Sedloňův blog: Svatý Blažej, Trupelník

Při jednom říjnovém odpoledni jsem si vyjel za humna na cyklovýlet, poznat zase kus Českého středohoří. Mými hlavními cíly byly kaple sv. Blažeje u Lužice a vrchol Trupelník. Že vám tyto názvy nic neříkají? Tím spíš si sedněte, lehněte, klekněte, ale hlavně čtěte.

Počátek výletu je v Lounech, ale to hlavní se začalo dít až v Bečově, odkud začínám stoupat kolem kostela sv. Jiljí směr Skršín. Původně gotický kostel byl v 18. století zbarokizován podle projektu rakouského architekta Andrease Altomonta. Jde o jednolodní stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem. Zařízení svatyně pochází z první poloviny 18. století.

V Bedřichově Světci pokračuji k hlavní silnici. Obdivovatelé tvrzí si můžou k jedné zajet kilometřík do Bělušic. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1408, kdy ji vlastnili Vchyni z Bělušic. Do 16. století pak sloužila jako panské sídlo rodu Charvátů. Od 17. století pak byla majetkem rodu Chotků až do roku 1925.

Nad Skršínem je vlevo od silnice lokalita Vrbka. S tímto jménem se setkám na závěr výletu v bílinské cukrárně (Luboš). Tu si ale musím nejdřív zasloužit. Za Dobrčicemi si sjedu krpál, který jsem jel zatím dvakrát a pokaždé nahoru. Jednou v rámci amatérského závodu Tour de Křesín. Ten vede z Mostu do Levous a je dlouhý 50 km. Jezdí se začátkem června, pokud se tedy ještě jezdí.

Cestou z kopce míjím přírodní památku Lužické šipáky. Oblast prudkého svahu s četnými sesuvy půdy je chráněna díky výskytu dubu pýřitého šipáku. Ten je zde zastoupen v různých věkových třídách. Dále zde najdeme kavyl Ivanův, kozinec rakouský nebo lilii zlatohlavou.

V obci Lužice mě zajímá kaple sv. Blažeje, přesněji řečeno to, co z ní zbylo. Stojí východně od vsi v lese. Na první dobrou netrefuji tu správnou odbočku, teprv po zeptání jedu dobře. Je to cesta ke sběrnému dvoru a poté dále do lesa dle instinktu. Kapli jsem našel ukrytou a zapomenutou v lese.

Poutní kaple sv. Blažeje byla vystavěna někdy v 16. století. Byla však zničena Švédy za třicetileté války. Roku 1778 byla postavena kaple nová. Nacházela se zde studánka s léčivou vodou. Toto místo bývalo dříve hojně navštěvováno poutníky a ještě na začátku 20. století sem každý rok putovalo na tisíc věřících. Kaple byla v období let 1945 - 89

zdevastována. V současnosti je téměř bez krytiny, chybí jí krov a v pravé stěně se nachází otvor velký metr čtvereční.

Mirošovickým lesem postupuji na silnici. Do vsi samotné se nevydám, ale aspoň se zmíním o místním zámku. Jeho současný charakter pochází z doby po roce 1668, kdy ho získali Lobkowiczové. Je dvoupatrovou dvoukřídlou budovou s věží a rozsáhlým hospodářským dvorem. V interiérech je dodnes zčásti zachovaná výzdoba v barokním slohu. V současnosti se o jeho záchranu snaží Sdružení Kampanila.

Přes Chouč, Hrobčice a Razice přijedu pod nenápadný vrchol se zajímavým jménem. Trupelník jsem si vybral jako druhý dnešní hlavní cíl. Na kole vyjíždím pouze k poli, zbytek zvládnu pěšky.

Trupelík s kótou 356 m n.m. se nachází několik set metrů východně od obce Kučlín, jižně od Bíliny. Leží na rozhraní Podkrušnohorské pánve a Lounského středohoří v blízkosti Dřínku. S podobnými rostlinnými společenstvy je považovaný za jeden z nejzákladnějších biocenter. Vrcholové partie kopce jsou tvořeny čedičovým výlevem, pod nímž jsou uloženy zbytky třetihorních sedimentů. Navazuje přímo na Radovesickou výsypku. Název Trupelník vznikl zkomolením německého názvu Trripelberg, který znamená triplitový vrch. Triplit, je starý odborný název pro rozsivkovou zeminu - leštivou břidlici. Ta byla na tomto kopci ještě v druhé polovině 20. století těžena. Trupelník má dva samostatné vrcholy, ve třetihorách zde došlo k rozlomení kry, a následnému poklesu její severní části asi o 15 metrů. Přírodní rezervace vyhlášena roku 2001 je mimo jiné významné naleziště zkamenělin členovců např. korýši, hmyz, obratlovci. Lokalita byla v minulosti využita jako náhrada pro výsadbu Inu žlutého. Péči o přírodní rezervaci zajišťuje Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. Ještě zbývá dodat, že z Trupelníku jsou dílčí výhledy do kraje. Na sever se moc nerozhlédnete, ale jinak jsou vidět jednotlivé části Českého středohoří. Obzvlášť Bořeň odsud působí giganticky.

Má trasa končí v městě na řece Bílině zvané náhodou stejně, kde je sladké finále v cukrárně na náměstí. Pokud jste dočetli až sem, tak jste buď hledali nějakou chybu, která se může vloudit, nebo byla projížďka nejzápadnějším středohořím zajímavá.

Trasa:

Louny - Lenešice - Břvany - Bečov - Bedřichův Světec - Skršín - Dobrčice - Lužice - Sv. Blažej, zříc. - Chouč - Razice - Kučlín - Bílina.
33 km, 520 m. př.