Dobrná, Sokolí vrch

DOBRNÁ (534 m)
 

Dobrná se jmenuje nevýrazný vrchol u stejnojmenné obce východně od Děčína. Nejvyšší partie jsou zalesněny a proto výhledy nenabízejí. Zajímavou náhradou jsou jihovýchodní svahy, odkud se otevírá panorama Lužických hor se Studencem.
Severně od vrcholu je malá vesnička Františkův vrch, kde stojí jedna technická zajímavost. Větrný mlýn holandského typu. Postaven byl pravděpodobně v roce 1850. Budova je vybudována z lomového kamene. Původní střecha byla osazena šindelem a byla otáčivá. Mlýn měl čtyři perutě, o jejichž obnovu je momentálně usilováno. Nyní je mlýn v soukromém vlastnictví a slouží k obytným účelům. I od něj se otevírají pěkné výhledy severním a východním směrem. 

 

 Dobrná ze Sokolího vrchu

 Na vrcholu

 Výhled ze svahu na sever

 Větrný mlýn v obci Františkův vrch

Výhled z Brložce na Lužické hory

 

SOKOLÍ VRCH (506 m)

Sokolí vrch je 506 metrů vysoký kopec v Českém středohoří. Leží 4 km východně od centra Děčína a 1,5 km severozápadně od obce Dobrná, na jejímž katastrálním území se nalézá. Na mapách je sice vyznačený vrchol s kótou 506 m, ale nejvyšším bodem kopce je bezejmenná vyvýšenina s kótou 508 m necelý kilometr východně. Kopec se zarovnaným povrchem tvoří bazaltické horniny a pyroklastika. Na strmých svazích leží balvanovité sutě s drobnými jeskyněmi. Zvolna se svažující svah k obci Dobrná je z většinou bezlesý a je využíván pro zemědělství. Rozlehlá louka dosahující až na vrchol byla do roku 1949 využívána jako letiště.
Na Sokolím vrchu stojí od roku 2004 rozhledna. Má betonovou konstrukci a výšku 50 metrů. Rozhlížet do kraje se turisté mohou díky společnosti T-mobile, která byla investorem. Kruhový výhled je často označován za jeden z nejhezčích na děčínskou kotlinu. Dohlédnout lze i na Lužické hory, Ralskou pahorkatinu a Ještěd.

 

 Rozhledna na Sokolím vrchu

 Výhled na sever, jih a Děčín

Zschirnstein, Zirkelstein, Kaiserkrone

I druhý den mířím do Saska. Tentokrát mě čekají cíle pouze tam. Ještě jsem nenavštívil všechny zdejší stolové hory. Dnes mi ubydou další tři ze seznamu chybějících. 

Z Děčína jedu přes městskou část Bělá, kde se zastavuji u kostela sv. Františka Xaverského. Krásnou, ale celkem prudkou, silnicí vystoupám do Maxiček. Cesta je sevřena mezi skalní věže zajímavých jmen. Většina je jich však schována v lese. Z Maxiček pokračuji po žluté a zelené značce k rozcestí Česká brána, které je již na hranici. Rozcestí se tak ale pouze jmenuje, žádná brána tu není. Nicméně už se přede mnou na chvilku vynořil Zschirnstein. Původně jsem měl v plánu zdolat ho ze sedla mezi Malým a Velkým, ale nechal jsem se zlákat červenou značkou, vedoucí také tím směrem. Cestou jsem narazil na kolo favorit zamčené u stromu. Asi nějaký Čech také vyrazil na kopec. Koho jiného tam ale čekat, když Němci mají normální pracovní den, kdežto u nás je svátek.

Nakonec jsem dobře udělal, že jsem se tudy vydal. Nečekaně jsem vyjel až nahoru v sedle. I toho Čecha s favoritem jsem potkal. Neměl holt tolik odvahy to zkusit na vrchol také. Potvrdilo se i to, že zde převládají moji krajané. Po Sněžníku je tedy Zschirnstein druhou horou Českosaského Švýcarska, na nějž se dá vyjet na kole. 

Großer Zschirnstein je stolová hora nad levým břehem Labe. S 561 m n.m. je nejvyšším vrcholem saské části Labských pískovců. Společně z Kleiner Zschirnstein tvoří dominantní horu, nepřehlédnutelnou z mnoha výhledových míst. Na vrcholu se nachází měřičský bod z 19. století. Má spojitost ze stejnými body na Sněžníku, Kahlebergu a jiných okolních horách. 

Jižní stěna Velkého Zschirnsteinu se může pyšnit jedním ze tří míst v saské části Labských pískovců, kde je dovoleno horolezení. To je po celém území zakázáno.

Ještě stojí za zmínku datum 14. února 2010, kdy se do jihovýchodního svahu zřítilo letadlo společnosti Time air letící z Prahy do švédského Karlstadu. Příčinou byl neschválený akrobatický manévr. V letadle letěli dva piloti, nepřezil ani jeden.

Jako hora sama je i výhled uchvacující. Kromě oblasti Českosaského Švýcarska lze spatřit Lužické hory i Milešovku. Na západě je vidět, jak Děčínská vrchovina přechází v Krušné hory. Na plochém vrcholu nechybí ani výhledová růžice.

Jedu po značce do sedla a cestou zjišťuji, že tudy by to na kole určitě nešlo. Beru kolo do rukou a snáším ho po schodech o dobrých 50 metrů níže do sedla. 

Na Kleiner Zschirnstein je to také brnkačka. Sjezd z něj však není brnkačka pro jednu Němku, která cestou kolem odpočívadla sletěla z elektrokola. Že to ale trvalo jejímu partnerovi, než se jí vrátil pomoci. Kdybych si toho všiml dřív, snad i já bych tam byl dřív. Sbírala se docela dlouho.

Z Malého Zschirnsteinu jsou výhledy převážně na sever. Z rozjímání nás ruší menší deštík. Námi myslím mě a jednoho děčíňáka s jeho drážďanským kamarádem. Oni také nechali kola dole pod kopcem.

Je čas se posunout dále a tudíž sjíždím do Schöny, která leží na náhorní plošině, avšak nádraží má dole u Labe. Nad ní se také tyčí stolové hory, které chci nyní navštívit. 

První je Zirkelstein s 384 m n.m. Hora se skládá z kuželovité základny pokryté lesem, z níž ční pískovcová skála. Na ni se stoupá po strmých schodech. Po jejich zdolání se turista ocitne na vyhlídkové plošině s kruhovým výhledem. To je výhoda oproti Zschirnsteinu. Česky se hora nazývá ,,Oblý kámen," což charaktrizuje její tvar. Poprvé se toto jméno objevuje roku 1592. Jeden z prvních obrazů s motivem Zirkelsteinu nakreslil v roce 1818 Caspar David Friedrich. Jmenuje se Poutník nad mořem mlhy (Der Wanderer über dem Nebelmeer) a je častým motivem v různých prospektech propagujících zdejší kraj. Výhled je hodně podobný tomu ze Zschirnsteinu, za zmínku však stojí skalní hradba Schrammsteine, na niž je nejhezčí pohled právě odsud.

O pár desítek metrů dále a přímo nad Schönou je můj poslední dnešní cíl, stolová hora Kaiserkrone, česky Císařská koruna. Zvedá se do 350 m n.m. a vyběhnout na ni zabere chvíli. Výhled je obdobný tomu z předešlého kopce, jen se musí za jednotlivými výhledy popocházet. Slouží k tomu jednotlivé vyhlídkové plošiny opatřeny zábradlím. 

Cestou k nádraží sjíždím k Labi a stejnou cestou jako včera peláším k Děčínu. Jen v restauraci v Dolním Žlebu registruji více návštěvníků než včera.

Trasa:

Děčín - Bělá - Maxičky - Česká brána - Großer Zschirnstein - Kleiner Zschirnstein - Waldhof - Zirkelstein - Schöna - Dolní Žleb - Děčín. 

45 km, 733 m. př.

 Großer Zschirnstein

 Výhled na jihovýchod a severovýchod

Großer Zschirnstein

 Kleiner Zschirnstein a výhled na sever

 Zirkelstein

 Výhled na sever a jih

 Kaiserkrone a výhled na masiv Schrammsteine

Saským Švýcarskem po S154

Je začátek července a ten já zahajuji v Českosaském Švýcarsku, poprvé letos na kole. Hlavním cílem bude jízda po silnici S154 mezi městy Sebnitz a Bad Schandau, nabízející spoustu krásných panoramat, která se nedají vychutnat za volantem auta a tudíž kolo je dobrou volbou.

Vlakem se dovezu přes ona dvě města do Mikulášovic, kde začnu výlet výhledem z kostelní věže. Vstup na ni je jen po telefonické domluvě s místním učitelem, jenž má na starost i kostel. Kostel sv. Mikuláše je pěknou stavbou, výhled z věže však zabírá pouze Mikulášovice a blízké údolí. Vzdálenější kopce jsou vidět pouze vyjímečně. 

Přes Vilémov se dostanu nad Dolní Poustevnu od východu místo od severu. Divil jsem se, že jedu z Vilémova do kopce, ale poté následoval sešup do centra obce. Do Sebnitz jsem už opět klesal. 

Sebnitz je saské město na hranicích s Českou republikou. Centrum obtéká stejnojmenná říčka. To se hezky fotí ze zelezničního viaduktu kus od nádraží. Jinak se zde ale déle nezdržuji.

Začínám stoupat po silnici S154. Z 250 m n.m. mě vynese o sto metrů výše, odkud mírně klesnu do obce Lichtenhain. Ano, podle ní se jmenuje vodopád v údolí Křinice. Je to paráda, když jede člověk na kole a kdykoliv může zastavit a pokochat se výhledy na Labské pískovce, Lužické hory a částecně i na České středohoří. Silnice vlastně vede na náhorní plošině mezi říčkami Kirnitzsch (Křinice) a Sebnitz (Zebnice?). 

Přijíždím do obce Rathmannsdorf, kde mě zajímá místní rozhledna. Ta je kovová, volně přístupná a vstupné se platí. Jedno euro se vhodí do turniketu a vystoupá se pěšky nebo výtahem. Na vstupné se mohou použít i centy. Výhled je kruhový a daleký. Severně jsou vidět stěny s vyhlídkou Brand nad údolím říčky Polenz, na východě se zvedají kužely Šluknovska, Lužických hor a skalní seskupení Schrammsteine, jižně a západně stolové hory na levém břehu Labe. 

Radost z rozjímání mi zkazil zájezd německých důchodců. Vedle rozhledny si můžete dát vodní lázeň nohou. Mě přišla tuze vhod.

Pak už jen klesnu do Bad Schandau, dám si zmrzlinu a namířím si to směrem k Děčínu po Labské cyklostezce. Cestou se ještě stavím na pivě v Dolním Žlebu. V posledním českém městě na Labi jsem po páté odpolední, kde má trasa končí.

Trasa:

Mikulášovice dolní nádraží - Mikulášovice - Vilémov - Dolní Poustevna - Sebnitz - Lichtenhain - Rathmannsdorf - Bad Schandau - Dolní Žleb - Děčín.

60 km, 458 m. př.

 

 Mikulášovický kostel z výhledem

  Sebnitz - kostel Povýšení sv. Kříže

 Sebnitz

 Výhledy ze silnice S154

 Rathmannsdorfturm

 Výhled na sever a západ

 Bad Schandau

 Labe mezi Schandau a Děčínem

Vrcholy Českého středohoří 14. - Janský vrch, Dob, Dlouhá hora

Janský vrch (340 m)

Vrchol vysoký 340 m n.m. se nachází na Mostecku nad obcí Korozluky. Je výrazným kopcem, dominantně působícím hlavně od západu. Základní horninou Janského vrchu je leucitit, obsahujicí jediný světlý minerál leucit. Východním směrem pod vrchem Špičák u vsi Dobrčice je uzavřený lom, kde se na přelomu 80. a 90. let 20. století těžil porcelanit.

Národní přírodní památka zde byla vyhlášena v září 1951 ministerstvem školství, věd a umění. Předmětem ochrany jsou vzácná suchomilná a teplomilná rostlinná společenstva, rostoucí na výhřevném čedičovém podkladu. Lokalita je součástí I. zóny CHKO České středohoří.

Z vrcholové louky se otevírá pohled jižním směrem. Od Bořně přes Oblík, Milou až na Doupovské a Krušné hory.

Na Janský vrch nevede žádná značená cesta. Nejlepší přistup je z polní cesty mezi Korozlukami a Dobrčicemi.

Ve svahu Janského vrchu stojí zámek Korozluky. Postavit ho nechal na místě středověké tvrze F. V. Rajský z Dubnice v roce 1775. Jednopatrový zámeček byl v roce 1806 upraven klasicistně. Dnešní podoba je z roku 1870. Od roku 1994 probíhá jeho postupná rekonstrukce. Prohlídku je lepší domluvit telefonicky.

 Janský vrch od jihu

 Na vrcholu

Výhled na jihozápad, západ a Most

Dob (455 m)

Velmi krátký název patří vrcholu východně nad Dobrčicemi a jižně od Bíliny. Jde o zalesněný kopec, který je nejvyšším vrcholem Dobského hřbetu. Středem vrcholu probíhá hranice mosteckého a teplického okresu. 

Na vrchol nevede žádná značená cesta. Nejlepší přistup na něj je z polní cesty mezi Dobrčicemi a Žichovem.

Samotný vrchol výhledy nenabízí. Pouze mezi stromy je vidět Děčínský Sněžník. Z jižního svahu je daleký výhled na Lounské středohoří, Doupovské hory, město Most a Krušné hory.

 Dob a Dobrčice

 Na vrcholu

 Výhled na jih a severozápad

 

Dlouhá hora (483 m)

Nad obcí Kozly severně od Loun se táhne výrazná hora. Název Dlouhá dost napovídá o jejím tvaru. Tato čedičová hora má 400 metrů dlouhý vrcholový hřeben. Ze severní strany je zalesněný, převážně smrky. Jižní strana je holá, porostlá trávou a keři stepního charakteru s výskytem teplomilných rostlin.

Na vrchol nevede žádná značená cesta. Nejlepší přístup je z polní cesty mezi obcemi Kozly a Jablonec. Z ní odbočuje nahoru další cesta. Po ní narazíte na přijemné posezení v podobě dřevěných lavic a stolu stojících na severní hraně vrcholu.

Výhled je díky holému jižnímu svahu od východu na západ. Při procházce po hřebeni se místy objeví i výhledy na sever. Když se povede viditelnost, jsou vidět i Jizerské hory s Ještědem. Nedaleký Číčov paradoxně zakrývají stromy. Dohlédnout lze i na Džbán, město Louny, Doupovské a Krušné hory.

 Dlouhá hora od jihu

 Na vrcholu

 Výhled na východ, jih a západ