Sedloňův blog: Frýdlanstko 1/3: Chrastava, Heřmanice, Frýdlant

Začalo září a já se rozhodl vyrazit do kraje mých studentských let. V Hejnicích jsem se učil na lesnickém učilišti a do jejich okolí jsme vyráželi na praxi do lesa. Nemálo případů bylo, že se "vejtřaska" cestou porouchala a my ten den neuřízli ani větvičku. V Jizerských horách jsem byl před pěti lety a nyní ve třech dnech prozkoumám frýdlantský výběžek.

2.9.

Trasa:
Kryštofovo Údolí - Chrastava - Vítkov - Curia Vítkov - Lysý vrch - Heřmanice - Dětřichov - Frýdlant - Harta - Meandr Smědé - Bulovský potok, rozc. - Arnoltice.
52,8 km; 777 m.př.; 621 m n.m.

Kryštofovo Údolí je krásná obec pod Ještědským hřebenem. Ta se pro dnešek stala mou výstupní zastávkou. Do vsi samotné jsem musel ještě z kopce. Kostel i orloj už jsem viděl dvakrát a tak jsem sjížděl k Lužické Nise. Tu jsem potkal až v Chrastavě, kam to bylo přes kopec. Zde se do ní vlévá říčka Jeřice, která v roce 2010 udělala pěknou paseku.

Zdržel jsem se pouze v IC a už jsem pelášil k Vítkovu. To mi ale dlouho nevydrželo, za chvíli se silnice začala zvedat. Celým Vítkovem jsem nakonec vystoupal z 300 m n.m. do 500. Vlevo se točily větrníky na Lysém vrchu. Nejprve jsem si zajel k místu zvaném Curia Vítkov. Ten je volně inspirovanou replikou velmožského dvora z 12. století. Dvorec se skládá z opevněné "nobility" na návrší a přilehlé osady řemeslníků.

Místo jsem si prohlédl i přesto, že dnes nebyl návštěvní den. Podlezl jsem závoru, protože jsem myslel, že je proti autům, a nerušeně dojel zhruba 200 metrů k bráně. Když už jsem zde byl, po areálu jsem se podíval. Pak jsem musel vystoupat sto metrů k bývalé obci Vysoký a na nejvyšší bod dneška - Lysý vrch. Na něm stojí dva stožáry, pár větrníků a zřícenina větrného mlýna. Ten mě zajímal nejvíce. Z vrcholu jsou i dílčí výhledy.

Nejsnáze do Heřmanic je to po modré značce. Ta sice vede lesem ale celou dobu se klesá, takže jde se na to. Cesta je překvapivě dobrá. Po kilometru se dokonce přidá i cyklostezka. V Heřmanicích mě zajímá rozhledna z roku 2012. Měla být ve tvaru penisu, ale díky nedostatku financí připomíná "pouze" okurku. Výhled je kruhový a daleký. Nejdominantnější jsou Jizerské hory. Na západě poznávám Hvozd a tudíž Lužické hory. Severně je polská nížina.

Ještě než se vydám na cestu do Dětřichova, zastavím se u Kodešovy skály, která má znaky sloupkovitého rozpadu čediče. Přes Dětřichov a Větrov klesám do Frýdlantu. Na zámku už jsem byl a tak mířím rovnou na náměstí. Tam stojí krásná radnice. Jako vždy mě honí mlsná a já si vybírám útulnou kavárničku v Kostelní ulici. Jde o neobyčejný podnik, protože zde mají bezlepkové zákusky. Celou dobu mého pobytu se zde zdržuje i paní v historických šatech. Dozvídám se, že peče v Dolní Oldříši chleba. To by mě docela zajímalo a tak uvidím, zda mi zítra vyjde čas.

Ještě není tolik hodin, pojedu se ještě podívat na Hartu. Tam vede zelená značka a po ní se pustím i já. Nejprve podél Smědé, poté po poli a nakonec do pěkného krpálu. To jsem si zase jednou vybral cestu. Kolo jsem musel doslova vynést. Pojmem Harta je pojmenován skalnatý břeh, který řeka obtéká ze tří stran. Okružní trasa je vyznačena žlutou značkou. Místo na mě působilo malebně a klidně.

Bytná z ubytovny v Arnolticích už mě shání, tak musím šlápnout do pedálů. Po zelené značce dojedu až k rozcestí Bulovský potok. Až na jedno místo, kdy jsem přednášel kolo přes potok, to nebyla špatná jízda. Bulovský potok a okolí, to je krása! Tudy se někdy projeďte. Dále po zelené už to bylo do Arnoltic kousek, ale přes kopec. Tam jsem „vyfásnul“ chatku v areálu turistické ubytovny a dnešek byl u konce.