Sedloňův blog: Riva del Garda (3/6)

Lago di Garda

Lago di Garda je s rozlohou 368 km čtverečních největším italským jezerem. Tvarem připomíná kytaru. Je protažené ve směru severovýchod - jihozápad a má délku 52 km. Leží na hranici Gardských hor a Pádské nížiny. Skalnaté srázy na severu jezera místy připomínají fjord. Jeho hloubka dosahuje až 346 metrů.

První zmínka o jezeru pod názvem Lacus Benacus je z 2. století př. n. l., přičemž název je odvozen od mladého boha oceánu Benacuse. Od 9. století se užívá nynější germánský název a dá se volně přeložit jako strážní stanoviště. Zrození Gardského jezera se přičítá činnosti ledovců během kvarterního zalednění, kdy zdejší krajinu pokrýval Etschský ledovec, který byl jedním z nejdelších v Alpách. Jeho hlavní proud uzavřel údolí řeky Adiže (německy Etsch) a po jeho ústupu se rozlilo jezero Garda. Jezero napájí řeka Sarca ústící do něj v Torbole. U Peschiery vytéká již jako řeka Mincio.

Lago di Garda z hradu Castel Penede

Lago di Garda z cyklostezky k Lago di Ledro

Lago di Garda a Riva z Monte Brione

Riva del Garda

Hlavním centrem tridentské části jezera Garda je její druhé největší město Riva. Čítá přes 17 000 obyvatel. Historie města sahá až do doby Římské říše, z níž se zde zaznamenaly četné nálezy. O rozvoj turistického ruchu se zde, s trochou nadsázky, postaral Johann Wolfgang Goethe, který se na začátku své cesty po Itálii zastavil v září 1786 v Torbole. Své dojmy následně popsal ve čtvrté kapitole Italské cesty.

Historická část Rivy má středověký ráz s původními ulicemi a náměstími, z nichž některé mají domy s arkádami. Nejzářnější připomínkou historie města je vodní hrad La Rocca. První zmínka o něm pochází z roku 1124. Postupem času procházel různými přestavbami. Od Scaligerů přes Benátčany až po Rakušany, kteří v něm zřídili po roce 1852 kasárna. Dnes je využíváno jako městské muzeum. Součástí prohlídky je i výstup na hlavní věž Mastio, odkud je krásný výhled na město a jezero.

Na hlavním náměstí Piazza Tre Novembre najdeme další věž. Jmenuje se Torre Apponale a na počátku 13. století ji postavili Bonviciniové. Klasická obranná věž s původním vchodem 8 metrů nad zemí měla chránit západní přístav. Postupně ztrácela obrannou funkci a nějakou dobu dokonce sloužila jako vězení. Po rekonstrukci v roce 2002 je dnes přístupná jako vyhlídka.

Významnými sakrálními památkami jsou kostely Santa Maria Assunta a Chiesa dell'Inviolata. První z nich je hlavním kostelem ve městě. Původní románsko-gotický kostel ze 14. století byl barokně přestavěn v roce 1728. Severně od kostela najdeme městskou bránu Porta San Michele. Pochází ze 13. století a původně byla součástí městských hradeb, jejichž zbytky ve městě ještě najdeme. Chiesa dell'Inviolata je příkladem trentinského baroka. Osmiboký kostel má velmi cennou výzdobu ze 17. století.