V duchu loňského nocování na Štědrém hrádku, kde bylo krásných sedm stupňů, jsem chtěl letos podniknout něco podobného. Jelikož Franta s Tomem zatím mlčí, vyrážíme s Jančou směr Krušné hory, konkrétně Jelení hora, která se mi zalíbila při návštěvě s Frantou a Martinem Bidmonem. Na dvoudenní výlet, avšak s bagáží jak na týden, startujeme v půl desáté z Loun. Vlakem se dovezeme do Kadaně-Prunéřova. Zde se projedeme po novém úseky cyklostezky do Kadaně. Cyklostezka má číslo 3115 a nejprve vás naláká asfaltkou a novým mostem přes trať. Později pak nadšení opadá, protože asfalt se mění v šotolinu a cesta do Kadaně trvá dvakrát tolik, než po silnici či zelené značce, též průjezdné na kole.
Když říkám Janě název nábřeží v Kadani, myslí si, že šprýmuji, jak je mým zvykem. Tentokrát však je název Nábřeží Maxipsa Fíka pravdivý. Další plán cesty je podél přehrady projet do Klášterce. Jak tak projíždíme pod Zásadou a ukazuji mé polovičce mystický kopec Úhošť, napadla mne geniální věc. "Jani, co kdybychom místo na Jelení horu, jeli nocovat na Úhošť? Za prvé to není takový krpál a za druhé dnes celkem fouká..." Chvíli jsme šlapali a nakonec se dohodli, že na oné hoře přenocujeme. Západ a východ slunce se bude dát také pozorovat a stejně se první dva důvody ukázaly být stěžejní.
V Klášterci se stavujeme na náměstí, zámku a jako nakonec v Lázních Evženie. Na zámku se bavíme s pokladní o nynější barvě místního zámku. Prý někde vyšťourali, že původní barva byla současná, cihlově červená, takže když se diskutovalo o opravě omítky, zvolili onu původní barvu. Já osobně si myslím, že hezčí byla ta okrová.
Když tedy máme nyní dost času, stavíme se na zřícenině Egerberk. Od řeky Ohře je to celkem 250 výškových metrů, ale to se zvládne. Nejdřív vyjedeme nad město, abychom zabočili z méně frekventované silnice, na ještě klidnější. Tou se dostaneme do Lestkova. V sedle vyjedeme až do výšky 420 m n.m. Dále už budeme muset po svých, a tak zamykáme kola u ohrady, která je prázdná. Zbytek cesty se projdeme. Na hradě Egerbergu zrovna probíhají opravné práce. Hrad se někdy nazývá i Lestkov, podle vesnice pod ním. Od hradu je pěkný výhled na údolí Ohře, Krušné hory a mezi stromy i České středohoří.
Od chlapů, kteří to tu renovují, se dozvídáme, že k hradu se dá vyjet po cestě po hraně kopce, ale že "Vejtřaska" je jediný stroj, co se sem vydrápe.
Když jsme zpět u kol, tak koukáme, že se nám někdo podíval na bagáž. Naštěstí šlo jen o tur domácí. No, naštěstí. Nebýt Jany, možná jsme odjeli bez stanu, který kráva shodila k sobě do ohrady. Dále pokračujeme přes Rašovice do Zásady. Odsud si naposledy dnes zastoupáme a bude to stát za to. Nejprve pohoda lesem, loukou přes Meziříčí. Od místa, kde se odbočuje na vrchol už ale strkáme. Občas to jde jet, ale spíš ne. Na vrcholu potkáváme sběračky bylinek. Ty by se tu správně trhat neměli, ale mají tu odrůst, nebo posloužit lidskému zdraví? Navíc zde nejsou zasaženy žádnou exhalací. Ono je tu nakonec víc zákazů, které se porušují. Snad jako naschvál je u každé cedule zakazující rozdělávání ohně, "regulérní" ohniště. Nad tím celkem kroutíme hlavou a jelikož o zákazu stanování tam není ani řeč, jsme v klidu. Ohýnek bychom ale také rádi udělali. Těšíme se na něj už z domova. Slibné místo pro stan je kousek pod vrcholovým rozcestníkem, u vyhlídkových skal. Zkusíme jít nasbírat dřevo, zvýšit kamenné kolo kolem ohniště kvůli větru a uvidíme. Pro palivo mimo jiné vcházíme i do lesíka uprostřed kopce a najednou se před námi objeví krásný plac pro stan, kde také nechybí ohniště, dokonce s roštem od grilu. Je rozhodnuto, stanovat budeme zde. Nebudeme tak na ráně a hlavně budeme schováni před větrem. Nakonec odoláváme i zákazu rozdělávání ohně a za chvíli už opékáme buřty. Po deváté hodině zapadá slunce nad Mědníkem a my chceme být u toho. Poté dopékáme poslední krajíčky chleba a uleháme po desáté hodině. Budík nařizuji na půl pátou, abychom pozorovali i východ životadárného slunce. Nejprve v noci zaslechnu sem tam nějaký zvuk, ale jinak je v noci klid.
Dnes jsme najeli nevelký počet 32 km, při celkem dřině, 774 nastoupaných metrech.
Jane v Kadani
Nábřeží Maxipsa Fíka
Ohře u Klášterce
klášterecký zámek
Egerberk
výhled na Klášterec
bezva tábořiště na Úhošti
západ slunce z Úhoště
10.7. - Větrné nesnáze
Ráno vstávám v půl páté, ale Giovanně se moc nechce. Jdu obhlédnout stav východního nebe, jenže registruji mraky. Zalézám tedy zpět do spacáku. Po probuzení probíhá klasický rituál. Vaření snídaně a balení. Tentokrát necháme ohniště být a používáme náš osvědčený vařič VAR.
Potom pokračujeme po vrcholu ve směru hodinových ručiček. Cesty jsou celkem zarostlé, oproti minulé návštěvě. Mám ale dojem, že to bylo na podzim. Ještě se zdržíme u totemu na severozápadní hraně Úhoště a pak už klesáme k Pokuticím, kde mají ozdobenou autobusovou zastávku dobovými fotografiemi. K nim však vede ještě svízelná cesta mezi keři a po kamenech.
V Kadani brzdíme nejprve na mostě a pak v Kauflandu. Toho pohledu řeky s hradem a centrem Kadaně se nemůžu snad nikdy nabažit. Pak už se budeme přesouvat směr Chomutov. Vybral jsem cestu přes Tušimice a Březno, protože v Prunéřově jsme byli už včera. Jedeme sice mírně do kopce, ale po větru. Po pravé straně se vynoří řeka Ohře v Želinském meandru a vlevo později Elektrárna Tušimice. Když mineme Čachovický vrch, po pár minutách se poprvé objeví vodní nádrž Nechranice, kterou máme po pravé straně. Brzy měníme směr na sever. Přes Březno už se nejede tak dobře. Boční vítr, hustší provoz a kopcovitější terén. Cestu do Droužkovic si zlehčíme tím, že po polní cestě nadjedeme nejdelší železniční tunel u nás. Ten měří 1758 m. Je zajímavé, že návrší s kótou 310 m se jmenuje U Tunelu. Jestli to není nový název, tak je to zajímavá náhoda.
Úsek Droužkovice - Spoříce je také nesnadné zdolat. Opět jedeme proti větru a cesta podél Hačky není kvalitní. Ve Spořicích stojí na návsi zajímavý kostel sv. Bartoloměje, obehnán vodním příkopem jak v Kněževsi. Pak už zbývá jen dojet do Chomutova, kam je to pár kilometrů.
Hádám, že kdybychom jeli přes ten Prunéřov, jsme tu dříve, ale už je to za námi. Takhle jsme ujeli 33 km a nastoupali 280 metrů. Díky větru to byla stejná porce jako včera.
Na vrcholu Úhoště
vrchol s Kláštercem v pozadí
pohled na Kadaň
Kadaňské panorama
Spořice
:-D
OdpovědětVymazat