Nastal listopad a tak bych chtěl urvat trocha z Krušných hor. Asistovat mi při tom bude "Franz Endžl," jenž přes svou prvotní nechuť nakonec se mnou jel. Cílem má být nevýrazný vrchol poblíž Kalku. Zrovna jsme chytli z Mostu spoj, který už vyšel z módy, co se týče přepravy kol. Panter zůstal zřejmě někde v depu a nasazena byla souprava s dveřmi uprostřed vagónu. To je ještě méně praktické, než klasická souprava.
Podruhé jsem zavítal na přehradu Kamenička. Oproti loňskému létu tu logicky bylo méně lidí, přesněji řečeno jen my dva. Po prudkém stoupání jsme polkli chleba, udělali pár fotek a pokračovali vzhůru do hor.
Teplota se pohybovala kolem pěti stupňů, což sebou přineslo první sněhové vlaštovky. Po CT č. 3078 jsme vyjeli až ke Starému rybníku. Tam byly tak 2 cm sněhu. Dostali jsme se sice nad 800 m n.m., ale ještě si zastoupáme. Do Načetína totiž klesneme. Odsud pokračujeme kus podle státní hranice, polní cestou. Občas se musíme vyhnout louži, což je nakonec snazší, než překonávat padlé stromy. První se nám postavily do cesty pod Čihadlem. Nezabránily nám ale zdolat tento nevýrazný kopec.
Čihadlo je skalnatý, převážně zalesněný vrch, vysoký 842 m n. m.. Na vrcholové rulové skály je žulový patník geodetického bodu 2. řádu č. 84 saské triangulační sítě (Königlich-Sächsische Triangulation) z roku 1869. Výhledy nabízí Čihadlo především do Saska. Je vidět i Schwartenberg. Z české části lze spatřit Lesenskou pláň.
Stejnou cestou jedeme do Načetína, už veseleji, z kopce. Takto budeme pokračovat i nadále, podél Načetínského potoka. V Kalku přijíždíme k restauraci, která mívá otevřeno i pondělky. To by bylo bezva, kdyby zrovna to dnešní pondělí nebylo zavřeno. Bylo, škoda, mohl jsem ochutnat dančí guláš s brusinkami.
Údolím Načetínského potoka už jsem jednou jel. Dnes však nepojedeme až do Brandova, ale u Gabrieliny Hutě to stočíme do Telčského údolí. Zde protéká Telčský potok. Stejně se jmenuje i rozcestí, u kterého chvíli odpočíváme. Samo, že nás míjející turisté byli Němci. Usoudil jsem, že Načetínské údolí je hezčí Telčského. V obou jmenovaných jsme také museli překonávat spadlé stromy. Ono holt den po kalamitě nemůžeme chtít zázraky.
Do nížiny to budeme směřovat po cestě k prameništi Telčského potoka. Ta nás vyvede na silnici vedoucí z Kalku do Boleboře. Stejným směrem pojedeme i my. Potěšující zpráva je pro mě, že opravili silnici a tudíž do Boleboře se nebudu klepat jako posledně. Byla to super jízda. Tentokrát to ale byla super jízda přes Boleboř a Jindřišskou. Zabrzdili jsme až v Jirkově a odsud jsme už jeli vlakem domů. Šokující hodnotu ukázala číslice měřící nastoupané metry.
Podruhé jsem zavítal na přehradu Kamenička. Oproti loňskému létu tu logicky bylo méně lidí, přesněji řečeno jen my dva. Po prudkém stoupání jsme polkli chleba, udělali pár fotek a pokračovali vzhůru do hor.
Teplota se pohybovala kolem pěti stupňů, což sebou přineslo první sněhové vlaštovky. Po CT č. 3078 jsme vyjeli až ke Starému rybníku. Tam byly tak 2 cm sněhu. Dostali jsme se sice nad 800 m n.m., ale ještě si zastoupáme. Do Načetína totiž klesneme. Odsud pokračujeme kus podle státní hranice, polní cestou. Občas se musíme vyhnout louži, což je nakonec snazší, než překonávat padlé stromy. První se nám postavily do cesty pod Čihadlem. Nezabránily nám ale zdolat tento nevýrazný kopec.
Čihadlo je skalnatý, převážně zalesněný vrch, vysoký 842 m n. m.. Na vrcholové rulové skály je žulový patník geodetického bodu 2. řádu č. 84 saské triangulační sítě (Königlich-Sächsische Triangulation) z roku 1869. Výhledy nabízí Čihadlo především do Saska. Je vidět i Schwartenberg. Z české části lze spatřit Lesenskou pláň.
Stejnou cestou jedeme do Načetína, už veseleji, z kopce. Takto budeme pokračovat i nadále, podél Načetínského potoka. V Kalku přijíždíme k restauraci, která mívá otevřeno i pondělky. To by bylo bezva, kdyby zrovna to dnešní pondělí nebylo zavřeno. Bylo, škoda, mohl jsem ochutnat dančí guláš s brusinkami.
Údolím Načetínského potoka už jsem jednou jel. Dnes však nepojedeme až do Brandova, ale u Gabrieliny Hutě to stočíme do Telčského údolí. Zde protéká Telčský potok. Stejně se jmenuje i rozcestí, u kterého chvíli odpočíváme. Samo, že nás míjející turisté byli Němci. Usoudil jsem, že Načetínské údolí je hezčí Telčského. V obou jmenovaných jsme také museli překonávat spadlé stromy. Ono holt den po kalamitě nemůžeme chtít zázraky.
Do nížiny to budeme směřovat po cestě k prameništi Telčského potoka. Ta nás vyvede na silnici vedoucí z Kalku do Boleboře. Stejným směrem pojedeme i my. Potěšující zpráva je pro mě, že opravili silnici a tudíž do Boleboře se nebudu klepat jako posledně. Byla to super jízda. Tentokrát to ale byla super jízda přes Boleboř a Jindřišskou. Zabrzdili jsme až v Jirkově a odsud jsme už jeli vlakem domů. Šokující hodnotu ukázala číslice měřící nastoupané metry.
Trasa:
Chomutov-město, žst. - Bezručovo údolí - Kamenička, přehr. - Nový Dům - Jindřichova Ves - Načetín - Čihadlo - Načetín - Kalek - Gabrielina Huť - Telčský potok, rozc. - Pod Blahutove, rozc. - Boleboř - Jirkov.
56 km, 974 m. př.
Na Kameničku
Přehrada Kamenička
K Novému Domu
Kaplička v Jindřichově Vsi a pohled na ves od severu
Čihadlo a výhled na severovýchod
Kalek
Údolí Načetínského potoka
Přehrada nad Gabrielinou Hutí
Žádné komentáře:
Okomentovat