Sedloňův blog: Manětínsko (Žebnický vdp, Chlumská hora, Víska)

Tak přeci se ještě v prosinci cyklisticky urodilo. A to směrem na Plzeň. Kvůli nekončícím a otravným výlukovým činnostem jsem využil cyklonosiče kámoše Luboše při jeho cestě do Plzně. Nevím, co pořád může SŽDC na té trati opravovat. A ani to není vidět, že by tam bylo něco opravené, to je na tom největší sranda. Nechápu to (a nadávám) nejen já! Že ano, pane Korbel.

No nic, sundám v Plasech kolo z nosiče a vyjedu vstříc dnešním cílům. Teplota je na začátek prosince ucházející, "Punťa“ se zatím schovává za mraky. Koukám, že (asi) díky novému pivovaru zvelebili okolí kláštera. Za prvním cílem se projedu až na konec Plas, proti proudu Střely. Tam kde se do ní vlévá Žebnický potok, se nazývá údolí Peklo. Já pokračuji po silnici, co vede do vsi Žebnice a sleduji modrou značku i poté, co se ponoří do lesa. Zhruba po půl kilometru, kdy cesta i značka odbočí doleva, se ve skalní rozsedlině schovává Žebnický vodopád. Dnes je však už pokrytý ledem, ale i tak je půvabný.

Dále má moje cesta rychlý průběh. Sjedu do Pekla, projedu kolem studánky Prelátka (lidé sem chodí pro pitnou vodu), podjedu trať a poté už stoupám do obce Korýtka. Tam si dám v autobusové zastávce svačinu a sjíždím do Plání, abych mohl proti větru vystoupat ke Hvozdu. Těžká, těžká to byla jízda. Pak jsem ale opět klesal do Manětína. Zvolil jsem vedlejší silnici, a nejen proto, že hlavní byla uzavřena.

Přijíždím k Manětínskému potoku ve stejnojmenném městě. Potok dobře znám, prožili jsme spolu už pár dobrodružství, většinou brodících. Dnes ho však nechám plavat do Střely, i město oželím, protože mě čeká výšlap na Chlumskou horu, jejíž vrchol sahá až do 651 m n.m. Volím kratší trasu, po zelené značce. Nejprve jsem se obával sklonu a terénu, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. V sedle jsem vyjel až pod vrchol a odtamtud už k vyhlídce vyběhl po svých. Na kótě 609 m n.m., což ale není nejvyšší místo Chlumské hory, je vyhlídka. K rozhlížení se můžete i posadit a sdělit dojmy do vrcholové knihy. Já toho moc ke sdělování neměl. Výhled není až takový, jaký jsem čekal, ani na jakou stranu jsem čekal. Ale pěkné místo to je, to se popřít rozhodně nedá. Na nejvyšším bodě je druhá vyhlídka.

Slézám zpět ke kolu a pokračuji po lesní cestě. Jízdu mi ulehčují zamrzlé louže, ale místy je stejně bahno. Chtěl jsem jet po polní cestě přímo do Vísky, ale naštěstí jsem přijel do Chlumu. Za prvé jsem byl zablácen jen mírně a za druhé jsem se mohl pokochat panoramatem Vladaře a okolí. Vše je pěkně vyfoceno a popsáno na tabuli před vsí. Odsud už pojedu po silnici.

S Lubošem máme sraz v "Havraním Kameni" a tak profrčím Novosedly a přijedu do Vísky. Ta čítá šest domů a o kus dále hřbitov se zříceninou kostela sv. Petra a Pavla, který je mým posledním dnešním zastavením. Zbyly zde pouze obvodové zdi. Jsem tu jen já a jedna paní, která přišla na hrob.

Má trasa se chýlí ke konci, ale ještě se zapotím. Ze Stvolen mě čeká krátký, ale prudký kopec. Pak už nerušeně přijíždím na Pluhovské náměstí v Rabštejně, kde nenalézám Luboše. Po patnácti minutách čištění kola klackem a vychladnutí mu volám. Bloudil díky objížďce u Manětína.

Četnická stanice v Rabštejně. Místo, které mám rád. Je to podnik, kde je útulno a příjemně i přesto, že se tu dnes netopí. Jsme totiž první a asi jediní dnešní zákazníci. Velký hrnek latté a čokoládový koláč zahřály tělo i duši.

To bylo vše z dnešního výletu, kde jsem i přes několikátou návštěvu tohoto kraje navštívil ještě nenavštívené. Bývalý pracovník Lesního závodu Teplice nejprve mě a pak sebe dovezl domů a mohlo se bilancovat.

Trasa:

Plasy – Peklo – Žebnický vdp. - Peklo – Korýtka – Hvozd – Manětín – Chlumská hora, vyhl. - Chlum – Novosedly - Víska – Stvolny – Rabštejn.

36 km, 751 m. př.