Sedloňův blog: Východním Benešovským středohořím

Benešovské středohoří je geomorfologický okrsek patřící do podcelku Verneřické středohoří. Je nejsevernější částí Českého středohoří sahající až po obce Polevsko a Kytlice, kde hraničí s Lužickými horami. Zde leží i nejvyšší vrchol tohoto podcelku a já vás nyní na kole provedu touto méně známou krajinou středohoří. Vybral jsem si k tomu sice konec září, ale počasí bylo jako v prosinci.

Výlet jsem začal v Kytlicích, což je malebná obec v údolí Kamenice. Milovníky piva by zde mohl zajímat minipivovar Helene, 200 metrů jižně od vlakové zastávky. Mě však zajímají vrcholy Benešovského středohoří. U kostela se napojím na žlutou značku a vyjedu k rozcestí Pod Stříbrným vrchem. Cestou se otevírají hezké výhledy na Lužické hory. Nejprve chci najít skalní útvar Psí kostel, ale to se mi nedaří. Vylezu si tedy na první dnešní kopec, jímž je Stříbrný vrch. Na něm jsem musel přečkat krupobití, trvající asi 15 minut.

Střibrný vrch leží v nejsevernější části Českého středohoří jižně od obce Kytlice. Měří 609 m n.m. a na jeho listnatým lesem zalesněném vrcholu se nachází skála se sloupkovitým rozpadem čediče, což je pro tuto oblast typické. Podobný úkaz najdeme na Panské skále v Kamenickém Šenově nebo na Zlatém vrchu vedle Studence. Výhledy se nabízejí z jihovýchodního svahu směrem na západ.

Hned vedle je Medvědí hůrka, ale najít její vrchol nebylo vůbec snadné. Vylezl jsem na ni ze severu, ale z jihu sem vede lesní cesta. Nevadí, důležitý je výsledek.

Medvědí hůrka je s 643 m n.m. nejvyšším vrcholem Benešovského středohoří. Jde o zalesněný znělcový kopec vyčnívající z táhlého horského hřebene asi 1 km severně od Polevska. Kopec má dva nevýrazné vrcholky. Nižší severní je poměrně rozsáhlý, kdežto hlavní vrcholek tvoří nevelký úzký hřbítek, vybíhající směrem k jihozápadu. Temeno kopce je na západní straně ohraničené strmým kamenitým srázem, který na severu přechází do stupňovité skalní stěny. Z nich se otevírá výhled k západu na kopce v okolí Kamenického Šenova a České Kamenice, za kterými je na obzoru vidět Buková hora, Děčínský Sněžník, Růžovský vrch a stolové hory Saského Švýcarska. Kousek pod srázem prochází lesní cesta z Kytlic do Polevska, u níž je po pravé straně Lesní pramen, který ale v létě obvykle vysychá.

Po žluté značce, téměř po rovině, se posouvám pouze o kilometr na jih, kde mě čeká Polevský vrch.

Polevský vrch (626 m) je protáhlý znělcový kopec s plochým travnatým hřebenem, odkud jsou výhledy do dalekého okolí. Na východním svahu kdysi stávala poustevna, zvaná Tillhäusel, ve které žil v letech 1739-1789 poustevník Eleazar Oppitz. V roce 1875 byla zbořena, ale ještě na počátku 20. století se v jejím okolí vyskytovaly neobvyklé rostliny. Ty zřejmě pocházely z poustevníkovy zahrádky. Ve 30. letech byl na místě zaniklé poustevny postaven lyžařský skokanský můstek, který zde vydržel asi do 2. světové války. Dnes jsou na jihovýchodním svahu lyžařské vleky, slalomová dráha a malý skokanský můstek. V okolních lesích je také několik běžeckých tratí.

Na vrcholu najdeme malý posed a vysokou jeřabinu. Z tohoto místa se otevírá daleký výhled na jihovýchod. Předně zaujme kužel Klíče a za ním další kopce Lužických hor. Za dobré viditelnosti lze zahlédnout špičatý Ještěd, homole Polomených hor nebo dvojvrchol Bezdězu.

Jen se zhoupnu přes sedýlko a už jedu po temeni dalšího kopce. Na něm je pro změnu zajímavý čedičový lom a lokalita U Obrázku.

Vrchol Klučky je 3 km dlouhý zalesněný čedičový hřbet s několika nepatrnými vrcholky. Nejvyšší z nich měří 642 m n.m. a v jeho severním svahu je již nefunkční čedičový lom. Jeho stěny zdobí pravidelné čedičové sloupy. Nad lomem je vyhlídkové místo, odkud je pěkný pohled na lužickohorské dominanty Studenec a Jedlovou.

Na západním konci hřbetu poblíž Práchně stojí ocelový radiokomunikační stožár. Asi 200 metrů jihovýchodně od něj je v lese místo s názvem Obrázek (něm. Bildstein), nazvané podle obrazu Nejsvětější Trojice, který zde kdysi visel. V roce 1884 zde bylo zřízeno sezónní občerstvení a 2. srpna 1891 zde členové Horského spolku pro České Švýcarsko vystavěli novou chatu s pohostinstvím a dřevěnou vyhlídkovou věž. Na přelomu 19. a 20. století byl ale zdejší hostinec několikrát vypálen. Obnoven již nebyl a na skalním ostrohu zůstala stát jen dřevěná rozhledna, která jako zázrakem zkáze unikla a rozpadla se až několik let po 2. světové válce. Dnes na místě najdeme pouze základy obou staveb.

Nyní mě čeká obec Prácheň, kde je známá Panská skála. Na ní už jsem v minulosti byl a tak se vydám rovnou k poslednímu vyhlídkovému cíli, kterým je Česká skála. Zavede mě tam modrá značka.

Mezi obcemi Slunečná a Prácheň je zalesněný, zhruba 4 km dlouhý, hřeben se čtyřmi vrcholy. Nejzajímavější z nich se nazývá Česká skála (Češka), zvedající se do výšky 629 m n.m. Ze západní strany není příliš výrazný, avšak k severovýchodu spadá do údolí strmými srázy se skalami, které tvoří sloupcovitá odlučnost čediče. Níže jsou svahové sutě částečně zarostlé řídkým lesem. V 80. letech 20. století byly do masivu České skály vyraženy dvě krátké průzkumné štoly, které sloužily k ověření zásob těžitelného čediče. V obou případech jde o jednoduché chodby bez rozvětvení, dlouhé pár desítek metrů. V současnosti slouží jako zimoviště netopýrů a nejsou přístupny. Ze skály se otevírá daleký výhled východním směrem.

Po modré značce sjíždím na silnici do Slunečné a přes Skalici jedu do Manušic. Zde se napojím na novou cyklostezku s názvem Varhany a po ní dojedu do České Lípy. Cyklostezka vznikla na tělese bývalé tratě z České Lípy do Kamenického Šenova. V České Lípě končí tento výlet ve stylu ,,hodně muziky za málo peněz," aneb hodně cílů na málo kilometrech.

Trasa:

Kytlice - Stříbrný vrch - Pod Medvědí hůrkou, rozc. - Polevský vrch - Nad Polevskem, rozc. - Klučky - Prácheň - Česká skála - Slunečná - Skalice - Manušice - Česká Lípa.
23 km, 323 m. př.