Fojtsko (německy Vogtland) je historické území na rozhraní českého regionu Ašsko v okrese Cheb a tří německých svobodných států Bavorsko, Sasko a Durynsko. Název území pochází od fojtů, rychtářů (německy Vogt). Proto jsme se rozhodli pojmenovat naší dovolenou takto.
4.6.
Na chebské nádraží nakonec přijíždíme v počtu osmi cyklistů v jednotce RegioShark. Jde o vlakovou soupravu, která byla loni předmětem stížnosti jedné starší cestující. Ta cestovala osobním vlakem do Chomutova, ale vlakvedoucí přišel z následující informací: „Budeme mít zpoždění, protože na trati chcíp žralok.“ Cestující byla dopálená, že přijede pozdě a ještě si z ní dělá průvodčí srandu, tak nelenila a napsala stížnost. Bylo jí odpovězeno, že žralok je lidový název jednotky RegioShark.
Po návštěvě IC a společné “zahajovací“
fotce před Špalíčkem naše první kilometry vedou k Ohři a na Zlatý vrch. Tam
stojí vyhlídkový altán. Nadmořská výška je 484 metrů, takže žádná drasťárna.
Dokonce se dá vyjet po točitém schodišti až k altánu. Výhled je značně omezen.
V dáli je vidět Slavkovský les, Dyleň a pod námi centrum Chebu. Než odjedeme,
chvíli se bavíme s pánem. Ten zavzpomínal jaké to bylo, když putoval na kole do
Santiaga de Compostella.
Sjíždíme opět k Ohři a podél ní k
Vávrově lávce. U ní postavili vyhlídku na centrum Chebu, fotbalové hřiště a
řeku Ohři. Dále se chytáme cyklostezky vedoucí na hráz přehrady Skalka.
Vystoupáme ke stejnojmennému sídlišti a vlakové zastávce. Podél hlavní silnice
vede cyklostezka přes Pomezí až k hranicím. Krátký úsek vede i kolem přehrady.
První německé město Schirnding jen projedeme.
Cyklostezka „Röslau Radweg“ vede sice podél kolejí, ale přesto se stoupá a
klesá. Hned za městem děláme první přestávku na svačinu na pěkném posezení.
V Arzbergu vládne typická sobotní
atmosféra. Dále se trasa odklání přes ves Röthenbach a tak otevírám mapu. Do
oka mi padne kóta jménem Wartberg. Hnes si vzpomenu, jak jsem tam chtěl jet už
kdysi, ale nebyl čas. Janina s menší změnou trasy souhlasí, čili šlapeme do
Grafenreuthu. Od silnice pod vsí už je vrchol vidět. Ještě ale chybí sto
výškových metrů.
Z rozhledničky v 638 m n.m. Není
kruhový výhled. Vidět je Slavkovský les, Dyleň, Kösseine a Platte. Za ostatními
výhledy se musí popojít za lesík. My popojdeme do trávy a dáme si odpočinek.
Přes Wampen se přibližujeme k
dálnici, před níž nás ukazatel svede na luxusní cyklostezku do Wunsiedelu. Na
to, že je sobota tu není takový provoz. Na Marktplatzu si dáváme výbornou
kopečkovou zmrzlinu. Do IC se nepodíváme, mají v tuto hodinu zavřeno.
Schneeberg už je na dosah, ale cesta
na něj i k prameni Ohře bude ještě nelehká. Stoupáme do Göringsreuthu a
Hildenbachu. Za ním opravují silnici a my musíme tedy terénem. Normální silnice
začíná zase nad Vordorfem, kam to byl pěkný padák. Z dáli nás neláká pouze
vrchol Schneebergu, ale i sousední skalní vrchol Rudolfstein. V mapě je značen
jako výhledový, stavíme se i tam. Za Maierhofem najíždíme na šotolinovou cestu
a prudší stoupání. To se však dá zvládnout ještě v sedle. Na cestě již
odbočující k vrcholu už musíme tlačit a je to pěkná dřina. Vše z nás ale opadá,
jakmile dorazíme do 866 m n.m., pod skalní stěnu. Ta má strukturu jako na sebe
naskládané vdolky. Po vydýchání si tento dezert jdeme užít. Kamenné schody na
vrchol střídají železné o počti 31 stupňů. Na vrcholu je upravená skalní
vyhlídka se zábradlím. Na tomto pěkném místě jsme kupodivu sami. Zpěv ptáků
ruší muzika z nedalekého Weissenstadtu. Výhled je omezen stromy na
severovýchodní stranu. Jinak je vidět Slavkovský les, Dyleň, Platte,
Kösseine,Weissenstädter See a pochopitelně Schneeberg.
“Tlačink“ ještě neskončil. Cesta na
Rudolfsattel není sice do prudkého kopce, ale je samý kámen. Dva kilometry jsme
zdolali za dvacet minut.
Prameny Ohře jsou ve skutečnosti
dva. O prameni Staré Ohře ví málokdo a ten nás čeká jako první. Cesta k němu je
pěkně z kopce. U pramene Staré Ohře (Alte Eger) je chata, ale samozřejmě zavřená.
Ani toto místo s námi nikdo nesdílí, čehož využijeme k hygieně. Toho zase
využívají komáři. Pramen teče z kovové trubky do dřevěného koryta. Obojí je
dílem lidských rukou. Dále voda přepadává do rybníčka a následně teče do lesa,
odkud už putuje vlastní cestou.
Jako poslední nás dnes čeká pramen Ohře, jak ho všichni znají. Po cestě nahoru, po silnici dolů. Všímáme si značky pramen Ohře 1,1 km po turistické. Mylně si myslím, že k němu musíme ještě kus z kopce. Když už klesáme podezřele dlouho, otevírám mapu. Zjišťuji, že jsme špatně. Radíme se co dál. Pramen Ohře necháme na zítra a pojedeme stanovat na vrchol Schneebergu. To je pro mě silná motivace, nocleh na nejvyšší hoře Smrčin. Sice to bude 300 výškových metrů, ale dnes posledních. Metry přibývali pomalu, ale nakonec jsme stanuli na vrcholu v půl deváté. Kromě stanu jsme si stačili uvařit večerní kávu. Stoly kolem vrcholové chaty je totiž dobré zázemí.
Jako poslední nás dnes čeká pramen Ohře, jak ho všichni znají. Po cestě nahoru, po silnici dolů. Všímáme si značky pramen Ohře 1,1 km po turistické. Mylně si myslím, že k němu musíme ještě kus z kopce. Když už klesáme podezřele dlouho, otevírám mapu. Zjišťuji, že jsme špatně. Radíme se co dál. Pramen Ohře necháme na zítra a pojedeme stanovat na vrchol Schneebergu. To je pro mě silná motivace, nocleh na nejvyšší hoře Smrčin. Sice to bude 300 výškových metrů, ale dnes posledních. Metry přibývali pomalu, ale nakonec jsme stanuli na vrcholu v půl deváté. Kromě stanu jsme si stačili uvařit večerní kávu. Stoly kolem vrcholové chaty je totiž dobré zázemí.
Trasa:
Cheb, žst. –
Zlatý vrch – vodní nádrž Skalka – Pomezí – Schirnding – Arzberg – Grafenreuth –
Wartberg, rozc. – Wampen – Wunsiedel – Vordorf – Rudolfstein – Rudolfsattel –
Pramen Staré Ohře – Schneeberg.
Start v Chebu
Cheb ze Zlatého vrchu
Přehrada Skalka a kostel v Pomezí
Výhled z rozhledničky na Wartbergu
Wunsiedel
Rudolfstein a výhled na severovýchod
Na Rudolfsattel
Pramen Staré Ohře
Žádné komentáře:
Okomentovat