pondělí 24. září 2018

Východním Benešovským středohořím

Benešovské středohoří je geomorfologický okrsek patřící do podcelku Verneřické středohoří. Je nejsevernější částí Českého středohoří sahající až po obce Polevsko a Kytlice, kde hraničí s Lužickými horami. Zde leží i nejvyšší vrchol tohoto podcelku a já vás nyní na kole provedu touto méně známou krajinou středohoří. Vybral jsem si k tomu sice konec září, ale počasí bylo jako v prosinci. 

Výlet jsem začal v Kytlicích, což je malebná obec v údolí Kamenice. Milovníky piva by zde mohl zajímat minipivovar Helene, 200 metrů jižně od vlakové zastávky. Mě však zajímají vrcholy Benešovského středohoří. U kostela se napojím na žlutou značku a vyjedu k rozcestí Pod Stříbrným vrchem. Cestou se otevírají hezké výhledy na Lužické hory. Nejprve chci najít skalní útvar Psí kostel, ale to se mi nedaří. Vylezu si tedy na první dnešní kopec, jímž je Stříbrný vrch. Na něm jsem musel přečkat krupobití, trvající asi 15 minut.
Střibrný vrch leží v nejsevernější části Českého středohoří jižně od obce Kytlice. Měří 609 m n.m. a na jeho listnatým lesem zalesněném vrcholu se nachází skála se sloupkovitým rozpadem čediče, což je pro tuto oblast typické. Podobný úkaz najdeme na Panské skále v Kamenickém Šenově nebo na Zlatém vrchu vedle Studence. Výhledy se nabízejí z jihovýchodního svahu směrem na západ.
Hned vedle je Medvědí hůrka, ale najít její vrchol nebylo vůbec snadné. Vylezl jsem na ni ze severu, ale z jihu sem vede lesní cesta. Nevadí, důležitý je výsledek.
Medvědí hůrka je s 643 m n.m. nejvyšším vrcholem Benešovského středohoří. Jde o zalesněný znělcový kopec vyčnívající z táhlého horského hřebene asi 1 km severně od Polevska. Kopec má dva nevýrazné vrcholky. Nižší severní je poměrně rozsáhlý, kdežto hlavní vrcholek tvoří nevelký úzký hřbítek, vybíhající směrem k jihozápadu. Temeno kopce je na západní straně ohraničené strmým kamenitým srázem, který na severu přechází do stupňovité skalní stěny. Z nich se otevírá výhled k západu na kopce v okolí Kamenického Šenova a České Kamenice, za kterými je na obzoru vidět Buková hora, Děčínský Sněžník, Růžovský vrch a stolové hory Saského Švýcarska. Kousek pod srázem prochází lesní cesta z Kytlic do Polevska, u níž je po pravé straně Lesní pramen, který ale v létě obvykle vysychá.
Po žluté značce, téměř po rovině, se posouvám pouze o kilometr na jih, kde mě čeká Polevský vrch.
Polevský vrch (626 m) je protáhlý znělcový kopec s plochým travnatým hřebenem, odkud jsou výhledy do dalekého okolí. Na východním svahu kdysi stávala poustevna, zvaná Tillhäusel, ve které žil v letech 1739-1789 poustevník Eleazar Oppitz. V roce 1875 byla zbořena, ale ještě na počátku 20. století se v jejím okolí vyskytovaly neobvyklé rostliny. Ty zřejmě pocházely z poustevníkovy zahrádky. Ve 30. letech byl na místě zaniklé poustevny postaven lyžařský skokanský můstek, který zde vydržel asi do 2. světové války. Dnes jsou na jihovýchodním svahu lyžařské vleky, slalomová dráha a malý skokanský můstek. V okolních lesích je také několik běžeckých tratí.
Na vrcholu najdeme malý posed a vysokou jeřabinu. Z tohoto místa se otevírá daleký výhled na jihovýchod. Předně zaujme kužel Klíče a za ním další kopce Lužických hor. Za dobré viditelnosti lze zahlédnout špičatý Ještěd, homole Polomených hor nebo dvojvrchol Bezdězu.
Jen se zhoupnu přes sedýlko a už jedu po temeni dalšího kopce. Na něm je pro změnu zajímavý čedičový lom a lokalita U Obrázku.
Vrchol Klučky je 3 km dlouhý zalesněný čedičový hřbet s několika nepatrnými vrcholky. Nejvyšší z nich měří 642 m n.m. a v jeho severním svahu je již nefunkční čedičový lom. Jeho stěny zdobí pravidelné čedičové sloupy. Nad lomem je vyhlídkové místo, odkud je pěkný pohled na lužickohorské dominanty Studenec a Jedlovou.
Na západním konci hřbetu poblíž Práchně stojí ocelový radiokomunikační stožár. Asi 200 metrů jihovýchodně od něj je v lese místo s názvem Obrázek (něm. Bildstein), nazvané podle obrazu Nejsvětější Trojice, který zde kdysi visel. V roce 1884 zde bylo zřízeno sezónní občerstvení a 2. srpna 1891 zde členové Horského spolku pro České Švýcarsko vystavěli novou chatu s pohostinstvím a dřevěnou vyhlídkovou věž. Na přelomu 19. a 20. století byl ale zdejší hostinec několikrát vypálen. Obnoven již nebyl a na skalním ostrohu zůstala stát jen dřevěná rozhledna, která jako zázrakem zkáze unikla a rozpadla se až několik let po 2. světové válce. Dnes na místě najdeme pouze základy obou staveb.
Nyní mě čeká obec Prácheň, kde je známá Panská skála. Na ní už jsem v minulosti byl a tak se vydám rovnou k poslednímu vyhlídkovému cíli, kterým je Česká skála. Zavede mě tam modrá značka.
Mezi obcemi Slunečná a Prácheň je zalesněný, zhruba 4 km dlouhý, hřeben se čtyřmi vrcholy. Nejzajímavější z nich se nazývá Česká skála (Češka), zvedající se do výšky 629 m n.m. Ze západní strany není příliš výrazný, avšak k severovýchodu spadá do údolí strmými srázy se skalami, které tvoří sloupcovitá odlučnost čediče. Níže jsou svahové sutě částečně zarostlé řídkým lesem. V 80. letech 20. století byly do masivu České skály vyraženy dvě krátké průzkumné štoly, které sloužily k ověření zásob těžitelného čediče. V obou případech jde o jednoduché chodby bez rozvětvení, dlouhé pár desítek metrů. V současnosti slouží jako zimoviště netopýrů a nejsou přístupny. Ze skály se otevírá daleký výhled východním směrem.
Po modré značce sjíždím na silnici do Slunečné a přes Skalici jedu do Manušic. Zde se napojím na novou cyklostezku s názvem Varhany a po ní dojedu do České Lípy. Cyklostezka vznikla na tělese bývalé tratě z České Lípy do Kamenického Šenova. V České Lípě končí tento výlet ve stylu ,,hodně muziky za málo peněz," aneb hodně cílů na málo kilometrech.

Trasa:
Kytlice - Stříbrný vrch - Pod Medvědí hůrkou, rozc. - Polevský vrch - Nad Polevskem, rozc. - Klučky - Prácheň - Česká skála - Slunečná - Skalice - Manušice - Česká Lípa.
23 km, 323 m. př.


 Stříbrný vrch

 Medvědí hůrka a výhled na severozápad

 Polevský vrch a výhled na východ
 Klučky


Česká skála a výhled na severozápad a Českou Lípu s Ještědem

sobota 22. září 2018

Šumperk (3/3)

Od Moravské Sázavy k Orlici

Třetí a poslední den na Šumpersku začnu vlakovým přesunem do Zábřeha, odkud se konečně projedu po cyklostezce vedoucí na tělese bývalé trati. Léta kolem ní jezdím vlakem a nyní přišel čas to po ní zkusit na kole.
Ve stínu už je po ránu zima, jako že v tomto hlubokém údolí Moravské Sázavy je ho dostatek. Za vsí Lupěné je u cyklostezky malý skanzen, kde se návštěvník dozví vše podstatné o této dráze. Ta bývalá téměř dokonale kopíruje tok řeky, takže se tu cyklostezka hezky kroutí.
V Hoštejně navštěvuji zříceninu hradu na návrší. Hrad založil Boreš z Rýzmburka v polovině 13. století. Zříceninou se stal za husitských válek díky Rakušanům. Nejen, že nebyl už obnoven, ale po čase byl stržen, aby se nestal útočištěm lapků. V roce 1847 byl zde postaven zdaleka viditelný obelisk jako památník dokončení železniční tratě z Olomouce do Prahy.
V osadě Popelák odbočuje cyklostezka podél Ospitzkého potoka a já s ní. Zajímá mě totiž zřícenina kláštera Koruna Panny Marie v Třebařově. Klášter augustiniánů byl založen ve 13. století a brzy se stal kulturním a duchovním centrem kraje. Během husitských válek byl však vypleněn a od roku 1550 zůstal definitivně opuštěný. Dnes zde najdete zbytky zdí klášterního kostela s gotickými okny a přilehlou dřevěnou zvonici.
Odsud pokračuji ještě kus podél Moravské Sázavy do Lanškrouna. Zde se pouze stavuji pro razítko rozhledny Hláska na Kypuši. Ta se nacházi v lesíku nad Lanškrounskými rybníky ve 450 m n.m.
Nad sjezdovkou na kopci Kypuš vyrostla 8,5 metrů vysoká rozhledna. Mohutná kamenná podezdívka nese dřevěnou nástavbu s vyhlídkovým ochozem. Okolní vegetace umožňuje výhled pouze na severovýchod ve směru bývalé sjezdovky.
Odsud mířím na sever na Mariánskou Horu. Přijíždím sem po modré značce a cyklostezce. Roku 1814 tudy projížděl místní forman s nákladem mlýnských kamenů. Na rozježděné cestě se vůz převrátil a forman pod ním zůstal uvězněn. Když prosil o pomoc Pannu Marii, zjevila se mu zářící paní, která mu podala pomocnou ruku. V 1864 zde byla postavena kaplička a o 11 let později i dnešní kostel, v jehož vnitřku zůstala kaplička zachována. Lesem vede k poutnímu místu křížová cesta.
O kus dále stojí další, o dost mladší stavba. Rozhledna Mariánka vyrostla před pár lety na evropském rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Název nese podle kostela. Z vyhlídkové plošiny ve výšce necelých 19 metrů je pěkný rozhled na Orlické hory, Zábřežskou vrchovinu a okolí Lanškrouna. Za dobré viditelnosti je možné zahlédnout i vrcholky Krkonoš a Jeseníků. Vedle rozhledny ještě najdeme přístřešek pro turisty. V něm jsem si hezky odpočinul, než přijela více zralá cykloturistka. Také má dnes na programu delší cestu, až do Litomyšle.
Razítko rozhledny mají v Horní Čermné, na kterou je hezký pohled ze silnice. Než do ní klesnu, udělám fotku. Poté sjíždím k Tiché Orlici, podél níž pojedu minimálně do Letohradu. V tvrzi Orlice odmítám drahé hotovky a tudíž pokračuji s vidinou lepšího v Letohradu. Nakonec můj oběd stejně atakoval půl druhé stovky korun, takže jsem si moc nepolepšil. Holt nebyl čas ani chuť hledat něco lepšího. Tím ale rozhodně nezchudnu. Naopak jsem se dnes obohatil o další poznatky, kilometry a zajímavá místa. Domů pojedu vlakem nakonec už odsud.

Trasa:
Zábřeh - Hoštejn - Koruna - Krasíkov - Lubník - Lanškroun - Kypuš, rozhl. - Mariánská Hora - Mariánka, rohl. - Horní Čermná - Dolní Čermná - Orlice - Letohrad.
64 km, 491 m n.m.

 Hoštejn

 Hrad Hoštejn a výhled do údolí Moravské Sázavy
 Klášter Koruna
 Lanškroun
 Rozhledna Hláska na Kypuši
 Kostel na Mariánské hoře

Rozhledna Mariánka a výhled na severovýchod

Šumperk (2/3)

Na Dlouhé stráně

Druhý den pobytu v bráně Jeseníků mě čeká výšlap na největší technické dílo u nás, čímž je horní nádrž elektrárny Dlouhé stráně vybudovaná na vrcholu Mravenečníku. Startovat budu v Koutech nad Desnou, kam se přiblížím vlakem. Od doby, co zelektrifikovali trať Šumperk - Kouty a dopravu zajišťují ČD, je radost tudy cestovat. Kolem dvaceti párů vlaků jedoucích z Koutů až do Nezamyslic je skvělá dopravní infrastruktura.
V Koutech se zdržuji jen krátce u dolní stanice lanovky pro razítko rozhledny na Medvědí hoře, kam za chvíli zahájím výšlap. Tato lanovka tam sice jezdí, ale to bych byl ,,úplnej měkoň," kdybych ji použil. Užívám si krátký sjezd do Loučné, odkud je nejlepší výjezd na hřebeny Jeseníků.
Výjezd začíná podél Tříramenného potoka po CT č. 6155, která mě dovede až k rozhledně. Stoupám převážně lesem, občas se otevřou výhledy na protější hřeben s vyhlídkovým vrcholem Tři kameny. Zbytek cesty nakonec zvládám také a odpočívám v 1100 m n.m. pod vrcholem Medvědí hory. Po svačině se půjdu rozhlédnout z jedné z nejnovějších rozhleden Jeseníků.
Osmnáctimetrová Rozhledna u Tetřeví chaty byla postavena v roce 2014. Železná stavba s dřevěným opláštěním stojí v 1095 m n.m. u horní stanice lanovky na Medvědí horu. Na výstavbu bylo použito výhradně prostředků státního podniku Lesy ČR z „Programu 2020 – zajištění cílů veřejného zájmu“ zaměřeného na podporu a rozvoj veřejně prospěšných funkcí lesů. Rozhledna je volně přístupná. Výhled se orientuje od západu na sever. Z Hrubého Jeseníku lze spatřit pouze Černou stráň, Červenohorské sedlo a hřeben Šerák - Keprník.
Pokračuji k Tetreví chatě, která je však turistům nepřístupná. Přístupná je ale Rysí skála, na níž mě upozornil kamarád (co by jistě taky rád zde byl) Luboš. Sakra dobře jsem udělal, že jsem si sem odbočil. Jde o upravenou skalní vyhlidku, z níž je úchvatný pohled do údolí Borového potoka a Desné. Nad nimi vévodí Praděd. U vyhlídky je také kryté odpočívadlo.
Odpočívat teď rozhodně nebudu, čeká mě výjezd na nejvyšší bod dneška a na super atrakci. Zhruba 200 výškových metrů nade mnou se rozlévá hladina horní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně.
Výjezd na vrchol Mravenečníku není mou premiérou, už jsem zde byl v roce 2009. Počasí je ale podobné, sokoro jasno a daleká viditelnost. Odsud už je vidět z Jeseníků mnohem více. Třeba Praděd nebo hřebenovka Ovčárna - Skřítek. Za Králickým Sněžníkem vykukují Orlické hory a jihozápadně zeje údolí Desné a okolí Šumperka.
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je nejvýkonější vodní elektrárnou v ČR s výkonem 2 x 325 MW. Jejím vlastníkem je společnost ČEZ a dokončena byla v roce 1996. Jelikož se areál nachází v CHKO Jeseníky, je celý provoz umístěn v podzemí. Hlavním úkolem elektrárny je zabezpečit stabilitu elektrizační soustavy, pro kterou je nezbytná rovnováha mezi aktuální spotřebou a výkonem dodávaným energetickými zdroji. Čili, když je v řece Desné nedostatek vody, dodává se zbytek vody z horní nádrže. Horní nádrž je vybudována na vrcholu Mravenečníku a nese název Dlouhé stráně v 1350 m n.m. a má provozní objem 2 580 000 m³ a zabírá plochu 15,4 ha, s největší hloubkou 26 metrů. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v 825 m n.m. a má celkový objem 3 405 000 m³ na ploše 16,3 ha.
Dlouhé stráně opouštím jihovýchodním směrem a zastavuji na vyhlídce pod Homolí. Naproti mě jesenický hřeben Ovčárna - Skřítek a pode mnou burácí říčka Merta. Tam za chvíli navštívím jeden vodopád, přesnějí řečeno kaskádu.
Kaskáda Merty je jeden ze známějších vodopádů Jeseníků. Vede k němu vyšlapaná pěšina, od silničky dlouhá asi kilometr. Sám jsem se přesvědčil, že cesta nebyla nejsnadnější, ale místo je to hezké. Čtyřmetrová kaskáda přepadává přes skalní blok.
Mírně vlnitou cestou lesem pokračuji na rozcestí Skřítek. Někde pode mnou zůstává ztracen Ztracený vodopád a já zanedlouho vyjíždím na silnici. Po ní jedu kousek k Motorestu Skřítek. Odsud se chytám zelené značky a nabírám směr rozcestí Hvězda. Cestou se rozhlédnu ze skály Krtinec.
Od Hvězdy mě čeká namáhavý výšlap na Kamenný vrch, kde stojí Mirkova věž. Je to takový lepší posed s pěkným výhledem. Kvůli vzrostlejším stromům však již není kruhový.
Nad údolím Malínského potoka sjíždím do Malína a definitvně opouštím jesenické kopce. Do Šumperka dojíždím po hlavní silnici a tentokrát dojíždím s plnou duší. Před devíti lety jsem také tudy končil jeden z výletů a před Šumperkem jsem zjistil, že mám už ten den potřetí prázdné kolo.
Dnešní výlet se však do puntíku povedl. Byla to sice makačka, ale v krásné přírodě. Nejvíc mě nadchla Rysí skála s fascinujícím výhledem do hlubokého údolí. Takovéto výhledy moc neznám.

Trasa:
Kouty nad Desnou - Loučná nad Desnou - Pod Vlčím sedlem, rozc. - Medvědí hora, lan. - Tetřeví chata - Rysí skála - Dlouhé stráně-horní nádrž - Malá Jezerná, rozc. - Pod Zadním Hutiskem, rozc. - Skřítek - Hvězda, rozc. - Kamenec - Nový Malín - Šumperk.
63 km, 1350 m. př.


 Rozhledna U Tetřeví chaty a výhled na západ

 Rysí skála a výhled na východ

 Dlouhé stráně-horní nádrž a výhled na západ
 Vyhlídka na hřeben Skřítek - Ovčárna
 Kaskáda Merty

 Skála Krtinec a výhled na západ

Mirkova věž a výhled na sever

Šumperk (1/3)

Po vyhlídkách kolem Šumperka

Už se mi stýskalo po Jeseníkách, dlouho jsem zde nebyl. K návratu do těchto končin mě přinutily dvě nové rozhledny a jedna skalní vyhlídka. Jako zpestření výletu bude přítomnost kámoše Vojty z Olomouce, s kterým se téměř po roce sejdeme a projedeme. Ze tří plánovaných dnů mě bude dnes doprovázet.
Sraz a tím pádem i start naší trasy je v Zábřehu, odkud se pustíme severozápadním směrem. Konkrétně na Nový Dvůr, kde se napojíme na cyklostezku podél Moravy. Nad soutokem s Desnou už musíme být ve střehu, abychom v Postřelmově nepřestřelili a trefili další cestu. V Sudkově se chytíme zelené značky, kterou opustíme u vlakového nádraží Bludov. Zároveň stojíme pod kopcem Brusná, jenž je naším prvním cílem. Dostat se ale na něj chce trochu té fyzické námahy navíc a o jízdě v sedle nemůže být ani řeč. Je sobota, takže si sem našlo cestu dost Bludovanů, pro které je to skvělé místo pro odpolední vycházku.
Rozhledna Brusná stojí od roku 2015 na stejnojmenném vrcholu vysokém 364 m n.m. Dosahuje výšky 12 metrů a díky holým partiím kopce je z ní kruhový výhled. Je postavena ze čtyř nosných dřevěných sloupů a schodiště z pozinkované oceli. Součástí vyhlídky je i kryté posezení. Rozhledna je přístupná v otevíracích hodinách a vstup je zpoplatněn. 
Jako na dlani je Hrubý Jeseník, Zábřežská vrchovina, Bludov a Zábřeh. Při dobré viditelnosti se může jižně objevit i Velký Kosíř.
S rukama na brzdách sjíždíme do Bludova, kde rádi zabloudíme do centra doplnit kalorie v podobě dortíku. Čekají nás totiž zase kopce. Ten menší k lokalitě Zámeček, nad níž je zřícenina hradu Bludov. Ten však dnes oželíme. Sjíždíme do Šumperka a jeho ulicemi se propleteme po CT č. 6187 až na severní okraj k rozcestí Tulinka. Tulit se ale nebudeme, ještě nás totiž čeká 250 výškových metrů na Městské skály. K nim jedeme nakonec delší, ale pohodlnější cestou přes rozcestí Nad skálami. Po zelené značce už moc jet nejde, tak zamykáme kola u stromu a zbytek dojdeme pěšky. Nacházíme tu pár lidí, většina po chvíli odchází. Zůstává pouze chlápek, s nímž si chvíli povídáme. Já mezitím dělám krkolomné foto vyhlídky z protější skály. Je to nepohodlné, ale jediné místo, odkud jde vyhlídka vyfotit.
Městské skály se jmenuje skalní vyhlídka severně od Šumperka v 675 m n.m. Název získala podle polohy poblíž města. Jedná se o soustavu útesů a věží. Na vrcholku skály byl postaven vyhlídkový altán, z kterého je pěkný pohled na okolí Šumperka, Jeseníky s vrcholem Pradědu, Háj s rozhlednou nebo Rapotínsko a Sobotínsko.
Z rozcestí Nad skálami si odskočíme na Voštinovou skálu. Dovede nás tam žlutá značka. Zde jsme pro změnu sami. Skála je složena z horniny pegmatitu a ruly, je částečně zarostlá a nabízí výhled západním směrem do údolí Moravy a na Hanušovickou vrchovinu.
Žluté značky se držíme i do obce Rejchartice, kam je to mírnějsí sjezd po polní cestě. Vsi dominuje kostel sv. Michala, my ale atakujeme modrou značku a vyvezeme se k rozcestí Samota pod Bukový kopec. V jeho východním svahu stojí také nová rozhledna. Zde už je méně lidí než než na Brusné, přeci jen jde o odlehlejší místo.
Rok a měsíc trvala výstavba dřevěné rozhledny na Předním Bukovém kopci. Bukovka byla otevřena v listopadu 2016 ve výšce 624 m n.m. Krásných 111 ocelovych schodů vás vynese do 17 metrů, kde se nachází krytý ochoz. Z něho se nabízí výhled na Rapotín, údolí řeky Desná, Šumperk, Háj s rozhlednou, Hrubý Jeseník a Králický Sněžník. Rozhledna je volně přístupná a vstupné se neplatí.
Po žluté značce sjíždíme do Rapotína a pro dnešek máme ,,odpracováno." Na zastávce Petrov nad Desnou chytáme ,,osobák" do Olomouce, kterým se svezu do Šumperka. Tam se loučím s dnešním parťákem, který po dnešním výletě usoudil, že na těch rozhlednách a vyhlídkách něco bude.

Trasa:
Zábřeh - Nový Dvůr, rozc. - Pazderna - Postřelmov - Sudkov - Bludov, žst. - Brusná, rozhl. - Bludov - Zámeček, rozc. - Šumperk - U Nových Domků, rozc. - Nad skálami, rozc. - Městské skály - Voštinova skála - Rejchartice - Bukovka, rozhl. - Petrov n. Desnou, žst.
41 km,729 m. př.


 Brusná a výhled na sever

 Městské skály a výhled na východ

 Voštinova skála a výhled na západ

 Bukovka a výhled na severovýchod
Rejchartice

pátek 14. září 2018

Krzeszów

Třicet kilometrů severovýchodně od Trutnova, v Dolnoslezském vojvodství, v polském okrese Kamienna Góra leží vesnice, v níž se ukrývá evropský barokní skvost. Krzeszów (česky Křesobor či Křešov a německy Grüssau) je obec s počtem 1500 obyvatel, vzdálena cca 15 km od hraničního přechodu Královec. Zdejší cisterciácký klášterní komplex s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie založila v květnu 1242 Anna Česká, vdova po slezském a polském knížeti Jindřichovi II. Pobožném. V klášteře sídlili benediktinští mniši z Opatovického kláštera. Roku 1392 se stal součástí Zemí Koruny české. Během husitských válek byl klášter poničen a zchátral. Po připojení Slezska k Prusku v roce 1741 začala jeho postupná záchrana a z klášterního kostela se stal farní kostel 20. století.
V roce 1924 papež Pius XII. klášter znovu povýšil na opatství, avšak v roce 1940 klášter zrušila nacistická vláda a budovy zkonfiskovala pro účely sběrného tábora. V roce 1942, během bombardování Berlína, sem byla přemístěna velká část sbírek Berlínské státní knihovny.
Postupimskou dohodou z roku 1945 připadlo dolnoslezské území pod polskou správu. Komplex byl sice po válce navrácen mnichům, ale ti byli v květnu 1946 ze Slezska polskou vládou vyhnáni jako etničtí Němci.
Komplex se skládá z menší baziliky Nanebevzetí Panny Marie, kostela sv. Josefa, mauzolea Slezských Piastovců a kláštera sester benediktinek. V objektu kláštera se pořádají prohlídky podle návštěvních hodin.







Stejně zajímavým cílem je i zdejší Kalvárie a Betlém. Kalvárii tvoří 16 kaplí a 32 zastavení křížové cesty. Autorem nápadu byl všestranný opat Bernard Rosa, který ji pod dojmem poutě do Říma roku 1661 založil. Zajímavostí je, že zde není zachováno pořadí průběhu celé křížové cesty. Začátek kalvárie je v kapli sv. Máří Magdalény, poté trasa vede k Betlému a zpět po okolních návrších. Procházka zabere 2 až 3 hodiny a většina zastavení má podobu kapliček s výklenky se soškou nebo obrázkem. Největší oblibě se kalvárie těšila v období slávy celého opatství, tedy v 18. století. To sem přicházelo až 20 000 návštěvníků ročně.

Zdroj: https://krkonossky.denik.cz/zpravy_region/krzeszow-nenabizi-jen-klasterni-komplex-ale-i-kalvarii-a-betlem-20130813.html

Podél Malého Labe

Poslední cyklovýlet v okolí Špindlu povede podél Malého Labe. Na rozcestí Krásné Pláně už jsem stoupal včera a tudíž dnes jsem si to chtěl ulehčit, protože se mi nechtělo jet stejnou trasu dva dny po sobě. Místo velmi drahé lanovky ze Svatého Petra jsem se nechal vyvézt autem k zmíněnému rozcestí. Odsud jsem ale ještě musel vystoupat 200 výškových metrů k lokalitě Boudy na Planině. Zde to byl nevídaný balzám uprostřed Krkonoš. Nikde ani živáčka a vysokohorská příroda s pěknými výhledy. Ani celé tři dny jsem na zdejší poměry nepotkával moc lidí. Bouda na Pláni také zeje prázdnotou, má však zajímavou historii.
Bouda na Pláni leží ve výšce 1180 m n.m. pod vrcholem Přední Planiny (1198 m) a patří pod katastr Přední Labské. Postavil ji v roce 1530 krkonošský rod Rennerů několik let před tím, než do Krkonoš přišli první dřevaři. První zmínka o boudě ale pochází až z roku 1676. Od léta 1934 se v boudě ubytovávali významní hosté z Německa, kteří se řadili k nacistickým odpůrcům. Mezi nimi byli také svídnický profesor Adolf Reichwein a plukovník hrabě Claus von Stauffenberg. Naposledy se zde sešli v březnu 1944, aby domluvili podrobnosti atentátu na Adolfa Hitlera. Do celé akce byl zasvěcen i boudař Heinrich Renner.
Nyní se potřebuji dostat k Malému Labi, které zde ještě má přídomek Klínový potok. Po zelené značce klesám k lokalitě Klášterka a zároveň hledím severovýchodním směrem ke Klínovým Boudám, kde Malé Labe pramení. Klášterka se jmenuje i sympatická chata se zvoničkou. Všude kolem se pase dobytek a ani zde nepotkávám člověka. Za Klášterkou klesnu po neznačené cestě k Malému Labi kus nad vodopádem. Klesal jsem ale pěšky s kolem vedle sebe.
Vodopád Klínového potoka leží na Malém Labi v 970 m n.m. Voda přechází přes skalní výběžek, který vodopád rozděluje na levé svislejší a pravé pozvolnější rameno. Pravé rameno má sklon jen kolem 30°, a tak se jedná spíš o skluzavku než vodopád. Jeho výška je 2,5 metru.
Půl kilometru pod vodopádem se dostávám na lepší cestu a hned se jede rychleji. Pod Hranostají skálou najíždím na asfaltku vedoucí od Hříběcí boudy. Zároveň jsem přijel na severní okraj Strážného, konkrétně Jezerních Domků. Zde jsem také projížděl včera. Dnes však mířím z kopce směr Dolní Dvůr. Zde najdeme kostel sv. Josefa a kapli sv. Michaela Archanděla. Odsud pod soutokem s Kotelským potokem má už řeka jediný název, Malé Labe.
Malé Labe pramení jako Klínový potok u Klínových Bud ve výšce 1280 m n.m. Jeden z pramenů je studánka Klínovka, která je upravená v podobě koryta vytesaného do kmene. Je odsud krásný výhled do údolí Malého Labe i na vrcholy Krkonoš. Celých 24 km si řeka drží převážně jižní směr a u Prosečného ústí zleva do Labe ve 360 m n.m. Na toku řeky najdeme pouze malé obce jako Strážné, Dolní Dvůr, Lánov a Prosečné.
Zbytek toku Malého Labe jsem více méně projel. Zastavil jsem se už pouze v Dolním Lánově u kostela sv. Jakuba. Zaujala mě na něm jeho neudržovanost a pěkný výhled na Krkonoše. Vede k němu i křížová cesta. Renesanční kostel navrhl severoitalský architekt Carlo Valmadi. Nejstarší částí kostela je presbytář z předhusitské doby.
A máme tu soutok s Labem. Kdo by se chtěl na toto místo podívat, může k tomu použít i vlak. Zhruba 100 metrů odsud je zastávka Prosečné. V pohodičce jsem dojel do Hostinného, kde byl konec mé trasy. Zde jsem si ještě vylezl na radniční věž za výhledem.
Budova radnice je ojedinělá stavba u nás. Byla postavena na základech dvou gotických domů a poprvé je zmíněna v 15. století. V roce 1525 byla k radniční budově přistavěna renesanční radniční věž. Po požáru v roce 1610 ji přestavěl ital Carol Valmadi. V průčelí věže stojí postavy dvou 4,80 metrů vysokých obrů (rolandů) v římské zbroji. Na věž byli umístěni v roce 1641. Poslední a nejvýznamnější přestavba radnice proběhla v roce 1912, kdy byla zrestaurována v předcházejících letech silně poškozená sgrafita.
S Lubošem jsem usedl na terasu cukrárny U Davídků a mohl se kochat pěknou radnicí i dcerou majitelů, momentálně servírkou. Nejen díky ní musím tento podnik pochválit a doporučit. To jsem ale ještě netušil, že Vrbička zítra spadne z bazénu a už si nezajezdím.

Trasa:

Krásné pláně, rozc. - Přední Planina - Klášterka - vdp. Klínového potoka - Jezerní Domky - Dolní Dvůr - Lánov - Prosečné - Hostinné.
33 km, 240 m. př.


 Bouda na Pláni a výhled na Zadní Planinu a Renerovky

 Chata Klášterka a výhled do údolí Malého Labe



 Malé Labe
 Hranostají skála
 Dolní Dvůr - kostel sv. Josefa
 Lánov - kostel sv. Jakuba
 Soutok Labe s Malým Labem
 Hostinné - kostel Nejsvětější Trojice

Hostinné - radnice a výhled na náměstí