Beskydy - základna Ostravice (7/7)

Švarná Hanka a Černá Ostravice

Nejhezčí počasí nakonec platilo poslední celý den, který jsem měl k dispozici ve středním Beskydí. V plánu byl hřeben Grúně nad Starými Hamry a poté sjezd podél Černé Ostravice od pramene k soutoku s Ostravicí Bílou. 

Byla neděle a po ránu byl všude klid. Cestou k přehradě Šance jsem potkal pouze jednu cyklistku. Kolem přehrady jsem vyrazil po pravém břehu směr Jamník. Jel jsem houpavým a klikatým terénem. Občas se otevřely výhledy na přehradu i Smrk. 

Z Jamníku mě čekalo nejvyšší převýšení, ale celkem to odsýpalo. Těch 200 výškových metrů mi ani nepřišlo. U restaurace Charbulák mě čekalo milé překvapení. Udělalo se polojasno a konečně se vyčistil vzduch, což značí daleké výhledy. Východně se totiž vynořila již známá silueta Malé Fatry. 

Pochválil jsem hospodskému hezkou polohu chaty, zároveň jsme prohodili pár vět. Dozvěděl jsem se, že vodopády jsou bez vody kvůli suchým rokům. Pramen Černé Ostravice prý také už není co býval, uvidíme. Příjemný chlápek.

Další příjemné lidi jsem potkal směrem na Švarnou Hanku. Parta Slováků v čele s protřelým turistou brázdící jako Československo tak i Alpy. Když už Slovák jezdí radši do Alp, než do Tater, to už je co říct. Jen potvrdil má slova. O co jsou Slováci lepší než třeba Rakušané, že mají dražší lanovky než tam? A také v Alpách se turisté rozptýlí, kdežto Tatry jsou malé.

Z nejvyššího bodu hřebenu byl senzační výhled nejen na onu Fatru, ale konečně jsem mohl zahlédnout rozhlednu Čartak a vpravo Vysokou ve Vsetínských vrších. Na druhou stranu můj zrak hleděl na Lysou horu. 

Po výšlapu následovala odměna v podobě gulášovky na Švarné Hance. I tato chata je položena na hezkém místě. Poté už jsem stoupal mírně, směrem na Bílý Kříž. Tam byla další občerstvovna. Chata Sulov byla zrovna v rekonstrukci, tak přes cestu zřídili aspoň posezení pod střechou. Nad strání byl další hotel, Kysuca, ležící těsně za hranicí. Co mě však zajímalo nejvíce, byl pramen Černé Ostravice. Byla to upravená dřevěná studánka, ale že se jedná o pramen této řeky tu nikde nepsali. Ale podle ikony na mapě je to ono. Ještě jsem se pro jistotu podíval na jednu zdrojnici o kus níže, ale tam vůbec nic. 

Času bylo dost, tak jsem si udělal malou odbočku k slovenské hoře Suĺov. Za ní měla být Vlčí skála a u ní vyhlídka. Něco tam bylo, ale kdybych sem nejel, o moc bych nepřišel.

Do údolí jsem nejel po cyklostezce, ale po zelené značce. Vede přímo podél Černé Ostravice. Je to jistota, že to bude jen z kopce a ještě se pokochám řekou. Obojí mi vyšlo. 

U sotoku Ostravic už jsem byl loni, teď přišel čas podívat se do Starých Hamrů. Čekal jsem od této obce více, než jen pár baráků. Ke kostelu a pomníku Maryčky Magdonové jsem musel sjet mimo silnici. V přehradě Šance se mi zdálo, že je málo vody. Tam, kde měla být už vodní plocha, teče pouze řeka.

Po pravém břehu přehrady už se mi nechtělo, tak jsem jel přes Samčanku po hlavní silnici. Byla sice neděle, ale provoz byl ucházející. 

Trasa:
Ostravice - Jamník - Švarná Hanka - Bílý Kříž - Suľov (903 m) - Údolí Černá, rozc. - Černá - Staré Hamry - Semčanky - Ostravice - Frýdlant - Ostravice.
68 km, 980 m. př.

 Hotel Charbulák

 Výhled od Kozleny na Lysou horu a Javorníky

 Švarná Hanka a výhled na Malou Fatru

 Pramen Černé Ostravice

 Černá Ostravice pod Bílým Křížem

 Soutok Černé a Bílé Ostravice

 Kostel ve Starých Hamrech

Přehrada Šance

V pondělí jsem si ještě před mým odjezdem vyjel k vodopádu na potoce Mazák. Dal jsem mu přednost před výjezdem na Butořanku, protože byl opar a moc bych z vyhlídky neviděl. 

Osm dní v Beskydech jsem toho viděl dost nato, že bylo jedno z nejhorších počasí, co jsem na cyklodovolených u nás měl. Zase kdyby bylo pořád slunečno, asi bych neviděl tolik vodopádů. Na Lysou horu se nakonec nedostalo, ale ona se nepropadne do země, takže příště na ni určitě dojde řada.

Beskydy - základna Ostravice (6/7)

Hřebenovka Javorový - Ropice - Prašivá

V sobotu ráno jsem čekal ve vlaku poloprázdno, ale opak byl pravdou, lidí jako máku! Ono holt při dopravní infrastruktuře Moravskoslezského kraje není divu. Až překvapivě fungující vlaková doprava na Ostravsku. To se to pak cestuje. Nesedl jsem si ani z Frýdku, ale ještě se dnes na kole nasedím, řekl jsem si.

Projeli jsme Hnojník a já vystupoval ve Stříteži. Javorový už mě vítal, stožár na jeho vrcholu je charakteristický. Cestou jsem mohl vidět další dřevěný kostelík, konkrétně v Gutech. To by ale nesměl loni vyhořet. Na místě po něm nebylo památky. Co dalšího jsem neviděl, byl Gutský vodopád. A já si k němu udělal odbočku z modré značky. Zdálo se mi, že tok, jenž přejíždím, je Oldřichovský potok, ale téměř nic tam neteklo. Když se mi zdálo, že jedu dlouho, kouknu do mapy a ta mi to potvrdila. Nemělo ale cenu se vracet, kde neteče voda, nemůže být vodopád. A strmý terén uz vůbec nestojí za to, abych se šel ujistit.

Na Malý Javorový jsem se vyšplhal po zelené. Počasí hezké, ale viditelnost stále nedokonalá. Severně byla vidět severomoravská aglomerace od Ostravy po Těšín a na východě Slezské Beskydy. Přímo naproti se tyčil Ostrý. 

Malý Javorový měří 947 m.n.m. a kromě televizního retranslačního vysílače je zde horská služba, sjezdovka a horská chata. Turistů je zde přiměřeně. 

Za trasu dne jsem si zvolil hřebenovku odsud až na Malou Prašivou. Ona samotná měří 13 km a nejvyšší bod je kus nad tisíci metrovou hranicí.

Výšlap na první tisícovku dneška jsem začal od rozcestí pod Malým Javorovým. Stoupl jsem téměř o sto výškových metrů na Javorový (1032 m). Zde však nic zajímavého nebylo, dokonce se na zbytek trasy zatáhlo. Následovala houpavá cesta od vrcholu k vrcholu. Jízdou se to nedalo nazvat, protože místy jsem tlačil i snášel. Tentokrát jen přibržďoval. S tímto jsem však počítal. Ne však s tím, že nebudou skoro žádné výhledy. Po Šindelné (1000 m) přišel onen nejvyšsí bod hřebenovky. Ropice se tyčí až do 1083 m n.m., ale ani zde nečekejte zázraky. Ještě jednou jsem se dotkl tisícovky na Velkém Lipovém (999 m) a pak už následovaly nižší kopce. Pod Lipovým jsem se poprvé pokochal výhledy do údolí Ropičanky, kolem které se hřebenovka točí do podkovy, a na Těšínsko. 

Po tisícovkách následovala série tří turistických chat. První v cestě stála Ropička, pojmenovaná podle blízkého vrcholu. Cestou na chatu Kotař jsem se kochal pro změnu pohledem na Travný a Lysou horu.

Pak už jen zbývalo objet vrchol Čupelu a stanout na Velké Prašivé (843 m) u stožáru. Potom už mě čekalo klesání na Malou Prašivou. Někdo z turistů, které jsem potkal, říkal, jak si užiju sjezd. Vůbec ne. Krpál jako blázen. Ruce na brzdách a oči na šťopkách. 

Na Malé Prašivé to byl takový malý jarmark. Kromě horské chaty zde byly i stánky. Těžko říct zda vyjímečně či pravidelně. Zaujal mě další dřevěný kostelík. Nejvíce jsem se těšil na výhled z věže chaty. Jenže na ni se chodí jednou denně dopoledne, protože se na její ochoz jde přes jeden z pokojů. Možná však, že to až taková škoda není, protože se mi zdálo, že stromy už výhled zahalily. Náhradou je svah za kostelem sloužící paraglidistům jako startoviště. Vidět byla Lysá hora, Ondřejník, Kněhyně, Radhošť, kopce kolem Kopřivnice a roviny kolem Frýdku-Místku. Nakonec slušná kompenzace.

Ještě dost námahy mě stálo, abych po modré dojel k Visutému potoku, kde mají být také vodopády. Jenže místo burácení vody o skálu zde byly pouze kapající čůrky. Škoda. Kdy jindy by tu mělo něco téct, než po dvou dnech deště? 

Potom už jsem upaloval směr Ostravice přes Raškovice, Janovice a Lubno. Výlet jsem zhodnotil jako povedený. Cesty po hřebenovce byly takové, jaké jsem očekával.

Trasa:
Střítež, žst. - Smilovice - Guty - Guty-Rucki, rozc. - Gutské vodopády - Malý Javorový - Javorový - Ropice, rozc. - Pod Velkým Lipovým, rozc - Ropička - Kotař-chata - Prašivá-chata KČT - Nad Vysutým, rozc. - Raškovice - Janovice - Lubno - Frýdlant - Ostravice.
63 km, 1323 m. př.

 Malý Javorový od západu

 Malý Javorový a výhled na západ

Vrchol Ropice

 Chata Ropička

 Výhled na Travný a Lysou horu z cesty na Prašivou

Malá Prašivá - kostel, chata a výhled na jih

 

Beskydy - základna Ostravice (5/7)

Okolo Frýdku cestička

Pátý den už bylo sice hezky, ale pořád oparno. Dal jsem tedy nohám pohov a vyrazil na roviny kolel Frýdku. Hlavní roli hrála opět voda. V plánu byla projíždka podél Ostravice do Frýdku-Místku a následně dvě přehrady pár kilometrů od sebe, ale přesto každá na jiné řece.
Frýdlant je první město na řece Ostravici, ale není ničím zajímavé. Za zastavení stojí pouze náměstí s kostelem sv. Bartoloměje.
Frýdek je pravý opak. Řeka svým tokem rozděluje Frýdek od Místku a také Moravu od Slezska. Já si vybral prohlídku prvně jmenovaného, čili se podíváme do Slezska.
Cestou na náměstí, už do kopce, jsem narazil na hezký kostel sv. Jošta. Bílá kamenná stavba s dřevěnou střechou.
Zámeckému náměstí dominuje zámek, kde sídlí muzeum Beskyd. Přístupná je i zahrada, z níž je pěkný výhled na město. Funguje zde i kavárna.
Kostel sv. Jana Křtitele stojí mimo náměstí a z jeho věže se můžete dokonce rozhlédnout. Pouze ale od pátku do neděle v odpoledních hodinách. Tak dlouho se mi čekat nechce a tudíž ji navštívím příště společně s Místkem.
K žermanické přehradě jsem jel kolem baziliky Navštívení Panny Marie, která je vidět ze zámecké zahrady, a výše jsem náhodou narazil na Hrad Dona Quijota. Přitom už jsem o něm slyšel a vím, že ve Frýdku je. Hrad má totiž věž a ta byla v seznamu rozhleden. Ani na ni se však nepodívám, musel bych se objednat dopředu. Takže tu příště strávím více času.
Dále stála za zmínku obec Sedliště. Jižně od ní je na návrší Černá zem Bezručova vyhlídka. Jde o parčík s výhledem na Ostravsko a občerstvením. Přímo ve vsi je další z dřevěných kostelů, tento je zasvěcen Všem Svatým.
Vodní nádrž Žermanice leží na řece Lučině, která pramení pod Prašivou a u Slezskoostravského hradu se vlévá do Ostravice. Přehrada slouží k vodohospodářským a rekreačním účelům a byla vybudovaná v letech 1951-1957.
Přece jenom jsem se dnes rozhlédl. Z rozhledny v Soběšovicích je úchvatný výhled na celé Beskydy, včetně Slezských s Čantoryjí i nejvyšší horou Skryczne. Rozhledna existuje od roku 2009 a klíč půjčují v restauraci pod věží.
Vodní nádrž Těrličko se začala budovat o čtyři roky později než žermanická a slouží jako zasobárna užitkové vody a také jako středisko vodních sportů. Jejím tokem je Stonávka. Pramen ve svahu Čupelu a ústí do Olše u Karviné.
Na vlak jsem nakonec dojel na zastávku Havířov-Suchá, odkud jsem jel do Ostravy-Kunčic na přestup do Frýdlantu. Když jsem chtěl na nástupišti použít výtah, vůbec se mnou nechtěl sjet dolů. Obešel jsem to tedy přes koleje. Že jsem měl jet nahoru, protože tu mají všude nadchody, mi došlo až po hovoru se staniční dozorkyní. Zvyk je holt zvyk.

V Ostravici jsem si ještě vyjel k evangelickému kostelu. Výhled na obec a okolní hory rozhodně stojí za to. 

 

Trasa:

Ostravice - Frýdlant - Frýdek - Lískovec - Bezručova vyhlídka - Sedliště - Soběšovice - Těrličko - Životice - Havířov-Suchá, žst.

66 km, 498 m. př.

 

 Peřeje na Ostravici

 Kostel sv. Bartoloměje ve Frýdlantu

 Ostravice v Pržně

 Soutok Ostravice a Morávky

 Frýdek - Zámecké náměstí, zámek, Bazilika Panny Marie

 Hrad Dona Quijota

 Sedliště - kostel Všech svatých

 Přehrada Žermanice

 Rozhledna Soběšovice a výhled na Beskydy

Evangelický kostel a výhled na obec Ostravice

Beskydy - základna Ostravice (4/7)

Bučací a Satinský vodopád

Přestože pršelo už od rána, aspoň odpoledne mi počasí dovolilo vyjížďku. Podešťové počasí vybízelo k návštěvě vodopádů. Jednak se z lesů páří, což znamená nerozhledové poměry, a druhak je v tocích více vody. 

Nejprve jsem si vyjel k nejbližšímu vodopádu od penzionu, kterým je ten na Bučacím potoce. Je 4,5 km daleko a o 400 metrů výše, ve svahu Smrku. Lesní asfaltky opět nezklamaly. Poslední kilometr po cestě už jsem zvládl. Jen mě trochu zaskočil déšť. Nebyl však dlouhý.

Vodopád na Bučacím potoce je dvoustupňový a dohromady měří 10 metrů. 30 metrů pod ním je ještě jeden čtyřmetrový. Oba jsou vidět z cesty, to mi ale nestačilo. Musel jsem si vylézt nesnadným terénem blíže. Dostat se k horním dvěma stupňům znamenalo šplhat se po svahu téměř jako horolezec, šel jsem do toho. Úspěšně. Měl jsem to ztížené mokrou hlínou, ale neuklouzl jsem. Dost mi pomáhaly kameny.

Přál bych vám vidět tu nádheru. Svahy jsou zde hodně strmé a tak celý tok potoka je samá kaskáda. Vodopád samotný má podloží z vrstev godulských pískovců (tvrdý nazelenalý) a pod nimi je břidlice. Tím, že břidlice snáze eroduje, vznikají na toku potoka převisy. Vypadá to hezky.

Dolů ke kolu už jsem slezl lesem, což bylo o dost lehčí. Při sjezdu do Ostravice mě chytil další krátký deštík.

Po krátké svačině jsem se vydal pod Lysou horu. K Satinskému vodopádu je nejlepší jet po cyklostezce do Nové Dědiny a potom do Malenovic, též po cyklostezce. Odsud už je to k vodopádu kousek do kopce.

Viděl jsem podél potoka cestičku, tak jsem se po ní vydal. Ta však později končila v potoce a pokračovala na druhém břehu. Vracet se mi nechtělo, to přebrodím, říkám si. Šel jsem tedy do toho a půl bylo hotovo, opravdu. Cesta dále vedla přes kopec a až za ním byl teprve vodopád. Byl ale hezký. Voda padala mezi dvěma skalami. 

Nad jednu ze skal vedla i cesta na silnici. Musel jsem naposledy zatnout zuby a vynést kolo po schodech. Vracet stejnou cestou jsem se nechtěl i přesto, že to bylo přes Albínovo náměstí do kopce. Tam můj výškoměr ukázal 777 m n.m. Zbývalo sjet kolem Ostré hory k hotelu Sepetná a zanedlouho bylo po výletě.

Nakonec to dnes dopadlo dobře, protože kdyby bylo celý den hezky, tak jsem jezdil po horách a kdoví, kdy bych se k těmto vodopádům dostal. Za dnešek jsem natočil 28 km.

 Bučací vodopád

  Satinský vodopád

  Hora Smrk od rozcestí Staškov

Beskydy - základna Ostravice (3/7)

Travný

 Tato "dvanáctistovka" byla mým jediným dnešním cílem, protože v 11 hodin mělo začít pršet. Vstal jsem proto v šest hodin a popojel vlakem do Frýdlantu.
Z frýdlantské zastávky jsem to hned rozjel. Kolem paseckého letiště do Lubna to celkem šlo, ale přes Bystré do Pražma to bylo přes slušný kopec.
Cestou přes obec Krásná údolím Mohelnice mě čekaly dva vodopády hned u sebe. Skromnější Mohelnický a vyšší Tošanovský, kousek od místa soutoku s Mohelnicí. Přestože jsem celkem pospíchal, rád jsem se zdržel.
Údolím se nejelo špatně, jen škoda těch nízkých mraků. Na rozcestí Zlatník začíná stoupání na samotný vrchol. Ze 630 m n.m. se musím vyšplhat o 580 metrů výše. První zastávkou je Travenský vodopád ještě na žluté značce. Tu opustím až na rozcestí Plato, už v 870 m n.m. Žasnu nad kvalitou lesních cest, po nichž jsem mimo značky stoupal, a patřičně si to užívám. Pokud náhodou není asfalt, je aspoň zpevněná cesta, jež je na mém kole sjízdná. Až na malou vyjímku jsem vyjel po asfaltu do 1100 metrů, neskutečné. Těch 50 výškovým metrů k rozcestí pod Travným v pohodě zvládám po cestě. Tam mě překvapila turistka mířící z vrcholu. Na něj už budu muset po svých. Cesta mezi kořeny ani nic jiného nedovoluje, ale já jsem spokojený.
Ne nadarmo je Travný méně navštěvovaná hora. Výhled je prakticky nulový. Jediný výhled byl cestou nahoru, směrem na Lysou horu. Dalo by se zde ale stanovat. Nicméně vrchol Travný s 1203 m n.m. je pokořen.
Směrem na Malý Travný se jelo dobře, mírným klesáním. Dále vedla zelená značka prudce z kopce mezi kameny. Dát se tudy ale znamenalo dostat se na asfaltku, tak jsem to podstoupil. O 130 metrů níže čekalo odpočívadlo a já mohl konečně posvačit. Bylo už před dvanáctou, ale déšť nikde.
Klesat do údolí Morávky značilo velice dlouhý sjezd. Občas se otevřel obzor a já udiveně koukal do propasti, do níž hodlám sjet. Vyjel jsem na začátku přehrady Morávka a dal se po proudu řeky, což zatím neznamenalo z kopce. To platilo až za hrází, která je veřejnosti nepřístupná.
Podél Morávky jsem jel až pod Raškovice, kde jsem odbočil na cyklostezku do Janovic. Odsud přes Pržno do Frýdlantu to bylo už kousek. Tam skončila má dnešní úspěšná trasa. Pršet začalo až v 6 večer.

Trasa:

Frýdlant n. O.-zastávka, žst. -  Nová Ves - Lubno - Pražmo - Krásná - Zlatník - Plato, rozc. - Travný - Malý Travný - Úspolka - Morávka - Raškovice - Janovice - Pržno - Frýdlant - Ostravice.

 Malenovice

  Tošanovský vodopád

 Mohelnický vodopád

Travný vodopád

 Cestou na Travný

 Travný - vrchol

 Pod Malým Travným

 Údolí Morávky, vrch Slavíč

Přehrada Morávka