Ráno chytáme první spoj do Vídně, který je zároveň nejpomalejší. Ale oba jsme se shodli, že čím dříve, tím lépe. Začalo svítat a při pohledu na kovové nebe, které občas seslalo mokrou nadílku, jsme operativně zrušili variantu A, čímž jsem odsouzen k tomu, si na rozhlednu Hirschkogel vyšlápnout na kole. Myslím, že se rád obětuji. Ve Vídeňském Novém Městě tedy přestoupíme na lokálku a navštívíme jedny z mnoha vodopádů Rakouska.
Lokálka však v rakouském podání není vůbec zastaralý sólo motor, či něco podobného. Elektrická jednotka bez průvodčího nás proveze severně kolem náhorní plošiny Hohe Wand, mezi kopce Gutensteinských Alp. Podél říčky Piesting se kroutíme až do Pernitzu, kde vystupujeme na první jeho zastávce. Odjíždějícímu vlaku zbývají už jen 3 stanice do konečné, kterou je Gutenstein. Potok Myrabach nám připomene, že jsme už blízko stejnojmenným vodopádům. Konkrétně 3 km proti toku. Procházíme městem, kde jsou sem tam pěkné dřevěné domky. Obec Muggendorf na sebe nenechá dlouho čekat a my musíme jen trefit správnou cestu. Po značce se nemýlíme, i když občas se musíme ujišťovat o správnosti.
Vodopády Myräfalle vznikly na potoku Myrabach. V roce 1885 zde Rakouský turistický klub vybudoval 19 mostů a 8 schodišť. Ty se esovitě vinou mezi jednotlivými stupni. Krásná přírodní atrakce dnes stojí 2,50 EUR a její prohlídka trvá něco přes půl hodiny. Záleží, jak se kdo zdrží a kochá. Nám počasí dopřálo zataženou oblohu, ale na focení vodopádů je to vlastně dobře. Sice jsme se museli vyhnout dělníkům, provádějící opravu chodníku, avšak to vůbec neměnilo nic na našem parádním zážitku. Pro delší procházku je tu ještě okruh přes vrchol Hausstein. My však tolik času neměli, tak jsme po silnici sešli zpět do Muggendorfu. Pro urychlení nás napadlo zkusit stopovat. Kupodivu se ujalo hned první auto. Řídil ho místní chlápek, s kterým jsme si ale moc nepokecali. Neuměl anglicky a my německy. Vysadil nás na druhém nádraží, blíž centru městečka. Do odjezdu zbývalo něco přes půl hodiny, tak jsme si šli koupit něco na zub.
Zpět ve Wiener Neustadtu jsme přestoupili na další osobní vlak do Payerbachu s tím, že to bude odsýpat i dále vzhůru k Semmeringu. Jenže jsme se těžce mýlili. Dále už zřejmě není vlak tolik žádaný dopravní prostředek, tak je zde doprava velmi osekaná. Máme 3 možnosti, ale čekat ani vracet se nám nechce. Takže sebereme fyzické síly, které by měly ještě být nemalé a vykročíme vzhůru pěšky. Koleje se ve stoupání mnohokrát kroutí, ale stezka vede přímo. Občas se objeví podél trati. Podle značení chápeme, že je to vlastně vycházková trasa podél ní. Ta je zapsána dokonce v seznamu UNESCO. Vůbec se tomu nedivím. Je to obdivuhodné dílo, které nabízí krásu svou i okolních panoramat. Vše toto má na svědomí Carl Ritter von Gheca. Ještě stoupání kolem louky s pěkným výhledem a už se vynořujeme z lesa v Klammu.
V Klammu nás zajímá hrad, který jsem častokrát viděl při průjezdu semmeringskou dráhou. Od kaple na kraji Klammu je krásný pohled do údolí, kde přes obec Schottwien se klene dálniční most. Nad vším ční hora Sonnwendstein, jíž doplňuje Hirschenkogel. Tam jsme měli dnes stát a rozhlížet se, ale myslím, že jsme nezvolili rozhodně horší program. Od Klammerkapelle je to necelý kilometřík ke zřícenině hradu.
Blížíme se do Klammu a krom dominantního hradu se tyčí na návsi kostel sv. Martina. Pěkný pohled na obec s kostelem a nad nimi mohutný hrad. Ten mi svým vzhledem připomíná Rábí. Při výšlapu k hradní bráně mne znepokojuje značka s nějakým nápisem. Jediné čemu rozumím je "verboten," čili zakázáno. Z toho nemám moc radost, ale uvidíme. Vcházíme na nádvoří, kde se něco opravuje. Sotva pořizujeme 3 fotky, tak se nás ujímá jeden mladík. Tak ochotně, že nám sděluje, že hrad je soukromý. "Can we look here? No." Takže smůla. Děláme čelem vzad a za chvíli jsme zpět na návsi. Taky by ho neubylo... Vylezu si aspoň kolem hradební zdi na malou skalku, odkud si "vyblejsknu" dílčí výhledy.
Oba dva dnešní cíle máme za sebou a nezbývá, než se odebrat na zastávku. Počasí nakonec bylo uspokojivé. Nezmokli jsme. Jsem zvědav, jak dlouho tam budeme tvrdnout. Není to tak hrozné, za půl hodiny se vezeme do Semmeringu, kde počkáme na Railjet "nach" Vídeň. Při jízdě do zmíněné stanice už chápu, proč je zde doprava tak řídká. Nebýt holčiny v zádi vlaku, jsme tu nejhezčí.
Stanice Semmering. 896 m n.m. vysoko je nejvyšší místo na trati Vídeň - Graz. Vedle staniční budovy stojí památník stavitele dráhy C. R. von Ghecy. My zaujímáme pozici na lavičce v čekárně. Později si krátíme čas přemýšlením, jakou řečí hovoří děvčata na vedlejší lavici. Marka napadá maďarština, mne nic. Maďary jsem mluvit neslyšel, takže je to možné.
Hodinovou pauzu v Meidlingu trávíme menšími nákupy a pak už se přibližujeme naší základně. Večer to spláchneme Stellou Artois v baru, který je přes dvorek penzionu a ráno už nás čeká návrat domů. Ano, pro takovéhle krásy se vyplatí strávit 2 noci v Břeclavi a jeden den výletit.
Pernitz, Muggendorf, vodopády Myrafälle, Klamm s hradem a výhledem od hradu
Žádné komentáře:
Okomentovat