Cílová stanice je už asi po milionté karlovarské nádraží. Nejdřív si dám vrcholovou prémii v podobě rozhledny na Doubské hoře, též zvané Aberg. Tato hora se zvedá nad částí Doubí a od konečné MHD tam vede zelená značka kolem železniční zastávky. Po kilometrovém stoupání se dojde k rozcestí Na Doubské pěšině. Odsud po neznačené silnici vpravo na rozcestí Sv. Linhart. Zde je nové lanové centrum a celkově to tady žije a staví se zde další atrakce. Odsud je to po modré značce k rozhledně 1 km. Modrá téměř kopíruje silnici, takže výjezd je celkem pohodlný, avšak namáhavý.
Rozhledna na vrcholu Doubské hory je zavřená od té doby, co jsem zde byl prvně, a to bylo v roce 2007. Stále je ve stadiu rekonstrukce ruských majitelů, takže rozhledem se jen tak nepokocháme. Vedle rozhledny však stojí pěkný dřevěný kostelík, od kterého je vidět kus Karlových Varů a Krušné hory.
Rozcestí Sv. Linhart se jmenuje podle torza kostela, které je nedaleko, půl kilometru na východ. Pod kostelem stojí ještě kaple. Dále se pouštím východně po Sovově stezce, abych dojel k lesovně Diana, která dává tušit, že stejnojmenná rozhledna je nedaleko. Já se však pouštím z kopce dolů, do centra města. Z lesa vjíždím rovnou na Moskevskou ulici, kterou se dostávám k autobusovému nádraží. Znovu si tedy zopakuji cestu do Doubí, odkud bych chtěl na hradiště Starý Loket.
Z Doubí se přejede most na druhý břeh do části Tašovice a po 300 metrech se odbočí doleva do České ulice, kam odbočuje současné značka naučné stezky "Doubí - Svatošské skály." Následuje křižovatka s kapličkou, kolem které se projede vpravo a stoupá se Hradišťní ulicí, stále po značce. Ta nás z Hradišťní ulice vede do ulice Slovanské až se dojede nakonec Tašovic. Hned za obcí obočuje značka NS doleva do lesa a odbočka ze značky nás již směřuje na skálu nad řekou, což je ono hradiště Starý Loket. Skála je to celkem pěkná. Dojem kazí akorát odpadky. Když toto neštěstí pominu, tak se otvírá krásný pohled do hlubokého údolí Ohře, které přitéká od Svatšských skal, aby pokračovalo do Karlových Varů. Dále je vidět Doubí s Abergem a v dálce dokonce Doupovské hory.
Po naučné stezce chci pokračovat ke Svatošským skalám. Projíždím chatovou osadu po silnici, která vede nejdříve z kopce. Poté se mění v cestu a houpavým rytmem, lesem, nad řekou, mne vynese až do výšky 470 m n.m., na rozcestí od kterého se dá dojít i do obce Hory. Odsud nastávám prudké klesání k Ohři k rozcestí U Svatošských skal. Odsud kousek vlevo jsou oné skály, ale ty ještě dnes uvidím.
Již několikrát projetou cyklostezkou výborné kvality pádím do Lokte. Zde mám v plánu navštívit vyhlídku v protějším svahu, kterou jsem minule zahlédl, ale nebyl čas se na ní podívat. Projíždím oblé náměstí, přejíždím most a sjíždím k přírodnímu divadlu, kde registruji nové lavice pro publikum. Vracím se k mostu, kde je parkoviště. Odsud kousek po hlavní směrem kolem Lokte je cesta, která odbočuje do kopce a po které se dostávám na první vyhlídku. Je to jednouduchý železný altán, ale pohled na Loket je odsud báječný. Vystrkám sebe i kolo na horní cestu, která kamsi pokračuje. Pouštím se po ní už na kole. Jet se to dá. Po chvíli se u lavičky otevírá pohled na Loket z jiného úhlu. Kdepak jedna vyhlídka, to místním zřejmě nestačilo, a tak po dalších desítkách metrů přijíždím k dalšímu železnému altánu a úhel pohleduna město je zase o něco posunutý. No, tomu říkám vyhlídkový okruh jako víno! Ten však dále nepokračuje a cesta mne svádí dolů z kopce a naráží na zelenou značku směrem do obce Dvory, z které mezi kameny kaskádovitě padá chudý potůček. Za velké vody by to možná byla pěkná podívaná. Vyhlídkový okruh končí a já jsem zpět na silnici.
Objíždím Loket a stejnou cestou a tempem se vracím zpět ke Karlovým Varům. Chodců a cyklistů míjím a předjíždím nespočet. Ale přeci jen někdo vybočuje z řady. Jakýsi pár starších kráčí přede mnou a já čekám, kdy se paní uhne doleva. Čekám však marně. Přibržďuji a projíždím mezi nimi, přitom si neodpustím poznámku o obousměrném provozu. Paní se otáčí a civí. Z toho usuzuji, že je to němka a tím pádem připisuje svému národu mínusové body.
Kolem 16:15 jsem na Svatošských skalách. Přecházím houpací most, který my vždy připomíná Indianu Jonese a chrám zkázy, a zjišťuji situaci v restauraci, která se mi staví do cesty. Najednou spatřuji známou tvář. "Nazdááár!" Zdravím lounského strojvůdce Trubače, aniž bysme si nikdy nepotykali. Ale v momentě překvapení si to člověk neuvědomuje. Nakláním se přes plot a spatřuji jeho parťáky ve složení Venca Vích a Pepik Sailer. No, to mne podrž. Kde já to nepotkám nádražáky, důchodce. Prohazujem pár slov a poté odjíždějí na vlak, který také chci stihnout. Jenže já bych si dal ještě kávu. "To stihnu, pak na to šlápnu a to půjde," utěšuji sám sebe. Tak se také stalo. Průběžně zjišťuji průběh jízdy rychlíku z Chebu, aby mi sms po chvíli sdělila, že má 20 minut zpoždění. Tak to už tuplem nespěchám.
V 16:40 opouštím Svatošské skály a mezi tím se zpoždění zvětšilo na 30 minut. To mám tedy i čas udělat před Doubím pár fotek a ještě se někde stavit v krámě. Na nádraží přijíždím v 17:15 a známé ujišťuji, že jsem o zpoždění věděl. Po dlouhé době bude s kým si povídat cestou vlakem.
Trasa měřila 48 km.
Rozhledna na Doubské hoře, zřícenina kostela sv. Linharta, hradiště Starý Loket a pohled na Ohře,
Loket z jedné z vyhlídek
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat