Výlet na Trojmezí
Ze Slezských Beskyd mi chybí ještě pár cílů a tak jsem se na ně vydal druhý den pobytu, kdy bylo pod mrakem. K přesunu do Návsí jsem použil čtyři vlaky. Z Ostravice byl odjezd už v sedm hodin a v Návsí/Nawsie, jak zní komletní název, jsem vystupoval před devátou. O dvojjazyčných názvech v této oblasti jsem psal již před rokem v článcích Těšínské Slezsko.
Cestou z Frýdku-Místku mi dělal společnost zvláštní pán. Jel z místní záchytky se třemi promilemi alkoholu.
"Proč mě odvezli do Frýdku, když bydlim v Těšíně? Já tu v životě nebyl a teď tohle," povídal mi. Jaký může mít tento člověk životní styl, když nikdy nebyl ve městě, které je 20 km od domova. Taky se mě ptal, proč ty zastávky hlásí německy. Jen jsem dodal, že je to polsky.
Výlet samotný byl pestrý. Nato, že jsem se pohyboval mezi 400 - 600 m n.m., jsem si zastoupal až až. Nejhorší cesta byla asi na vrchol jménem Kempa. Ten je nejvyšší v Jablunkovské brázdě s 571 m n.m. Za Bukovcem v osadě Souš jsem odbočil z cyklostezky a cestou necestou jsem se dostal na vrchol Kempy na kole. Jízda mokrou trávou znamenala mokré boty i ponožky. Na severním svahu kopce je lyžařský areál Kempala. Z vrcholu samotného je kruhový výhled. Na severu Slezské Beskydy, na východě polské vesničky, na jihu Moravskoslezské Beskydy a na západě Jablunkovská brázda.
Cesta na nejvýchodnější bod České republiky také nebyla snadná. Poslední metry lesem jsem musel kolo vést mezi kořeny stromů. Místo je označeno kamennou deskou, infotabulí a osazeno přístřeškem s lavicemi. Polsko od ČR odděluje říčka Oleška.
K Trojmezí jsem to vzal po žluté značce přes Jaworzynku, ale měl jsem jet spíš zpět naším územím a nejdříve do Hrčavy. Bylo by to totiž méně výškových metrů.
Stanul jsem tedy na styku tří států, ČR, Slovenska a Polska. Trojmezní bod se nachází přímo v korytě potoka. Z tohoto důvodu byly na místě umístěny tři trojboké monolity ve tvaru jehlanu. Na každém z jehlanů je umístěn znak jednoho ze států. Lidí tu bylo dost, ale Češi žádní.
Do Hrčavy jsem si vyšlápl 100 výškových metrů, aby mě v půli kopce stihl déšť. Když jsem se sušil na zastávce nahoře bez, zrovna přijel autobus se školním výletem. Když přestalo pršet, jel jsem si vyfotit hezký dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje.
Když jsem se vlnil po silnici do Mostů, stihl mě dvakrát déšť. Jednou jsem se schoval v lese, podruhé v autobusové zastávce. Přeháňka přišla o dvě hodiny dřív, než předpovídali!
Víte, co to jsou megonky? Přeci můj další cíl! Jde o ojedinělou lokalitu v rámci střední Evropy. Jsou to pískovcové koule ojediněle vyvinuté projevy kulovité odlučnosti flyšových sedimentů. Výskyt kamenných koulí se váže na bukovecké pískovcové pásmo, vedoucí zdejším česko-slovenským pohraničím. Místo bylo objeveno v roce 1988 při těžbě. Původně se zde nacházely tři desítky těchto exemplářů, ale postupně byly odvezeny jako rarita, nebo rozbity v domnění, že se v nich ukrývá poklad. Nyní zde najdeme pouhé dvě kamenné koule. Lokalita je od roku 2003 chráněna jako přírodní památka.
Megonky najdeme pár metrů za našimi hranicemi na Slovensku. Od vlakové zastávky Mosty u Jablunkova - zastávka je to 3 km po modré a následně žluté.
Výlet jsem ukončil v cukrárně Tadek, kde mi dělali společnost dva manželé, chystající se na procházku po práci. Paní dělá sestru v nemocnici. Bavili jsme se o cestování a tak jsem zmínil onoho pána z rána, jaký je to protiklad.
"Dyť toho jsme v noci ošetřovali. Měl v sobě tři promile," povídá paní.
Tak tomu říkám gól. Před 16. hodinou jsme se rozloučili.
Trasa:
Návsí - Jablunkov - Bukovec - Kempa - Nejvýchodnější bod ČR - Bukovec CZ/PL, rozc. - Jaworzynka - Trojmezí - Hrčava - Mosty - Megonky - Mosty, žst.
39 km, 1143 m. př.
Ze Slezských Beskyd mi chybí ještě pár cílů a tak jsem se na ně vydal druhý den pobytu, kdy bylo pod mrakem. K přesunu do Návsí jsem použil čtyři vlaky. Z Ostravice byl odjezd už v sedm hodin a v Návsí/Nawsie, jak zní komletní název, jsem vystupoval před devátou. O dvojjazyčných názvech v této oblasti jsem psal již před rokem v článcích Těšínské Slezsko.
Cestou z Frýdku-Místku mi dělal společnost zvláštní pán. Jel z místní záchytky se třemi promilemi alkoholu.
"Proč mě odvezli do Frýdku, když bydlim v Těšíně? Já tu v životě nebyl a teď tohle," povídal mi. Jaký může mít tento člověk životní styl, když nikdy nebyl ve městě, které je 20 km od domova. Taky se mě ptal, proč ty zastávky hlásí německy. Jen jsem dodal, že je to polsky.
Výlet samotný byl pestrý. Nato, že jsem se pohyboval mezi 400 - 600 m n.m., jsem si zastoupal až až. Nejhorší cesta byla asi na vrchol jménem Kempa. Ten je nejvyšší v Jablunkovské brázdě s 571 m n.m. Za Bukovcem v osadě Souš jsem odbočil z cyklostezky a cestou necestou jsem se dostal na vrchol Kempy na kole. Jízda mokrou trávou znamenala mokré boty i ponožky. Na severním svahu kopce je lyžařský areál Kempala. Z vrcholu samotného je kruhový výhled. Na severu Slezské Beskydy, na východě polské vesničky, na jihu Moravskoslezské Beskydy a na západě Jablunkovská brázda.
Cesta na nejvýchodnější bod České republiky také nebyla snadná. Poslední metry lesem jsem musel kolo vést mezi kořeny stromů. Místo je označeno kamennou deskou, infotabulí a osazeno přístřeškem s lavicemi. Polsko od ČR odděluje říčka Oleška.
K Trojmezí jsem to vzal po žluté značce přes Jaworzynku, ale měl jsem jet spíš zpět naším územím a nejdříve do Hrčavy. Bylo by to totiž méně výškových metrů.
Stanul jsem tedy na styku tří států, ČR, Slovenska a Polska. Trojmezní bod se nachází přímo v korytě potoka. Z tohoto důvodu byly na místě umístěny tři trojboké monolity ve tvaru jehlanu. Na každém z jehlanů je umístěn znak jednoho ze států. Lidí tu bylo dost, ale Češi žádní.
Do Hrčavy jsem si vyšlápl 100 výškových metrů, aby mě v půli kopce stihl déšť. Když jsem se sušil na zastávce nahoře bez, zrovna přijel autobus se školním výletem. Když přestalo pršet, jel jsem si vyfotit hezký dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje.
Když jsem se vlnil po silnici do Mostů, stihl mě dvakrát déšť. Jednou jsem se schoval v lese, podruhé v autobusové zastávce. Přeháňka přišla o dvě hodiny dřív, než předpovídali!
Víte, co to jsou megonky? Přeci můj další cíl! Jde o ojedinělou lokalitu v rámci střední Evropy. Jsou to pískovcové koule ojediněle vyvinuté projevy kulovité odlučnosti flyšových sedimentů. Výskyt kamenných koulí se váže na bukovecké pískovcové pásmo, vedoucí zdejším česko-slovenským pohraničím. Místo bylo objeveno v roce 1988 při těžbě. Původně se zde nacházely tři desítky těchto exemplářů, ale postupně byly odvezeny jako rarita, nebo rozbity v domnění, že se v nich ukrývá poklad. Nyní zde najdeme pouhé dvě kamenné koule. Lokalita je od roku 2003 chráněna jako přírodní památka.
Megonky najdeme pár metrů za našimi hranicemi na Slovensku. Od vlakové zastávky Mosty u Jablunkova - zastávka je to 3 km po modré a následně žluté.
Výlet jsem ukončil v cukrárně Tadek, kde mi dělali společnost dva manželé, chystající se na procházku po práci. Paní dělá sestru v nemocnici. Bavili jsme se o cestování a tak jsem zmínil onoho pána z rána, jaký je to protiklad.
"Dyť toho jsme v noci ošetřovali. Měl v sobě tři promile," povídá paní.
Tak tomu říkám gól. Před 16. hodinou jsme se rozloučili.
Trasa:
Návsí - Jablunkov - Bukovec - Kempa - Nejvýchodnější bod ČR - Bukovec CZ/PL, rozc. - Jaworzynka - Trojmezí - Hrčava - Mosty - Megonky - Mosty, žst.
39 km, 1143 m. př.
Vrchol Kempa a výhled na sever a jih
Nejvýchodnější bod ČR
Trojmezí
Trojmezní bod
Hrčava - kostel sv. Cyrila a Metoděje
Megonky
Žádné komentáře:
Okomentovat