Sedloňův blog: Údolím Debéřského potoka

V tomto článku se vydáme na výlet, který se hodí jako jarní cyklorozjezd, kdy je počasí akorát tak vyjet si na tři hodinky, potom si dát něco dobrého a domů se svézt vlakem. Já jsem tuto jízdu pojal jako oslavu slunečného listopadového dne minulého roku, kdy po mnoho mlhavých dnech konečně vysvitlo slunko. A tak jsem se vypravil na projížďku údolím neznámého potoka, tekoucího mezi Vrbnem a Pátkem. Na této trase jsem se nejednou kochal panoramaty Českého středohoří.

Na tento odpolední výlet vyjíždím z Loun a na trase do Libochovic mě nečeká mnoho asfaltu, což je v tomhle období docela risk. Polní cesta začíná již za Blšanami, kde stoupám na Bytiny. Takto se jmenuje návrší pod Toužetínem s kótou 343 m n.m. Je odsud hezký výhled na České středohoří, Louny a okolí, Krušné i Doupovské hory.

Polní cesta mě zavedla do Toužetína, odkud mířím do Vrbna přes Donín. Zde můžeme vidět torzo větrného mlýna. Zděný čtyřpodlažní mlýn holandského typu postavil v 19. století Josef Nitka. S výškou 15 metrů a průměrem u země 9,5 metru byl nejvyšším větrným mlýnem v ČR. Průměr kola byl 18 metrů. V roce 1879 přišel větrný mlýn o lopatky kvůli větru. Majitel jej tedy přestavěl na parní pohon, avšak o 20 let později mlýn vyhořel a jeho provoz byl navždy zastaven. Roku 1960 byl přestavěn na obydlí.

Ve Hřivčicích se u kapličky pouštím do údolí Debéřského potoka, které začíná chatovou oblastí. Z cesty vedoucí k Bytinskému lesu odbočím doprava a po dvou kilometrech dojedu k samotě Debéř, kde stojí i Debéřský mlýn. Tento barokní mlýn byl poháněn z horního rybníka, který dnes již neexistuje. Kus nad ním je pramenistě Debéřského potoka. Dále se chytím naučné stezky a po parádní cestě sjíždím lesem k Hořejšímu Mlýnu pod Perucí. Tato stavba dnes slouží k rekreaci, naproti ní najdeme bývalý cukrovar. Kdo by měl chuť, může navštívit městys Peruc, kde je určitě co k vidění. Nejznámějšími památkami jsou Oldřichův dub a zámek. Dále můžete navštívit kostel, Muzeum české vesnice, Galerii U Plazíka či Chalupu Za Dubem, kde je v provozu penzion a kavárna.

Potom následuje nejhezčí úsek Debéřského potoka, který trvá až do Stradonic. Tok se zařezává do hlubšího údolí a vpravo se zvedá svah, který se táhne nad řekou Ohří až k Libochovicím. Úsekem vede zpevněná cesta, místy bahnitá a posypaná spadaným listím. Ve Stradonicích má jízda podél potoka končí. Ten pokračuje k obci Pátek, kde ústí do Ohře. Já to nasměruju k Libochovicím. Milovníkům výhledů doporučuji vyšlápnout si na rozhlednu Stradonka, která stojí nad obcí. Šestimetrová dřevěná věž z roku 2009 má podobu keltské strážní věže a tím poukazuje na keltské oppidum, jež zde bývalo. Po zdolání osmi příček žebříku se naskýtá daleký výhled na České středohoří, Krušné a Doupovské hory, Hazmburk a Ralskou pahorkatinu. V roce 2012 k rozhledně přibyly analematické sluneční hodiny.

Po silnici překračuji hranici okresů Louny a Litoměřice a v Křesíně opět odbočuji na polní cestu. Po CT č. 6 přijíždím na místo zvané Na Točánku. Jde o klidné místo v lese, opatřené posezením a vodním mlýnkem. Nad ním najdeme stejnojmennou studánku. Na jaře se zde vyskytují bledule a je jich tu opravdu spoustu. Poslední zajímavostí je zaniklý hrad Šebín, z kterého zbyly pouhé dvě zdi a valy. Leží severně od mlýnku a hledá se dost těžce. Název hradu pochází ze jména Šeba neboli Šebestián. Šlechtický hrad vznikl nejspíše ve 13. století za pánů ze Mšeného. Již v roce 1564 se uvádí jako pustý. Šebín byl něco mezi hradem a tvrzí a měl hruškovitý tvar.

Mírně z kopce pokračuji k obci Poplze, která už je jakýmsi předměstím Libochovic. Cestou projíždím chatovou osadou ležící na protějším břehu vsi Dubany. V Libochovicích můj krátký výlet končí. Domů už se svezu vlakem, ale až potom, co si zamlsám v cukrárně naproti zámku. Odpolední projížďka byla dlouhá 30 km a určitě splnila mé očekávání.