Co
takhle vyrazit po dlouhé době do Jižních Čech? Co takhle
Strakonicko? Celkem po čtvrté jsem tedy vyrazil stéci
severozápadní okresní město tohoto kraje, proslavené zejména
Švandou Dudákem. Po delší době jsem vyrazil sólo a doufal, že
mne nebude moc trápit vítr, který foukal den před tím přibližně
od západu.
Počáteční stanicí byla Horažďovice Předměstí, kde probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Jak tady asi funguje při výkonu služby můj kamarád a kolega Pavel Klicpera, jehož je to domovská stanice. Nejprve se potřebuji dostat do Střelských Hoštic, ale po silnici je to zajíždka. Volím tedy žlutou značku a vůbec to není špatná volba. Jedu totiž po dobré polní cestě s minimálním převýšením skrz borový les. Do Střelských Hoštic přijíždím po šesti kilometrech. V nenápadném městečku na Otavě se nezdržím dlouho a po kilometru odbočím do Poříčí. Tam odsud pojedu po Otavské cyklostezce. Nejprve pochybím a vjedu do kempu. Po zeptání už mám správný směr. Po nenápadné pěšině přejedu mostek a už upaluji po cyklostezce. Tentokrát jde o ušlapanou cestu podél řeky. Za mostem se mění chvíli v asfaltku, ale jen k Žižkovu mostu. Kamenný mostek nevede ani přes vodní tok, ani přes cestu, ale vypadá pěkně.
Po dalším úseku pod Kněží horou, na které je hradiště, přijíždím do Katovic. Než toto městečko je spíše zajímavá obec Střela. Tam mají tvrz a nad ní zámek. Obojí v dezolatním stavu. Zámek je dokonce na prodej.
V půl jedenácté přijíždím do Strakonic. Jak jsem již říkal, už počtvrté jsem zde na kole. Stavím se tedy pouze na hradě pro vizitky a jede se dál. V zámeckém infocentru mají mimochodem i cestovní kancelář a spoustu map z ciziny. Jak turistické, tak auto.
Opouštím Strakonice a čeká mne první dnešní kopec. Do místní části Podsrp se dostanu o 70 metrů výš, než je centrum Strakonic, konkrétně u hradu při soutoku Otavy a Volyňky. V lese nad chatami je roztomilá kaple světice, která bude za pár dní chladná z rána.
Opouštím hlavní silnici na Budějovice a sjíždím do Modlešovic. V momentálně klidné vsi potřebuji trefit odbočku k zastávce a tak se radši ptám. K zastávce vede něco jako "silnico-cesta." Přecházím koleje k rozcestníku. U něj by měla být lokalita V jamách, ale nic tu nepíší. Dříve se zde rýžovalo zlato. Ještě chvíli po větru jedu do Čejetic a zde definitivně měním směr na severní.
Z obce Štěkeň začnu i mírně stoupat. V Přešťovicích vyfotím pěknou kapličku a rovnou posvačím. Zároveň zapínám i aplikaci Můj vlak a mám devadesát minut na to, dojet do Sedlic, kde bych teoreticky mohl dnes skončit, i přes to, že je teprve půl jedné.
Severně se vyšplhám na hlavní silnici a nad Kbelnicemi se otevře pohled na šumavské giganty Boubín a Bobík. Za Osekem se pro změnu odhalí kostel sv. Jana, jižně od Radomyšle. Tam přijíždím za pár minut. V infocentru nikdo není a tak mne obslouží osmdesátiletá babička. Ta by si ráda povídala, ale já bych rád stihl ten vlak. Posledních osm kilometrů už jen dojíždím, stále mírně do kopce. Velmi zřídka se stává, že místo dojezdu je i nejvyšším bodem na trase. Dnes to tak bylo v obci Sedlice, ležící ve výšce zhruba 510 m n.m. Na aplikaci koukám, že díky výluce je vlak 10 minut zpožděn, tak nemusím spěchat. Stanice Sedlice kde začne má cesta vlakem domů, leží ve výšce 522 m n.m. a je nakonec opravdu mým nejvyšším bodem dneška.
Žižkův most, Střela a zámek, Strakonický hrad, Štěkeň, Sedlice
Počáteční stanicí byla Horažďovice Předměstí, kde probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Jak tady asi funguje při výkonu služby můj kamarád a kolega Pavel Klicpera, jehož je to domovská stanice. Nejprve se potřebuji dostat do Střelských Hoštic, ale po silnici je to zajíždka. Volím tedy žlutou značku a vůbec to není špatná volba. Jedu totiž po dobré polní cestě s minimálním převýšením skrz borový les. Do Střelských Hoštic přijíždím po šesti kilometrech. V nenápadném městečku na Otavě se nezdržím dlouho a po kilometru odbočím do Poříčí. Tam odsud pojedu po Otavské cyklostezce. Nejprve pochybím a vjedu do kempu. Po zeptání už mám správný směr. Po nenápadné pěšině přejedu mostek a už upaluji po cyklostezce. Tentokrát jde o ušlapanou cestu podél řeky. Za mostem se mění chvíli v asfaltku, ale jen k Žižkovu mostu. Kamenný mostek nevede ani přes vodní tok, ani přes cestu, ale vypadá pěkně.
Po dalším úseku pod Kněží horou, na které je hradiště, přijíždím do Katovic. Než toto městečko je spíše zajímavá obec Střela. Tam mají tvrz a nad ní zámek. Obojí v dezolatním stavu. Zámek je dokonce na prodej.
V půl jedenácté přijíždím do Strakonic. Jak jsem již říkal, už počtvrté jsem zde na kole. Stavím se tedy pouze na hradě pro vizitky a jede se dál. V zámeckém infocentru mají mimochodem i cestovní kancelář a spoustu map z ciziny. Jak turistické, tak auto.
Opouštím Strakonice a čeká mne první dnešní kopec. Do místní části Podsrp se dostanu o 70 metrů výš, než je centrum Strakonic, konkrétně u hradu při soutoku Otavy a Volyňky. V lese nad chatami je roztomilá kaple světice, která bude za pár dní chladná z rána.
Opouštím hlavní silnici na Budějovice a sjíždím do Modlešovic. V momentálně klidné vsi potřebuji trefit odbočku k zastávce a tak se radši ptám. K zastávce vede něco jako "silnico-cesta." Přecházím koleje k rozcestníku. U něj by měla být lokalita V jamách, ale nic tu nepíší. Dříve se zde rýžovalo zlato. Ještě chvíli po větru jedu do Čejetic a zde definitivně měním směr na severní.
Z obce Štěkeň začnu i mírně stoupat. V Přešťovicích vyfotím pěknou kapličku a rovnou posvačím. Zároveň zapínám i aplikaci Můj vlak a mám devadesát minut na to, dojet do Sedlic, kde bych teoreticky mohl dnes skončit, i přes to, že je teprve půl jedné.
Severně se vyšplhám na hlavní silnici a nad Kbelnicemi se otevře pohled na šumavské giganty Boubín a Bobík. Za Osekem se pro změnu odhalí kostel sv. Jana, jižně od Radomyšle. Tam přijíždím za pár minut. V infocentru nikdo není a tak mne obslouží osmdesátiletá babička. Ta by si ráda povídala, ale já bych rád stihl ten vlak. Posledních osm kilometrů už jen dojíždím, stále mírně do kopce. Velmi zřídka se stává, že místo dojezdu je i nejvyšším bodem na trase. Dnes to tak bylo v obci Sedlice, ležící ve výšce zhruba 510 m n.m. Na aplikaci koukám, že díky výluce je vlak 10 minut zpožděn, tak nemusím spěchat. Stanice Sedlice kde začne má cesta vlakem domů, leží ve výšce 522 m n.m. a je nakonec opravdu mým nejvyšším bodem dneška.
Žižkův most, Střela a zámek, Strakonický hrad, Štěkeň, Sedlice
Žádné komentáře:
Okomentovat