Svou dnešní cyklotůru jsem začal ve Zbraslavi, kde se vlévá do Vltavy řeka Berounka. Soutok však nebyl hlavním cílem, nýbrž hradiště Závist. 150 metrů převýšení jsem musel překonat po modré značce, která prudce stoupá lesem. Takže o jízdě na kole zatím nemohla být řeč. Chvíli si oddechnu u pomníku Vítězslava Hálka a potom už pokračuji až na rozcestí tří značek. Já modrou vyměním za žlutou a ta mne již po vrcholu dovede k hradišti Závist.
Ve výšce 369 m n.m., vpravo nad řekou Vltavou, se rozkládá hradiště Závist. Keltské oppidum bylo při rozloze 170 ha kdysi největší u nás. Bylo založeno kolem roku 500 př.n.l. a jeho valy byly dlouhé kolem 9 km. Před valem byl vykopán příkop, místy až 10 metrů hluboký. Konec oppida souvisel s příchodem Germánů do českých zemí na přelomu letopočtu. Jediné, co jsem nepochopil bylo, proč jsou patníky na vrcholu natřený každý jinou barvou.
Cestou přes Lhotu do Zvole je vidět vysílač Cukrák, stojící na vrcholu kopce, hned přes řeku. Ve Zvoli se mi líbí situace na návsi s rybníčkem a kostel sv. Markéty z červených cihel. Dále mne silnice vede z kopce, což moc nevítám, protože další bod programu má být vyhlídka na Vltavu. Co vítám ještě méně, je moje měkká zadní duše. Pumpuji kolo a uvidíme, co to udělá. Při troše naděje byl však výsledek očekávaný. Kolo je píchlé. Nějak jsem to odšlapal a odchodil na Zvolskou homoli. Jde o místo vysoko nad Vltavou s pěkným výhledem na její meandry. Slovo nádherný však kazí nedaleký lom a vytěžený kus svahu. Naposledy dofukuji kolo a to mi stačí, abych dojel na zastávku do Vraného. Zde provedu výměnu duše. Aspoň si zkrátím čas při čekání na vlak, který mne převeze na druhý břeh Vltavy. Píchlou duši zalepím později a o tom bude řeč v některé z dalších kapitol.
Z vlaku plného kolařů vystupuji v Měchenicích a poté pohodlně dojíždím do městečka Davle. Zde se vlévá do Vltavy další vodácká řeka, Sázava. Cestou do Štěchovic míjím ostrov Sv. Kiliána, kde jsou zajímavé vykopávky. Zajímavé vykopávky se skrývají i ve Štěchovicích, ale ty zatím nikdo nenašel. Za Štěchovicemi končí rovinatá paráda a začne kopcovitý moribundus.
Že je to do obce Slapy do kopce, bezmála 200 výškových metrů jsem věděl. Takže zatím "no stres." Ve vsi Buš jsem doplnil tekutiny a mohlo se pokračovat. V Nových Dvorech jsem lehce zabloudil, ale jinak se nic vážného nestalo až do Senešic krom toho, že jsem klesal a stoupal jak na rozbouřeném moři. To už jsem začal lehce hudrovat a házet krucifixe. Aspoň, že ve Dvorech mají pěknou kapličku, která s rybníkem vytváří pěkné panorama. Pohled na pode mnou mizející Lečice také nebyl k zahození. Ze Senešic jsem si dal terénní vložku, lesem, ke Svatému Václavu. To už se nastoupané metry začly blížit tisícovce. Následoval druhý hřeb dnešního dne. Mníšek pod Brdy a jeho zámek. Ten se mi svým čtvercovým půdorysem líbil. Každý roh zdobí věž.
Poslední cíl je za mnou a nezbývá, než se přehoupnout do Řevnic na vlak. Hodin je dost, takže poutní místo Skalka musím tentokrát oželet. Poslední fotku, kterou jsem udělal, je panorama Českého krasu ze sedla pod vrchem Babka. Pak už jsem jen nechal pouštět kolo do údolí řeky Berounky, kde po 59 kilometrech končím svůj výlet. Nastoupaných metrů bylo nakonec 1124. To je, jako kdybych stoupal od moře na Smrk v Jizerských horách.
Hradiště Závist, Pohled ze Zvolské homole, soutok Vltavy a Sázavy, ostrov Sv. Kiliána, Slapy,
Nové Dvory, zámek Mníšek pod Brdy
Žádné komentáře:
Okomentovat