Můj
kamarád Martin Bidmon je svetoběžník každým coulem, to je jasná
věc. Kromě toho je sběratel pivovarů, obzvlášť těch malých a
nových. Dnes mne vzal na výlet po Lužickohorských pivovarech,
konkrétně ve Cvikově a Kytlici. Měl s námi jet jeho kamarád
Ondra, ale ten se přidá až později.
V 8:22 přistupuji v Mostě do rychlíku a s jedním přestupem vysedáme po desáté v České Lípě. Chvíli se zdržíme na celkem pěkném náměstí, kde Martin doplňuje mírně svou výbavu. Mě by se zase hodily nové brýle. Jak je mým zvykem, zase jsem jedny ztratil a sluneční, půjčené jsou ve stínu občas problémem. Já jsem však nepochodil. Na hlavní silnici atakujeme CT č. 3053 a po ní jedeme do Písečné. Cesta je houpavá s pěknými výhledy a povrchem. Obzvláště vynikají skály v okolí Sloupu, který ale zatím není vidět. Červenou značku sledujeme až do Svojkova, kam je to dost do kopce. Je k jedenácté hodině, ale ještě není takové vedro, jaké slibovali. Ve Svojkově je skalní hrad, ale ten nenavšívíme. Já už tam byl a Martin má jiné priority.
Míjíme ceduli Sloup v Čechách. U silnice nelze přehlédnout Skalní divadlo. Zrovna tam probíhá nějaké vystoupení německých dětí. V obci samotné Martin uvažuje, že by navštívil místní hrad, ale nakonec se tak neděje. Já ho uklidňuji tím, že Sloup je nejlepší na celodenní výlet, kdy se dají prolézt i skalní města s rozhlednou.
Pokračujeme na severovýchod, do šest kilometrů vzdáleného Cvikova. Tam se přehoupneme přes menší stoupání. Výhoda dnešní trasy je, že vede hodně lesem a tak nás tolik vedro netrápí.
Na východním kraji města opravili pivovar a to je hlavní předmět našeho zájmu. Máme najeto 21 kilometrů, což je i pro našeho kamaráda Toma optimální čas na pivní pauzu. Usazujeme se v plné restauraci, kde je ale příjemná teplota. K pivu si dáváme i něco k snědku. Jedno z místních piv se jmenuje Klíč. Název je podle dominantní hory, kuželovitého tvaru, vypínající se nad Svorem. Vřele doporučuji k návštěvě. Nelehký výstup je odměněn fantastickým výhledem. Já měl to štěstí před pěti lety spatřit Klínovec i Krkonoše.
Přes Svor vede i naše další cesta. Tam jedeme po hlavní silnici, abychom se moc nezdržovali a poté už zbývá 7 kilometrů do Kytlice. Nejprve se silnice zvedne mírně a v lese potom až na 9%. Slušný krpálek, ale na Stelvio byl takovýhle jeden z nejprudších. Ještě, že se zatáhlo a jedeme lesem. Jsme u rozcestí Pod Klíčem, ale kopce ještě nekončí. Zatočíme se kolem Medvedího vrchu a těsně pod hranicí 600 m n.n. začneme klesat. Zde jsme na nejvyšším místě dnešní trasy. Od následující křižovatky to má být ještě 3 kilometry do Kytlice, ale u začátku obce jsme tak zhruba po půl. Ono je to ale ještě nějaká doba na náves. Tam máme sraz s Ondrou. Já ho vidím prvně a vypadá sympaticky. Zde má být další pivovar, jménem Helene. Po pěti minutách ho nacházíme zastrčený v jedné uličce. Pivovar je zcela nový a majitelé nemají tudíž ještě ani logo, reklamu, prostě skoro nic. Jen kšefty, ale to je vlastně to hlavní. Z terasy, na kterou vás pustí na zvonek a přes chodbu je pěkný výhled na údolí, v němž jsou roztroušené domy obce Kytlice a nad nimi se vypíná kopec. Po kom se jmenuje pivovar Helene a jestli vůbec po někom jsme nezjistili, ale klukům pivko chutnalo. Já na toto znalec nejsem, takže hodnotit nebudu.
Původně jsme chtěli dojet aspoň do Benešova. Nad Ploučnicí, samozřejmě. Ale vypadá to, že to protáhneme až do Děčína. Máme na to 2 hodiny a 40 kilometrů to určitě není, když beru 20 km/h průměr. Do České Kamenice je to necelých 10 kilometrů, ale svážný profil silnice znamená, že jsme tam za čtvrt hodiny. Náš čerstvý spolujezdec Ondra nemá nic najeto, ale frčí, jako kdyby právě absolvoval 1000 miles adventure. Asi je nadupaný v nohou a jiných partiích. Z kopce jedeme až do Srbské Kamenice a to už se náš sjezd přibližuje ke dvaceti kilometrům. Sice už je ke čtvrté hodině, ale slunce snad peče nejvíce za celý den. A myslím, že to zdaleka není tím kopcem, co jsme nyní vydupali za Oleškou. Projíždíme odbočku na Kámen a před námi jsou Ludvíkovice. Dobře, že máme s sebou Ondru. Ten náš protáhne bleskem Děčínem a už můžeme brzdit u hlavního nádraží. Zde to hoši dorazí pivkem, ale těch já už měl dnes dost, tak se zdržuji. Trasa o 61 km a 752 nastoupaných metrech je u konce. Tentokrát se moc nestavělo, ale i tak jsme si to užili.
Cestou do Sloupu, lesní divadlo a skalní hrad ve Sloupu, Pivovar Cvikov, Svor a Klíč, Pivovar Helene
V 8:22 přistupuji v Mostě do rychlíku a s jedním přestupem vysedáme po desáté v České Lípě. Chvíli se zdržíme na celkem pěkném náměstí, kde Martin doplňuje mírně svou výbavu. Mě by se zase hodily nové brýle. Jak je mým zvykem, zase jsem jedny ztratil a sluneční, půjčené jsou ve stínu občas problémem. Já jsem však nepochodil. Na hlavní silnici atakujeme CT č. 3053 a po ní jedeme do Písečné. Cesta je houpavá s pěknými výhledy a povrchem. Obzvláště vynikají skály v okolí Sloupu, který ale zatím není vidět. Červenou značku sledujeme až do Svojkova, kam je to dost do kopce. Je k jedenácté hodině, ale ještě není takové vedro, jaké slibovali. Ve Svojkově je skalní hrad, ale ten nenavšívíme. Já už tam byl a Martin má jiné priority.
Míjíme ceduli Sloup v Čechách. U silnice nelze přehlédnout Skalní divadlo. Zrovna tam probíhá nějaké vystoupení německých dětí. V obci samotné Martin uvažuje, že by navštívil místní hrad, ale nakonec se tak neděje. Já ho uklidňuji tím, že Sloup je nejlepší na celodenní výlet, kdy se dají prolézt i skalní města s rozhlednou.
Pokračujeme na severovýchod, do šest kilometrů vzdáleného Cvikova. Tam se přehoupneme přes menší stoupání. Výhoda dnešní trasy je, že vede hodně lesem a tak nás tolik vedro netrápí.
Na východním kraji města opravili pivovar a to je hlavní předmět našeho zájmu. Máme najeto 21 kilometrů, což je i pro našeho kamaráda Toma optimální čas na pivní pauzu. Usazujeme se v plné restauraci, kde je ale příjemná teplota. K pivu si dáváme i něco k snědku. Jedno z místních piv se jmenuje Klíč. Název je podle dominantní hory, kuželovitého tvaru, vypínající se nad Svorem. Vřele doporučuji k návštěvě. Nelehký výstup je odměněn fantastickým výhledem. Já měl to štěstí před pěti lety spatřit Klínovec i Krkonoše.
Přes Svor vede i naše další cesta. Tam jedeme po hlavní silnici, abychom se moc nezdržovali a poté už zbývá 7 kilometrů do Kytlice. Nejprve se silnice zvedne mírně a v lese potom až na 9%. Slušný krpálek, ale na Stelvio byl takovýhle jeden z nejprudších. Ještě, že se zatáhlo a jedeme lesem. Jsme u rozcestí Pod Klíčem, ale kopce ještě nekončí. Zatočíme se kolem Medvedího vrchu a těsně pod hranicí 600 m n.n. začneme klesat. Zde jsme na nejvyšším místě dnešní trasy. Od následující křižovatky to má být ještě 3 kilometry do Kytlice, ale u začátku obce jsme tak zhruba po půl. Ono je to ale ještě nějaká doba na náves. Tam máme sraz s Ondrou. Já ho vidím prvně a vypadá sympaticky. Zde má být další pivovar, jménem Helene. Po pěti minutách ho nacházíme zastrčený v jedné uličce. Pivovar je zcela nový a majitelé nemají tudíž ještě ani logo, reklamu, prostě skoro nic. Jen kšefty, ale to je vlastně to hlavní. Z terasy, na kterou vás pustí na zvonek a přes chodbu je pěkný výhled na údolí, v němž jsou roztroušené domy obce Kytlice a nad nimi se vypíná kopec. Po kom se jmenuje pivovar Helene a jestli vůbec po někom jsme nezjistili, ale klukům pivko chutnalo. Já na toto znalec nejsem, takže hodnotit nebudu.
Původně jsme chtěli dojet aspoň do Benešova. Nad Ploučnicí, samozřejmě. Ale vypadá to, že to protáhneme až do Děčína. Máme na to 2 hodiny a 40 kilometrů to určitě není, když beru 20 km/h průměr. Do České Kamenice je to necelých 10 kilometrů, ale svážný profil silnice znamená, že jsme tam za čtvrt hodiny. Náš čerstvý spolujezdec Ondra nemá nic najeto, ale frčí, jako kdyby právě absolvoval 1000 miles adventure. Asi je nadupaný v nohou a jiných partiích. Z kopce jedeme až do Srbské Kamenice a to už se náš sjezd přibližuje ke dvaceti kilometrům. Sice už je ke čtvrté hodině, ale slunce snad peče nejvíce za celý den. A myslím, že to zdaleka není tím kopcem, co jsme nyní vydupali za Oleškou. Projíždíme odbočku na Kámen a před námi jsou Ludvíkovice. Dobře, že máme s sebou Ondru. Ten náš protáhne bleskem Děčínem a už můžeme brzdit u hlavního nádraží. Zde to hoši dorazí pivkem, ale těch já už měl dnes dost, tak se zdržuji. Trasa o 61 km a 752 nastoupaných metrech je u konce. Tentokrát se moc nestavělo, ale i tak jsme si to užili.
Cestou do Sloupu, lesní divadlo a skalní hrad ve Sloupu, Pivovar Cvikov, Svor a Klíč, Pivovar Helene
Žádné komentáře:
Okomentovat