Sedloňův blog: Frýdlantsko 3/3: Trojzemím přes Lužické hory

4.9.

Trasa:

Arnoltice - Bulovský potok, rozc. - Kunratice - Bogatynia - Opolno Zdrój - Václavice - Grabštejn - Hrádek nad Nisou - Kopaczów - Trojzemí - Kristýna - Hartau - Carlsfried - Lückendorf - Petrovice - Jablonné v Podještědí.

Vstávám v šest hodin, bez budíku a tak vyjíždím o hodinu dříve oproti plánu. Třeba se rezerva bude hodit. I dnes se projedu podél Bulovského potoka, ale před Višňovou odbočím do Minkovic a Kunratic. Odsud se stočím do Polska, konkrétně do Bogatyny. Tam jsem se zrovna trefil do jediné pěkně ulice. Staré hrázděné domy kolem potoka dávaly tomuto místu pěknou atmosféru.

Další v cestě jsou bývalé lázně Opolno - Zdrój. Dnes však tady bylo mrtvo. Jediné, kde se něco dělo byl kostel. Po pár kilometrech Polskem přejíždím po polní cestě do Čech a nestačím se divit. Co vše dokáže "polskej dobytek" vyhodit do lesa je neuvěřitelné!

Ve Václavicích se po delší době svezu z kopce. Výšlap přichází až na hrad Grabštejn. Na ten se kvůli armádě musí složitě po cestě. Mezi hradem a parkovištěm stojí totiž vojenský objekt. Na Grabštejně si neplánovaně vylezu na věž a rozhlédnu se do kraje. Hezky je vidět Zittau, Lužické a Jizerské hory, jen Ještěd zakrývá Velký Vápenný.

Sjíždím k Nise a podél ní šlapu do Hrádku. Zde nic k vidění není, tak se pojedu podívat naposledy k Polákům. Oldřichov s Kopaczówem dělí státní hranice a potůček. Podél hranic jedu k silničnímu přechodu a za chvíli brzdím u Trojzemí. ČR, Německo a Polsko se stýkají tam, kde Lužická Nisa a Oldřichovský potok. Místo je pěkně upraveno. Abych si ho mohl vyfotit i z německé strany, zouvám boty a brodím Nisu. Ještě dlouho potom se mé nohy cítí svěže.

Kolem jezera Kristýna přejíždím hranici do Hartau a zbývá mi už jen přejet Lužické hory a dostat se do Jablonného. Čeká mě 200 metrů převýšení. Cestou se stavím ještě na dvou cílech. Prvním je bývalý skalní hrad Karlsfried. Jeho zbytky stojí nedaleko od silnice na vrcholu skály. Po červené ho objedu a vylezu si na něj z druhé strany. Hezčím cílem je vyhlídka Fuchskanzel (Liščí kazatelna). Od hrádku pokračuji po značce kousek na kole, kousek pěšky. Výšlap se vyplatil. Z upravené vyhlídky je výhled na Hrádek, Zittau a částečné Jizerské hory.

Ještě mě čeká trochu stoupání, ale do horního Lückendorfu už se jen vezu. Tímto stylem to vydržím ještě do Petrovic. Do Jablonného jsem sice musel párkrát šlápnout, ale už to není žádná divočina.

Můžu tak v pohodě odjet vlakem ve tři hodiny a déšť, co slibovali tak pozorovat pouze za okny.