Letošní
vánoce jsme s Jankou pojali netradičně - v duchu našeho koníčku.
Místo sledování pohádek (sice hezké, ale známe je i pozpátku)
jsme vzali auto (nikoliv naše) a vyrazili na odpolední výlet,
nejen vyhládnout na večerního kapra. Jelikož budeme trávit
vánoce na Rakovnicku, napadly mě Petrohradské skály u
stejnojmenného městečka na jihu lounského okresu.
Nepřipraveni,
bez mapy, jsme radši nechali auto u pole mezi Chotěšovem a
Petrohradem, že půjdeme odsud pěšky. Vodítkem nám měla být
zelená značka, o které jsem se domníval, že vede pod Petršpurk,
tudíž kolem skal. O lokalitě jsem se dozvěděl s časopisu
Turista a věděl jsem, že se pod hradem nacházejí.
Po
zelené jsme šli celkem dlouho a různě se kroutili. Dokonce jsme
si vylezli na nějaké skály, o nichž jsme si mysleli, že to jsou
ony, ale nebyly. Šlo se tedy dále a do cesty se nám postavily
další. Mimo to jsme sem tam viděli samostatné balvany v lese.
Zřejmě tedy bohatá oblast.
Když
už se krátil čas, málem jsme si střihli, zda jít dál, či se
vrátit. Janča chtěla pokračovat, tak jsem dal přednost jí, bez
stříhání. Ujdeme dvacet kroků a na stromě rozcestník
"Petrohradské skály." Zavládlo nadšení a šlo se na
průzkum. Pěkné skalní seskupení, to se musí uznat. Žulové
skály a roztroušené balvany nebudou úplně neznámé, když je tu
ohniště. Pomalu jsme vystoupali až na vrchol skal, odkud jsme
viděli zříceninu Petršpurk. Ta se zjevila mezi stromy, čili
žádný daleký, natož rozsáhlý výhled to nebyl. Petrohradské
skály jsou vhodné k trempingu, ale i k boulderingu. Bouldering je
druh lezení provozovaný bez lana na malých skalních blocích nebo
nízkých skalách několik metrů nad zemí.
K
autu jsme šli raději stejnou cestou – po modré značčce. Tam
jsme byli kupodivu rychleji, než jsem čekal. Čtvrtá hodina se
blížila a s ní i tma. I taková vánoční procházka má co do
sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat