Sedloňův blog: Nepomucko

Poslední letošní výlet za hranice kraje se bude odehrávat jižně od Plzně, v kopcovitém Nepomucku. Krajem pod Zelenou horou a Štědrým. Cíl je zatím neurčený. On vlastně i start jsem nakonec změnil. Místo obce Srby si vyšlápnu už z Blovic. Abych se brzy vrátil, tak i brzy vyjíždím. Prvním Plzeňákem jsem v západočeské metropoli v 8 hodin. Zde si počkám půl hodiny, abych se svezl se svým kámošem Pavlem aspoň vlakem, když už nám letos nevyjde vyjížďka.
Ještě, než přijedeme do Blovic, začíná pršet. Pěkný začátek, jen co je pravda. V listopadu nic pěkného. Letos se mi to ale vlastně ještě nepoštěstilo, co jsi pamatuji. Chvíli se kryji pod přístřeškem, ale pak jedu do města, kde počkám až déšť přejde úplně.

První kilometry pošlapu do kopce, po silnici č. 117, na Kotousov. Odsud už jsou slušné výhledy. Déšť si ještě nedá pokoj a tak se schovávám v zastávce pod vsí Bzí. Tam se vydávám, když přejde déšť. Krom něj bojuji s větrem, ale odpoledne by měl být mým spoluhráčem.
Bzí se mimo jiné jmenuje i hora, kus od vrcholu Jezevčí skály (608 m). Zde je Žižkův kámen s pamětní deskou na místo vyhlášení Husitského manifestu dne 17.9.1419 Václavem Korandou starším. Místo s pěkným výhledem, mimo jiné i na hrad Radyni, si lidé ozdobili lavičkou a posezením. V lese je také nepřehlédnutelná skála. Na tu jsem ale nelezl, tak nevím, jak je to s výhledem. Odsud to vypadá, že spíš žádný není.
Z dnešního počasí nemám radost i pro to, že nyní pojedu po cestách, takže očekávám rozbahněný terén. Ten mne čeká zrovna teď. Lesem po CT č. 2150 jedu přes Částkov do Svárkova. Po CT o dvě čísla nižší objedu návrší Čihátka a zde se otevře výhled na Nepomucko. Jízda po lesních cestách byla sice krátká, ale nebylo to bez ztráty kytičky. Kolo je lehce od bláta a nohavice postříkané.
Z obce Březí se zhoupnu nad Žinkovy. Cvaknu panorama a klesnu do centra. V Žinkovech je velký rybník na Úslavě a veřejnosti nepřístupný zámek. Ten jsem vždy chtěl vidět. Líbil se mi už na fotkách, líbí se mi i ve skutečnosti. Potštejn je veden jako zřícenina, jde však o zaniklý hrad. Zbyla pouze díra po studni. Po žluté značce jsem kus vyjel, zbytek došel.

Hrad postavil v letech 1252–1259 Půta ze Žinkov z rodu Drslaviců. V 1. polovině 15. století již hrad nebyl obýván a pustl. Začátkem 16. století se jednalo již o zříceninu. Z tohoto hradu se dochovaly pouze základy okrouhlé věže a místy i obvodové hradby.

Nyní se budu přibližovat k Nepomuku. Silnice vede kolem Nového rybníka, nad nímž je rybník Vražedný. Už z dálky se na Zelené hoře staví na obdiv dominantní zámek. Centrum města jen prolétnu, zde už jsem se zdržoval předloni při Svatojakubské cestě. Přes místní část Dvorce, kde je vlakové nádraží, sjedu podruhé k Úslavě. Opustím ji v Srbech a čeká mne dlouhá jízda do kopce. Nad kostelní věží ve Vrčni pozoruji vynikající vrch Štědrý, podle kterého se jmenuje Přírodní park.
Už jsem se stočil a jedu po větru. V malé vsi Zahrádka mne zaujme Palackého náměstí. Před Čížkovem se otevře další pěkné panorama s dominantním vrchem Štědrým. Přes Čížkov je to stále do kopce a pouze cyklistu se železnými nervy nerozhází pokračující stoupání do Železného Újezdu. Abych toho neměl málo, vyšlápnu si ještě k rozhledně Na Skále. Dostal jsem se do maximální dnešní výšky, 673 m n.m. Bohužel je už rozhledna zavřená. Funguje od dubna do října.
Nové Mitrovice, obyčejná obec s pěkným kostelem, už mne moc nezdrží. O to se postará Spálené Poříčí. Zdejší zámek a náměstí si zaslouží malou pozornost objektivu. Podle prvotního plánu do Mirošovic nakonec nebudu pokračovat. Kopců už bylo dost, tak se skutálím podél Bradavy do Nezvěstic. Ta zde ústí kam jinam, než do Úslavy. Ta se dříve jmenovala Bradlava. Cedule ve městě upoutává na tvrz. Půjdu se tedy podívat.
Stavba se datuje současně s první zmínkou o obci, což bylo ve 14. století. Toto místo se dosud nazývá "Pod Zámečkem". Jedním z prvních majitelů byl pravděpodobně Aleš z Nezvěstic.
Pomalu se přesunu na nádraží, na osobní vlak z Horažďovic. Vidím však přijíždět spoj z Blovic, tak sedám do něj. V nohách mám 62 km a 865 nast. m.