Sedloňův blog: Beskydy - základna Ostravice (6/7)

Hřebenovka Javorový - Ropice - Prašivá

V sobotu ráno jsem čekal ve vlaku poloprázdno, ale opak byl pravdou, lidí jako máku! Ono holt při dopravní infrastruktuře Moravskoslezského kraje není divu. Až překvapivě fungující vlaková doprava na Ostravsku. To se to pak cestuje. Nesedl jsem si ani z Frýdku, ale ještě se dnes na kole nasedím, řekl jsem si.

Projeli jsme Hnojník a já vystupoval ve Stříteži. Javorový už mě vítal, stožár na jeho vrcholu je charakteristický. Cestou jsem mohl vidět další dřevěný kostelík, konkrétně v Gutech. To by ale nesměl loni vyhořet. Na místě po něm nebylo památky. Co dalšího jsem neviděl, byl Gutský vodopád. A já si k němu udělal odbočku z modré značky. Zdálo se mi, že tok, jenž přejíždím, je Oldřichovský potok, ale téměř nic tam neteklo. Když se mi zdálo, že jedu dlouho, kouknu do mapy a ta mi to potvrdila. Nemělo ale cenu se vracet, kde neteče voda, nemůže být vodopád. A strmý terén uz vůbec nestojí za to, abych se šel ujistit.

Na Malý Javorový jsem se vyšplhal po zelené. Počasí hezké, ale viditelnost stále nedokonalá. Severně byla vidět severomoravská aglomerace od Ostravy po Těšín a na východě Slezské Beskydy. Přímo naproti se tyčil Ostrý.

Malý Javorový měří 947 m.n.m. a kromě televizního retranslačního vysílače je zde horská služba, sjezdovka a horská chata. Turistů je zde přiměřeně.

Za trasu dne jsem si zvolil hřebenovku odsud až na Malou Prašivou. Ona samotná měří 13 km a nejvyšší bod je kus nad tisíci metrovou hranicí.

Výšlap na první tisícovku dneška jsem začal od rozcestí pod Malým Javorovým. Stoupl jsem téměř o sto výškových metrů na Javorový (1032 m). Zde však nic zajímavého nebylo, dokonce se na zbytek trasy zatáhlo. Následovala houpavá cesta od vrcholu k vrcholu. Jízdou se to nedalo nazvat, protože místy jsem tlačil i snášel. Tentokrát jen přibržďoval. S tímto jsem však počítal. Ne však s tím, že nebudou skoro žádné výhledy. Po Šindelné (1000 m) přišel onen nejvyšsí bod hřebenovky. Ropice se tyčí až do 1083 m n.m., ale ani zde nečekejte zázraky. Ještě jednou jsem se dotkl tisícovky na Velkém Lipovém (999 m) a pak už následovaly nižší kopce. Pod Lipovým jsem se poprvé pokochal výhledy do údolí Ropičanky, kolem které se hřebenovka točí do podkovy, a na Těšínsko.

Po tisícovkách následovala série tří turistických chat. První v cestě stála Ropička, pojmenovaná podle blízkého vrcholu. Cestou na chatu Kotař jsem se kochal pro změnu pohledem na Travný a Lysou horu.

Pak už jen zbývalo objet vrchol Čupelu a stanout na Velké Prašivé (843 m) u stožáru. Potom už mě čekalo klesání na Malou Prašivou. Někdo z turistů, které jsem potkal, říkal, jak si užiju sjezd. Vůbec ne. Krpál jako blázen. Ruce na brzdách a oči na šťopkách.

Na Malé Prašivé to byl takový malý jarmark. Kromě horské chaty zde byly i stánky. Těžko říct zda vyjímečně či pravidelně. Zaujal mě další dřevěný kostelík. Nejvíce jsem se těšil na výhled z věže chaty. Jenže na ni se chodí jednou denně dopoledne, protože se na její ochoz jde přes jeden z pokojů. Možná však, že to až taková škoda není, protože se mi zdálo, že stromy už výhled zahalily. Náhradou je svah za kostelem sloužící paraglidistům jako startoviště. Vidět byla Lysá hora, Ondřejník, Kněhyně, Radhošť, kopce kolem Kopřivnice a roviny kolem Frýdku-Místku. Nakonec slušná kompenzace.

Ještě dost námahy mě stálo, abych po modré dojel k Visutému potoku, kde mají být také vodopády. Jenže místo burácení vody o skálu zde byly pouze kapající čůrky. Škoda. Kdy jindy by tu mělo něco téct, než po dvou dnech deště?

Potom už jsem upaloval směr Ostravice přes Raškovice, Janovice a Lubno. Výlet jsem zhodnotil jako povedený. Cesty po hřebenovce byly takové, jaké jsem očekával.

Trasa:
Střítež, žst. - Smilovice - Guty - Guty-Rucki, rozc. - Gutské vodopády - Malý Javorový - Javorový - Ropice, rozc. - Pod Velkým Lipovým, rozc - Ropička - Kotař-chata - Prašivá-chata KČT - Nad Vysutým, rozc. - Raškovice - Janovice - Lubno - Frýdlant - Ostravice.
63 km, 1323 m. př.