Zastavení v Semmeringu
První spoj z Prahy v této známé stanici nestaví a tudíž musím přestoupit v Mürzzuschlagu. Vzduch rozhodně není vyfoukaný, jak bych si přál, ale věřím, že se mlha rozplyne a já si užiji výhledy. Byl jsem překvapen, kolik je zde sněhu. Semmering leží v 900 m n.m. a u nás v této výšce je málokde. Odhadoval jsem ho tak na 20 cm.
Místo aby mlha mizela, houstla. Přes to jsem na rozhlednu Doppelreiterwarte šel. Co kdyby náhodou. Cesta z nádraží je dlouhá 2,2 km a podle rozcestníku trvá hodinu. Já to zvládl za 35 minut. Výhledů jsem se však nedočkal. Z nevysoké dřevěné stavby je vidět trať Semmeringbahn, skály, údolí a na pohoří Rax a Schneeberg. O kus dále je vyhlídka 20 Schilling Blick s podobným výhledy.
Cestu zpět jsem zvolil přes lázeňskou část Semmeringu, ale procházku jsem absolvoval v husté mlze. Těsně před setměním jsem odjel směr Graz. Stihl jsem si všimnout, že v údolí řeky Mürz mlha nebyla. Nu což, občas to člověk neodhadne.
Mürzzuschlag - farní kostel
Rozhledna Doppelreitwarte
Graz
Česky se toto město nazývá Štýrský Hradec, já však upřednostňuji kratší rakouský název. Graz je hlavním městem spolkové země Štýrsko a zároveň druhým největším v Rakousku s 287 000 obyvateli. Symbolem města je Zámecký vrch (Schloßberg) s Hodinovou věží (Uhrturm). Historické centrum bylo zapsáno na seznam UNESCO v roce 1999, což je o rok dříve než vídeňské. Graz je také známým studentským městem, neboť na čtyřech univerzitách tu studuje kolem 50 000 studentů z mnoha zemí světa.
První sídlo na místě dnešního centra města postavili již Římané. Obyvatelé příbuzní dnešním Slovincům tu později vybudovali malý hrad - Gradec. Současný německý název byl poprvé použit v roce 1128 za vlády vévodů Babenberských. Jako významné obchodní centrum vznikal zejména za vlády Habsburků. V roce 2003 byl Graz vyhlášen hlavním městem evropské kultury.
První den mého pobytu v tomto zajímavém městě jsem strávil prohlídkou historického centra. Vybízelo k tomu hlavně počasí. Bylo zataženo a mírně sněžilo. Hned ráno jsem si chtěl koupit třídenní jízdenku na MHD, ale zrovna probíhala předvánoční akce. Za hodinovou jízdenku se můžete jezdit celý den. Koupil jsem tedy v automatu v tramvaji jízdenku za 2,20 a mohl vyrazit poznávat krásy místních památek.
Zajímavou budovou je Landhaus. Řadí se mezi nejvýznamnější renesanční památky střední Evropy. Tříposchoďové arkádové nádvoří bylo dokončeno v roce 1657 Italem Domenicem dell'Alliem.
Původní radnice zde stála od roku 1550 a byla v renesančním slohu. Později však byla zbořena a na jejím místě postavena v roce 1805 nynější neoklasicistní budova.
Grazer Dom je gotická stavba z 15. století. Mezi jeho nejvzácnější části patří originální klenba, oltář a dvě slonovinové truhly po jeho stranách.
Grazer Burg je nenápadný hrad, skrývající ve své věži nejvýznamnější gotické schodiště, tzv. Schodiště sbratření z roku 1499. Komplikovaná soustava dvou navzájem propojených schodišť symbolizuje věčnost a společnou cestu.
Grazer Burg je nenápadný hrad, skrývající ve své věži nejvýznamnější gotické schodiště, tzv. Schodiště sbratření z roku 1499. Komplikovaná soustava dvou navzájem propojených schodišť symbolizuje věčnost a společnou cestu.
Murinsel je umělý ostrov na řece Muře. Společně s Kunsthausem je originální ukázkou hravé moderní architektury. Obě stavby byly dokončeny roku 2003. Konstrukci stvárňující lasturu navrhl newyorský designér Vito Acconci. Uvnitř stavby, která je pomocí mostů spojena s břehy, se nachází restaurace a amfiteátr.
Landhaus
Radnice
Grazer Dom
Grazer Burg
Murinsel
Na náměstíčku Glockenspielplatz najdeme lidovou obdobu orloje. V jeho oknech místo apoštolů tancuje typická rakouská hospodyňka s hospodářem. Glockenspiel nechal postavit obchodník Gottfried Maurer po vzoru podobných staveb v severním Německu a Belgii. První zvonkohra se rozezněla na Štědrý den roku 1905. Dnes zní zvonkohra denně v 11, 15 a 18 hodin.
Nakonec jsem si vyjel ještě k Bazilice Mariatrost. Tento barokní skvost se nachází na severním předměstí. K bohatě zdobené bazilice, jejíž podoba se dochovala v původním stavu z roku 1730, vede schodiště o 200 stupních.
Bazilika Mariatrost
Více se do mého prvního dne v metropoli Štýrska nevešlo, pak jsem si už jen užíval svařák a předvánoční atmosféru. Na latté se zákuskem jsem zašel do vždy zaplněné kavárny v Kunsthausu. Do řeči se tu se mnou dal sympatický Simon, který si jen tak v pátek vyjel ze svého Feldbachu užít si večer v Grazu.
Arnieho svět
Druhý den jsem se rozhodl vyrazit za město, konkrétně do obce Thal. Proč zrovna tam? To se dozvíte níže. Dnes je sobota a všechny soboty o advent se jezdí po Grazu dokonce zadarmo. Do Thalu jezdí autobus z místní části Gösting, kde je pěkný, avšak nepřístupný zámek. Nad údolím jsem dokonce spatřil zříceninu hradu. Hned jsem ji zařadil jako druhý bod programu.
Thal je městys s 2300 obyvateli a zároveň je předměstím Grazu. Tato lokalita by však příliš nikoho nevzrušovala, kdyby se zde 30.7.1947 nenarodil Arnold Schwarzenegger. Ze svého rodného domu si udělal vlastní muzeum. Jako herce ho netřeba představovat, ale že patří mezi nejúspěšnější kulturisty historie, se zase tolik neví. K jeho největším úspěchům patří sedm titulů Mr. Olympia a pět titulů Mr. Universe. Dále je zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejdokonaleji vyvinutý muž světa. V letech 2003 - 2011 byl ve funkci guvernéra státu Kalifornie.
Nyní přijde na řadu zřícenina hradu Gösting, kam je to od zastávky 30 minut pěšky. Nakonec jsem to zvládl za 20. Sídlo je volně přístupné a z jeho ochozů jsou pěkné výhledy na Graz, řeku Muru a Lavanttalské Alpy. Od úterý do soboty zde funguje i skromná restaurace.
Hrad byl postaven v 11. století, kdy je o něm i první písemná zmínka. Konkrétně v roce 1042. V 15. století byl rozšířen na pevnost, aby poskytoval ochranu proti Turkům a Maďarům. V létě 1723 zasáhl blesk zásobník střelného prachu a hrad z velké části vyhořel. Od roku 1999 vlastní hrad i okolní lesy rodina Auerů. Zříceninu udržuje hradní nadace, která vznikla v roce 1925.
Cesta za dalším cílem nebyla vůbec snadná. Vydal jsem se totiž na rozhlednu Kernstockwarte, která stojí pod masivem Plabutsche. Chtěl jsem si na ni vyšlápnout od zámku Eggenberg pohodlně po silnici, ale dvakrát mě zastavila závora se zákazem vstupu. Vracet až dolů a obcházet to se mi nechtělo, tak jsem prolezl kolem závory s vidinou, že mě nikdo neuvidí a tiše proklouznu. Kdepak, hned za rohem jsem narazil na chlápka nesoucího bedýnku. Hned jsem se mu omlouval a vysvětloval, že chci pouze na rozhlednu. V klidu mi řekl, že bych stejně neprošel a poslal mě k domu č. 51, kudy se na rozhlednu dostanu. Znamenalo to kus se vrátit a ztratit nějaký metr, ale pořád to byla dobrá varianta.
K rozhledně Kernstockwarte jsem opravdu došel, ale našel jsem zde osamocenou stavbu bez výhledu. Ten byl zarostlý stromy. Za těch 90 let se o výhled holt nikdo nestaral. Stavba byla vybudována ve výšce 562 m n.m. v roce 1928 a jméno dostala po rakouském básníkovi Ottokaru Kernstockovi. Vyhlídková plošina je přístupná navíjecím vnějším schodištěm s železným zábradlím. Během 2. světové války sloužila jako poslechová stanice.
Dnes jsem chtěl vyzkoušet, jak se sedí v kavárně Murinsel a nyní nastal ten správný čas. Bylo tam útulno a přijemně. I toto bylo dost frekventované místo, takže mnozí hosté odešli s nepořízenou.
Při čekání na tramvaj jsem pozoroval ruch v úzké ulici Sackstraße. Zde bych rozhodně nechtěl dělat řidiče tramvaje. Jelikož k lanovce na Schloßberg byla dlouhá fronta, nic dalšího jsem dnes nepodnikal.
Buchkogel, Eggenberg, Schloßberg
Poslední celý den v Grazu se opět trochu projdu v okolní přírodě. Na programu bude další rozhledna a také skvost mezi štýrskými zámky, Eggenberg. Na závěr bych si chtěl vyjet na populární Schloßberg.
Ráno jsem netušil, že autobusy do vsi Mantscha v neděli nejezdí a že si budu muset na Buchkogel vyšlápnout z Wetzelsdorfu. Zase bych ale neviděl kostelík sv. Jana a Pavla, který byl cestou na červené značce. Pod ním byla útulná restaurace, vedle něj vyhlídka s krásným výhledem na Graz a v dáli Lavanttalské Alpy a severozápadně konkrétně jejich podskupina Gleinalpe.
Od kostelíku už zbývalo na vrchol Buchkogelu 90 výškových metrů, což už bylo snadné. Část vrcholu je uzavřena jako vojenské území, ale značka vede kolem. Nahoře mě čekala dvě překvapení, nečekaný počet turistů a volně přístupná rozhledna. Měl jsem totiž informace, že by měla být rozhledna zavřená.
Buchkogel patří k masivu Plabutsche a zvedá se do výšky 656 m n.m. První rozhledna na jeho vrcholu stála už v roce 1840. Po 34 letech byla však zničena požárem. Nová věž však byla hotova již za pět let. Má kamennou podezdívku a železnou konstrukci. Je podobná naší Slovance. Slavnostní otevření proběhlo v říjnu 1879 za přítomnosti korunního prince Rudolfa, po němž dostala jméno Rudolfswarte. V roce 2015 byla stavba z bezpečnostních důvodů uzavřena, ale již za dva roky byla po rekonstrukci opět zpřístupněna.
Z Buchkogelu jsem nabral směr St. Martin. Místy jsem musel jít hodně opatrně, abych se neklouzal dolů. Nakonec jsem ke Svatému Martinu došel v pohodě. Takto se jmenuje kostel a zámek na ostrohu nad místní částí Straßgang. Obě stavby nejen, že působí dominantně, ale jsou v pěkném stavu.
Jsem zpět ve městě a je čas něco pojíst. Nakonec jsem zašel do jakési ,,Řízkárny." Měl jsem co dělat, abych to všechno snědl. Strávit jsem to šel k nedalekému zámku Eggenberg. Zaplatil jsem 2 € vstupného do zámecké zahrady a mohl se kochat její krásou a skvostným zámkem.
Barokní zámek Eggenberg byl postaven v roce 1623 na starém jádru původního hradu, pocházejícího z pozdního středověku a raného novověku. Patří k nejdůležitějším barokním stavbám Rakouska. Velkolepost stavby dokazuje, jak významným šlechtický rodem byli Eggenbergové. Nyní je zámek majetkem spolkové země Štýrsko a v jeho prostorách jsou umístěny numismatické a umělecké sbírky muzea Universalmuseum Johanneum. V roce 2010 byl zámek zapsán na seznam UNESCO.
Tramvaj č. 1 mě zavedla až do centra Grazu a já šel podruhé zkusit štěstí do fronty na lanovku. Dnes to bylo o dost lepší. Za pět minut jsem se vezl na Zámecký vrch (Schloßberg). Bylo před čtvrtou hodinou, takže akorát před setměním. Že nahoře bude takové shromáždění, jsem nečekal. Vánoční trhy probíhají i zde. Ta pravá slast pro mě a foťák nastává po setmění. Nasvícená Hodinová věž a pod ní celé město jsou hodně fotogenické.
Schloßberg je mohutná skála z dolomitu, která charakterizuje historické jádro Grazu. Zvedá se nad levým břehem řeky Mury s převýšením 123 metrů nad Hlavním náměstím.
Původně románský hrad, postaven Slovinci roku 1125, byl nejprve zgotizován a v roce 1544 přestavěn na mohutnou renesanční pevnost dle plánů Domenica dell'Allia. Hrad je zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejsilnější pevnost všech dob.
O kus níže na Schloßbergu stojí symbol města - Hodinová věž (Uhrturm). Stavba je vysoká 28 metrů a postavena byla ve 13. století. Do dnešní podoby byla upravena roku 1560. V roce 1712 byly instalovány čtyři pětimetrové ciferníky freskovou technikou. Nad číselníky uvnitř věže vede po celém obvodu dřevěný chodník, který v minulosti sloužil jako požární stanoviště.
Z mnoha míst Schloßbergu se otevírají pěkné výhledy na Graz i okolí. Mimo jiné lze spatřit Lavanttalské Alpy nebo baziliku Mariatrost.
Druhý den ráno jsem si ještě vyšlápl k Hodinové věži ještě jednou, abych se pokochal ranním pohledem na město. Určitě to za to stálo. Bylo slunečné počasí a v dáli se bělaly vrcholy Alp. Ten pohled mi připomněl únorový pohled na Malou Fatru.
Do centra města jsem sešel po schodech přímo na Schloßbergplatz, kde jsem našel útulnou kavárničku, nepochopitelně prázdnou. Aspoň jsem si mohl popovídat s místní mladicí o svých dojmech z tohoto krásného města. Cestou na hotel jsem potkal tramvaj ozdobenou vánočními světýlky. Vypadalo to hezky, ale byla jediná, kterou jsem za ty tři dny potkal.
Překvapilo mě, kolik lidí v Grazu používá kolo jako dopravní prostředek v tomto období. Taky se mi zdá, že místní ženy nejsou typickou ukázkou Rakušanek. Asi jsou už trochu šmrnclé Slovany, kteří žijí nedaleko. Taky je zde dost cizinců z Afriky či Asie, než bylo donedávna zvykem. Každopádně jsem si pobyt zde užil a rád se sem někdy vrátím, tentokrát v teplejším měsíci.
