Tovačov, Chropyně, Kroměříž

Trasu za další perlou České republiky jsem začal v Olomouci, kterým protéká řeka Morava. Ta by mne měla vyvést z velkoměsta, v něchž se dá lehce zabloudit. Počasí je zatažené, ale zatím neprší, což slibovali v předpovědi. Abych se dostal na cyklostezku podél řeky Moravy, musím Masarykovou třídou a za řekou Moravou odbočit doleva, kudy vede cyklostezka. Po té jsem se ale dostal pouze k Wittgensteinově ulici. Dále tedy jedu po Švýcarském nábřeží a je to poprvé, kdy jedu po něčem švýcarském na kole. V Nových Sadech usuzuji, že dále to bude nejlepší po silnici. Přes Kožušany přijíždím do obce Čertoryje, kde po delší době sjíždím k Moravě. Po jejím levém břehu pokračuji jen pár kilometrů a už jsem zpět na břehu pravém. Tam mne čeká obec Dub, kterému vévodí zdaleka viditelný kostel Očištění Panny Marie. Na náměstí stojí socha sv. Jana Nepomuckého a za ní dům, jako vystřižený z anglických ulic. Než si toto vše prohlédnu, musím si počkat, než přejde první dnešní déšť. Jako úkryt slouží autobusová zastávka.
Po cyklostezce č. 47 projíždím Dub nad Moravou, Nenakonice a Věrovany. Všechny tři obce nalepené na sobě. Ve Věrovanech mi padl do oka bufet, kde se najde i něco sladkého na zub. Jelikož nebe zase spustilo, usedám pod slunečník a poroučím si kávu. Než přijdou další hosté, paní mi vypráví, jak je zdejší cyklostezka frekventovaná. Také se dozvím, že kdyby pršelo dále, tak vlakem bych do Kojetína nepopojel, protože osobní doprava je zde zrušena. Naštěstí pršet přestává za půl hodiny.
Odbočuji na hlavní silnici a za pár minut jsem v Tovačově, kde mne čeká první dnešní zámek. Nejspíš byl založen v 2. polovině 11. století jako útočiště lovců a později sloužil jako dobře chráněná vodní tvrz. Dnes je v zámku několik expozic a možnost výhledu z věže. Ta je ale v rekonstrukci, tudíž zavřená. Ještě ke všemu je obložená lešením, takže pro focení nepoužitelná. Zámek není zrovna vymazlený, ale svou krásu jistě má. Na náměstí nic extra k vidění není, tak se vydávám dále, konkrétně do vsi Troubky. Nejprve si ale odskočím k soutoku Moravy a Bečvy. Troubky zná téměř každý, ale místní lidé by byly jistě radši, kdyby se o nich mluvilo jinak, než ve spojitosti s povodněmi před dvanácti lety.
Po vedlejších silnicích přes Záříčí, kde mají penzion v podobě hradu, se blížím do Chropyně. Cestou se občas otevřou pohledy na Hostýnské vrchy. Zdejší pozdně renesanční zámecká stavba, ke které záhy přijíždím, pochází z doby po roce 1615. Po polovině 19. století z něj kardinál Bedřich Füstenberk vytvořil lovecký zámeček. Poslední rozsáhlou rekonstrukcí prošel zámek po roce 1973 a byl upraven pro potřeby Muzea Kroměřížska.
Dalších pár kilometrů jižně je největší atrakce dneška, město Kroměříž, památka UNESCO. Tam přijíždím před 17. hodinou a nejprve ze všeho mne zajímá zámek. Jakýsi dozorce zámku mne nejprve s kolem vykazuje ven, přitom před zámkem nemají žádné stojany na kola. Prohlédnout si je možno zámecké interiéry, zámecký park se zahradou a Květnou zahradu. Ta jediná se nachází na druhém konci města. Já se dnes spokojím se zámeckou věží. Z té je Kroměříž jako na dlani. V dáli jsou vidět Chřiby a Hostýnské vrchy. Když mám dokocháno, půjdu ještě omrknout zámecký park. Ten svým rozsahem překračuje aktuální možnosti, tak se projdu jen po jeho menší části. V parku je spousty pěkných staveb, ke kterým jsou popisky na informační tabuli.
Kolem půl sedmé začíná naposledy poprchávat a potom se už můžu vydat do svého nocoviště. Tím je penzion v Bezměrově, 7 km na severozápad od Kroměříže. Tato celá trasa měřila nečekaných 65 km a byla téměř samou rovinou. Jelikož v noci začalo pršet a s menší pauzou, na dojetí do Kojetína, pokračovalo i přes poledne, nasedl jsem v Kojetíně na rychlík do Brna a vyrazil k domovu. Hanácké rozhledny se tedy odkládají na neurčito.

Řeka Morava v Olomouci, Dub n. Moravou, zámek Tovačov a Chropyně, 
věž zámku v Kroměříži a výhled na město, zámek a zahrada