Je teprve březen a už vyrážíme s Janičkou do světa, a to doslova. Věčným městem bývá nazýváno hlavní město Itálie. V Římě a okolí strávíme pět dní. V Itálii jsem byl již několikrát, ale prvně se budu přesouvat letadlem.
Letiště Ciampino leží jižně od Říma a v jeho volíme i ubytování. Přes booking.com jsme si vybrali jeden pokoj v Pavoně, u chlápka jménem Alessandro. V Římě plánujeme strávit dva dny, zbytek v jeho okolí. Nejvíce se těšíme na sluníčko a „dvacítky.“
10.3. - Castel Gandolfo
Letiště Ciampino leží jižně od Říma a v jeho volíme i ubytování. Přes booking.com jsme si vybrali jeden pokoj v Pavoně, u chlápka jménem Alessandro. V Římě plánujeme strávit dva dny, zbytek v jeho okolí. Nejvíce se těšíme na sluníčko a „dvacítky.“
10.3. - Castel Gandolfo
Čas 3:15 je pro mě normální vstávací čas do práce, dnes ho se mnou musela absolvovat i Janka, kvůli brzkému odletu našeho letadla. Za hodinu na nás čekal kámoš Pavel Verner, o němž bude letos ještě zmínka. Byl tak hodný, že nás odvezl na letiště do Prahy. Tam jsme byli lehce před pátou, a měli tak ještě 15 minut čas do dvouhodinového předodletového limitu. Ten jsme nakonec díky absenci velkého zavazadla nakonec dodržet. Nejprve posnídáme a poté se teprve odebereme ke kontrole.
Hodinu a půl před odletem trávíme korzováním před odletovým „gatem.“ Otevřeno mají ale pouze v „Duty free shopu,“ kde nás nic moc neoslovuje. Pouze vyzkoušíme pár parfémů.
V 6:30 se otevírá brána do Boeingu společnosti Ryan Air, který nás „odnese“ na italské letiště v Ciampinu. Priřadili nám první řadu, takže než se zavřou dveře, fouká tu jako v tunelu Blanka. Cesta potrvá dvě hodinky. Vzlétáme za deště, ale brzy se dostaneme nad mraky a hřeje nás vycházející sluníčko. Mraky pod námi jsou jako peřina. Hned bych ulehl, ale musím se spokojit s opěradlem. Budím se nad Alpami. Ty pokrývá ještě dost sněhu. Brzy je vystřídají Apeniny.
V půl deváté jdeme na přistání, což znamená, že jsme let zkrátili o 20 minut. Na letišti hledáme půjčovnu aut. Přes internet jsme neuspěli (kvůli absenci kreditky), a tak to chceme zkusit přímo. Nakonec nám radí jeden pán, že nás tam doveze autobus. Je to tak, po dvou minutách jízdy se ozývá „car rental.“ Společností je tu hodně, jsme zvědavi, jak uspějeme. I první přepážky po nás chtějí 60 € za půjčení na den. To se nám zdá hodně, zkoušíme to vedle - 90! Zároveň se ptají, co máme za kartu. „Debetní.“ Chvíli si jí prohlížejí, ale stejně je to pro nás hodně. U třetí a čtvrté rovnou říkám, že chceme půjčit auto, ale nemáme kreditku. Rázně odmítají. Zklamaně odcházíme a volíme variantu B.
Vracíme se pěšky k letišti, odkud pojedeme na nádraží v Ciampinu. Autobus tam zrovna stojí. Kupujeme u řidiče lístek za 1,20 € a během patnácti minut jsme u vlaku. Tam chvíli bojujeme s automatem na jízdenky a nakonec odcházím k okýnku. Do odjezdu vlaku směr Castel Gandolfo zbývá hodina a něco, jdeme obstarat něco k jídlu. První do rány nám padl supermarket u nádraží.
Na nádraží ochutnáváme zvláštní ovoce, něco mezi jablkem a hruškou. Jmenuje se to nashi. Navštívíme městečko Castel Gandolfo a přilehlé jezero. Toto místo jsme vybrali už dopředu, protože se nám líbila jeho poloha. Město na kopci je sice v Itálii běžná věc, ale jezero sevřené kopci je velkým lákadlem.
Zastávka se nachází v polovině mezi centrem a jezerem. My nejprve scházíme k jezeru Lago Albano. Vybereme si silničku tak úzkou, že ani auto se v zatáčkách nevytočí na jeden pokus. Na břehu následuje půlhodinový relax. Potom jdeme o kus dál, zeptat se na půjčení auta či kola. Na to druhé jsme odkázáni nahoru do města.
Nádražní ulicí se vyšplháme až na okraj hradeb. Odtud je pěkný výhled na jezero a nad ním dominantní vrchol Monte Cavo. V jeho svahu je městečko Rocca di Pappa. Na těchto místech jsme nyní chtěli být tím půjčeným autem. Zde je ale také krásně. Společné foto nám pořizuje „naháněč“ jedné restaurace. Podle způsobu focení vypadá, že to tu dělá často.
Centrem Gandolfa je v Piazza della Libertá (Náměstí svobody) a Porta Romana (Římská brána). My tu strávíme pěkné odpoledne, jelikož jsou tu zajímavé krámky a kavárna. Posezení u kávy je příjemné, ale ve stínu, v němž je v tomto měsící ještě chladněji. V informačním středisku, v podobě budky alá trafika, se dozvídáme, že půjčovna kol je pouze v Albanu, které je nedaleko. Uvidíme v příštích dnech.
Kolem třetí hodiny nabíráme směr Pavona, kam je to cca 4 km, v našem případě pěšky, protože autobus jel za dlouho. Z centra Gandolfa scházíme po úzké silnici a chodnících, které nejsou také zrovna nejširší. Později na vrcholu kopce vyniká město, ozářené odpoledním sluncem.
Do Pavony přicházíme před pátou hodinou, i když jsme byli domluveni s Alessandrem na šestou. Nejprve ale marně hledáme nás penzion. Ulice Via delle Viole je správně, ale č.p. nikde. Cedule penzionu také nic. Pomoc se nám snaží jeden Rumun, žijící zde již 15 let. S jeho pomocí nakonec dům nacházíme, náš budoucí hostitel zrovna telefonuje na balkoně.
Ubytování, jenž nám ukazuje sympatický Ital, bych nečekal. Regulérně nás ubytoval u sebe doma v pokoji, který byl zjevně dětským pokojem. Ale má to své výhody, najdeme tu vše, co potřebujeme. Hlavně zařízenou kuchyň. Tomu říkám důvěra!
Posledním úkolem dneška bylo zajít do obchodu pro zásoby. Pak už jsme se mohli zabydlet v prvním patře jakési bytovky, odkud se dají pozorovat západy slunce a dominantní Castel Gandolfo. Usínáme za svitu měsíce. Dnes byl slunečný den, ale chladný vítr nám nedovolil svléci se do trika.
Hodinu a půl před odletem trávíme korzováním před odletovým „gatem.“ Otevřeno mají ale pouze v „Duty free shopu,“ kde nás nic moc neoslovuje. Pouze vyzkoušíme pár parfémů.
V 6:30 se otevírá brána do Boeingu společnosti Ryan Air, který nás „odnese“ na italské letiště v Ciampinu. Priřadili nám první řadu, takže než se zavřou dveře, fouká tu jako v tunelu Blanka. Cesta potrvá dvě hodinky. Vzlétáme za deště, ale brzy se dostaneme nad mraky a hřeje nás vycházející sluníčko. Mraky pod námi jsou jako peřina. Hned bych ulehl, ale musím se spokojit s opěradlem. Budím se nad Alpami. Ty pokrývá ještě dost sněhu. Brzy je vystřídají Apeniny.
V půl deváté jdeme na přistání, což znamená, že jsme let zkrátili o 20 minut. Na letišti hledáme půjčovnu aut. Přes internet jsme neuspěli (kvůli absenci kreditky), a tak to chceme zkusit přímo. Nakonec nám radí jeden pán, že nás tam doveze autobus. Je to tak, po dvou minutách jízdy se ozývá „car rental.“ Společností je tu hodně, jsme zvědavi, jak uspějeme. I první přepážky po nás chtějí 60 € za půjčení na den. To se nám zdá hodně, zkoušíme to vedle - 90! Zároveň se ptají, co máme za kartu. „Debetní.“ Chvíli si jí prohlížejí, ale stejně je to pro nás hodně. U třetí a čtvrté rovnou říkám, že chceme půjčit auto, ale nemáme kreditku. Rázně odmítají. Zklamaně odcházíme a volíme variantu B.
Vracíme se pěšky k letišti, odkud pojedeme na nádraží v Ciampinu. Autobus tam zrovna stojí. Kupujeme u řidiče lístek za 1,20 € a během patnácti minut jsme u vlaku. Tam chvíli bojujeme s automatem na jízdenky a nakonec odcházím k okýnku. Do odjezdu vlaku směr Castel Gandolfo zbývá hodina a něco, jdeme obstarat něco k jídlu. První do rány nám padl supermarket u nádraží.
Na nádraží ochutnáváme zvláštní ovoce, něco mezi jablkem a hruškou. Jmenuje se to nashi. Navštívíme městečko Castel Gandolfo a přilehlé jezero. Toto místo jsme vybrali už dopředu, protože se nám líbila jeho poloha. Město na kopci je sice v Itálii běžná věc, ale jezero sevřené kopci je velkým lákadlem.
Zastávka se nachází v polovině mezi centrem a jezerem. My nejprve scházíme k jezeru Lago Albano. Vybereme si silničku tak úzkou, že ani auto se v zatáčkách nevytočí na jeden pokus. Na břehu následuje půlhodinový relax. Potom jdeme o kus dál, zeptat se na půjčení auta či kola. Na to druhé jsme odkázáni nahoru do města.
Nádražní ulicí se vyšplháme až na okraj hradeb. Odtud je pěkný výhled na jezero a nad ním dominantní vrchol Monte Cavo. V jeho svahu je městečko Rocca di Pappa. Na těchto místech jsme nyní chtěli být tím půjčeným autem. Zde je ale také krásně. Společné foto nám pořizuje „naháněč“ jedné restaurace. Podle způsobu focení vypadá, že to tu dělá často.
Centrem Gandolfa je v Piazza della Libertá (Náměstí svobody) a Porta Romana (Římská brána). My tu strávíme pěkné odpoledne, jelikož jsou tu zajímavé krámky a kavárna. Posezení u kávy je příjemné, ale ve stínu, v němž je v tomto měsící ještě chladněji. V informačním středisku, v podobě budky alá trafika, se dozvídáme, že půjčovna kol je pouze v Albanu, které je nedaleko. Uvidíme v příštích dnech.
Kolem třetí hodiny nabíráme směr Pavona, kam je to cca 4 km, v našem případě pěšky, protože autobus jel za dlouho. Z centra Gandolfa scházíme po úzké silnici a chodnících, které nejsou také zrovna nejširší. Později na vrcholu kopce vyniká město, ozářené odpoledním sluncem.
Do Pavony přicházíme před pátou hodinou, i když jsme byli domluveni s Alessandrem na šestou. Nejprve ale marně hledáme nás penzion. Ulice Via delle Viole je správně, ale č.p. nikde. Cedule penzionu také nic. Pomoc se nám snaží jeden Rumun, žijící zde již 15 let. S jeho pomocí nakonec dům nacházíme, náš budoucí hostitel zrovna telefonuje na balkoně.
Ubytování, jenž nám ukazuje sympatický Ital, bych nečekal. Regulérně nás ubytoval u sebe doma v pokoji, který byl zjevně dětským pokojem. Ale má to své výhody, najdeme tu vše, co potřebujeme. Hlavně zařízenou kuchyň. Tomu říkám důvěra!
Posledním úkolem dneška bylo zajít do obchodu pro zásoby. Pak už jsme se mohli zabydlet v prvním patře jakési bytovky, odkud se dají pozorovat západy slunce a dominantní Castel Gandolfo. Usínáme za svitu měsíce. Dnes byl slunečný den, ale chladný vítr nám nedovolil svléci se do trika.
Nad Prahou
Let do Říma
Monte Cavo a Rocca di Papá
Lago Albano
Castel Gandolfo
Žádné komentáře:
Okomentovat