Sedloňův blog: Riva del Garda (2/6)

Deštivý přesun do Rivy

Probouzím se do teploty 13 °C a zamračeného rána, což není ideální, když potřebuju ujet 20 km do mého působiště v Rivě. Nicméně na cestu se vydám a uvidíme, snad mě nebe ušetří.

Po návštěvě památníku Castel Dante se propletu uličkami Rovereta jako Šárka Záhrobská mezi brankami a podél druhé nejdelší italské řeky Adiže se svezu kus po cyklostezce. Kousek za odbočkou do Rivy se zastavuji u zříceniny kostelíku San Biagio. Z něj zbyla pouze věž a pár obvodových zdí. Kostelík byl postaven v 11. století. Jeho zkázu načalo italské dělostřelectvo v roce 1916 a dokonalo další vojsko v roce 1944, kdy ho vyhodilo do povětří. Románskou zvonici se však zničit nepodařilo. Je odsud hezký výhled do údolí Adiže a na protější Vicetinské Alpy, konkrétně horu Zagna Torta (1258 m).

O pár kilometrů dále obec Mori, kde zaujme hezké náměstíčko. Poté už se ponořím do údolí mezi Gardské hory, kterým vyjímečně neprotéká žadný tok. Cyklostezka vede většinou vedle silnice a za vsí Loppio přijíždím k stejnojmennému jezeru.

Lago di Loppio bylo vypuštěno v důsledku výstavby tunelu Mori - Torbole v roce 1954. Příležitostně se naplňuje při silných deštích. Jezero je nyní mokřinou, která představuje specifický ekosystém, v němž žijí zvláštní druhy fauny a flóry. Z tohoto důvodu byla lokalita vyhlášena jako chráněný biotop.

Následuje nejnižší alpský průsmyk, který jsem zatím projížděl. Passo San Giovanni měří pouhých 283 m n.m., ale je od něj hezký pohled na městečko Nago. To je situované na hraně údolí nad jezerem Garda. Stometrová hloubka hezky vynikne třeba od místní pevnosti, která je nyní restaurací. Přímo naproti dominuje hora Monte Brione, která bude také jedním z mých cílů. Nyní mě zajímá místní zřícenina hradu.

Castel Penede stojí jižně nad městem a vede k němu upravená pěší cesta. První zmínka o hradu je z roku 1210, kdy biskup Frederico Vanga podepsal mírovou smlouvu s Fredericem d'Arco. Hrad byl 103 metrů dlouhý a 43 metrů široký. V ruinu se změnil po kanonádě generála Vendeneho v roce 1703. Z areálu jsou úžasné výhledy na okolní hory a mezi ně vklíněné Gardské jezero. Hrad je volně přístupný a vstupné se neplatí.

Sjíždím do Torbole za sílícího deště. Zde strávím pěkných pár minut, než budu moci pokračovat. Zatím si vychutnávám přímořskou atmosféru. Všude kolem pláže, šplouchající voda, promenády, palmy, ani ti rackové tu nechybí. Voda v jezeře má dokonce stále koupací teplotu. Že bych ji ochutnal, zda opravdu nejsem u moře?

,,Ale ne, vzdyť je to jasný."

Po hodině se vydávám do mého cíle, kterým bude Riva del Garda. Ještě sice mírně krápe, ale to jsou jen dozvuky. Najít mé ubytování nebylo tězké, ovšem ulici, v níž se hotýlek nachází, bych nazval spíše průchodem. Na utulnou postel si však budu muset nechat zajít chuť ještě 90 minut, protože Albergo La Montanara otevírá své ,,brány" až o půl šesté. Chvíli si jdu krátit do kavárny Copat, která mi byla doporučena jako nejlepší ohledně výběru zákusků. Dobře jsem udělal, že jsem zamkl kolo pod slunečníkem, protože za chvíli začlo nebe opět plakat. Zákusky mají v podniku Pasticceria Copat opravdu výborné. Lepší tiramisu jsem v (mém) životě nejedl a to jsem nějaký kavárenský povaleč.

Tak, jak je úzká ulička, je stísněný hotýlek i prostory v něm. Hlavně, že se našlo místo pro mého jednostopého kámoše. Ve druhém patře mě čekal pokojíček, z něhož mě přecházel zrak. Ba ne, byl celkem hezký. Ve starém stylu, ne zrovna špičkově udržovaný, ale já nejsem náročný. Za 35 ,,éček" se nemůžu v Rivě asi divit, že záchod není nejen na pokoji, ale ani na patře. Jenom dodávám, že cena je i se snídaní. Vždy jsem tyto uličky a domy obdivoval, tak si vyzkouším, jak se v nich bydlí.

Již za tmy se vydávám do víru maloměsta a je stále příjemná teplota, to si rád nechám líbit. Déšť definitivně ustal, na nebi registruji hvězdy. Dobrý předpoklad pro zítřejší výlet.

Trasa:

Rovereto - Castel Dante - Mori, žst. - Mori - Nago - Torbole - Riva del Garda.

34 km, 326 m. př.