3.8. - Hanácký Mt. Blanc a dvě prdítka
Je před 11 hodinou a slunce už pálí. Zvolil jsem nejjednodušší způsob, jak se dostat z Olomouce. Od nádraží jsem se držel tramvajových kolejí na Masarykově třídě a tak jsem se ocitl v Neředíně. U letiště jsem originálním způsobem překonal po cyklostezce rychlostní silnici a pokračoval na Drahanovice. Než jsem se nadál, mám v nohách 20 km a brzdím u Černé věže. Ta je však dnes, v pondělí zavřená.
Jihozápadně od Drahanovic se zvedá Velký Kosíř, přezdívaný Hanácký Mt. Blanc. Je fakt, že je nejvyšším kopcem Hané, ale se svou výškou 442 m n.m., to žádný gigant není. Výstup na vrchol jsem zvolil z východu. Jedu tedy do Slatinic a pak do mírného kopce do Slatinek. Odsud mne čeká přes 200 výškových metrů, což je nenáročný úkol. Po lesní asfaltce obkroužím Kosíř a pohodlným stoupáním se dostanu na vrchol.
Jsem na první rozhledně dneška. Lidí je tu celkem dost. Nejpočetnější parta cyklistů jsou nakonec lovosičtí turisté, tak s nimi trochu poklábosím. Zrovna probírali téma Lovoše a rozhledny na vrcholu. Rozhledna zde na Kosíři voní ještě novotou a je i pěkná vzhledově. Jen ten výhled zahalil opar. Vidět je nejdále na Nízký Jeseník, přitom do teď byla viditelnost daleko lepší. Sotva vytáhnu paty na rozhledny, tak přijde opar. Co se dá dělat.
Z vrcholu pokračuji na západ a klesám do městečka s nemoravským jménem, Čechy pod Kosířem. Zde je zámek, k němuž přiléhá park a v něm je pár zajímavých staveb. Stejně jako zámek, prochází rekonstrukcí bohužel i stavba, která je vedena v seznamu rozhleden. Pěkná cihlová věžička, ale výhled z ní rozhodně nemůže být daleký. Dnes kolem ní stojí lešení, ale jinak je již léta nepřístupná.
Další cíl bude vyjímečně nerozhlednový. Podívám se na zámek Plumlov. Tam jedu kolem Prostějova, přes Kostelec a Ohrozim. Úplná rovina to ale není. Zámek je vidět ještě, než přijedu do Plumlova. Do cenrta je to totiž mírně z kopce. Jedu po silnici a prohlížející si mne paní pozdravím. Najednou se ozve i synek, "tata." Pro jistotu zrychluji. Zámek Plumlov má dnes také zavřeno. Je to štíhlá stavba na skále nad rybníkem. Z centra města se k němu dojde po rovině, ale od Podzámeckého rybníka působí dominantně. U rybníka končím záhy i já a jdu se aspoň trochu ochladit. Sice se na chvíli zatáhlo, ale to vůbec nevadí. Do vody lezu po stehna.
Moje další cesta bude pokračovat do Kelčic. Tentokrát místo silnice zvolím cestu lesem. Po zelené značce se ponořím do lesa a přes rozcestí Loupežník jedu ve svahu Kotouče. Cestou vedle pole se naposledy zjeví Plumlov a já šlapu stále do kopce pod Chlum. Zpět na silnici se dostávám v Alojzově. Celkem příjemná projížďka lesem sice končí, ale dále pojedu spíše z kopce. Přes Určice prolétnu i Dětkovice a již hledám v Kelčicích Obecní úřad, abych si mohl dát razítko rozhledny, která je dnes mou poslední. Jmenuje se Štátula a stojí těsně pod vrcholem Přediny (313 m).
K rozhledně jedu podle instrukcí. Na Vřesovice a pak po poli, křížem krážem vzhůru. Převýšení nebylo velké, ale díky polní cestě to sranda nebyla. Vrchol Přediny je pomyslným středem Moravy, jsem se někde dočetl. Není však zde k tomu žádná cedule, památník či něco podobného. Jen dřevěný přístřešek, podobný malému pódiu. Rozhledna ani nestojí za řeč, ale jako jejich sběratel jsem sem prostě musel. Posed na kraji lesa, z kterého je ale celkem slušný výhled. Vidět je Prostějov, Velký Kosíř i Hostýnské vrchy. Ty dnes moc vidět ale nebyly.
Vymotat se odsud, aniž bych se musel vracet do Kelčic, nebude jen tak. Sjíždím k jednomu rozcestí, přes které jsem jel nahoru a instinktivně odbočuji jižně, kolem pole. Za chvíli však zjišťuji, že jsem špatně. Ale přes makové pole se dá jet ve vyjetých stopách po traktoru. Občas si zobnu máku a nakonec se vymotávám na cestu, která mne dovede na silnici. Vypadá to, že cesta vede na vrchol Přediny, ale ten je obehnán plotem a tudíž nepřístupný. V aleji, která mne dovede na silnici mák zajím švestkami.
Nyní už zbývá lehkých 10 km do Němcic nad Hanou, kde dnes budu nocovat v penzionu za kostelem. Ještě před tím si však musím "osladit" den v podniku, který je pekárnou, cukrárnou i barem v jednom. Penzion bych hodnotil jako skromný a dostačující mým požadavkům.
82 km je slušná porce v dnešním vedru, ale přežil jsem to ve zdraví, jak vidíte. 798 nastoupaných metrů nedává moc dojem, že Haná je rovinatá, ale prostě nějaký ten kopeček se najde.
Nadjezd na cyklostezce, Černá věž v Drahanovicích, Velký Kosíř s rozhlednou a výhledem na západ, zámek Čechy pod Kosířem, hrad Plumlov, rozhledna Štátula a výhled na sever
4.8. - Z Hané do Moravského krasu
Budík mám na sedm hodin, ale budím se už kolem půl a tak už rovnou vstanu a ušetřím půl hodinu, která se v tom vedru bude hodit. Nejprve se posilním snídaní v podniku, který jsem navštívil včera navečer a kolem půl osmé můžu pokračovat.
Přes Vrchoslavice a D1 se dostávám do Vitčic. Stalo se mi vůbec prvně, že jsem přijel na obecní úřad ještě před otevírací dobou. Čekal jsme však pouze 5 minut. Nad obcí je totiž další rozhledna a kde jinde by měli razítko, než na OÚ. S paní ve středním věku jsme si popřáli pěkný den a já za 15 minut mírně vystoupal k rozhledně. Ta je další z kategorie zbytečných, ale výhled z lepšího posedu není zase tak špatný. Kdyby nebyl opar, možná bych se divil.
Přes Dřínov a Pavlovice se vracím k řece Hané, podél které chci jet přes Ivanovice do Vyškova. Tam bych se rád podíval na radniční věž, ale ta bývá otevřená pouze o dny UNESCO. Doplním zásoby tekutin, jelikož už žhavá koule opět pálí a čekají mne Drnovice. Tam už se mírně zvednu. Je to logické, když zde postavili také rozhlednu. Stojí na Chocholíku, 367 m n.m. Jde o kovovou stavbu z šestibokým půdorysem a kruhovým ochozem. Než dosvačím, pokochají se výhledem pán s vnukem z Chrudimi, také oba Pepíci. Když se pokochám i já, navzájem se fotíme a dozvídám se, že příští týden pojedou do Bečova u Mostu k příbuzným obrážet České středohoří. Výhled je kruhový a daleký. Ale jak jsem již říkal, dnes to taková divočina není. Loučím se s chlapci s tím, že se možná potkáme ve vlaku a jdeme si každý svou cestou, já konkrétně pojedu.
Kus po žluté, dále po cestě přijedu na silnici, kterou sjedu ke křižovatce. Po vedlejší silnici pokračuji stále na západ do Pístovic, kam si dám na delší dobu poslední sjezd. Dále už budu většinou jen stoupat. Chvíli se honíme s kolonou zemědělských strojů, ale pak v kopci mi ujíždějí. Z rozhledny jsem viděl tímto směrem nějaký zámek a až teď vím, že to byl račický, pod nímž nyní projíždím. To už jsem zpět ve 350 m n.m. a ještě mi jich 200 zbývá. Objedu z východu zámek a poté stoupám lesem. Chvíli mírně, chvíli prudce. Už i ve stínu je slušné vedro a tak místy odpočívám.
Bukovinka už je na vrcholu mého dnešního stoupání, v 535 m n.m. Na návsi u kostela opouštím silnici a pokračuji po červené značce asfaltkou, do lesa. Projedu chatovou osadu Lhotky a brzdím až u stejnojmenného rozcestí. Zde si chvíli protáhnu tělo na lavici, ale chodí tu moc lidí, na klidný odpočinek to není. Po červené sjedu na silnici, po níž projedu obcí Březina a zkratkou lesem, pod vrcholem Vysoké přijedu k rozcestí Pod Vysokou. Do Babic také ještě klesnu, celkově do 450 metrů a zde se osvěžím Starobrnem před posledním výšlapem dneška.
Ze severního okraje Babic se pouštím po zelené, po které dojedu ke své první rozhledně v Moravském krasu, v kterém jsem vlastně také poprvé. Nedávno opravená kamenná Alexandrova rozhledna hledí nad vysokým údolím na Adamov, Brno, ale i na kus Českomoravské vrchoviny, konkrétně její nejvýchodnější geomorfologický celek, Hornosvrateckou vrchovinu. Rozhodně nejhezčí rozhledna z šestice, kterou jsem tyto 2 dny navštívil.
Původně jsem chtěl jet kolem, po slušné cestě jak terénem, tak sklonem, ale naskýtá se šance být doma o něco dříve, tak zvolím terénní vložku. U rozcestí pod rozhlednou potkávám rodinku, která nabírá síly po výstupu po zelené značce. Když se jich ptám na terén, ještě teď se jim ježí vlasy hrůzou. To by zkušenější turista odhadl hned, že tudy to s koly na vrchol bude záhul. Já to mám v opačném gardu a to už se dá. Celý úsek k Sedmi dubům nepouštím ani na sekundu brzdy z rukou. Až posléze se dá povolit z křeče a dojet do Komenského ulice v Adamově. Ještě rychle najít OÚ a můžu vyrazit na zastávku. Přesto, že mne na úřadě trochu zdrželi, vlak z Brna stíhám akorát. Průvodčí se ptám kam, že to vůbec až jede, protože v tom fofru jsem si prostě nevšiml. Vím jen, že do Blanska určitě. Prý do Březové nad Svitavou, takže vylezu v Blansku. Kdyby to jelo do České Třebové, tam by byla šance chytit něco od Olomouce, ale takhle mám jistotu v rychlíku, jedoucím z Brna do Prahy.
Přijíždíme do Blanska a já nevěřím svým očím. Přímo u nádraží je lom a v něm se koupou lidé. Tak to je nádhera, když jsem si představoval, jak splavený cestuji až domů. Okamžitě jsem tam skočil. Jelikož jsem měl k dobru hodinu, ještě jsem si stačil dát v parčíku u zastávky něco dobrého.
Horký, ale vydařený den skončil po 72 km a 873 nastoupaných metrech na blanském nádraží a poté jsem se nechal vézt rychlíkem do Prahy. Společnost mi dělal zajímavý hošan v mých letech, který přistoupil ve Svitavách. Pracuje v Liverpoolu a zpět do Anglie cestuje na inzerát kamiónem. Zajímavý způsob cestování.
Němčice z vitčické rozhledny, Chocholík a výhled na západ, Račice se zámkem, Bukovinka,
Alexandrova rozhledna a výhled na Adamov
Žádné komentáře:
Okomentovat