Podél Sarcy pod Brentskými Dolomity
Další den bez mráčku hodlám strávit potrápením těla v horách. Na programu bude jízda podél řeky Sarca, pod Brentskými Dolomity a návrat do Rivy přes malý průsmyk a kolem jezera Tenno. Objedu přitom horský hřeben Gardských hor, kde dominují hory Monte Misone a Monte Casale. Od tohoto výletu si slibuji hodně.
Z Rivy nabírám směr Arco, jehož hrad si můžu vychutnat ze tří světových stran. Tempo nepolevuje ani podél řeky Sarca přesto, že se nade mnou zdvihají mohutné hradby Gardských hor. Vlevo zmiňovaný hřeben a vpravo masiv Monte Stivo. Cyklostezka opět nezklamala, jede se úžasně. Projíždím obcemi Ceniga a Dró. Vpravo přede mnou už vidím svůj první cíl dneška, hrad Drena.
V obci Dró jsem o pouhých 50 metrů výše než v Rivě. Zanedlouho odbočuji na Drenu, kam to má být 300 výškových metrů, čili nějaká kapka potu ze mne spadne. Odolejte ale, když vás hradní věž vábí k návštěvě.
Tak nevím, co to bylo za vábení, protože hrad je zavřený. Asi to byly halucinace. Od chlápka, co bydlí pod hradem se dozvídám, že se utrhl kus zdi a čeká se na opravu. Italským ,,piano" stylem jsem zvědav, kdy to bude. Rozhodl jsem se zákaz porušit, ale záhy zjišťuji, že hrad má bránu a ta je zavřená. Podobně naříkají i starší manželé z Lince. Nevzdal jsem to a vnikl do objektu přes zeď, která se zřítila. Pochopil jsem, že hrad má normálně otevírací dobu. Je vidět, že se tu něco dělá. Momentálně tu není ani noha, což vítám. Ale zase by třeba byla otevřená brána a mohl bych dovnitř také.
Hrad Drena je opravdu hezký. Nejvíc se mi líbí věž. Z ní musí být skvělý výhled. Ta je také zavřená, a sem už se fakt nedostanu. To bych musel být Spiderman, nebo rytíř Vilém z Brtníku. I tak jsou z hradu hezké výhledy do údolí Sarcy, na Gardské hory a Brentské Dolomity.
Cestou dolů je mi kolem poledne ještě zima. Zahřeju se až mírným výšlapem k jezeru Lago di Cavedine. Cestou k němu projíždím zajímavou krajinou. Všude kolem jsou rozesety balvany. Od malých až po obrovské, o velikosti snad slona. Záhy míjím ceduli ,,Biotopo Marocche di Dró." Jde o chráněnou oblast o ploše 251 ha. Založena byla v roce 1989 a jedná se o jeden z mála chráněných biotopů nazývaných suchá zóna a ne mokřad. Šutry jsou pozůstatky ústupu ledovce.
Lago di Cavedine je klidným jezerem ve 250 m n.m. Zrcadlí se v něm protější masiv Monte Casale. Kupodivu toto jezero není na Sarce, ale jejím tokem je řeka Rimone. Ta potom z jezera ústí kanálem do Sarcy. Podél Rimone jedu do Pietramuraty a dále do Sarché, kde končí prozatím veškerá sranda.
Podařilo se mi dobrat životodárnou vodu a můžu začít stoupat velmi úzkým a hlubokým údolím řeky Sarcy. Sotva projedu dvě serpentiny, brzdí mě poutač u restaurace.
,,Panorama restaurant, capuccino + apfelstrudel - 3,50 €."
Tomu se nedá odolat, půjdu dovnitř. No jo, to si nechám líbit. Siesta s pohledem na jezero Lago di Toblino, udolí Sarcy a okolní hory je neopakovatelná! Obzvlášť, když jsem na terase nejhezčí a mohu ,,vyhodit kopyta."
Ze sna mě probouzí motorkáři, jak jinak než němečtí. Stejně už mám všechno nádobí prázdné, vydám se tedy na cestu. Čím stoupám výš, tím je impozantnější kaňon Sarcy pode mnou. Sice není ona sranda, ale zase je to nebetyčná romantika. Před tunelem se cyklostezka odklání od silnice a vede po hraně skály, kde vedla kdysi zřejmě stará silnice. Vpravo nade mnou už vládnou Dolomiti di Brenta, kde je nejvyšší Cima Tosa s 3173 m n.m. Sarca pode mnou burácí jako koktejl v mixéru. To musí být krásná podívaná tam dole, ale vybudovat pěší stezku by byl asi nadlidský výkon.
Sjíždím do Ponte Arche a cestou obdivuji pěkný most nad stále hlubokým údolím Sarcy. Přes něj bych se dostal třeba k jezeru Molveno. V centru města registruji dvě změny. Sarca je zde klidným tokem a scenérii doplňují vísky roztroušené po svazích hor. Do toho uhlazené lázeňské město, opět jsem nadšen. Dokonce tu mají přes řeku hezký krytý dřevěný most, podobný těm na Ohři.
Odsud, ze 400 m n.m., mě čeká poslední výšlap. Konkrétně do sedla Passo del Ballino v 750 m n.m. Cestou se podívám na hrad Campo. První kilometry se opět kochám. Ponte Arche pode mnou a hory nade mnou. Zda je vidět Cima Tosa netuším.
Castel Campo je vidět už ze silničky. Je také patrné, že je na ostrohu nad potokem. Z cedule se dočtu, že je přístupný jen na telefonickou domluvu. Nakonec si ho fotím pouze ze silnice. Dovnitř jít nechci a nejasnou cestou jet také ne.
Složitě po turistické stezce se kolem kravína dostávám do vsi Stumiaga. Za Fiavé ještě mírně klesnu, než dosáhnu vrcholu stoupání. Údolí se zužuje, což znamená, že přibývá stínu. Teď, když dřu do kopce, mi to zatím nevadí.
Passo del Ballino v 750 m n.m. je pouze označeno cedulí, nic víc zde nemůžu čekat, když v Itálii jsou mnohem vyšší průsmyky. Odsud až do Rivy budu pouze klesat. Čeká mě téměř 700 metrů dolů. Oblékám bundu a můžu se nechat unášet.
V obci Ballino jenom ,,vyblejsknu" kostel a pokračuji. Blízký vodopád není zase až tak blízko. Déle se zdržuji až u jezera Lago di Tenno. To je ještě ozářeno sluncem a vyniká tak jeho tyrkysová barva.
Pod jezerem je stejnojmenné městečko i hrad. Ten už ve stínu je. Dokonce se do něj ani nepodívám, je soukromý. Působí ale dominantně. Kus pod ním je vyhlídka do hlubokého údolí, kde se modrá jezero Garda.
Až do Varone je silnice samá serpentina a jedno panorama střídá druhé. Zajímavé pohledy jsou na Arco s hradem a Nago nad hranou údolí. Před šestou hodinou mám hotovo a usazuji se v jedné z mnoha restaurací v centru Rivy, abych okusil místní spaghetti carbonara. Proč oni ke všem těstovinám dávají pečivo...? Tak více je někdy lepší než méně. Stejně jako dnešní výlet, který předčil mé očekávání.
Skončil výlet, skončil pobyt v Rivě. Že to ale bylo bezvadné. Čtyři dny nebe téměř bez mráčku. Avšak do třetice hrozil přesun mezi ubytováním a vlakem v deštivém počasí. Asi je to se mnou marné, když si nedám říci a zamlouvám si ubytování ve městech, kde není vlaková zastávka. Ale v případě Rivy to ani jinak vyřešit nešlo. Naštěstí je tu štěstěna a ta mě opět políbila na čelo. Při návratu do Rovereta jsem nachytal pouze pár kapek, které ani nestály za řeč. Ovšem za řeč stálo zpoždění 40 minut, které jsme měli už z Rovereta.
Trasa:
Riva del Garda - Arco - Dro - Drena - Lago di Cavedine - Pietramurata - Sarché - Ponte Arche - Fiave - Tenno - Riva del Garda.
67 km, 883 m. př.
Další den bez mráčku hodlám strávit potrápením těla v horách. Na programu bude jízda podél řeky Sarca, pod Brentskými Dolomity a návrat do Rivy přes malý průsmyk a kolem jezera Tenno. Objedu přitom horský hřeben Gardských hor, kde dominují hory Monte Misone a Monte Casale. Od tohoto výletu si slibuji hodně.
Z Rivy nabírám směr Arco, jehož hrad si můžu vychutnat ze tří světových stran. Tempo nepolevuje ani podél řeky Sarca přesto, že se nade mnou zdvihají mohutné hradby Gardských hor. Vlevo zmiňovaný hřeben a vpravo masiv Monte Stivo. Cyklostezka opět nezklamala, jede se úžasně. Projíždím obcemi Ceniga a Dró. Vpravo přede mnou už vidím svůj první cíl dneška, hrad Drena.
V obci Dró jsem o pouhých 50 metrů výše než v Rivě. Zanedlouho odbočuji na Drenu, kam to má být 300 výškových metrů, čili nějaká kapka potu ze mne spadne. Odolejte ale, když vás hradní věž vábí k návštěvě.
Tak nevím, co to bylo za vábení, protože hrad je zavřený. Asi to byly halucinace. Od chlápka, co bydlí pod hradem se dozvídám, že se utrhl kus zdi a čeká se na opravu. Italským ,,piano" stylem jsem zvědav, kdy to bude. Rozhodl jsem se zákaz porušit, ale záhy zjišťuji, že hrad má bránu a ta je zavřená. Podobně naříkají i starší manželé z Lince. Nevzdal jsem to a vnikl do objektu přes zeď, která se zřítila. Pochopil jsem, že hrad má normálně otevírací dobu. Je vidět, že se tu něco dělá. Momentálně tu není ani noha, což vítám. Ale zase by třeba byla otevřená brána a mohl bych dovnitř také.
Hrad Drena je opravdu hezký. Nejvíc se mi líbí věž. Z ní musí být skvělý výhled. Ta je také zavřená, a sem už se fakt nedostanu. To bych musel být Spiderman, nebo rytíř Vilém z Brtníku. I tak jsou z hradu hezké výhledy do údolí Sarcy, na Gardské hory a Brentské Dolomity.
Cestou dolů je mi kolem poledne ještě zima. Zahřeju se až mírným výšlapem k jezeru Lago di Cavedine. Cestou k němu projíždím zajímavou krajinou. Všude kolem jsou rozesety balvany. Od malých až po obrovské, o velikosti snad slona. Záhy míjím ceduli ,,Biotopo Marocche di Dró." Jde o chráněnou oblast o ploše 251 ha. Založena byla v roce 1989 a jedná se o jeden z mála chráněných biotopů nazývaných suchá zóna a ne mokřad. Šutry jsou pozůstatky ústupu ledovce.
Lago di Cavedine je klidným jezerem ve 250 m n.m. Zrcadlí se v něm protější masiv Monte Casale. Kupodivu toto jezero není na Sarce, ale jejím tokem je řeka Rimone. Ta potom z jezera ústí kanálem do Sarcy. Podél Rimone jedu do Pietramuraty a dále do Sarché, kde končí prozatím veškerá sranda.
Podařilo se mi dobrat životodárnou vodu a můžu začít stoupat velmi úzkým a hlubokým údolím řeky Sarcy. Sotva projedu dvě serpentiny, brzdí mě poutač u restaurace.
,,Panorama restaurant, capuccino + apfelstrudel - 3,50 €."
Tomu se nedá odolat, půjdu dovnitř. No jo, to si nechám líbit. Siesta s pohledem na jezero Lago di Toblino, udolí Sarcy a okolní hory je neopakovatelná! Obzvlášť, když jsem na terase nejhezčí a mohu ,,vyhodit kopyta."
Ze sna mě probouzí motorkáři, jak jinak než němečtí. Stejně už mám všechno nádobí prázdné, vydám se tedy na cestu. Čím stoupám výš, tím je impozantnější kaňon Sarcy pode mnou. Sice není ona sranda, ale zase je to nebetyčná romantika. Před tunelem se cyklostezka odklání od silnice a vede po hraně skály, kde vedla kdysi zřejmě stará silnice. Vpravo nade mnou už vládnou Dolomiti di Brenta, kde je nejvyšší Cima Tosa s 3173 m n.m. Sarca pode mnou burácí jako koktejl v mixéru. To musí být krásná podívaná tam dole, ale vybudovat pěší stezku by byl asi nadlidský výkon.
Sjíždím do Ponte Arche a cestou obdivuji pěkný most nad stále hlubokým údolím Sarcy. Přes něj bych se dostal třeba k jezeru Molveno. V centru města registruji dvě změny. Sarca je zde klidným tokem a scenérii doplňují vísky roztroušené po svazích hor. Do toho uhlazené lázeňské město, opět jsem nadšen. Dokonce tu mají přes řeku hezký krytý dřevěný most, podobný těm na Ohři.
Odsud, ze 400 m n.m., mě čeká poslední výšlap. Konkrétně do sedla Passo del Ballino v 750 m n.m. Cestou se podívám na hrad Campo. První kilometry se opět kochám. Ponte Arche pode mnou a hory nade mnou. Zda je vidět Cima Tosa netuším.
Castel Campo je vidět už ze silničky. Je také patrné, že je na ostrohu nad potokem. Z cedule se dočtu, že je přístupný jen na telefonickou domluvu. Nakonec si ho fotím pouze ze silnice. Dovnitř jít nechci a nejasnou cestou jet také ne.
Složitě po turistické stezce se kolem kravína dostávám do vsi Stumiaga. Za Fiavé ještě mírně klesnu, než dosáhnu vrcholu stoupání. Údolí se zužuje, což znamená, že přibývá stínu. Teď, když dřu do kopce, mi to zatím nevadí.
Passo del Ballino v 750 m n.m. je pouze označeno cedulí, nic víc zde nemůžu čekat, když v Itálii jsou mnohem vyšší průsmyky. Odsud až do Rivy budu pouze klesat. Čeká mě téměř 700 metrů dolů. Oblékám bundu a můžu se nechat unášet.
V obci Ballino jenom ,,vyblejsknu" kostel a pokračuji. Blízký vodopád není zase až tak blízko. Déle se zdržuji až u jezera Lago di Tenno. To je ještě ozářeno sluncem a vyniká tak jeho tyrkysová barva.
Pod jezerem je stejnojmenné městečko i hrad. Ten už ve stínu je. Dokonce se do něj ani nepodívám, je soukromý. Působí ale dominantně. Kus pod ním je vyhlídka do hlubokého údolí, kde se modrá jezero Garda.
Až do Varone je silnice samá serpentina a jedno panorama střídá druhé. Zajímavé pohledy jsou na Arco s hradem a Nago nad hranou údolí. Před šestou hodinou mám hotovo a usazuji se v jedné z mnoha restaurací v centru Rivy, abych okusil místní spaghetti carbonara. Proč oni ke všem těstovinám dávají pečivo...? Tak více je někdy lepší než méně. Stejně jako dnešní výlet, který předčil mé očekávání.
Skončil výlet, skončil pobyt v Rivě. Že to ale bylo bezvadné. Čtyři dny nebe téměř bez mráčku. Avšak do třetice hrozil přesun mezi ubytováním a vlakem v deštivém počasí. Asi je to se mnou marné, když si nedám říci a zamlouvám si ubytování ve městech, kde není vlaková zastávka. Ale v případě Rivy to ani jinak vyřešit nešlo. Naštěstí je tu štěstěna a ta mě opět políbila na čelo. Při návratu do Rovereta jsem nachytal pouze pár kapek, které ani nestály za řeč. Ovšem za řeč stálo zpoždění 40 minut, které jsme měli už z Rovereta.
Trasa:
Riva del Garda - Arco - Dro - Drena - Lago di Cavedine - Pietramurata - Sarché - Ponte Arche - Fiave - Tenno - Riva del Garda.
67 km, 883 m. př.
Hrad Drena a výhled do údolí Sarcy
Lago di Cavedine
Sarché
Ponte Arche
Lago di Tenno
Riva od Tenna
Žádné komentáře:
Okomentovat