Z
výčtu čtyř plzeňských řek mi zbývá poznat poslední a
nejjižnější, Úslavu. Budu ve dvou dnech putovat od jejího
pramene, a pokud to čas a počasí dovolí, k soutoku. Ten je v
podstatě už na konci Plzně. Pod kostelem sv. Jiří se zde Úslava
vlévá do Berounky.
10.8.
- Od pramene k Nepomuku
Předpověď
počasí nevypadala růžově. Nakonec se to vyplnilo, i když s
jinými časovými intervaly, než předpovídali. Už cestou vlakem
se to různě měnilo. První kapky se objevily v Klatovech, odkud
jsem jel ještě čtyřicet minut do Kolince, kde jsem začal trasu.
Zvlněná krajina na hranici Středočeské pahorkatiny a Šumavského
podhůří byla zahalena do dešťových mraků, které pomalu
přestaly s dopoledním přídělem deště, abych mohl popojet aspoň
kousek po trase.
Kolinec
je obyčejná obec, čili pokračuji do Mlázov. Tam je celkem živo
na tak malou ves a počasí. Stále pokračuji do kopce, přes
Boříkovy. Jedu totiž na nejvyšší kopec pohoří. Za vsí
Boříkovy odbočuji směrem k motokrosové dráze. Ta je ve svahu
Drkolné, která je mým prvním cílem. Na její 729 m vysoký
vrchol ale musím dle mapy a instinktu. Ponořím se tedy do lesa a
po kamenité cestě tlačím kolo do kopce. Jenže podle mapy je to
jiná cesta. Logicky však pořád do kopce a dle popisu na internetu
nakonec vrcholu dosahuji. Kolo nechávám u stromku a těch pár
metrů už zvládám pěšky mokrou trávou. Vrcholový patník
nalézám bez problémů ale jinak se zabloudivší poutník nedozví,
že je na nejvyšším vrcholu Středočeské pahorkatiny, na
Drkolné, v 729 m n.m. Mám už z nejvyšších kopců vrcholová
fota bez kola, ale zde hrozí, že nebude žádné. Nakonec ho
pořizuji s pomocí větve smrku.
S
mokrými botami pokračuji dále po cestě, i když jsem se původně
chtěl vracet. Dovede mě k samotě, kde se ptám paní kudy k
prameni Úslavy. Posílá mě zpět a kamsi doleva. Hned se mi to zdá
divné a po chvíli se v tom utvrzuji. Jedu tedy podle sebe a mapy, a
úspěch se dostavuje. Vedle cesty, pod stromy, u louky je označený
pramen řeky Úslavy. Je tu nápis na kameni i na ceduli, ještě od
Luďka Munzara z televizního pořadu "Zpět k pramenům."
Pramen vyvěrá z trubky a "říčka novorozeně" pokračuje
lesem k obci Lukoviště.
Do
oné obce mířím i já a pojedu odsud do Číhaně. Ta je první
obcí, jíž protéká Úslava. Počasí vypadá, že se zlepší,
tak vesele vpřed.
Mezi
Číhaní a Hnačovem je to samý rybník. Cestou tam jsem v osadě
Plánička objevil pěknou kapličku. Bradavský rybník přetíná
hlavní silnice a poté už následuje největší z rybníků,
Hnačovský.
Do
Plánice jsou to pěkné hupy a na samotné náměstí také. Navíc
vítr žene černé mraky, které mě varují na náměstí párem
kapek. No, párem. Neuposlechl jsem a vyrazil směr Újezd. Ty čtyři
kilometry byly celkem dlouhé, protože na půli cestě začalo
pršet. V Újezdu jsem zaplul pod střechu u restaurace a aspoň se
nasvačil. Dnes bych klidně užil i rukavice!
Po
dešti pokračuji podél řeky Úslavy, po vedlejších silnicích k
Žinkovům. Jedu například přes Mlýnské Struhadlo. V Žinkovech
je krásný, ale nepřístupný zámek. Když přijíždím mezi
rybníky Žinkovský a Labuť, cedule zakazuje vstup i do areálu.
Jedu tedy zpět a do vsi přijíždím po silnici.
Dále
Úslava putuje přes Kokořov, Prádlo a pod Zelenou horu, do
Kláštera. Tam opravdu klášter byl. Zbytky cisterciáckého
kláštera najdete na návsi. Zde na chvíli vykouklo slunko, aby za
ním připluly opět dešťové mraky. Upaluji těch pár kilometrů
do Vrčně, kde mám dnes nocleh v místním penzionu. Tam přijíždím
za slabého deště. Když ustane a já jsem zabydlený na pokoji,
jdu se podívat do muzea modelové železnice. Zde jsem strávil
krásnou půlhodinu s pánem který ač není nádražák, zná vše
dokonale.
Penzion
nebyl nic extra, ale mým potřebám stačil. A i když jsem se bál
nočního ruchu, nakonec to bylo v pohodě.
Trasa:
Kolinec - Mlázovy - Boříkovy - Drkolná - pramen Úslavy - Lukoviště - Číhán - Plánička - Hnačov - Plánice - Újezd - Žinkovy - Prádlo - Vrčeň.
59 km, 841 m. př.
Drkolná a vrchol
pramen Úslavy
Číháň
Plánice
Žinkovy
Klášter se Zelenou horou
Železniční muzeum ve Vrčni
11.8.
- Od Nepomuku k soutoku
Ráno
se mi penzion líbil více než večer. Asi to bylo tou velkou
snídaní. Nelíbilo se mi však počasí. Deset stupňů a mlha. Ta
se jistě časem rozplyne, ale záleží jakým časem.
Mlha
se nerozplynula, prostě skončila za vsí Srby. Ze Ždírce jsem si
to hezky vyfotil a pak nehezky odbočil k řece. K té jsem se
nedostal a tak jsem musel po polní cestě na tu správnou silnici.
Úslava si hezky meandruje vedle silnice, které se občas
přiblíží.
Přicházejí
Blovice a první zastávka dneška. Tou je zámek Hradiště na kraji
města. Ten pěkně vyniká na ranním slunci. Před desátou
pokračuji do Zdemyslic, kde se rozhoduji zda si vyjet na Vlčtejn,
ale nakonec ho nechávám na jindy. Sjedu si na jinou atrakci. Tou je
vyhlídková skála Baba nad údolím Úslavy. Z návsi tam dojedu po
žluté značce, kterou za posledním barákem opustím a přes louku
a lávku vklouznu do lesa. Nechám kolo u stromu a cestičkou podél
řeky se přiblížím pod Babu. Výstup na ní je strmý, ale
nenáročný. Odměnou mi je pěkný výhled na údolí Úslavy,
Blovice a Vlčtejn.
Ze
Zdemyslic pokračuji do Žákavy, kde se mi při svačině v altánku
stala příhoda s nevrlým vnoučkem. Si takhle svačím a blíží
se ke mě babička hlídající vnuka, ještě s jednou paní. Paní
jednoznačně nestíhala tempu hyperaktivního kloučka, který se
přiřítil do altánku. Než jsme se stačili všichni nadát, tak
už byl blonďáček zakousnutý v mém rohlíku. Paní se bála mu
rohlík vzít, jako by měla uchopit hada, a tak řekla mně, jestli
bych mu tu špičku neulomil. Za chvíli měl hošík aspoň co
zobat. Za další chvíli všichni odcházejí a já můžu jist v
klidu dál.
Další
důležité rozhodnutí mě čeká v Nezvěsticích. Zda to do
Šťáhlavic objet po silnici, či to vzít zkratkou přes pole kolem
trati. Volím variantu B, protože mi to přijde rychlejší tak či
tak. Čeho jsem se ale obával nepřichází. Cesta je sice mokřejší,
ale jede se dobře. Za patnáct minut můžu tedy vstoupit do areálu
zámku Kozel. Lopatský rybník, pojmenovaný paradoxně podle blízké
zříceniny, je zrovna zahalen do stínu. Než však vyjde slunko,
jsem na cestě do Starého Plzence. Zde čekám deset minut na
třináctou hodinu. V tolik končí v IC pauza. Pět minut před
jednou zjišťuji, že je otevřeno. Sranda, no. Paní je z daleka,
tak si pauzu nedělala.
Nejvíce
mě v Plzenci zajímá rotunda sv. Petra a Pavla na návrší nad
městem. Cesta k ní je prudká, čili zamykám kolo u okapu v ulici
a vyběhnu k ní po svých. Zabere to deset minut. Od stavby podobné
té Na Řípu je výhled opět do údolí Úslavy, dále na hrad
Radyni, Plzeň. V dáli dokonce vidím Přimdu, Vlčí horu a
Podhorní vrch.
Z
Plzence se přehoupnu do Koterova, kde mě překvapuje pěkná náves
a ještě více IC zřízené ve stavební buňce. Slečna je zalezlá
vevnitř, přitom je venku tak pěkně. Radí mi, že po naučné
stezce podél řeky se na kole jet dá. Za pár minut jí dávám za
pravdu a aspoň je vidět, že tam je něco platná.
Dnešní
trasa by se mohla jmenovat "Krajem lihu." V Plzenci jsem
jel kolem výrobny Bohemia sektu, nyní projíždím Božkovem a
Plzeň netřeba komentovat. Propletu se již hustou dopravou až do
Doubravky, kde Úslava končí po 96 kilometrech svou cestu. Já se
všemi zajížďkami mám o něco více. Přijíždím k prvnímu
soutoku pod kostelem. Dosud jsem jich viděl dost ale toto je má
premiéra. Kostel sv. Jiří stojí nad soutokem Berounky a Úslavy.
Celé místo je balzám na nervy. A to je na kraji velkoměsta, co
potom někde mimo civilizaci.
Dvoudenní
výlet podél nejjižnější plzeňské řeky končím na nádraží
Plzeň-Doubravka a přes Beroun se budu vracet domů. Už se pracuje
na tunelu, který povede skrz kopec Chlum. Ten zkrátí jízdu do
Berouna o nějakou minutu. Ale ono těch změn na této trase bude
třeba více.
Trasa:
Vrčeň - Srby - Blovice - Zdemyslice - Nezvěstice - Kozel, zám. - Kozel, háj. - Šťáhlavy - Straý Plzenec - Koterov - Božkov - Plzeň-Doubravka.
48 km, 561 m. př.
Zámek Hradiště v Blovicích
Sklaní útvar Baba a výhled na jih
Španělsko uprostřed Čech
Rotunda nad Plzencem a pohled na Radyni
Zámek Kozel a Lopatský rybník
Koterov
Soutok Berounky a Úslavy
Kostel nad soutokem