Sedloňův blog: Rozhledny Kolínska

Když jsem byl naposledy na Kolínsku, tak zde stály pouze dvě rozhledny. Dva roky na to už registruji čtyři tyto stavby a to už stojí za jednodenní cyklovýlet. Stačí jen naplánovat trasu podle větru a může se vyjet.
Nakonec díky východnímu větru začínám v Kolíně. Jako první navštívím zrekonstruovanou vodárnu na nejvyšším místě ve městě. Díky tomu očekávám dobrý výhled. Zaplatím nemalých 50 Kč vstupné a vytočím se po schodech nahoru. Prvotní radost z výhledu kazí druhotné zjištění, že dvojitá okna, která nejdou všechna otevírat, ještě doplňuje síť proti holubům. Docela škoda, říkám si. Přitom je takový pěkný pohled na Kolín. Na jihovýchodě vyniká Kaňk a Vysoká, rozhledny kolem Kutné Hory. Za perfektní viditelnosti lze spatřit Bezděz, Ještěd i Krkonoše.
Jak jsem chvíli bloudil při cestě sem, tak o to snáz jsem našel cestu z města. Konkrétně po silnici č.12. Po pár kilometrech jsem odbočil na Velim a přes ní dojel do Cerhenic. Zde mají být dokonce dvě rozhledničky. Vybaven pouze papírovou mapou se starším datem vydání jen tuším, kde by mohli být a nakonec tuším správně, že někde na vyšším místě ve vsi. Vybírám si tu hezčí dle barvy, nikoliv však dle umístění. Blízký hřbitov není zrovna ideální místo. Nicméně nám zřídl opar a díky sněhu vidím Krkonoše. Jinak je výhled dost omezen hlavně stromy. Když zhodnotím tuto stavbu, tak je zbytečná, ale celkem pěkná. Odškrtnout jsem si jí však musel, to je jasné.
Na další rozhlížecí objekt si šlápnu nejen 20 km, ale i do kopce. Nejprve však klesnu do Plaňan, kde zaujmou dva kostely vedle sebe. Ze silnice nad městem je na ně pěkný pohled. V údolí Bečvárky projedu Žabonosy, za nimiž mě čeká pěkné městečko Kouřim. Zde už jsem byl minule čili už jsem se zmiňoval. Přibližně 150 výškových metrů na sedmi kilometrech teď absolvuji do Kostelce nad Černými Lesy. Chvílemi je stoupání prudké.

Ještě než vpluji do města, dám si na jeho kraji něco na posilnění, abych měl sílu vyšlápnout těch deset schodů na další věž. Ta je v areálu galerie Jan Svatoš, ukryté za náměstím. Chvíli jsem ji hledal. Sice jsem byl již kolem 400 m n.m., ale dokonalému výhledu brání stromy. Nicméně Ještěd a Krkonoše vidět jsou. Naše nejvyšší hory, ale hlavně díky sněhu.

Po dvou "parodiích na rozhledny," mě teď čeká pořádná. Skalka u vsi Vyžlovka leží kus od hlavní silnice Kutná Hora - Praha, ve výšce 434 m n.m. U rozhledny zjišťuji, že se musím vrátit zpět na křižovatku. V tamní restauraci totiž prodávají vstupenky na rozhlednu, ale i suvenýry. Vkládám vstupenku pod skener, procházím turniketem a může se vesele stoupat. Mezitím odjíždí asi zde často přítomná mládež. Ani se nedivím, že vstup na rozhlednu je zařízen takto. Dřevěnokovová konstrukce není sice originální, ale dnes, za daleké viditelnosti je parádní výhled. Bezděz, Ještěd, Kokořínsko nebo Krkonoše hovoří za vše.

Dole se mezitím usadil mladý pár. Zkouším znovu projít turniketem, ale červené X je jasným znamením. Škoda, mohli se jít také pokochat.

Poslední rozhledna, uzavírající dnešní kvintet je v Úvalech. Znamená to, že klesnu zpět do labské nížiny. Jedna ze vsí, kterou projíždím není nic pro vegetariány. Obec se jmenuje Masojedy. Rozhledna Na Vinici už je vidět z dáli. Nejlepší cesta na kole je na ní po silnici na Tlustovousy a na konci vsi odbočit doleva na polní cestu. Tam už jen mírným stoupáním pohodlně přijíždím k železnému stožáru, který také má své dvojníky mezi vysílači s rozhlednou. Ten je sice níž než Skalka, ale výhled je o dost lepší, protože mu nikde nebrání žádné návrší. Vidět jsou i Hradčany se Žižkovem. Severněji potom Říp a České středohoří. V restauraci "Na dobrým místě" beru razítko s pohledem a upaluji na nádraží. Tam dnešní dobrodružství končí.

Trasa:

Kolín - Velim - Cerhenice - Plaňany - Žabonosy - Kouřim - Brník - Kostelec nad Černými lesy - Vyžlovka - Masojedy - Přišimasy - Úvaly - Na vinici, rozhl. - Úvaly, žst.

68 km, 694 nast. m.