Riva del Garda (5/6)

Okolí Rivy

Po horské túře se nyní podíváme, jaké zajímavosti jsou v okolí Rivy. Ve dvou dnech jsem jich tu projel pět a jedna byla zajímavější než druhá. V obou dnech bylo opět katalogové počasí.

První den jsem i s kolem chtěl vyzkoušet, jak se pluje na trajektech po Gardském jezeře. Ještě předtím jsem se však těšil, že si nacpu bachor vydatnou snídaní. K mému překvapení však byl lokál zavřen. Stejně tak si mohou nechat o snídani zdát i polští turisté. Šel jsem tedy posnídat do nedalekého bistra a později se dozvěděl, že ve středu snídaně nedělají. Zřejmě to v podmínkách ubytování bylo, ale koho by to napadlo. Mým prvním cílem bylo Limone sul Garda, kam jsem plul spojem přes Torbole. Zaplatil jsem 5 euro za sebe a 3,50 za kolo. V tomto městě, které má za symbol citrón, se potvrdila slova kamaráda Pavla, který ho hodnotí jako jedno z nejhezčích měst na jezeře. Uličky Limone jsou navíc vyzdobeny květinami a vypadá to moc hezky.

Z Limone jsem nabral směr Riva del Garda, abych vyzkoušel kus nové cyklostezky, která má v budoucnu vést kolem celého jezera. Má to být nejhezčí cyklostezka Evropy, ale druhá strana tvrdí, že výstavbou utrpí příroda. Navíc je cyklostezka, která je zavěšena nad vodní hladinou, společná pro chodce. Úsek z Limone končí zatím u hranic autonomních oblastí Trentino a Lombardie.

Vracet se mi nechtělo, tak jsem přehodil kolo přes zábradlí a pokračoval po silnici do Rivy. Odtamtud jsem si vystoupal na Bastione, což je bývalá strážní věž, od níž je hezký výhled do okolí a v níž je restaurace. Zde jsem potkal dva páry mladých cykloturistů mluvících divnou řečí. Nedalo mi to a zeptal jsem se. Byli to Lotyši.

Do Varone jsem to vzal přes kostelík svaté Máří Magdaleny a zadělal jsem si na pěknou terénní vložku. Nejen, že jsem z kostela moc neměl, byl za plotem a zarůstal keři a stromy, ale do osady Foci jsem musel po schodech, čili jsem bafnul kolo do ,,teplejch" a musel ho snést. Když už jsem byl na silnici a myslel, že mám vyhráno, zkrátil jsem si to přes vinici, kde čekala zavřená vrata. Ještě, že byla nízká zídka a já mohl za pomoci jednoho Holanďana kolo přehodit a poté přelézt i sám.

Ve Varone jsem navštívil jeskyni s vodopádem a botanickou zahradou, vše v jednom. Strávil jsem tu příjemnou hodinku. Ta nebyla ale asi příjemná pro můj nikon. Vítr proudící jeskyní dělal z padající vody osvěžující sprchu. Neměl jsem tudíž tolik klidu na focení, ale nějakou momentku jsem pořídil.

Sjezd do Rivy podél říčky Varone jsem si nechal líbit. To bylo vše co jsem viděl na první trase v okolí Rivy.

Limone sul Garda

Přestože je Limone slavné díky pěstování citrónů (limone - italsky citrón), je název městečka zřejmě odvozeno od starobylého lemos nebo limes, což latinsky znamená hranici. Důvodem byla zřejmě poloha města na kraji provincie Brescia. V letech 1863 - 1905 název zněl Limone San Giovanni. Ve městě žije přes 1100 obyvatel. Dominantou je kostel sv. Benedikta. Dále zde najdeme Rybářské muzeum, k němuž náleží park plný stromů a květin. Přímořskou atmosféru lze nasát na promenádě Lungolago Marconi.

V roce 1979 vědci objevili, že řada obyvatel Limone má v krvi přítomnou zmutovanou formu apolipoproteinu, která, znamená nižší riziko aterosklerózy a ostatních kardiovaskulárních nemocí. Tato bílkovina má za výsledek, že je zde častá dlouhověkost – věk dvanácti místním obyvatelů přesahuje 100 let.

Bastione

Nad Rivou del Garda na úpatí hory Rocchetta stojí jeden ze symbolů města. Hradební věž Riva sloužila v minulosti jako ochrana Rivy. Byla postavena na počátku 16. století, když skončila benátská nadvláda nad Rivou, pro větší bezpečnost města. Stavebním prvkem byl šedý až okrový kámen. Nedávno byla věž opravena a byla zde zřízena restaurace. K ní náleží terasa s úžasným výhledem na město, jezero a okolní hory včetně Monte Balda.

Parco Grotta Cascata Varone

Když ke konci doby ledové ustupoval ze severní části jezera ledovec, zanechal po sobě křivolakou erozní průrvu. Tu voda společně s horninou místy rozšířila tak, že se podobá jeskyni. V ní najdeme 98 metrů vysoký vodopád, který sem z údolí Tenno-Ballino přivádí říčka Torrente Magnone. Ta po proplutí jeskyní mění jméno na Varone, podle obce jíž protéká. Stejně se jmenuje i zajímavá atrakce, kde najdete botanickou zahradu, jeskyni a v ní vodopád. Ten si můžete prohlédnout ze dvou úrovní. Dolní a Horní jeskyni od sebe dělí 70 výškových metrů a skrz obě proudí vzduch, což znamená, že suchý zevnitř neodejdete vy ani váš foťák. Hřmící divadlo je doplněno barevnými efekty. Burácející vodopád ukrajuje ročně 2 mm ze zdejší skály, což je z geologického hlediska celkem fofr.

Co se týče botanické zahrady, najdeme zde na malém prostoru všechny rostliny rostoucí v okolí Rivy. Všechny jsou pečlivě označeny. Čas se zde nikomu nepočítá a tudíž můžou návštěvníci využít jedno z mnoha odpočívadel. Všechna tato paráda stojí aktuálně 6 €. První návštěvníci sem zavítali v červnu 1874 a tuto atrakci si nenechal ujít ani sám císař František Josef I. nebo Franz Kafka.

Dalši den byl skromnější, zbývalo navštívit dvě atrakce. Za první jsem popojel mezi Rivu a Torbole. Tam se tyčí Monte Brione (376 m) prošpikovaná pevnostmi jako bůček česnekem. Stoupal jsem pomalu, cestu mi zpříjemňovaly výhledy na Rivu choulící se pod štíty Gardských hor. Postupně jsem navštívil pevnosti Forte Garda a Forte Sant'Alessandro, obojí s úžasnými výhledy a vrcholový bod Monte Brione. Z něj jsem také obdivoval panoramata. Jako poslední byl bunkr Batteria di Mezzo.

Do Arca se jelo po nakloněné rovině, takže žádný drasťák. Ten přišel až při výjezdu na hrad Arco. Moc prudších kopců jsem zatím nejel, popřípadě nestrkal. Když jsem zamkl kolo u brány a šel na prohlídku hradu za 4 eura, neměl jsem ještě od kopců pokoj. Celý areál byl ve svahu, jen škoda, že horní věž není upravená pro rozhlížení. Takhle se musím spokojit pouze s dílčími výhledy. Na sever se táhne údolí Sarcy, ohraničené Gardskými horami a Brentskými Dolomity. Jižně se tyčí Monte Brione a za ním se modrá hladina jezera Garda.

Ještě jsem se zdržel v Arcu na oběd. Snad prvně jsem měl v Itálii hotovku. I zde se stane, že po 13. hodině už některou nemají.

Po cyklostezce podél Sarcy jsem jel do Torbole, kde jsem chtěl zkusit teplotu vody. Než jsem tam však stačil dojet, zatáhlo se a bylo po chuti. Na co mi však chuť zůstala, byla nějaká dobrota v podniku Pasticceria Copat v Rivě. Celkem hezké zakončení výletu.

Monte Brione

Mezi městy Riva del Garda a Torbole se tyčí vrchol Monte Brione s 376 m n.m. Sice se krčí pod vyššími štíty Gardských hor, ale v okolí Rivy je dominantou. Představuje jakýsi skalnatý blok, který se na západě mírně svažuje dolů, kdežto na východě končí útesem, v některých místech až 250 metrů vysokým. Monte Brione je druh skalnatého klínu s názvem monadnok. Nachází se uprostřed široké roviny zvané Basso Sarca, čili v nízině řeky Sarca.

Na hoře je mnoho pevností postavených rakousko-uherskou armádou v letech 1862 - 1911. Nejníže položená z nich se jmenuje Forte San Nicoló a leží na břehu Gardského jezera. Měla dvojí funkci, blokování cest a pobřežní stráž. Přímo nad ní stojí Forte Garda. Tato pevnost byla charakterizována moderním stavebním konceptem, postaveným hlavně ve stlačeném betonu podepřeném ocelovými nosníky, s výraznou výzbrojí , ale s naprostou absencí dekorativních prvků. Stavba bývá přístupná veřejnosti. Batteria di Mezzo je největší z pevností na Monte Brione a podle habsburských vojenských plánů měla být schopna odolat útoku dva týdny. Úkolem pevnosti bylo bránit oblast východně od Monte Brione a města Nago, Torbole a ústí řeky Sarca do jezera. Nejvýše položenou pevností je Forte Sant'Alessandro. Postavena byla v letech 1880 - 1881 na vrcholu hory. Na severu a východě je chráněna skalními stěnami, zatímco pro ochranu přístupných stran byla vybudována roklina. Těsně před 1. světovou válkou byla částečně modernizována, mimo jiné byla vybavena radiotelegrafickou stanicí. Úkolem pevnosti bylo střežit okolí města Arco.

Dále stojí na vrcholu hory dva telekomunikační stožáry. Že jsou z vrcholu Monte Brione pěkné výhledy je díky pevnostím logické, stačí jen si najít ten nejhezčí.

 Batteria di Mezzo

Arco

Tento stručný název patří sedmnáctitisícovému městu 5 km severně od Rivy. Charakteristické je díky dominantnímu hradu, který se tyčí nad centrem. V něm najdeme českou stopu. Místní kolegiální kostel Santa Maria Assunta ze 17. století navrhl císařský dvorní architekt Giovanni Maria Filippi. Ano ten, co žil v letech 1602 - 16 v Praze a jenž byl stavitelem Rudolfa II. Významně se podílel na Španělském sálu Pražského hradu a dalších stavbách u nás. Dalšími památkami Arca jsou palác Marchetti (zachoval si podobu ze 16. století), radnice (někdejší Palazzo di San Pietro) a kostel sv. Anny.

Hrad Arco existoval zřejmě už kolem roku 1000, ale nejsou o tom žádné spolehlivé informace. Hrabata z Arca jsou prvně zmiňována až v roce 1124 a tudíž existuje teorie, že hrad postavili jako pevnost lidé z vesnice pod ním a majetkem šlechty se stal až poté. Na přelomu 16. a 17. století vystřídali hrabata z Arca Habsburkové. Po obléhání francouzskými vojsky v roce 1703 byl hrad definitivně opuštěn.

Hradu dominují tři věže. Největší Torre Grande, nejvýše stojící Torre Renghera a Torre di Guarda verso Laghel, která byla v minulosti strategickou pozorovatelnou. Aktuálně se na hrad platí vstupné 4 € a prohlídka je individuální.