Sedloňův blog: Riva del Garda (1/6)

Je už sice říjen, ale ještě si dám jednu bonusovou dovolenou. Destinací bude Riva del Garda, kde touto dobou bývá stále teplé podzimní počasí. Konkrétně teploty nad 20 °C. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti z roku 2014. Také sázím na to, že přes léto přelidněná oblast počtem návštěvníků o dost zřídne.

Za nemalý peníz do Rovereta

První den mé cesty k jezeru Garda nebyl nakonec ochuzen o cyklokilometry. Vystoupil jsem z vlaku v Kynšperku a dal si necelou dvacku po pohodlné cyklostezce do Chebu. Tam mě čekal Pavel Verner s manželkou Pavčou, kteří se náhodou vraceli také z Rivy. Někdy jsou ty náhody krásné a užitečné. Jako třeba některé rady. Ty jsme probírali u kafíčka na nádraží.

Spokojen jsem dorazil na ubytování na jižní periférii Chebu. Klidný a teplý pokojík se bude při již ranních mrazech hodit. Už za tmy odcházím na večeři do nedaleké restaurace Tango. Poručil jsem si řízek, ale přede mnou přistálo sloní ucho. I já měl co dělat ho spořádat. Nicméně lepší být nacpán než hladov.

První říjen bývá již v Chebu mrazivý a na nádraží je to z kopce, čili o zahřátí nemohla být ani řeč. Desetiminutovou jízdu při dvou stupních jsem však zvládl a v 6.30 mohl nasednout na první vlak do Bavorska. Společnost mi dělal Michal z Františkových Lázní a nakonec jsme se rozešli až v Mnichově. Tam mě čekal přímý vlak IC až do italského Rovereta. Cestu do bavorské metropole trochu ,,krášlili" návštěvníci Oktoberfestu.

Cestování vlakem po Evropě již pro nádražáky není taková selanka jako v minulosti. A s kolem už teprv ne. Do Mnichova je nejkratší cesta přes Regensburg, jenže tam jezdí jen soukromníci a tudíž zde neplatí zaměstnanecká jízdenka FIP. Platil jsem 25 € za Bayern tiket. Přes Norimberk s DB bych zase nestihl spoj v Mnichově.

Cestou ,,ícéčkem" do Itálie jsem zchudl ještě více. Mezinárodní jízdenku na kolo za 10 € jsem měl, ta platí pouze do Rakouska. Dále jsem měl místenku na kolo za 3 € a místenku pro sebe za 10 €. To, že já i kolo jsme byli každý v jiném voze, pominu. V Čechách na toto byli pokladní krátcí a když jsem to vysvětloval průvodčímu v Mnichově, trval na tom, že já i kolo budeme na místech určených místenkou. Zřejmě by ho nepřemluvil ani štrůdl, který jsem si vezl.

V Rakousku mě překvapil poplatek za vlaky vyšší kvality pro drážní zaměstnance. To byla rovněž desítka. V Itálii jsem byl nakonec poplatku za kolo v úseku Brennero - Rovereto od fešné kolegyně ušetřen.

Cesta to byla ale hezká. Při dnešním slunném počasí bylo na co koukat. V podstatě jsme za 4,5 hodiny přejeli celé Alpy. Jakmile se ponoříme za Rosenheimem mezi hory, střídají se nad námi pohoří jak útočné pětky při přesilovce. Vlevo Kaisergebirge a Kitzbühelské Alpy, vpravo Rofan, Karwendelgebirge a nad Innsbruckem Wetterstein. Dále směrem na Brenner jsou to štíty Tuxských a Zillertálských Alp nalevo a Stubaiské Alpy napravo. V Itálii se vlevo vynoří Dolomity a vpravo Monti Sarentini. Společnost mi dělá kamióňák ze Sarajeva, jedoucí do Padovy pro kamión. Na hodinkách mu dnes 30.9. svítí datum 30. rujna.

V mé výstupní stanici jsem byl po 16. hodině. Ještě si prohlédnu město a ubytovat se půjdu až se sešeří.

Rovereto je město v provincii Trentino na jihu autonomní oblasti Trentino-Alto Adige a čítá kolem 40 000 obyvatel. Původ názvu je z latiny, kdy Roboretum znamená dubový les. Tento strom najdeme i ve znaku města. Rovereto se vždy těšilo velkému zájmu svou polohou, jednak mezi severní a jižní Evropou, ale také mezi Trentinem a Benátskou republikou. V neposledni řadě i mezi Habsburskou říší a Itálií. Výsledkem je bohaté dědictví a několik moderních muzeí.

Druhé největší město Trentina turisté navštěvují hlavně díky muzeu MART. Sídlí v elegantní budově plné světla a řadí se mezi přední muzea moderního umění na Apeninském poloostrově. V jeho interiérech se nachází kolem 20 000 obrazů od Kandinského, de Chirica, Picassa, Modrianiho a dalších. Na atraktivitě mu přidává také bohatý program krátkodobých výstav. Město hrálo také klíčovou roli na italské frontě během 1. světové války a proto zde najdeme dva památníky připomínající válečné konflikty. Prvním je Italské historické válečné muzeum (Museo Storico Italiano della Guerra), které sídlí na nedávno zrekonstruovaném roveretském hradě ze 13. století. Druhé památné místo je velkolepý zvon na hoře Miravalle, odkud je nádherný výhled na město. Je odlitý z válečných zbraní obou stran konfliktu a je to největší zvon na světě. Zvoní stokrát každý den při západu slunce.

Jižně od centra města stojí na kopci nepřehlédnutelný památník Castel Dante. Je z roku 1938 a byl postaven na počest padlým vojákům v 1. světové válce. V současnosti zde sídlí ministerstvo obrany a objekt je přístupný veřejnosti. Je od něj hezký výhled na údolí Adiže a Gardské hory (Prealpi Gardesane).

Za vstup do hradu jsem zaplatil 7,50 € a mohl se jít kochat jak hradem, tak výhledem. Ten byl uchvacující. Rovereto bylo jako na dlani. Celkem jsem na hradě strávil necelou hodinu.

Ubytování jsem měl na jižním konci města, takže žadný městský kravál se nekonal. Na ubytování mě zklamala pouze snídaně, která byla pouze sladká.