Začalo
září a já se rozhodl vyrazit do kraje mých studentských let. V
Hejnicích jsem se učil na lesnickém učilišti a do jejich okolí
jsme vyráželi na praxi do lesa. Nemálo případů bylo, že se
"vejtřaska" cestou porouchala a my ten den neuřízli ani
větvičku. V Jizerských horách jsem byl před pěti lety a nyní
ve třech dnech prozkoumám frýdlantský výběžek.
2.9.
Trasa:
Kryštofovo Údolí - Chrastava - Vítkov - Curia Vítkov - Lysý vrch - Heřmanice - Dětřichov - Frýdlant - Harta - Meandr Smědé - Bulovský potok, rozc. - Arnoltice.
52,8 km; 777 m.př.; 621 m n.m.
Kryštofovo Údolí - Chrastava - Vítkov - Curia Vítkov - Lysý vrch - Heřmanice - Dětřichov - Frýdlant - Harta - Meandr Smědé - Bulovský potok, rozc. - Arnoltice.
52,8 km; 777 m.př.; 621 m n.m.
Zdržel jsem se pouze v IC a
už jsem pelášil k Vítkovu. To mi ale dlouho nevydrželo, za
chvíli se silnice začala zvedat. Celým Vítkovem jsem nakonec
vystoupal z 300 m n.m. do 500. Vlevo se točily větrníky na Lysém
vrchu. Nejprve jsem si zajel k místu zvaném Curia Vítkov. Ten je
volně inspirovanou replikou velmožského dvora z 12. století.
Dvorec se skládá z opevněné "nobility" na návrší a
přilehlé osady řemeslníků.
Místo jsem si prohlédl i
přesto, že dnes nebyl návštěvní den. Podlezl jsem závoru,
protože jsem myslel, že je proti autům, a nerušeně dojel zhruba
200 metrů k bráně. Když už jsem zde byl, po areálu jsem se
podíval. Pak jsem musel vystoupat sto metrů k bývalé obci Vysoký
a na nejvyšší bod dneška - Lysý vrch. Na něm stojí dva
stožáry, pár větrníků a zřícenina větrného mlýna. Ten mě
zajímal nejvíce. Z vrcholu jsou i dílčí výhledy.
Nejsnáze
do Heřmanic je to po modré značce. Ta sice vede lesem ale celou
dobu se klesá, takže jde se na to. Cesta je překvapivě dobrá. Po
kilometru se dokonce přidá i cyklostezka. V Heřmanicích mě
zajímá rozhledna z roku 2012. Měla být ve tvaru penisu, ale díky
nedostatku financí připomíná "pouze" okurku. Výhled je
kruhový a daleký. Nejdominantnější jsou Jizerské hory. Na
západě poznávám Hvozd a tudíž Lužické hory. Severně je
polská nížina.
Ještě než se vydám na cestu do Dětřichova,
zastavím se u Kodešovy skály, která má znaky sloupkovitého
rozpadu čediče. Přes Dětřichov a Větrov klesám do Frýdlantu.
Na zámku už jsem byl a tak mířím rovnou na náměstí. Tam stojí
krásná radnice. Jako vždy mě honí mlsná a já si vybírám
útulnou kavárničku v Kostelní ulici. Jde o neobyčejný podnik,
protože zde mají bezlepkové zákusky. Celou dobu mého pobytu se
zde zdržuje i paní v historických šatech. Dozvídám se, že peče
v Dolní Oldříši chleba. To by mě docela zajímalo a tak uvidím,
zda mi zítra vyjde čas.
Ještě není tolik hodin, pojedu se
ještě podívat na Hartu. Tam vede zelená značka a po ní se
pustím i já. Nejprve podél Smědé, poté po poli a nakonec do
pěkného krpálu. To jsem si zase jednou vybral cestu. Kolo jsem
musel doslova vynést. Pojmem Harta je pojmenován skalnatý břeh,
který řeka obtéká ze tří stran. Okružní trasa je vyznačena
žlutou značkou. Místo na mě působilo malebně a klidně.
Bytná
z ubytovny v Arnolticích už mě shání, tak musím šlápnout do
pedálů. Po zelené značce dojedu až k rozcestí Bulovský potok.
Až na jedno místo, kdy jsem přednášel kolo přes potok, to
nebyla špatná jízda. Bulovský potok a okolí, to je krása! Tudy
se někdy projeďte. Dále po zelené už to bylo do Arnoltic kousek,
ale přes kopec. Tam jsem „vyfásnul“ chatku v areálu turistické
ubytovny a dnešek byl u konce.
Curia Vítkov
Větrný mlýn na Lysém vrchu
Heřmanická rozhledna a výhled na východ
Frýdlantská radnice
Harta
Žádné komentáře:
Okomentovat