Dnešní
cyklovýlet je zároveň tipem pro jednodenní výlet po rozhlednách kolem přehrady
Orlík, v jižní části okresu Příbram. Pro někoho, kdo je trénovaný a
zvládne kopcovitý terén, kde rovinatého úseku je tak 10 % z celé trasy. Tyto
parametry musím mít dnes i já, protože jsem odkázaný na vlaky.
Místo původních Mirovic, vystupuji v Nerestcích, kde staví pouze osobní vlaky. Oproti Mirovicím, jde o malou ves, z které bude snadnější se vyplést. Po kilometru a půl vjíždím na hlavní silnici. Přes Královu Lhotu a kolem odbočky k zámku Orlík ve Starém Sedle, se snesu ke stejnojmenné přehradě. Tu překonám po Žďákovském mostě a dále mne čeká dlouhé stoupání. Ze 350 m n.m. se musím vyšplhat do výšky 600 m n.m. Když už mám nějaký ten výškový metr za sebou, odbočuji u Kostelce na vedlejší silnici. Nemilé překvapení mne čeká o kus dále. Místo abych pomalu nabíral výšku, tak jí postupně ztrácím, až do obce Žebrákov. Do Zahořan a Lašovic doháním ztracené metry a přidávám další. Počasí bylo zatím polojasné, ale sotva se vyšplhám do osady Onen Svět k chatě a Langově rozhledně, pohltí slunko velký a pomalu plující mrak. Jen zabrzdím u rozhledny, začne poprchávat. Takhle jsem si začátek výletu nepředstavoval. Naštěstí to vydrží jen 10 minut. Pak už se můžu jít rozhlédnout po kraji. Dřevěná rozhledna se jmenuje po Čestmíru Langovi, obdivovateli zdejšího kraje a je vy výšce 620 m n.m. Z jejího ochozu je vidět za dobré viditelnosti až na Šumavu. Ta však zatím dnes není. Musím se tedy spokojit s okolím zhruba do padesáti kilometrů. Západním směrem je vidět zámek Orlík a od severozápadu k severu Brdy. Z rozhledny je také krásně vidět, jak je zdejší krajina kopcovitá.
První rozhlednu dnešního trojboje mám za sebou a chvíli si teď nohy odpočinou. Nejprve, když klesám kolem Lašovic, abych po zelené značce dojel do Jalůvčí a Předbořic. Za obcí Zahrádka se zatočím na stoupacích esíčkách a během patnácti minut se dostávám z Onoho Světa do Krchova. V této obci beru odbočku vlevo a čeká mne obec Kuníček a nad ní stejnojmenná rozhledna. Ta byla vidět už před pár minutami, jak trčí nad okolními stromy. Z Kuní vede polní cesta na vrchol Hodětín, kde rozhledna stojí. Stožár operátora opatřený vyhlídkovým ochozem je na kótě 572 m n.m. Na této rozhledně je podstatně větší šrumec než na předcházející. Není divu. Je víkend a podle mne je z Kuníčku lepší výhled, než z Langovy rozhledny. Na jihu už se začínají rýsovat šumavské kopce, ale na zachycení objektivem to ještě nebude. Opět se kochám rozmanitou, vlnitou krajinou, už ozářenou sluncem. Brdy jsou vidět o něco jasněji.
Přes pole je vyšlapaná zkratka, ale po stopách pěšáků se nakonec nedám a zpět jedu stejnou cestou. Z Kuníčku je to pár šlápnutí do Kuní a odsud se zase chvíli svezu z kopce. Velký sklon a nerovná cesta má za následek ztrátu zadní blikačky. Ta se v té rychlosti rozlétla do všech stran a našel jsem pouze 2 části. Sjíždím do obce Rybníček a na křižovatku pod Mikův Mlýn. Jsem v údolí říčky Brzina, takže následuje stoupák do Krašovic. Tam dobírám vodu, která už nečekaně brzy došla a pokračuji do Krásné Hory nad Vltavou. To je však jen upřesňující název, protože Vltava je kilometry daleko. Když přijíždím na místní, momentálně rozkopané náměstí, trochu mne to brzdí v rozletu, ale nakonec se z města dostávám. Chvíli ještě jedu po hřebeni, než klesnu podruhé dnes k Vltavě, do Kamýku. Nejdříve se však podívám, jak vypadá ze shora. U silnice nad Kamýkem stojí totiž nová vyhlídka. Je vidět i hráz stejnojmenné vodní nádrže, která ale nedosahuje zdaleka rozměrům přehrady Orlické. Když dorazím do Kamýku, posilním se malou jedenáctkou, před výjezdem na zříceninu hradu Vrškamýk. Turistická značka vede ke hradu od řeky, ale já bych tam rád odbočil až kus výše, po cestě, značené v mapě. Záměr se vydařil. Cesta odbočuje u malé vodárny nad městem. Jenže jsem přijel ke hradu ze shora, kde za prvé je dřevěná ohrada a za druhé není vchod. Nejprve si prohlédnu hrad a poté musím ke vchodu ve spodní části areálu. Tam je i ona nová rozhledna, kterou sem přistavěli nedávno. Je dřevěná, skromná a s výhledem pouze na městečko Kamýk. Tady jsem tedy brzy hotov a vykračuji ke kolu, zamčenému nahoře u ohrady. Času už není také na vyskakování.
První ves na trase do Příbrami jsou Zduchovice, v kopci. Stoupám dále, kolem Dolních Hbitů a projíždím Horní Hbity. Cesta se občas srovná, ale jinak stále jedu do kopce. V Jablonné už mi dochází trpělivost a ještě než se ponořím do lesa, nadávám. Takovýhle krpál jsem tedy nečekal! Z Kamýku, který je nějakých 300 m n.m. se nakonec dostávám až do nečekaných 600 metrů! Nakonec to bude na vlak jen tak tak. Za obcí Háje konečně klesám do Příbrami. Ve výšce kolem 500 m n.m. bych jí nečekal. Vlak jede v 17 hodin a nakonec jsem si užil pěkný výlet, kdy spadlo pár kapek. Natočil jsem 70 km a nastoupal 1146 metrů.
Místo původních Mirovic, vystupuji v Nerestcích, kde staví pouze osobní vlaky. Oproti Mirovicím, jde o malou ves, z které bude snadnější se vyplést. Po kilometru a půl vjíždím na hlavní silnici. Přes Královu Lhotu a kolem odbočky k zámku Orlík ve Starém Sedle, se snesu ke stejnojmenné přehradě. Tu překonám po Žďákovském mostě a dále mne čeká dlouhé stoupání. Ze 350 m n.m. se musím vyšplhat do výšky 600 m n.m. Když už mám nějaký ten výškový metr za sebou, odbočuji u Kostelce na vedlejší silnici. Nemilé překvapení mne čeká o kus dále. Místo abych pomalu nabíral výšku, tak jí postupně ztrácím, až do obce Žebrákov. Do Zahořan a Lašovic doháním ztracené metry a přidávám další. Počasí bylo zatím polojasné, ale sotva se vyšplhám do osady Onen Svět k chatě a Langově rozhledně, pohltí slunko velký a pomalu plující mrak. Jen zabrzdím u rozhledny, začne poprchávat. Takhle jsem si začátek výletu nepředstavoval. Naštěstí to vydrží jen 10 minut. Pak už se můžu jít rozhlédnout po kraji. Dřevěná rozhledna se jmenuje po Čestmíru Langovi, obdivovateli zdejšího kraje a je vy výšce 620 m n.m. Z jejího ochozu je vidět za dobré viditelnosti až na Šumavu. Ta však zatím dnes není. Musím se tedy spokojit s okolím zhruba do padesáti kilometrů. Západním směrem je vidět zámek Orlík a od severozápadu k severu Brdy. Z rozhledny je také krásně vidět, jak je zdejší krajina kopcovitá.
První rozhlednu dnešního trojboje mám za sebou a chvíli si teď nohy odpočinou. Nejprve, když klesám kolem Lašovic, abych po zelené značce dojel do Jalůvčí a Předbořic. Za obcí Zahrádka se zatočím na stoupacích esíčkách a během patnácti minut se dostávám z Onoho Světa do Krchova. V této obci beru odbočku vlevo a čeká mne obec Kuníček a nad ní stejnojmenná rozhledna. Ta byla vidět už před pár minutami, jak trčí nad okolními stromy. Z Kuní vede polní cesta na vrchol Hodětín, kde rozhledna stojí. Stožár operátora opatřený vyhlídkovým ochozem je na kótě 572 m n.m. Na této rozhledně je podstatně větší šrumec než na předcházející. Není divu. Je víkend a podle mne je z Kuníčku lepší výhled, než z Langovy rozhledny. Na jihu už se začínají rýsovat šumavské kopce, ale na zachycení objektivem to ještě nebude. Opět se kochám rozmanitou, vlnitou krajinou, už ozářenou sluncem. Brdy jsou vidět o něco jasněji.
Přes pole je vyšlapaná zkratka, ale po stopách pěšáků se nakonec nedám a zpět jedu stejnou cestou. Z Kuníčku je to pár šlápnutí do Kuní a odsud se zase chvíli svezu z kopce. Velký sklon a nerovná cesta má za následek ztrátu zadní blikačky. Ta se v té rychlosti rozlétla do všech stran a našel jsem pouze 2 části. Sjíždím do obce Rybníček a na křižovatku pod Mikův Mlýn. Jsem v údolí říčky Brzina, takže následuje stoupák do Krašovic. Tam dobírám vodu, která už nečekaně brzy došla a pokračuji do Krásné Hory nad Vltavou. To je však jen upřesňující název, protože Vltava je kilometry daleko. Když přijíždím na místní, momentálně rozkopané náměstí, trochu mne to brzdí v rozletu, ale nakonec se z města dostávám. Chvíli ještě jedu po hřebeni, než klesnu podruhé dnes k Vltavě, do Kamýku. Nejdříve se však podívám, jak vypadá ze shora. U silnice nad Kamýkem stojí totiž nová vyhlídka. Je vidět i hráz stejnojmenné vodní nádrže, která ale nedosahuje zdaleka rozměrům přehrady Orlické. Když dorazím do Kamýku, posilním se malou jedenáctkou, před výjezdem na zříceninu hradu Vrškamýk. Turistická značka vede ke hradu od řeky, ale já bych tam rád odbočil až kus výše, po cestě, značené v mapě. Záměr se vydařil. Cesta odbočuje u malé vodárny nad městem. Jenže jsem přijel ke hradu ze shora, kde za prvé je dřevěná ohrada a za druhé není vchod. Nejprve si prohlédnu hrad a poté musím ke vchodu ve spodní části areálu. Tam je i ona nová rozhledna, kterou sem přistavěli nedávno. Je dřevěná, skromná a s výhledem pouze na městečko Kamýk. Tady jsem tedy brzy hotov a vykračuji ke kolu, zamčenému nahoře u ohrady. Času už není také na vyskakování.
První ves na trase do Příbrami jsou Zduchovice, v kopci. Stoupám dále, kolem Dolních Hbitů a projíždím Horní Hbity. Cesta se občas srovná, ale jinak stále jedu do kopce. V Jablonné už mi dochází trpělivost a ještě než se ponořím do lesa, nadávám. Takovýhle krpál jsem tedy nečekal! Z Kamýku, který je nějakých 300 m n.m. se nakonec dostávám až do nečekaných 600 metrů! Nakonec to bude na vlak jen tak tak. Za obcí Háje konečně klesám do Příbrami. Ve výšce kolem 500 m n.m. bych jí nečekal. Vlak jede v 17 hodin a nakonec jsem si užil pěkný výlet, kdy spadlo pár kapek. Natočil jsem 70 km a nastoupal 1146 metrů.
přehrada Orlík, Langova rozhleda s chatou a výhledem, Kuníček a výhled na východ,
Krásná Hora n. Vlt., Vyhlídka nad Kamýkem, Vrškamýk a vyhlídková věž
Krásná Hora n. Vlt., Vyhlídka nad Kamýkem, Vrškamýk a vyhlídková věž
Žádné komentáře:
Okomentovat