V Českosaském Švýcarsku jsem před časem objevil 3 zajímavé pěší trasy. Dnes 24.7., jsem nechal kolo doma a s kamarádkou jsme vyjeli do míst, která v severních Čechách nemají konkurenci. Schováni ve skalách snad nebudeme trpět vedrem. Bohužel mi přijde, že víc pěkných míst je ve Švýcarsku Saském, než v Českém, ale co se dá dělat. Dnes nám to už nemusí zas tolik vadit. To mi spíš vadí, že střed Evropy pod Dylení v Českém lese, je snad jako naschvál pár metrů za hranicemi, čili v Německém Hornofalckém lese. Ale ono s těmi „Středy Evropy“ je to pochybné, obzvlášť, když je jich tolik a nějaký je prý i na Ukrajině, ale to však je jiná kapitola.
My vlakem jedeme do Mikulášovic, na úplný západ šluknovského výběžku a vysedáme na dolním nádraží v 10:18. Musíme tedy 4 kilometry pěšky do centra městečka, kde je zajímavý, zas trochu jiný kostel, ale hlavně odsud, od žst. Mikulášovice-střed vede žlutá značka, po které půjdeme dále. Sem jezdí vlaky pouze o víkendech, což znamená o 4 km méně z následující trasy a nějaká ta minuta také.
Rozcestník ukazuje, že rozhledna Weifberg = 3,5 km. Tam přesně chceme i my. Od nádraží se jde po horší asfaltce, provokativně kolem koupaliště, mírně do kopce. Dojdeme k poslednímu baráku, který je spíše na samotě. Odsud je zpětný pohled k Mikulášovicím a cesta začíná klesat. Kolem dokola les,takže panoramata zatím žádná. Jen mi vrtá hlavou, proč jdeme z kopce, když jdeme na rozhlednu. Abychom pak nešli do nějakého krpálu. Pod kopcem už je státní hranice a my na chvíli opouštíme Českou republiku. Záhy se vynořuje vrch Weifberg, vysoký 477 m n.m., na němž stojí rozhledna „Weifbergturm.“ Kopec je přijatelný, akorát ke konci se logicky zvedá prudčeji. Zde jsem již byl s kolem v červnu 2008 na výletě plném nešvarů. Rozhledna je celkem vysoká a je z ní daleký kruhový výhled. Jako na dlani je Českosaské Švýcarsko a obzvlášť okolí hory Grosser Winterberg jsou úžasné skalní stěny. Lužické hory a České Středohoří, to je jasná věc, ale dnes byly vidět i Jizerské hory a na tabuli s výhledem jsou dokonce i Krkonoše. Dalekohled jsem bohužel zapomněl, takže detailněji nic neprozkoumám.
Pod Weifbergem je obec Hinterhermsdorf. Tu mi obcházíme po červené značce a další cíl bude údolí Křinice a soutěska Obere Schleuse. V Německu se vzdálenosti nesmyslně udávají v minutách a do soutěsky to má být 1,5 hodiny. Pomalu klesáme, skály a chládek zatím nepřichází, ale jde se pěkně, po pěkné šotolinové cestě. Míjíme jakýsi sympatický domek s vlastním jezírkem a lodičkou a přicházíme na větší rozcestí, kde potůček Strouha ústí do Křinice, která zde už je nějaký ten metr hraniční řekou. Německy zvaná Kirnitzsch. Jdeme stále po červené, podél toku říčky a za chvíli nás čeká další rozcestí u mlýna Niedermühle. Zde je turistický hraniční přechod k Vlčí desce, což podle mapy moc nesouhlasí, ale budiž.
Viděli jsme další pěkné místo a stoupáme. Sice od řeky, ale červená značka se drží jejího toku. Tím,že jdeme nad údolím se vylučuje chládek mezi skalami, ale aspoň jsme v lese a vedro není takové. Po chvíli míjíme žlutou odbočku do Hinterhermsdorfu a po čtvrt hodině přicházíme k hlavnímu přístavu v soutěsce Obere Schleuse. Něco jak „Horní soutěska“ je obdoba našich soutěsek u Hřenska. Doba plavby je 25 minut a za jízdu se platí 4 eura. Místo je to pěkné, s dobrým zázemím. Rozhodli jsme se, že dál budem pokračovat pěšky. Kupuji si pouze pohled za 50 centů. Tento detail bych vynechal, kdyby paní v pokladně nebyla vzteklá, že nemá zpět za pěti eurovou bankovku. Myslím, že nějaké „scheisse“ jsem tam zaslechl.
Další náš důležitý bod je hraniční přechod v Zadních Jetřichovicích, kam je to po modré značce 1,5 hodiny. Zvedáme kotvy a jdeme dál. Cesta se opět zvedá nad údolí a občas nás nechá nahlédnout do soutěsky. Přicházíme na rozcestí nad dolní přístav, kam se musí sejít po schodech. Podél celého toku Křinice státní hranicí je vidět mnoho hraničních kamenů, na české straně, nakreslených na skále. Je tomu i zde, kde končí soutěska a říčka si dál pokračuje svým tempem. Na německé straně je přeci jen tato turistická cesta, tak zde jsou už většinou klasické hraniční patníky.
Nejdřív jdeme opět nad údolím, ale po čase přicházíme k jedinému chladnému místu na trase. Ke Křinici se musí prudce dolů a prolézá se mezi balvany, kde je krásná teplota. Dál se pokračuje již podle říčky. Nejprve se les mění ve smíšený a blíž k přechodu se údolí více otevře a les se mění málem v louku. Znamená to, že Křinice opustila skály a zde pluje mezi travou. Konečně přicházíme k přechodu v Zadní Doubici. Zde už jsem také jednou byl. Na kole jsem tudy jel na Zeughaus a poté na fantastický Winterstein, což je zaniklý skalní hrad na vysoké skále, z které je úžasný pohled na okolní skály i do dáli.
Do Mezní Louky na autobus zbývá posledních 6 km. Po menší pauze vyrážíme po asfaltce a mírně do kopce. Cestou potkáváme 2 cyklisty a čtyřčlennou rodinku. Celkem málo na tak známá místa. Prvních 3,5 km máme za sebou a přicházíme k rozcestí Hluboký důl. Volíme jistotu a pokračujeme po zelené značce do Mezní Louky. Tato jistota znamenala ještě jeden kopec, ale 2,5 km jsme zvládli celkem rychle, i s menší rezervou na autobus, jedoucí v 17:12 do Děčína.
Nakonec autobus stíháme akorát. Divím se, odkud jede. Čekal jsem ho od Vysoké Lípy, ale přijel od Mezné. Autobus je stejného typu, jako jezdí městská doprava a je téměř plný. Spousta lidí kupodivu vystupuje v Hřensku, ale to už je nepodstatný detail, hlavně, že jedeme. V Děčíně je přes půl hodiny pauza a odjíždíme v 18:28 na Most.
Podle změření na internetové mapě jsme ušli 21 km. V terénu to vypadalo celkem chaoticky, díky německému měření. Stejně to mají na Slovensku, v Polsku a bůhví, kde ještě. Mikulášovice–dolní nádraží – střed = 4 km. Mikulášovice-střed – Weifberg = 3,5 km. Weifberg – soutěska = 1,5 hod. Soutěska – Zadní Jetřichovice = 1,5 hod. Zadní Jetřichovice – Mezní louka = 6 km.
Onen výlet v roce 2008 jsem začínal v Mikulášovicích a prvním cílem byla Tanečnice. To bylo jasno. Poté jsem sjel do Sebnitzu a dál jsem pokračoval na Weifberg. To už se zatahovalo a ten den zdaleka nebyl takový výhled jako dnes. V Hinterhermsdorfu mne chytl vydatný, ale kratší liják. Úkrytem se mi stal přístřešek u jednoho z domů. Dál jsem směřoval do údolí Křinice, ale někam do míst k Marienquelle. Odsud jsem jel na Zeughaus a pak do kopce na Grosser Winterberg, kam jsem musel většinou tlačit. Cestou jsem na narazil na Goldsteinaussicht, což byla skalní vyhlídka. Po dešti byl výhled velmi působivý. Na Winterberg jsem přijel podruhé a podruhé bylo zavřeno, kvůli rekonstrukci. Tak jsem odjel s nepořízenou. Silničkou vedoucí do Schmilky. Byla to krásná asfaltka, ale s odvodňovacími kanály v silnici. Jak jsem časově strádal a pospíchal, tak jsem jeden kanál špatně vybral a už jsem letěl. Utržený nosič jsem přidělal gumou, ale jizvu na koleni mam dodnes. Z Hřenska do Děčína to byl úprk. Potřeboval jsem stihnout vlak v 17:30, jelikož dávali fotbal. Vjíždím do Děčína a nebe spustilo znovu. To už jsem musel přeci dojet ten kousek na vlak. Přijíždím na nádraží a vidím jen červené konce vlaku. Tomu říkám smůla na třetí. Celou hodinu jsem ždímal vše, co šlo. Ten fotbal jsem nakonec stihl, ale bylo to akorát. Nebeský „bič boží“ však pokračoval i večer a po celé Evropě. Za následek to mělo výpadek televizního signálu, takže kus utkání Německo – Turecko (3:2) nikdo neviděl. Někomu se pak podařilo nějaký záznam někde vyšťourat a ze záznamu jsme si mohli prohlédnout semifinále znovu.
Takhle nějak tedy vypadá smolný cyklistický výlet.
Rozhledna Weifbergturm a pohled na západ, Niedermühle, Obere schleuse,
Křinice - hraniční tok
Žádné komentáře:
Okomentovat