Sedloňův blog: Großer a Kleiner Bärenstein

Neděle patří výletům! Tohle heslo jsme nyní splnili do puntíku. Rozhodli jsme se totiž jet spolu s Pavlem a Martinem do Saského Švýcarska na skalnatý Bärenstein.

Vyjíždíme časně zrána, tzn. před sedmou už sedáme do vlaku v Lounech a necháváme svá, ještě probouzející se těla, unášet po kolejích směr Děčín. Náš pátý do party, Gody, ještě chvíli dospává na podlaze pohupujícího se dopravního prostředku. Snídáme, povídáme a cesta ubíhá rychle.

V Lovosicích přestupujeme poprvé, v Děčíně podruhé a pak ještě jednou, ale to už v Německu, v Bad Schandau. Cílovou stanicí je pro nás Stadt Wehlen, který je potom už jen 20 minut jízdy po téměř čtyřech hodinách, uff. Všichni se už těšíme, až se pěkně chůzí protáhneme!

Je celkem pěkný podzimní den, dokonce i ta šedivá obloha se začíná protrhávat. A to ještě před pár dny hlásili sychravo…

Godýsek se nemůže dočkat, až se proběhne po německých lesích, a to ještě netuší, co ho čeká. My začínáme rovnou stoupat za kolejemi po červené. Výšlap se hodí, venku je oproti vlaku docela ,,kosa,“ aspoň se zahřejeme. Hafana pouštíme vzápětí navolno. Stejně je s ním na vodítku k nevydržení!

Kousek před námi evidujeme německy mluvící skupinku turistů. Hned na první křižovatce se ale rozcházíme a jdeme jinudy, i přestože Gody už je v čele i téhle party. Vypadá to, že se ještě potkáme, nahoru vedou totiž dvě cesty.

Mezi skály se dostáváme co nevidět. Stezka nás ale zavede do zdá se slepé uličky, z které nás nakonec vyvede „Schlucht“ tedy soutěska, která je opravdu těsná! Sami bychom to ale asi neodhalili, poradili nám to oni zkušenější, jenž nás dohnali, zatímco jsme tápali kudy dál. Tato část cesty nám dává pěkně zabrat. Dokonce i ,,kamzík“ Godík má co dělat s kamennými vysokými schody. Divíme se, že tu není pomocné ocelové lano.

Potom už na sebe Bärenstein nenechá dlouho čekat a my se tak můžeme kochat výhledem z toho většího z nich. Studený vítr nám zatím ukazuje, jak umí foukat přesně měsíc před Vánoci jen ve 327 m n.m. Tady jsme skoro sami, ale co teprve potom!

Menší Barenstein zdoláváme hned po obědové pauze. Tu si dáváme v sedýlku, kde nás uvítá menší áčkový přístřešek s lavičkou. Na Kleiner Bärenstein není rozhodně takový klid, jako na Großer Bärenstein. Možná je to i tím, že odsud je fantastický pohled na již zmiňovaného bratra. Skalní masiv, který jsme dnes pokořili jako první je odtud jako na dlani. To bude asi proto, že jsme bez ohledu na název výš, a to ve 337 m n. m. Je to nádhera! Posuďte sami – viz. přední obal časopisu. Proto tady volíme i společné památeční foto.

Dolů jdeme až potom, co si všichni přijdou na své. Když říkám všichni, myslím všichni! Tedy i Gody, který se těžce loučí se dvěma čtyřnohými dámami.

I zpátky pokračujeme po červené turistické značce až do lesa za Thürmsdorf, kde měníme barvu za žlutou a klesáme do městečka Königstein, odkud se nemůžeme vynadívat na stejnojmennou pevnost nad městem.

Po rychlém občerstvení v podobě kebabu venku, což není dvakrát požitek, protože je fakt zima, jedeme zpátky domů plni fajn zážitků a příjemné únavy.

Text: Jana Mourková