidět další stopy od kol i přes to, že se u lesní asfaltky dozvídáme z cedule, že je cyklistům průjezd zakázán. Na začátku u rybníka taková cedule nebyla.
Rozcestí Holičky se nachází na břehu Lužnice, kterou přejíždíme po dřevěném mostě a to už se po chvíli vyplétáme z lesa. Po hlavní silnici přijíždíme do obce Holičky, kde jsme už třetí den za sebou. Na základnu jedeme též stejnou cestou.
 
Trasa: Jindřichův Hradec – Rýdův kopec – Sv. Barbora – Holenský Dvůr – Velká Holná – Jemčina – Šimanov – Stráž nad Nežárkou – Stříbřec – Holičky, rozc. – Holičky – Třeboň. 
43,9 km, 269 nast. m., 553 m n.m.

Zámek v Jindřichově Hradci, kostel sv. Barbory, Velká Holná, Jemčina, Stráž n. Nežárkou,
Herinkovský rybník, Pomník Emy Destinové.
 











19.7. – Pozdrav Novohradským horám


Dnes pojedeme zavzpomínat na rok 2011 a projedeme si kus jedné z tras, které jsem zde absolvoval, když jsem objevoval fantastické pohoří Novohradské hory. Hory malé, celkem vysoké, ale především méně známé a tím mystické. Leží u hranic s Rakouskem, nejvyšším kopcem je Kamenec (1071 m) a pramení zde řeka Lužnice.
Výstupní stanicí je tentokrát Nová Ves nad Lužnicí, do které jsme málem nedojeli. Paní v pokladně na zastávce Třeboň-lázně nám vzkázala, že kola už nám nevezmou. Naštěstí jsme byli pouze dva adepti. Taky to je nápad, poslat jednu Regionovu. Vůbec nechápu, že cyklisté tento spoj nevyužívají. 8 hodin ráno je přeci ideální čas. Pro nás lépe.
Od zastávky v Nové Vsi jedeme jižně, abychom po chvilce odbočili na Žofinu Huť. Tam přijíždíme po dvou kilometrech a pokračujeme západně. Lesní zkratkou jsme se chtěli dostat k zastávce Vyšné. Bereme hned první cestu a po překonání menšího kopce zjišťuji, že to byla špatná odbočka, ale zase tolik se nastalo. Na původní cestu jsme se dostali zanedlouho. Ale mohli jsme jet po asfaltu. Přichází ono Vyšné na trati Budějovice – Velenice. To už se před námi tyčí hradba hraničních hor, majících kolem 600 m n.m. Přes Nakolice, mírně do kopce se ocitáme v Nových Hradech. Nejdříve si jedeme prohlédnout honosnou hrobku Buquoyů a poté kolem kláštera prokličkujeme na náměstí, kde si chvíli odpočineme. Z náměstí je to už jen kousek na hrad.
Nové Hrady…
Do podhradí, do vsi Údolí musíme na náměstí a pak branou z celkem prudkého kopce a brzdíme až u řeky Stropnice, kde leží ves Údolí. Tento název asi proto, že zde začíná romantické Terčino údolí, které je naším dalším cílem. Když jsem před třemi lety přijel od Žumberka do Nových Hradů, tak jsem volil stejný postup. Proti proudu Stropnice, Terčiným údolím. Vede tudy značka naučné stezky. Po 1,5 kilometru přijíždíme k Lázničkám, které slouží jako penzion a restaurace. Dominantní barva je zelená. Jedeme dál, přejíždíme pár lávek a jsme u Modrého domu. Z něj tu zbyla jen zřícenina u říčky Stropnice, ale vypadá to tu pěkně. Zlatý hřeb programu je vodopád. Vysoký 10 metrů a vytvořený náhonem. Krátká, ale pěkná cesta Terčiným údolím končí u hráze přehrady Humenice. Vznikla přehrazením říčky Stropnice, pod obcí Horní Stropnice.
Necelý kilometr vedle přehrady stojí tvrz Cuknštejn. Veřejnosti je nepřístupná, ale kolem si jí turisté prohlédnout mohou. Poté jedeme do Horní Stropnice. Vesnice, která na mne z minula zanechala jeden z nejlepších dojmů. Krásný kostel a náves s morovým sloupem, kašnou a zelení. Leží ve výšce 580 m n.m., což je nejvyšší místo, navštívené na naší třeboňské misy. Odsud jsem před třemi lety pokračoval do Dobré Vody, na Kraví horu, Žofína a zpět ke Kaplici, kde jsem měl základnu. Byly to neuvěřitelné trasy, ale dnes je program zcela jiný. Následuje přesun do Třeboně, kam je to 32 km. Je kolem 13. hodiny a teploměr už atakuje třicítku. Stáčíme tedy kola k severu a přes Svébohy přijíždíme k rybníku Žár u stejnojmenné vsi. Výškoměr se stále drží nad pětistovkovou hranicí. Následuje Olešnice, kde před hospodou na návsi děláme větší přestávku. Ve stínu stromů svačíme a pak uleháme na trávu k menšímu odpočinku. Vegetí se dobře a my to vydržíme přes půl hodiny.
Mírně vlnitý terén stále pokračuje. Jsme sice trochu odpočatí, ale i tak dávají zabrat menší kopce. Pod obcí Lhotka naposledy přejíždíme Stropnici a u jílovického nádraží se jdeme podívat, jestli náhodou by nejel vlak. Pojede za 40 minut, což s přestupem ve Velenicích je možná časově delší, než po vlastní ose, když do Třeboně zbývá 17 km. Rozhodujeme se pokračovat. V Jílovicích je zajímavý dřevěný betlém a za ním poslední dnešní kopec. Dále nás vítá už rovinaté Třeboňsko a přes Kramolín a Hrachoviště projíždíme Brannou. Nad horkem a únavou jsme zvítězili a přes Oboru se dostáváme k rybníku Svět. Jedeme se podívat ke Schwarzenberské hrobce, která stojí v parku na břehu rybníka. Dovnitř se dokonce pořádají prohlídky. Ještě se ani nevydýcháme a oslovuje nás pár ve středních letech, že jsou z Litoměřicka a od vidění mne znají. To celkem potěší. Potom už definitivně končíme dnešní trasu, která byla ze všech zde nejnáročnější.

Trasa: Nová Ves nad Lužnicí – Žofina Huť – Vyšné – Nové Hrady – Terčino údolí – Cuknštejn – Horní Stropnice – Svébohy – Žár – Olešnice – Jílovice – Kramolín – Lipnice – Branná – Třeboň.
61,7km, 432 nast. m., 580 m n.m.

Hrobka Buquoyů a hrad v Nových Hradech, Lázničky, Modrý dům a vodopád v Terčině údolí,
přehrada Humenice, Cuknštejn, Horní Stropnice, Schwarzenberská hrobka v Třeboni.










  



20.7. – Okolo Třeboně

Na poslední den na Třeboňsku jsme si určili velmi lehkou trasu kolem okolních říček, náhonů a rybníků. Většina by měla vézt po cyklostezkách ve stínu, lesem, nejlépe po asfaltkách. Počasí by mělo být jako včera, tak tentokrát to nebudeme přehánět.
Cestu k ryníku Svět známe už velmi dobře. Zádrhel však přišel při hledání odbočky k místu, zvanému Rozvodí. Od rybníka by nás z města měla vyvést naučná stezka, ale značku hledáme marně. Nakonec nám radí místní starší pán. Kolem náhonu k místu zvané Hrádeček a potom už není problém najít cestu podél Prostřední stoky. Název stoka tentokrát odpovídá. Nevábná nahnědlá barva nepůsobí dvakrát idylicky. Cestu jsme si také představovali jinak, než panelku. Ale zase asi lepší, než kamenitá cesta. Mezi řídko vysázenými břízami, po cestě jak podle pravítka přijíždíme k trati a záhy k silnici. Zelená značka nás převede a jsme zase v lese. Po půl kilometru se před námi zjevuje Rozvodí. Nejde jen o název rozcestí, ale zde se od Lužnice odděluje náhon Nová řeka a pluje si svou cestou k Nežárce. Místo je opravené a vypadá moc hezky. Je zde i místo na koupání.
Pokračujeme stále po zelené značce a po chvíli následuje další rozcestí „U Dlouhého mostu.“ Most přejíždíme a měří asi tak 7 metrů. Změnili jsme barvu a nyní pojedeme červené a žluté. Druhá jmenovaná nás doprovodí od rybníka Starý hospodář, po polní cestě do obce Lutová, kde jsou tři hospůdky, ale nejlépe je na tom majitelka Kovárny, která je hned na ráně. Zasáhla i nás a my se zdržujeme a ochutnáváme místní dobroty. A to doslova. Kulajdu jsem měl asi teprve potřetí, ale tahle jasně vede.
Opět se chytáme žluté značky a pokračujeme po další polní cestě do Staňkova. Na půli cestě jsme proti sobě viděli řítit se tři postavy. Dva cyklisty a psa. Ten naštěstí poslouchá jako hodinky. Následuje Staňkov, sevřený dvěma rybníky. Staňkovským a Hejtmanem. Zde začíná to pravé cyklistické hemžení. U Staňkovského rybníka je také rušno, což není divu, při dnešních teplotách. Rybník Hejtman objíždíme východně a ještě před Chlumem si zavzpomínám ještě více do minulosti. Ve zdejším kempu jsem byl na dovolené v roce 2000, ale to mne cykloturistika ještě nic neříkala. Chlum u Třeboně v červenci = Václavák. My se jedeme podívat na křížovou cestu, vedoucím kostelu na vrcholu a zámek, jehož zahrada je nepřístupná. Pak už není proč se zdržovat, tak se chytáme cyklostezky č. 122, vedoucí přes Hamr a nám známé Kosky do Majdaleny. Provoz na silnici byl ucházející a tak se jelo jako po másle. Z Majdaleny tentokrát nepojedeme po hlavní silnici, ale za nádražím to stočíme do lesa, kam nás nasměruje žlutá značka.
Horší asfaltka po chvíli střídá novou, aby se ještě před rozcestím „Na Třeboňské cestě“ jednou vyměnily. Kolem osady Barbora, podél Zlaté stoky se povrchy střídají zhruba po kilometru. Jinak se jede po rovince a panelové drncání končí v Oboře. Znamená to, že nás čekají poslední kilometry na Třeboňsku, kolem Opatovického a rybníka Svět. Přijíždíme do Třeboně v odpoledních hodinách a po odpočinku se jdeme ještě projít městem. I zde se dá vše pozorovat z výšky. Konkrétně z 31 metrů, radniční věže, na Masarykově náměstí. Přes zámek naše kroky vedou dále do Bertiných lázní.
Druhý den dopoledne opouštíme Třeboň s kladným skore, co se týče počasí a to je vždy nejdůležitější.


Trasa: Třeboň – Zámecké polesí – Rozvodí – Starý Hospodář – Lutová – Staňkov – Chlum – 
Kosky – Majdalena – Na Třeboňské stezce – Zlatá stoka – Obora – Třeboň.  42 km


Celkem jsme našlapali 253 kilometrů.

Rozvodí, Chlum u Třeboně. Třeboň - radniční věž s výhledem, zámek a Bertiny lázně.







2 komentáře:

  1. V Třeboni je prostě krásně! Nyní tam navíc mají i divoké koně :) https://ubytovanimacku.cz/okolo-trebone-pasou-se-tam-kone/

    OdpovědětVymazat
  2. Nenechte si ujít odemykání řeky Lužnice! Odemyká se v 10hod v Suchdole nad Lužnicí :) více na webových stránkách: https://ubytovanimacku.cz/odemykani-luznice/

    OdpovědětVymazat