úterý 9. července 2013

Kouskem Kokořínska do Hradčanských stěn

Dnes (7.7.) jsem chtěl opět okusit jiný zákusek ze sladkých míst v naší republice a vydal se, letos poprvé na Českolipsko. Řekl bych, že jdem o jeden z nejrozmanitějších regionů u nás, kde převládají hlavně pískovcové skály a jejich útvary. Předevčírem jsem to vzdal hned doma v obýváku, když jsem viděl za okny pochybné počasí. Dnes už to ovšem byla tutovka. Vyrážím v 6:30 vlakem z Loun.
Start trasy je díky výluce v Blíževedlích, nejvýše položené stanici na trati Lovosice - Česká Lípa. Nejdřív musím do vsi, kde odbočuji na Holany a všímám si pěkného kostela sv. Václava, který si nepamatuju z dřívější cesty od Holan, nicméně tu stojí a čeká. To samé se dá říci o výrazném kopci Ronov, se zříceninou na vrcholu, který přitahuje objektiv foťáku. Přes obec Litice, nikoliv nad Orlicí, přijíždím do Holan. Na návsi chvíli tápu a poté nalézám správný směr na Zahrádky. Tam je mrtvo, neživo. Jen pár turistů potkávám a o kus dál více cyklistů. Ono totiž po cyklostezce č. 3053, přes Karasy do Provodína je to nádherná jízda po rovince.
Provodín je obec se železniční zastávkou Jestřebí, která se nachází o kilometr dále. Největší atrakcí obce jsou Provodínské kameny, konkrétně Lysá skála, která se zvedá 416 metrů nad moře. Jde o skálu se sloupkovitým rozpadem čediče a její vyrchol je opravdu Lysý, čili rozhledový. Kolo zamykám pod vrcholem a zjišťuji, že na vrchol se jde špatně i pěšky, na skálu se přímo leze. Na vrcholu mírně fouká, takže není takové vedro. Kruhový výhled je dnes chvalitebný. Malá vada je, že Ještěd se téměř ukrývá za Ralskem,takže tolik nevyniká. Prohazuji pár slov s kolegou amatérským fotografem, který má ale o něco větší fotoaparát. Vše je prohlídnuto a můžu zahájit sestup.
Od Lysé skály se vracím kus po stejné cestě, ale už nesjíždím do Provodína. Pokračuji po zelené značce, která mne má dovést k Hradčanským stěnám. Zelená značka mne vede po asfaltce, kolem obory Velký Dub a jede se stále téměř po rovině. V rozpoložení propásnu odbočku zelené a ocitám se na jakési křižovatce. Po chvíli zjišťuji, že ke skalním útvarům Psí kostel a Skalní brána se dostanu po žluté značce. Kus dál v lese vidím skupinu cyklistů, kteří nakonec jeli od skalních útvarů. Nakonec jsem totiž i spatřil zelenou značku. U Psího kostela jsem zamkl kolo a ke Skalní bráně se vydal pěšky, bylo to nedaleko. Jeskyně, nebo skalní útvar Psí kostel je skála s vytesanými chodbičkami mezi pilíři oblých tvarů. Něco jako Pustý kostel u obce Velenice. A název Skalní brána hovoří za vše.
Pokračuji stále po zelené značce a dostávám se nad Kraví rokli, kterou se jede ze začátku riskantně, hlavně díky pískovcovému podloží zdejší krajiny. Před obcí Hradčany se ujišťuji kudy na Hradčanskou vyhlídku. Cestu nacházím, vede do prudkého kopce na místní skálu, kterou "zdobí" i vysílač. Mne však zajímá vyhlídka, na které zrovna mají party nebo rande dva dospělí lidé. Mají s sebou "dámské" pivo, paní by chtěla létat, ale hlavně se asi zdrží déle, čili vadí v záběru, ale aspoň mne měl kdo zvěčnit. Z vyhlídky jsou vidět Hradčany, bývalé vojenské letiště, Lužické hory, Ralsko, Ještěd a v pozadí, už matněji Krkonoše. To ale zjišťuji až nyní po prostudování mapy. Jizerské hory totiž zakrývá Ještěd.
Obec Hradčany leží 5 km jižně od Mimoně. Dříve byla obec neznámá a ve vojenském prostoru Ralsko, ale nyní je centrem turismu, díky řadě turistických a cyklistických stezek, které tu jsou výborné, jak jsem již zmiňoval. Jinak obec není ničím známá. Ani místí hospůdka mne neokouzlila, ačkoliv jsem si představoval něco romantického po upozornění kamaráda Toma.
Další cíl jsou Kuřívody. Cestu do této obce jsem zvolil kolem Hradčanských rybníků, které jsem objel severozápadně a pokračoval podél jejich soustavy až na hlavní silnici. Cestou jsem si dal odbočku na bývalé letiště. Teď tu zahlédnete pouze cyklisty, nebo automobilisty.
Do Kuřívod je to mírně do kopce. V obci je zchátralý zámek, celkem pěkná radnice, kostel sv. Havla a místní motorest. Ten, díky hlavní silnici na Mnichovo Hradiště žije rušným životem. Zajímavost z vojenských časů leží na kraji obce, směrem na Mimoň. Pyrotechnické muzeum. U branky je klakson, který slouží k přivolání průvodce, jež může být jako správný pyrotechnik i hluchý. Ten co vítá mne má pouze o jeden článek prstu méně.
Kuřívody jsou jedna z částí obce Ralsko. Druhá se jmenuje Ploužnice a leží směrem na Mimoň, do které už je to posledních 10 km mé dnešní výpravy. Tam navštěvuji muzeum a místní, již vyzkoušenou cukrárnu na náměstí 1. máje.
58,3 km, 487 nast. m., 371 m n.m. jsou minulostí a já se, jako většinou spokojen, vracím domů.

Vlhošť a Ronov, Lysá skála s výhledem na Lužické hory, Skalní brána, Hradčanská vyhlídka,
zámek Kuřívody








Žádné komentáře:

Okomentovat