Hlavní
město Chodska se stane výstupní stanicí. Nejprve se stavíme na
polévce, v IC a napojujeme se na CT č. 3, po které mimo jiné
dojedete až do Mnichova. Cesta tam je dlouhá 260 km. Nám však
stačí úsek do Havlovic, odkud po žluté přejedeme do Trhanova.
Po ní to nebyla špatná jízda. Počasí je zatažené, ale zatím
neprší a tak můžeme pokračovat na Výhledy. Bez objížďky přes
Klenčí je to přes Chodov hodně do kopce. 250 výškových metrů
na čtyřech kilometrech. Na Výhledech je rozcestí turistických
tras na Čerchov a na Haltravský hřeben. To vše v 700 m n.m. My z
hlavní silnice odbočujeme až v Černé Řece. Po lesní silničce
a po zelené přijíždíme do Jindřichovy Hory. Tam jsme
registrovali jediný barák, kde zrovna chlápek sekal trávu. Ve
Staré Huti jdeme omrknout budovu nedokončené dráhy. Později jsme
tápali, kudy tudy chtěli natáhnout z Domažlic koleje, když jsou
kolem hory. Dále nás čekala mrtvá ves Nemanice. Proviantně
nevybavení chlapci doufali, že zde bude otevřený krám. Bohužel
tomu tak nebylo. Nakonec jsme trochu změnili trasu a jeli do
Lískové, kde už uspěli. Typická hraniční obec. Vietnamci,
benzínka, i něco pro hříšné cestující se tu
najde.
Pokračujeme Bavorskem, konkrétně vískou Höll. Následuje zahřívací kopec. Jelikož jsme klesli až nad 500 metrů, musíme zpět nahoru. Do Untergrafenriedu je stoupání 14 %. V něm překracujeme zpět hranici, za níž byla před sedmdesáti lety obec Lučina. Zbylo tu z ní ale celkem dost, oproti jiným. Proč tyto vsi zanikly jsem již vysvětloval dříve. Odkryté pozůstatky staveb dostaly popisky a tak se dozvídáme, že zde byla sklárna či pivovar. Zbytky kostela sv. Jiří najdeme o kus dál na návsi, kam se přesunujeme vzápětí. Nadšeni pokračujeme podél hranic, klasicky po bývalé signálce. Občas narazíme na ceduli připomínající další zaniklou obec. Houpavou jízdou přijíždíme do Hraničné, kde stojí baráky po bývalé rotě. Hoši se jedou podívat a to byla chyba. Tomův sjetý zadní plášť neodolal a inkasoval díru. Tomáš byl odkázán, aby to v tom mrholení opravil. Jelikož s námi stejně nechce na Ebene, přejeme mu hodně zdaru a dále jedeme ve dvou. Tom až vymění duši, tak se přesune do Rybníku, na základnu.
My tedy dále šlapeme ve stopách pohraničníků až k Dianinému Dvoru. Do bahnitého terénu se nám nechce, tak si ruiny fotíme pouze z cesty. V bývalé Švarcavě svačíme a nabíráme síly na poslední výstup.
Jsme dnes podruhé v Bavorsku, akorát okres Cham vystřídal Schwandorf. Ze Schwarzachu pomalu stoupáme do Stadlernu. Hora Ebene se začíná nořit do mlhy. Ve Stadlernu jsme už v 700 n.m. Nacházíme zde křížovou cestu na Kalvarienberg. Z více variant na hrad Reichenstein a vrchol Ebene volíme nakonec tu po turistické značce. Cesta vede mezi borůvčím a skalkami, což se nám líbí. Líbí se nám i kvalita cesty, na horském kole sjízdná v pohodě. Místy je sice stoupání prudší, ale pořád se dá zdolat v sedle. Na chvíli opouštíme turistickou značku, abychom se na ní vrátili pod hradem. Na něj je to kilometr úzkou cestou mezi stromy a kořeny. Jelikož je deštivo, jsme mokří od listí.
Zřícenina Reichenstein se tyčí ve výšce 840 m n.m. Zbyla tu pouze věž. Soudě podle plochy, hrad nemohl být moc velký. Dnes v těchto výškách je hustá mlha, doplněná slabým mrholením. Proto se moc nezdržujeme a pokračujeme ještě o kus výše. Mezitím píše Tomáš že už je v teple penzionu a že vedeme nad Norskem 6:0. Samé dobré zprávy.
Při hranicích z naší republikou stojí vrchol Ebene, na jehož vrcholu, v 894 m n.m. stojí od roku 1984 rozhledna Böhmerwaldturm. Je dřevěná s krytým ochozem, na kterém opět nejdou otevřít okna. Dnes je nám to ale jedno, všude kolem je bílá tma. Jinak je to asi jediný mínus této stavby. Vstup je volný, platí se akorát dalekohled.
Nedávno jsem četl, že z Ebene do bývalého Václava vede zkratka, že se nemusí složitě odjíždět přes Železnou. Tuto variantu chceme zkusit i my. Bügellohe se jmenuje zaniklá ves u hranic. Vede k ní z Ebene turistická značka a pěkný „padák.“ Klesli jsme zhruba o 100 výškových metrů. Rozpadající barák v tomto počasí působí mysticky. Hranici přecházíme jako za starých časů, kdy si emigranti takové počasí vybírali nejčastěji. Lesní cesta nás opravdu dovedla na silnici u bývalé roty Václav. Odsud už zbývá sjet k Radbuze do Mostku a pohodlně dojet do Rekreačního střediska Rybník, kde už nás čeká již usměvavý Tomáš.
Trasa:
Domažlice - Havlovice - Trhanov - Výhledy - Jindřichova Hora - Nemanice - Lísková - Höll - Lučina - Hraničná - Schwarzach - Stadlern - Reichenstein, zříc. - Ebene - Václav - Mostek - Rybník.
57 km, 1061 metrů převýšení
Pokračujeme Bavorskem, konkrétně vískou Höll. Následuje zahřívací kopec. Jelikož jsme klesli až nad 500 metrů, musíme zpět nahoru. Do Untergrafenriedu je stoupání 14 %. V něm překracujeme zpět hranici, za níž byla před sedmdesáti lety obec Lučina. Zbylo tu z ní ale celkem dost, oproti jiným. Proč tyto vsi zanikly jsem již vysvětloval dříve. Odkryté pozůstatky staveb dostaly popisky a tak se dozvídáme, že zde byla sklárna či pivovar. Zbytky kostela sv. Jiří najdeme o kus dál na návsi, kam se přesunujeme vzápětí. Nadšeni pokračujeme podél hranic, klasicky po bývalé signálce. Občas narazíme na ceduli připomínající další zaniklou obec. Houpavou jízdou přijíždíme do Hraničné, kde stojí baráky po bývalé rotě. Hoši se jedou podívat a to byla chyba. Tomův sjetý zadní plášť neodolal a inkasoval díru. Tomáš byl odkázán, aby to v tom mrholení opravil. Jelikož s námi stejně nechce na Ebene, přejeme mu hodně zdaru a dále jedeme ve dvou. Tom až vymění duši, tak se přesune do Rybníku, na základnu.
My tedy dále šlapeme ve stopách pohraničníků až k Dianinému Dvoru. Do bahnitého terénu se nám nechce, tak si ruiny fotíme pouze z cesty. V bývalé Švarcavě svačíme a nabíráme síly na poslední výstup.
Jsme dnes podruhé v Bavorsku, akorát okres Cham vystřídal Schwandorf. Ze Schwarzachu pomalu stoupáme do Stadlernu. Hora Ebene se začíná nořit do mlhy. Ve Stadlernu jsme už v 700 n.m. Nacházíme zde křížovou cestu na Kalvarienberg. Z více variant na hrad Reichenstein a vrchol Ebene volíme nakonec tu po turistické značce. Cesta vede mezi borůvčím a skalkami, což se nám líbí. Líbí se nám i kvalita cesty, na horském kole sjízdná v pohodě. Místy je sice stoupání prudší, ale pořád se dá zdolat v sedle. Na chvíli opouštíme turistickou značku, abychom se na ní vrátili pod hradem. Na něj je to kilometr úzkou cestou mezi stromy a kořeny. Jelikož je deštivo, jsme mokří od listí.
Zřícenina Reichenstein se tyčí ve výšce 840 m n.m. Zbyla tu pouze věž. Soudě podle plochy, hrad nemohl být moc velký. Dnes v těchto výškách je hustá mlha, doplněná slabým mrholením. Proto se moc nezdržujeme a pokračujeme ještě o kus výše. Mezitím píše Tomáš že už je v teple penzionu a že vedeme nad Norskem 6:0. Samé dobré zprávy.
Při hranicích z naší republikou stojí vrchol Ebene, na jehož vrcholu, v 894 m n.m. stojí od roku 1984 rozhledna Böhmerwaldturm. Je dřevěná s krytým ochozem, na kterém opět nejdou otevřít okna. Dnes je nám to ale jedno, všude kolem je bílá tma. Jinak je to asi jediný mínus této stavby. Vstup je volný, platí se akorát dalekohled.
Nedávno jsem četl, že z Ebene do bývalého Václava vede zkratka, že se nemusí složitě odjíždět přes Železnou. Tuto variantu chceme zkusit i my. Bügellohe se jmenuje zaniklá ves u hranic. Vede k ní z Ebene turistická značka a pěkný „padák.“ Klesli jsme zhruba o 100 výškových metrů. Rozpadající barák v tomto počasí působí mysticky. Hranici přecházíme jako za starých časů, kdy si emigranti takové počasí vybírali nejčastěji. Lesní cesta nás opravdu dovedla na silnici u bývalé roty Václav. Odsud už zbývá sjet k Radbuze do Mostku a pohodlně dojet do Rekreačního střediska Rybník, kde už nás čeká již usměvavý Tomáš.
Trasa:
Domažlice - Havlovice - Trhanov - Výhledy - Jindřichova Hora - Nemanice - Lísková - Höll - Lučina - Hraničná - Schwarzach - Stadlern - Reichenstein, zříc. - Ebene - Václav - Mostek - Rybník.
57 km, 1061 metrů převýšení
Trhanov
Jindřichova Hora
Budova nádraží nedokončené dráhy
Lučina
Kalvarienberg
Na Reichenstein
Reichenstein
Ebene
Bügellohe
13.5. - Od Radbuzy ke Mži
Ráno pokračuje mrholící počasí, což chce Tomáš vyřešit rázně. "V Hostouni to házim na vlak." My s Frantou však věříme v lepší počasí. Nakupujeme ještě něco málo na cestu u Van Duyena a v půl deváté vyrážíme, to už pršet přestalo. Nejkratší je to do Hostouně přes Ostrov a Mutěnín. Cestou musíme překonat 640 m n.m. vysoké sedlo. To znamenalo přes 100 výškových metrů. Přichází Hostouň a Tomáš místo na nádraží, míří do obchodu pro Vincentku i přes to, že zase poprchává. To však trvá jen chvilku. Dokonce vidíme v dáli i modré nebe.
Sjíždíme ještě kus k Radbuze a projíždíme Štítary. Tudy jsem už jel předloni. Přes kopec se převezeme do Tasnovic, kde nás zajímá již z dáli viditelný kostel nad vsí. Frantovi se nahoru moc nechce, ale obchod tu žádný není, tak nakonec jede s námi. Na 467 m n.m. vysoký kopec vede dobře sjízdná cesta, po které vede i modrá značka. Na vrcholu bývalo hradiště. Dnes tu lze obdivovat kostel sv. Vavřince a k němu přilehlý starý hřbitov. Krásné klidné místo, které ale nenabízí výhledy. Jen mezi stromy lze spatřit Starý Herštejn.
Blíží se dvacátý kilometr a kontrolka chlapcům hlásí rezervu stavu tekutin. Je pátek dopoledne a já věřím, že v jedné z dalších obcích bude minimálně obchod. Nejprve ale pochybím v navádění a nechtěně se ocitáme v Oplotech. Ještě k tomu je to do kopce. Do toho bychom ale stejně jeli, si myslím. Horší, ale naprosto nefrekventovaná silnička nás dovede do Chřebřan a odsud do Mířkova, kde parkujeme u samoobsluhy. Ta by nás nejspíš minula, jet původním směrem na Hašov. Následuje i bojová porada. Do Holýšova na vlak to nestihneme, abychom byli ve 14 hodin v Plzni. Druhá možnost je Stříbro. Časově to vypadá slibně, tak jedeme. Ale zprvu pouze já s Frantou. Tomův druhý defekt nás poslal napřed okouknout vyhlídku v Semněvicích, která Toma stejně nezajímá.
Chřebřany, Mířkov, Křakov. Nic pro ráčkující. Pak už přicházejí Semněvice, kam je to pochopitelně opět do kopce. U silnice na Mezholesy postavili za vsí odpočívadlo, houpačku, tak proč k tomu také nepostavit vyhlídku. Tak to vidím aspoň já. Tyto novodobé pseudorozhledny spíše kritizuji, ale tahle se mi líbí. I výhled stojí za to. Sedmihoří v celé své kráse. Na dohled jsou i dominanty Českého lesa Čerchov, Zvon i Ebene. Spekulujeme, že za dobré viditelnosti by byl možná vidět i Ostrý. Fanouš mimo jiné svým dalekohledem zahlédl Toma, jak šlape Semněvický kopec, při čemž jistě nadává. Včera to bylo pro změnu na počasí. Ono holt občas se nezadaří.
Tom nás dojel, takže můžeme pokračovat, zase do kopce. Já nic jiného, než vlnitý terén ani nečekám. Cestou do Velkého Malahova dokonce i fouká mírně proti. Zde se vyžívali snad v těch názvech se Ř. Další v pořadí projíždíme Zhoř. A to jsou zde v okolí ještě Prostiboř, Střelice, nebo Sekyřany. Ze Zhoře do Mileva a dále k Úhlavce se konečně vezeme dlouho z kopce. Čas, kterého jsme měli na rozdávání se už nečekaně krátí. Přejíždíme "dé pětku" a už nám ukazuje své věže kladrubský klášter. Ten je ale mimo město, takže pro vizitku si tam určitě nesjedu. 25 minut na 4 kilometry je slušná rezerva, ovšem nesmí před námi být další kopec. Na nádraží ve Stříbře (Ř už opravdu naposledy) jsme nakonec pět minut před příjezdem vlaku. Ten má dvě minutky zpoždění, takže jen tak tak stačíme pokladní vysvětlit, že potřebujeme jen rezervaci na kola. Jako režisté za zavazadlo platit nemusíme. Když přebírám jízdenky, vlak už je v nádražní zatáčce.
Vše se zadařilo a my jsme mohli v klidu usednout na svá místa v multifunkčním vagóně rychlíku do Plzně. Hromy blesky od Toma teď pro změnu létaly na účet obchodu v Kladrubech, kde neměli vychlazené pivo. A má pravdu. Bude ho teď muset nahánět v Plzni, kde je na to deset minut času. Pak už solidně zaplněný rychlík s námi opouští Plzeň a my dorážíme před 16. hodinou do Žatce.
Trasa:
Rybník - Mutěnín - Hostouň - Tasnovice - Sv. Vavřinec - Oplotec - Mířkov - Semněvice - Velký Malahov - Zhoř - Kladruby - Stříbro, žst.
49 km, 624 nast. m.
Údolí Radbuzy - pohled nad Ostrovem
Mutěnín
Štítarský kopec
Český les od Oplot
Rozhlednička Semněvice a výhled na Sedmihoří
Žádné komentáře:
Okomentovat