Švarná Hanka a Černá Ostravice
Nejhezčí počasí nakonec platilo poslední celý den, který jsem měl k dispozici ve středním Beskydí. V plánu byl hřeben Grúně nad Starými Hamry a poté sjezd podél Černé Ostravice od pramene k soutoku s Ostravicí Bílou.
Byla neděle a po ránu byl všude klid. Cestou k přehradě Šance jsem potkal pouze jednu cyklistku. Kolem přehrady jsem vyrazil po pravém břehu směr Jamník. Jel jsem houpavým a klikatým terénem. Občas se otevřely výhledy na přehradu i Smrk.
Z Jamníku mě čekalo nejvyšší převýšení, ale celkem to odsýpalo. Těch 200 výškových metrů mi ani nepřišlo. U restaurace Charbulák mě čekalo milé překvapení. Udělalo se polojasno a konečně se vyčistil vzduch, což značí daleké výhledy. Východně se totiž vynořila již známá silueta Malé Fatry.
Pochválil jsem hospodskému hezkou polohu chaty, zároveň jsme prohodili pár vět. Dozvěděl jsem se, že vodopády jsou bez vody kvůli suchým rokům. Pramen Černé Ostravice prý také už není co býval, uvidíme. Příjemný chlápek.
Další příjemné lidi jsem potkal směrem na Švarnou Hanku. Parta Slováků v čele s protřelým turistou brázdící jako Československo tak i Alpy. Když už Slovák jezdí radši do Alp, než do Tater, to už je co říct. Jen potvrdil má slova. O co jsou Slováci lepší než třeba Rakušané, že mají dražší lanovky než tam? A také v Alpách se turisté rozptýlí, kdežto Tatry jsou malé.
Z nejvyššího bodu hřebenu byl senzační výhled nejen na onu Fatru, ale konečně jsem mohl zahlédnout rozhlednu Čartak a vpravo Vysokou ve Vsetínských vrších. Na druhou stranu můj zrak hleděl na Lysou horu.
Po výšlapu následovala odměna v podobě gulášovky na Švarné Hance. I tato chata je položena na hezkém místě. Poté už jsem stoupal mírně, směrem na Bílý Kříž. Tam byla další občerstvovna. Chata Sulov byla zrovna v rekonstrukci, tak přes cestu zřídili aspoň posezení pod střechou. Nad strání byl další hotel, Kysuca, ležící těsně za hranicí. Co mě však zajímalo nejvíce, byl pramen Černé Ostravice. Byla to upravená dřevěná studánka, ale že se jedná o pramen této řeky tu nikde nepsali. Ale podle ikony na mapě je to ono. Ještě jsem se pro jistotu podíval na jednu zdrojnici o kus níže, ale tam vůbec nic.
Času bylo dost, tak jsem si udělal malou odbočku k slovenské hoře Suĺov. Za ní měla být Vlčí skála a u ní vyhlídka. Něco tam bylo, ale kdybych sem nejel, o moc bych nepřišel.
Do údolí jsem nejel po cyklostezce, ale po zelené značce. Vede přímo podél Černé Ostravice. Je to jistota, že to bude jen z kopce a ještě se pokochám řekou. Obojí mi vyšlo.
U sotoku Ostravic už jsem byl loni, teď přišel čas podívat se do Starých Hamrů. Čekal jsem od této obce více, než jen pár baráků. Ke kostelu a pomníku Maryčky Magdonové jsem musel sjet mimo silnici. V přehradě Šance se mi zdálo, že je málo vody. Tam, kde měla být už vodní plocha, teče pouze řeka.
Po pravém břehu přehrady už se mi nechtělo, tak jsem jel přes Samčanku po hlavní silnici. Byla sice neděle, ale provoz byl ucházející.
Trasa:
Ostravice - Jamník - Švarná Hanka - Bílý Kříž - Suľov (903 m) - Údolí Černá, rozc. - Černá - Staré Hamry - Semčanky - Ostravice - Frýdlant - Ostravice.
68 km, 980 m. př.
Hotel Charbulák
Výhled od Kozleny na Lysou horu a Javorníky
Švarná Hanka a výhled na Malou Fatru
Pramen Černé Ostravice
Černá Ostravice pod Bílým Křížem
Soutok Černé a Bílé Ostravice
Kostel ve Starých Hamrech
Přehrada Šance
V pondělí jsem si ještě před mým odjezdem vyjel k vodopádu na potoce Mazák. Dal jsem mu přednost před výjezdem na Butořanku, protože byl opar a moc bych z vyhlídky neviděl.
Osm dní v Beskydech jsem toho viděl dost nato, že bylo jedno z nejhorších počasí, co jsem na cyklodovolených u nás měl. Zase kdyby bylo pořád slunečno, asi bych neviděl tolik vodopádů. Na Lysou horu se nakonec nedostalo, ale ona se nepropadne do země, takže příště na ni určitě dojde řada.
Žádné komentáře:
Okomentovat