Sedloňův blog: Pod Allgäuskými Alpami (4/4)

14.8. - Neuschwanstein

Kde že je ten pěkný pohled na pohádkový Neuschwanstein? Zakrytý údolní mlhou. Taky máme pěkně mokrý stan. Než jsme však dosnídali a dobalili, zmizela jak mlha, tak i kapky z našeho stanu. Odjíždíme po půl desáté za slunečného počasí.

Po dvou kilometrech brzdíme na náměstíčku v Hohenschwangau, kde už se to hemží turisty. Je tu totiž mnoho lákadel. Kromě slavného zámku i jeden méně slavný. K tomu Muzeum bavorských králů. Na toto vše se tu dají koupit vstupenky. My se spíše pídíme po pohledech a jiných suvenýrech.

Poté zahajujeme výšlap pod Neuschwanstein, což čítá 150 výškových metrů a pěkně prudký kopec. Moc jsem toho v sedle neujel. První zastávkou je Marienbrücke, který nás zajímá kvůli vodopádu pod ním. Pochodují tam doslova davy lidí. Že by je zajímal také vodopád? Kdepak. Je z něj nádherný výhled na zámek Neuschwanstein a naopak vodopád je hluboko pod námi, tudy nepřístupný. Davy turistů zde reguluje jakási ostraha ve složení jeden chlápek v kravatě. Někteří turisté pokračují za mostem dále. Jdeme se s Jankou také juknout, aby nám náhodou něco neuteklo. Vede tudy turistická cesta na Tegelberg a v úvodu se otevírají úchvatné pohledy na Neuschwanstein a za ním se rýsujicí Allgäuské Alpy. Dále nelze přehlédnout Alpsee a Schwansee. Mezi nimi se žlutí zámek Hogenschwangau. Severně je jezero Forggensee s okolními obcemi. Svah je sice zalesněný, ale pár vyhlidkových míst se tu najde.

Po svačině chceme popojet k zámku, jenže je tam zákaz kol, čili se ještě jednou projdeme. Je to neuvěřitelné stát u tohoto veledíla, jenž jsme dosud vídali na fotkách, puzzlích či u Luboše na prostírání. Překvapuje nás nízká cena vstupného - 13 €. Ráno jsme mysleli, že je vstupné drahé, proto jsme se po něm nepídili. Teď, když se pídit chceme, je tři hodiny dopředu vyprodáno. Tomu se vůbec nedivíme. Třeba sem zajedeme někdy příště. Poloha zámku umocňuje pohledy na sebe samého i do okolí. Na parkovišti nás odchytla jedna turistka hledajíc vchod zámku. Musí stihnout prohlídku začínající za pět minut. No děvče, to jsme zvědavi.

Chvili se zase projedeme, k zámku Hogenschwangau. I zde je pochopitelně hlava na hlavě. Zda by tomu tak bylo nebýt Neuschwansteinu, pouze spekulujeme. Ze zámecké zahrady s pěknou kašnou je výhled na Neuschwanstein a hory v pozadí a předně jezero Alpsee. Na jeho břehu už se za půl hodiny převlékáme do plavek abychom skončili v jeho překvapivě teplé vodě. Jen to bahno na dně trochu kazilo radost.

Dopolední svačina už je strávená a tak je čas na pozdní oběd. V honosně vypadající restauraci Alpenrose mají kupodivu slušné ceny, ale malý výběr. To v sousedním podniku Braustüberl jsou o 10 % nižší ceny, ale hlavně o 70 % větší výběr. Jídlo pod 10 € v takovéto lokalitě bereme jako dobrou kombinaci. Ono je hned všude levně, když přijedete z takového Islandu.

Dnes už jistě navštívíme Lidl ve Füssenu. Tam jedeme kolem Schwansee. Janka si kupodivu ještě touží vyšlapnout na Kalvarienberg, kam mě už se nechce. Hlavně z časových důvodů. Jelikož v takovém presu zase nejsme, podíváme se tam.

Na kolech vyjedeme do 830 m n.m. a zbylých 120 metrů musíme po svých. Cesta má trvat 15 minut. Nakonec musím rád Janču pochválit, že mě sem vytáhla. Kostel postavený mezi skály, na něm tři kříže a od nich pěkný výhled do kraje. Neuschwanstein, nad ním Allgäuské Alpy, na západě řeka Lech a na jihu Füssen s jezerem Forggensee.

Do Füssenu sjíždíme u vodopádu, jako včera, a potom už pelášíme k tomu Lidlu. Cestou centrem nám to nedá a děláme pár fotek. Konečně jsme se dočkali vytouženého obchodu.

Nocleh budeme hledat někde u obce Hopfen am See. Je to 4 km daleko po cyklostezce vedle silnice mírně zvlněným terénem. Při průjezdu hlavní silnicí si připadáme jako někde v přímořském letovisku. Restaurace plné lidí, slunce nad obzorem a vedle nás vodní hladina. Ta patří jezeru Hopfensee, u nějž hodláme rozbít ležení. Konkrétně na zapadním břehu. Celkem máme tři neúspěšné pokusy a nakonec nacházíme flek na nejméně krytém místě. Ale vyloženě na ráně nejsme a je vidět, že jsme tu měli předchůdce.
Tempo stavění stanu a očisty udávají komáři, kteří nás atakují. Janička nade mnou vyhrává, ale také něco slízla. Usínáme za dívčího skřehotu z nedalekého mola.

Trasa:
Hohenschwangau - Marienbrücke - Hohenschwangau - Alpsee - Schwansee - Kalvarienberg - Füßen - Hopfen am See - Riederwies.
23 km, 307 m. př.

Stanoviště pod Neuschwansteinem

Neuschwanstein s jezerem Forggensee

Neuschwanstein, Hohensswangau a jezero Alpsee

Neuschwanstein

Hohenschwangau

Hohenschwangau - zámek

Alpsee

Schwansee

Kalvarienberg

Kalvarienberg - výhled na jih a sever

15.8. - Lehké porušení zákazu

Budík zvoní spolehlivě v 6:30, když je slunko krátce po východu a ozařuje horské štíty Vilser Gruppe a nám dává povzbuzení do nového dne. I když dnes ujedeme pouze minimum kilometrů a zbytek dne strávíme přesunem domů.

Sotva ujedeme pár metrů, spatřím za sebou ceduli se zakazem stanování. No to je gól. Včera jsme přijeli z druhé strany a nevšimli si jí. To je ale dobře. Buď bychom museli hledat dál, nebo by se nám nespalo asi klidně. Ale co ta skupina, kterou jsme viděli kus od nás? Také měli rozbalený stan.

Na nádraží do Füssenu je to 4,5 km, na což máme 45 minut. To by měla být pohoda. Jede se parádně. Krásné ráno, žádný provoz, sem tam běžec. Do odjezdu vlaku máme půl hodiny, ale ještě tu nestojí. Přijede 15 minut před odjezdem. Pokladna je zavřená, jdeme do automatu na peróně. V prvním se nám to nedaří, vrací bankovky. Ve druhém už jsme úspěšní. Držíme v rukou Bayern-Böhmen tiket, který kromě Bavorska platí i u nás v příhraničí na vyjmenovaných tratích. Od Domažlic do Plzně a od Chebu do Mostu i Loun.

Vlak přijíždí mírně zpožděn, ale na naložení kol a koupi snídaně to stačilo. Tu si jde kupovat i průvodčí, takže vím, že vlak neodjede. Pro jistotu jí to zmiňuji. Na odjezdu jsme potom oba včas. Čeká nás dvouhodinová jízda do Mnichova. Ve vagóně jsme s Jankou zatím sami.

Vzdaluje se Füssen, vzdalují se Alpy a nám zůstávají vzpomínky na tuto krátkou, ale hezky prožitou dovolenou. Když se sem někdy vrátíme, neopomeneme zříceniny Hohenfreyberg a Eisenberg, kolem nichž jedeme.

V Mnichově to máme sice na vedlejší koleji, ale dlouhé jsou peróny na těchto nádražích. Do "mekáče" ale zaběhnout stíhám. Trvalo to tam, to je pravda, ale deset minut před odjezdem jsem na svém místě. Na něj už si dělal zálusk nejeden cestující.

V půl jedenácté opouštíme hlavní město Bavorska a v podstatě jedeme totožným spojem co loni z Lindau. Do Marktredwitzu se jízdní doba nezměnila, je to 3,5 hodiny jízdy. Doufáme ale, že v Chebu nebude totožná situace co loni a budeme si moci koupit místenky na kola až v daném rychlíku. Od loňska se toto změnilo a je to možné. Tentokrát bylo vše v pohodě, místo bylo. Jen místenka ve vlaku stojí 50 Kč místo 35.

Skončila jediná letošní alpská cyklopárty a já jsem nad míru spokojený. Janička si také přišla na své. Každý jsme viděli jedno své vytoužené místo. Já nejvyšší průsmyk Německa a Janička zámek Neuschwanstein. Ten mě ale také samozřejmě lákal. Byl pro nás zážitkem zřejmě proto, že jsme ho dosud vídali jen na obrázcích. Stává se již tradicí, že pokud jedeme se stanem, většinou aspoň jednu noc se poštěstí, že ho nemusíme vybalovat. Na pětidenním putování pod rozlehlými Allgäuskými Alpami jsme našlapali 155 kilometrů. 115 v Německu a 40 v Rakousku.

Trasa:
Riederwies - Füßen, Hbf.
5,5 km.